Barcelona je také významným evropskýmdopravním uzlem.Barcelonský přístav je jedním z hlavních námořních přístavů, je třetí vEvropě co do hmotnosti odbaveného nákladu a nejrušnější co do počtu odbavených cestujících.[8] Mezinárodní letištěBarcelona-El Prat, které ročně odbaví přes 50 milionů cestujících je druhé nejvytíženější ve Španělsku a šesté v Evropě.[9] Rozsáhládálniční síť avysokorychlostní železniční tratěAVE poskytují spojení do zbytku Španělska, doFrancie a ostatních částí Evropy. Právě svou polohou a relativní blízkosti u francouzských hranic je pro mnoho Evropanů snadněji dostupná než hlavní město Španělského královstvíMadrid.[10]
Jméno Barcelona pochází ze starověkéhoiberského výrazu Baŕkeno, což je doloženo ze starověkého mincovního nápisu nalezeném na straně mince tehdejší doby. Nápis je v iberském písmu zapsán jako. Dle zdrojů se tento výraz vřečtině zapisoval jako Barkinon[11] a vlatině jako Barcino nebo Barcenona.[12]
Některé starší zdroje tvrdí, že město mohlo být pojmenováno pokartaginském vojevůdciHamilkaru Barkasovi, který měl údajně současnou katalánskou metropoli založit ve3. století př. n. l.[13] Neexistují však žádné důkazy dokládající domněnku, že by Barcelona vůbec někdy byla kartaginskou osadou, nebo že by pozdější starověký latinský výraz, Barcino, měl jakoukoli spojitost saristokratickou rodinouBarkovců.[14] Během středověku bylo město známé pod různými jmény, například Barchinona, Barçalona, Barchelonaa či Barchenona.
Někdy je jméno Barcelony zkracováno na hovorové Barça v odkazu na fotbalový klubFC Barcelona, jehož hymna se nazývá Cant del Barça ("Zpěv Barçy"). Běžná zkrácená forma názvu používaná především místními obyvateli je Barna. Další běžnou zkratkou je BCN, což je mimo jinéIATA kód letištěBarcelona-El Prat. Ty jsou přiděloványMezinárodní asociací leteckých dopravců. V katalánštině je město označováno i jako Ciutat Comtal nebo Ciudad Condal ve španělštině. To odkazuje na bývalé sídlobarcelonského hraběte.[15]
Okolnosti vzniku nejstarší osady na místě dnešní Barcelony jsou stále nejasné. Byly nalezeny známky raného osídlení, včetně hrobek a obydlí, které jsou datované do doby přibližně před 5 tisíci lety před naším letopočtem.[16] Založení samotného města se vyskytuje ve dvou různýchlegendách. První tvrdí, že zakladatelem je domnělýHerkules. Druhá legenda připisuje založení města přímokartaginskému vojevůdciHamilkaru Barkasovi, otci známějšíhoHannibala, který ve3. století př. n. l. údajně pojmenoval město po své rodině jako Barcino.[13] Pro tyto teorie neexistuje žádný historický ani jazykový důkaz potvrzující správnost.[14] Na úpatí horyMontjuïc byly během archeologického výzkumu nalezeny mince ze3. století př. n. l. s nápisem Bárkeno v iberském písmu. Můžeme tedy dojít k závěru, že území dnešní Barcelony obýval starověký iberský předřímský národ zPyrenejského poloostrova. Název Bárkeno znamená místo plání (Barrke = pláně).[17]
Pozůstatky římské architektury uvnitř stavby z 18. století
Asi v roce 15 př. n. l. přeměnili Římané město nacastrum, římský vojenský tábor, s centrem poblíž dnešní radnice.Fórum, které leželo na křižovatce uliccardo a decumanus, se nacházelo přibližně na dnešním náměstí Plaça de Sant Jaume. Politické centrum města tak zůstalo na stejném místě po více než 2 tisíce let.
Po upevnění vlády Římanů se castrum přeměnilo na kolonii s celým názvem Colonia Faventia Julia Augusta Pia Barcino.[18] Ta vznikla za účelem rozdělení půdy mezi vysloužilé římské vojáky. Geograf a spisovatelPomponius Mela ji zmiňuje jako jedno z malých měst v oblasti, neboť v jeho době byla pravděpodobně mocensky zastíněna nedalekým sídlem Tarraco ležícím na území dnešního městaTarragona, ale od pozdějších autorů se dozvídáme, že její vliv a bohatství postupně stoupaly, zejména díky poloze na stezceVia Augusta a městskému přístavu,[18] navíc nemuselo platit císařské daně.[19] Město razilo své vlastní mince, některé z érycísařeGalby se dochovaly do dnešních let.
Ve2. století mělo město podobuoppida. Obývalo jej do 5 tisíc obyvatel.[20] Hlavní hospodářskou činností bylo obdělávání okolní půdy a přípravavína, které se hojně vyváželo. Navzdory absenci velkých veřejných budov (amfiteátr,cirkus) město prosperovalo. Nejpůsobivější stavbou byl chrám zasvěcený císařiAugustovi. První nájezdygermánských kmenů započaly kolem roku 250, kvůli čemuž bylo podstatně vylepšeno opevnění města. Nová dvojitá zeď byla vysoká nejméně dva metry, v některých částech až osm metrů. Okolo celé linie navíc stálo 78 až osmnáctimetrových věží.[21]
Město bylo na počátku5. století dobyto germánskýmiVizigóty. Ti netvořili většinu obyvatelstva, avšak oblasti vládli. Většina obyvatel vyznávalakatolické náboženství, avšak Vizigóti zpočátku věřili variánství, později se ale také stali křesťany. Hlavní město říše však bylo zpočátku ve francouzskémToulouse, teprve později se na dvě desetiletí přestěhovalo do Barcelony.
V roce711 zahájiliMaurové invazi naPyrenejský poloostrov.[22] Během několika let potlačili křesťanský odpor a ovládli celé španělské území až kPyrenejím včetně Barcelony.[23] Muslimská vláda nad městem trvala přibližně 85 let. Katedrála byla sice přeměněna na mešitu, ale celkově byla respektovánanáboženská svoboda.
Ekonomika města byla stále více zaměřena na obchod, v roce 1258 vydalycechy na popudJakuba I. Aragonského nařízení o obchodu v přístavu. Až do 15. století byla předním centrem obchodu s otroky na území Aragonské koruny, kdy byla zastíněnaValencií. Zpočátku se obchodovalo zejména s východními abalkánskými otroky, později s těmi zMaghrebu asubsaharské Afriky.[27]
Pevnost, z níž bylo provedeno měření, ze kterého vzešla definice metru
V roce 1469 však došlo ke sňatkuFerdinanda II. Aragonského sIsabelou I. Kastilskou, což mělo za následek přenesení politické moci doMadridu. Následný rozvoj obchodu sAmerikou řízený z Madridu a snaha o centralizaci moci vedly k úpadku Barcelony a nespokojenosti jejich obyvatel. To vedlo k válce v letech 1640 až 1659, ve které byliKatalánci a jejich francouzští spojenci poraženi. Běhemválky o španělské dědictví v letech 1701 až 1714 se katalánská šlechta se postavila na stranuHabsburků protiBourbonům. Na oplátku došlo ke zrušení katalánské autonomie.[28]
Na konci 18. století se do města díky příznivé poloze uStředozemního moře a blízkosti ložisekhnědého uhlí dostalaprůmyslová revoluce. Katalánsko a zvláště Barcelona se staly významnými centry průmyslu ve Španělsku.
V roce 1794 bylo provedeno měření vzdálenosti z Barcelony do městaDunkerk, díky čemuž se vypočítala vzdálenost meziseverním pólem arovníkem. Metr byl definován jako desetimiliontina této vzdálenosti.[29]
V roce 1812 byla Barcelona anektována napoleonskou Francií a začleněna doprvního francouzského císařství. Město bylo sídlemdepartementu Montserrat (později Bouches-de-l'Èbre–Montserrat).[30] Součástí Francie bylo několik let až doNapoleonovy porážky.[31] V roce 1888 Barcelona hostilasvětovou výstavu, což mělo za důsledek rozšíření urbanizované oblasti. V roce 1897 se město sjednotilo s šesti okolními obcemi, čímž vznikla nová čtvrť Eixample (v doslovném překladu rozšíření).[32]
Na přelomu 19. a 20. století byly vystavěny novésecesní paláce, začaly práce nanové katedrále Sagrada Família na základě návrhuAntonia Gaudího. Nastala doba obrody katalánské kultury ve všech oblastech, jako je literatura, divadlo či výtvarné umění.
Během posledního červencového týdne roku 1909 se španělská armáda střetla s dělníky podporovanýmianarchisty, socialisty a republikány, kteří protestovali proti mobilizaci záložníků, kterou vyhlásil premiérAntonio Maura, dorífské války vMaroku. Krvavé bouře měly za následek smrt více než 100 občanů.[33]
Druhá mezinárodní výstava byla zorganizována v roce 1929. Tato událost vedla k urbanizaci oblasti kolem náměstí Plaça Espanya a poskytla impuls ke stavběmetra, jehož stavby byla zahájena v roce 1924.[34]
Město se připravovalo na pořádánílidové olympiády v létě 1936 na protest protihrám vBerlíně. Dokonce byl postavenolympijský stadion, rozvíjelo se okolí horyMontjuïc, aleobčanská válka plány překazila. Někteří sportovci, kteří již dorazili, se stali členy nově vznikajícíchinterbrigád bojujících zadruhou Španělskou republiku proti frankistům.[35] Barcelona a Katalánsko obecně byly celkově republikánské. Kontrolu nad částmi města na čas získali ianarchisté, o tu však přišli v květnu 1937, kdy tyto oblasti znovuzískala španělská vláda.[36]
Barcelona byla opakovaně bombardována. K těm nejhorším došlo v březnu roku 1938 pod velením italského diktátoraBenita Mussoliniho. Tyto útoky si vyžádal generálFranco jako odplatu proti katalánskému obyvatelstvu. Více než 1000 lidí zemřelo a přes 2000 bylo zraněno.Středověká katedrála byla také bombardována, ale neutrpěla větší škody, jen některé bloky domů okolo byly více poškozeny.[37]
Město padlo do rukou nacionalistů 26. ledna 1939. Byla zakázána výukakatalánštiny na školách a autonomie byla zcela zrušena. Navzdory devastaci Barcelona relativně prosperovala. Město se rychleurbanizovalo v důsledku imigrace z chudších částí země, jako jeAndalusie,Murcie čiGalicie, což zapříčinilo úpadek katalánské kultury a jazyka, neboť neexistoval tlak, aby se přistěhovalci jazyk místních naučili.
Smrt Franca v roce 1975 přinesla obdobídemokratizace v celém Španělsku. Tlak na změnu byl v Barceloně obzvláště silný právě kvůli omezení autonomie Katalánska. Během pokojné demonstrace ve dne 11. září 1977 protestovalo přes milion obyvatel.[38] Katalánská autonomie byla obnovena o měsíc později.
Barcelona se nachází na severovýchoděPyrenejského poloostrova na pobřežíStředozemního moře. Leží na rovině široké přibližně 5 kilometrů, která je ze severozápadu ohraničena pohořím Serra de Collserola, na jihozápadě řekouLlobregat a na severovýchodě řekou Besòs. Tato rovina se rozkládá na ploše 170 kilometrů čtverečních, z čehož 101 kilometrů čtverečních zabírá samotné město. Leží také 120 kilometrů jižně od hřbetuPyrenejí, na němž vede španělská hranice sFrancií.
Na severu hraničí Barcelona s obcemi Santa Coloma de Gramenet a Sant Adrià de Besòs. Na jihu hraničí město s obcemi El Prat de Llobregat aL'Hospitalet de Llobregat a na západě s obcemi Sant Feliu de Llobregat, Sant Just Desvern, Esplugues de Llobregat, Sant Cugat del Vallès a Montcada i Reixac.
Tibidabo je hora snadmořskou výškou 512 metrů. Nabízí pozoruhodné výhledy na město. Na nedalekém vrcholu Turó de Mont stojí telekomunikační věžTorre de Collserola, která je viditelná z většiny města. Byla postavena na základě návrhu proslulého architektaNormana Fostera. V samotném městě se nachází mnoho malých vrcholů, které jsou většinou zastavěné. Často daly jméno čtvrtím na nich postaveným, například Carme, Putget a Rovira. HoraMontjuïc, která se nachází na jihu nabízí výhled na město apřístav. Na vrcholu stojí stejnojmenná vojenská pevnost postavená v 17. až 18. století za účelem obrany města. Dnes je tato pevnost muzeem a na hoře Montjuïc sídlí několik sportovních a kulturních institucí, stejně jako se zde nachází největší park v Barceloně.[39]
PodleKöppenovy klasifikace podnebí má Barcelonastředomořské klima s horkými léty (Csa). Zimy jsou s mírné a léta teplá.[40] Nejdeštivějším obdobím roku jsou podzim a jaro. Graf úhrnusrážek je typický krátkým tříměsíčním sušším obdobím v létě.Červen isrpen jsou však vlhčí nežúnor, což je pro středomořské klima neobvyklé. Tento podtyp, francouzským geografem Georgem Viersem označovaný jako portugalský se vyskytuje v oblasti severozápadního Středomoří (např.Marseille).[41] Lze jej považovat jako přechod k vlhkému subtropickému klimatu (Cfa), které se vyskytuje vevnitrozemských oblastech.
Barcelona je hustě obydlená, proto je silně ovlivněna efektemměstského tepelného ostrova. Teploty nezastavěných a zastavěných oblastí se v průběhu roku mohou lišit až o 2 °C.[42] Průměrná roční teplota v Barceloně dosahuje 21,2 °C ve dne a 15,1 °C v noci. Průměrná roční teplota moře je asi 20 °C. V nejchladnějším měsíci,lednu, se teplota vzduchu obvykle pohybuje od 12 do 18 °C během dne a 6 až 12 °C v noci, teplota moře klesá až ke 13 °C. V nejteplejším měsíci,srpnu, se teplota pohybuje od 27 do 31 °C přes den, v noci dosahuje zhruba 23 °C a průměrná teplota moře je až 26 °C.[43] Obecně platí, želetní prázdninová sezóna trvá asi šest měsíců, odkvětna doříjna. Dva měsíce,duben alistopad, jsou přechodné.Prosinec,leden aúnor jsou nejchladnější měsíce s průměrnými teplotami kolem 15 °C přes den a 9 °C v noci.
Velké výkyvy teplot jsou vzácné, zvláště v letních měsících. Vzhledem k blízkosti teplého moře a přítomnosti městského tepelného ostrova jsoumrazy ve městě Barcelona velmi vzácné.Sníh je také velmi vzácný, ale slabé sněžení se může v zimě vyskytnout v nedalekém pohoří Serra de Collserola.[44]
V Barceloně naprší alespoň 1 mm průměrně 78 dnů za rok. Průměrnárelativní vlhkost je 72 %, v rozmezí od 69 % včervenci do 75 % vříjnu. Úhrny srážek jsou nejvyšší na konci léta a na podzim a nejnižší na začátku a v polovině léta. Druhé, méně výrazné období nižších srážek nastává meziúnorem abřeznem. Délkaslunečního svitu je průměrně 2 524 hodin ročně, od 138 hodin v prosinci, neboli 4,5 hodin denně, do 310 hodin v červenci, neboli 10 hodin denně.[45]
Podle správních úřadů města činila populace Barcelony k 1. lednu 2020 1 664 182 lidí,[3] kteří žili na území o rozloze okolo 101 kilometrů čtverečních. Dle lingvistickéhosčítání provedeného katalánskou vládou v roce 2013 je nejrozšířenějším jazykem ješpanělština, zároveň jí rozumí téměř všichni obyvatelé. Běžným jazykem je takékatalánština, rozumí jí 95 % obyvatel, 72,3 % jí dokáže užívat při mluvení, 79 % jí čte a 53 % jí umí psát.[46] Znalost katalánštiny se v posledních desetiletích výrazně zvýšila díky zrušení zákazu jejího používání běhemFrancovy diktatury a opětovnému zavedení její výuky.
V roce 1900 měla Barcelona 533 tisíc obyvatel, počet neustále plynule rostl.[47] Po roce 1950 začal strmější nárůst, kdy začala přijímat vysoké množstvíimigrantů přicházejících z méněindustrializovaných částíŠpanělska. Populace Barcelony dosáhla vrcholu v roce 1979, kdy počet obyvatel činil 1 906 998. V průběhu 80. a 90. let počet klesal, protože se stále více lidí stěhovalo za vyšší kvalitu života do samostatnýchsatelitních obcí. Po pádu na 1 496 266 obyvatel v roce 2000 se populace města začala znovu zvyšovat. Do města se stěhovali zejména mladší lidé, což zapříčinilo nárůst cennemovitostí.[48]
Barcelona je jedním z nejhustěji osídlených měst vEvropě. V roce 2012 žilo dle správních úřadů 1 620 943 obyvatel na území o velikosti 102,2 kilometrů čtverečních. Průměrnáhustota zalidnění tedy dosahovala hodnoty 15 867 obyvatel na kilometr čtvereční. Čtvrtí s nejvyšší hustotou zalidnění je Eixample, kde je tato dosahuje 35 556 obyvatel na kilometr čtvereční.[49]
V případě Barcelony je však rozložení obyvatelstva extrémně nerovnoměrné. Zhruba na polovině území obce bližší vnější administrativní hranici žije jen desetina populace. Tato oblast zahrnuje například neobydlenouprůmyslovou zónu Zona Franca nebolesopark a oblast horyMontjuïc. Zbývajících 90 % žije na zbývajících 52 kilometrech čtverečních s průměrnou hustotou přes 28 tisíc obyvatel na kilometr čtvereční.
Hustotu zalidnění přesahující 20 tisíc obyvatel na kilometr čtvereční mělo 45 ze 73 čtvrtí s celkovou populací 1 277 756 obyvatel žijících na celkem 38,6 kilometrech čtverečních při průměrné hustotě 33 275 obyvatel na kilometr čtvereční.[50] Ve 30 nejhustěji obydlených čtvrtí žilo 57,5 % městské populace, ale toto území zabíralo pouze 22,7 % rozlohy města, tedy 936 406 lidí žijících s průměrnou hustotou 40 322 obyvatel na kilometr čtvereční. Nejvyšších hodnot tento indikátor dosahoval v okolí katedrálySagrada Família.
V roce 1900 tvořily téměř třetinu populace, konkrétně 28,9 procenta,děti do 14 let. V roce 2017 tato věková skupina tvořila pouhých 12,7 % obyvatelstva. V roce 2017 tvořili lidé ve věku mezi 15 a 24 lety 9 procent populace, osoby ve věku 25 až 44 let tvořily 30,6 procenta a občané mezi 45 a 64 lety tvořili 56,9 % všech obyvatel města. V roce 1900 tvořili lidé ve věku65 let a starší pouhých 6,5 procenta populace, ale v roce 2017 tvořila tato věková skupina až 21,5 procenta.[51][52]
V roce 2016 bylo 59 % obyvatel města narozených vKatalánsku a 18,5 % se narodilo ve zbytku země. 22,5 % populace se narodilo mimoŠpanělsko. Tento podíl se od roku 2001, kdy dosahoval hodnoty 8,6 %, více než zdvojnásobil a od roku 1996, kdy činil 3,9 %, více než zpětinásobil.[54]
Nejvíce imigrantů pochází zEvropy, mnozí přicházejí zItálie neboFrancie. Mnoho migrantů je příslušníky některého zlatinskoamerických národů. Pocházejí ze států, jako jeBolívie,Ekvádor neboKolumbie. Od 90. let 20. století se podobně jako jiní imigranti, usazovali nejvíce v severní části města.[55]
V Barceloně existuje poměrně velkápákistánská komunita s až dvaceti tisíci příslušníky. Komunitu tvoří výrazně vícemužů nežžen. Mnoho Pákistánců žije ve čtvrti Ciutat Vella. První pákistánští migranti přišli v70. letech, ale počet značně narostl později v90. letech.[56]
Další významné skupiny migrantů pocházejí zAsie, například zČíny aFilipín.Japonská komunita se nachází převážně v oblastech Bonanova, Les Tres Torres a Pedralbes. Všechny jsou na severu města, této komunitě slouží i japonská mezinárodní škola.[57]
Většina obyvatel uvádí, že jsouřímští katolíci. V průzkumu z roku 2011, který provedla InfoCatólica, se 49,5 % obyvatel Barcelony všech věkových kategorií označilo za katolíky. Bylo to poprvé v křesťanských dějinách, kdy tento podíl klesl pod polovinu.[58] Čísla odrážejí širší trend v celémŠpanělsku, kdy počty katolíků klesají a narůstá početnevěřících aateistů. V roce 2019 průzkum provedený Centro de Investigaciones Sociológicas ukázal, že 53,2 % obyvatel Barcelony se označilo za katolíky, ale praktikujících katolíků bylo jen 9,9 %, 43,3 % obyvatel byli nepraktikující katolíci.[59]
Provincie Barcelona má největšímuslimskou komunitu ve Španělsku, 322 698 lidí v této oblasti je tohoto vyznání. V procentech z celkové populace tento počet činí 5,6 %.[60] Značný počet muslimů se do Barcelonypřistěhoval. V celé provincii zahrnující i jiné obce než samotnou Barcelonu existuje 169mešit čimodliteben, většinou menších provozovaných místnímiMaročany.[61]
Jako hlavní městoautonomního společenstvíKatalánska je Barcelona sídlem katalánské vlády, také známé jako Generalitat de Catalunya, parlamentu a nejvyššího soudu Katalánska. Město je také hlavním městemprovincie Barcelona acomarcy Barcelona.
Sídlo radnice městaZasedací sál v budově radnice
V Barceloně se volízastupitelstvo, které má 41 členů. Ti jsou voleni na čtyřletéfunkční období ve všeobecných volbách. Barcelona jako jedno ze dvou největších měst ve Španělsku podléhá zvláštnímu městskému zákonu (Carta Municipal). První verze tohotozákona byla přijata v roce 1960, ale později byl pozměněn, současná verze byla schválena v březnu 2006.[63] Podle tohoto zákona je barcelonská správa organizována ve dvou úrovních, politickou tvoří volené zastupitelstvo a rada, výkonná zahrnujeúřady, která zajišťuje provádění rozhodnutí přijatých na politické úrovni. Tento zákon také rozšiřuje pravomoci města do oblastí, jako jsoutelekomunikace,doprava,bezpečnost silničního provozu a zajišťováníveřejného pořádku.[64] Zastupitelstvu udělujeprávo veta v některých oblastech, o kterých rozhoduje ústřední vláda, ale k tomuto vetu je třeba i souhlas městské rady.[63]
Rada je složka výkonné moci, které předsedástarosta, dalšími členy je 5 místostarostů, 17 městských zastupitelů, z nichž každý má na starosti určitou oblast vlády, a 5 nevolených členů.[65]Zastupitelstvo tvořené 41 členy disponuje poradními, plánovacími, regulačními a fiskálními výkonnými funkcemi.[66] Existuje šest kontrolních komisí, které mají výkonné a kontrolní funkce ve své oblasti působnosti. Počet členů za jednotlivé strany odpovídá silám v zastupitelstvu.[67]
Městské rady je na náměstí Plaça de Sant Jaume stejně jako katalánská vláda známá jako Generalitat de Catalunya. Odšpanělského přechodu k demokracii byla Barcelona řízena Socialistickou stranou Katalánska, nejprve s absolutní většinou a později v koalici s menšími stranami. V současnosti je premiérkouAda Colauová za proevropskou levicovou stranu Barcelona en comú.
Barcelona je rozdělena do 10 obvodů. Ty jsou spravovány radním jmenovaným hlavníměstskou radou. Každý z nich má určité pravomoci týkající se záležitostí, jako jeurbanismus neboinfrastruktura. Současné rozdělení města na různé obvody bylo schváleno v roce 1984.[69] V roce 2009 začala Barcelona používat nové rozdělení 73 menších čtvrtí, které bylo zavedeno za účelem zlepšení služeb. Dělení na 10 obvodů stále existuje.[69]
Některé z těchto obvodů byly původně samostatné obce, které byly začleněny do Barcelony během19. nebo20. století. Jedná se například o dnešní obvody Les Corts nebo Gràcia. Některá města, která s Barcelonou přímo sousedí, však začleněna nebyla, jedná se například o obceL'Hospitalet de Llobregat neboBadalona.
Metropolitní oblast Barcelony zahrnuje více než dvě třetiny obyvatelKatalánska. Jedná se o jeden z bohatších regionů vEvropě, v samotném Španělsku je pak čtvrtý nejbohatší. Mezi metropolitními oblastmi vEvropské unii se z hlediska nominálníhoHDP zařadila na 11. místo.[73] Barcelona je navíc také čtvrtým nejlepším městem pro byznys v Evropě a nejrychleji se zlepšujícím evropským městem v tomto ohledu.[74]
Barcelona má dlouholetou obchodní tradici. Město bylo velmi brzyindustrializovalo, již v roce 1833 začal sofistikovanýtextilní průmysl v Katalánsku využívatparní energii. Katalánská metropole se tak stala prvním a nejvýznamnějším průmyslovým městem v oblastiStředozemního moře. Od té doby hraje průmysl velkou roli v historii i současnosti.
Burzacenných papírů v Barceloně (zkratka BCN) je jednou z hlavníchburz ve Španělsku. Sídlo se nachází ve čtvrti Eixample na ulici Passeig de Gràcia. Burza byla otevřena v roce 1989, ale oficiálně byla založena už v roce 1915. V roce 2001 bylo na burze 715 společností.Tržní kapitalizace akcií činila přibližně 515,4 miliard eur.[75]
Barcelona je již dlouho významným evropským centremvýrobyautomobilů, v minulosti zde působil nespočet výrobců. Dnes na jednom z barcelonských předměstí sídlí firmaSEAT, největší španělský výrobce automobilů. Ve městě se nachází i jeho továrna. V logistické a průmyslové oblasti města leží i továrna japonské firmyNissan. Nedaleko města leží také továrnaDerbi, kde se vyrábímotocykly,skútry amopedy.
Barcelonský přístav je jedním z nejdůležitějších přístavůŠpanělska. Jeho rozloha dosahuje 7,86 kilometrů čtverečních. Je rozdělen do tří zón, a to starý přístav (Port Vell), obchodní/průmyslový přístav a logistický přístav (Barcelona Free Port). Jelikož je přístav v majetku státu, je řízen správou barcelonského přístavu. Jedná se o třetí největšíkontejnerový přístav v zemi a devátý největší v Evropě, v roce 2018 odbavil 3,42 milionuTEU.[78] Přístav slouží i osobní dopravě.
Tři hlavní barcelonské deníky jsou El Periódico de Catalunya, La Vanguardia a Ara. První dva jsou vydávány jak vkatalánštině, tak i vešpanělštině, ale Ara má pouze katalánské vydání. Dva hlavní sportovní deníky, které vlastní stejná společnost, se nazývají Sport a El Mundo Deportivo, přičemž oba jsou vydávány pouze ve španělštině. Ve městě jsou k dispozici i celostátní noviny se speciálními místními vydáními, jako jeEl País, který se tiskne jen ve španělštině, aleonline verze je i v katalánštině, neboEl Mundo, který je k dispozici pouze ve španělštině. V nabídce je i několik bezplatných novin, jako například 20 minutos a Qué, obě dvě periodika jsou oboujazyčné.
V roce 1995 byl založen VilaWeb jako vůbec první online zpravodajská webová stránka vKatalánsku bez tištěného vydání.[79] Toto médium podporujeodtržení Katalánska odŠpanělska.
Mezi hlavnírozhlasové stanice patří například Catalunya Ràdio, RAC 1, RAC 105 nebo Cadena SER. Barcelona má také regionální televizní program, BTV, který vlastní město.
Sídlo společnostiTelevisió de Catalunya,veřejnoprávního katalánského vysílatele, se nachází v obci Sant Joan Despí, v metropolitní oblasti Barcelony. Žádná katalánská televize nemohla existovat běhemfrankistického režimu, byla tedy založena až po jehopádu. Tato společnost zahájila zkušební vysílání 11. září 1983 během národního dne Katalánska, pravidelné vysílání započalo dne 16. ledna 1984.
V roce 2011 byla Barcelona 20. nejnavštěvovanějším městem na světě co do počtu mezinárodních návštěvníků, v Evropě zaujímala pátou pozici poLondýně,Paříži,Istanbulu aŘímě, celkový počet návštěvníků zciziny činil 5,5 milionu.[80] Nejen díky oblíbené pěší uliciLa Rambla, která je lemovaná stromy je Barcelona hodnocena jako nejoblíbenější město k návštěvě veŠpanělsku.
Vzhledem ke každoročně velkému přílivu turistů se Barcelona, stejně jako mnoho dalších měst oblíbených mezi návštěvníky, musí potýkat skapsáři, přičemž nejběžněji kradenými předměty jsoupeněženky. Navzdory určitému počtu kapesních zlodějů je Barcelona považována za jedno z nejbezpečnějších měst, pokud jde o bezpečnost, především díky sofistikované strategiipolicie, která během více než tří let snížila kriminalitu o 32 %. V roce 2016 ji americký portálBusiness Insider označil za 15. nejbezpečnější město na světě.[84]
Ačkolivcestovní ruch přináší ekonomické výhody, počet turistů městu i škodí. Na začátku roku 2017 více než 150 tisíc demonstrantů varovalo, že turismus destabilizuje město. Mezislogany na demonstraci patřily například: "Turisté, jděte domů," „Barcelona není na prodej“ nebo „Nenecháme se vyhnat“.[85] Počet návštěvníků od 90. let silně vzrostl, což zvýšilo náklady obyvatel nanájemní bydlení a přeplnilo veřejná prostranství. V roce 2017 turisté utratili odhadem 30 miliardeur, někteří místní je však považují za hrozbu pro identitu Barcelony.[86]
V květnu 2017 vyšel v britském deníkuThe Independent článek, který zařadil Barcelonu mezi „osm míst, která nejvíce nenávidí turisty“. Text zahrnoval komentář starostkyAdy Colauové včetně jejích slov: „Nechceme, aby se město stalo levným obchodem se suvenýry,“ jako příklad uvedlaitalskéBenátky.[87] Aby město problém zmírnilo, zastavilo vydávání licencí novým hotelům a prázdninovým bytům a společnostiAirBnb udělilo pokutu ve výši 30 tisíc eur. Starostka navrhla zavést novou pobytovou taxu a stanovit limit na počet návštěvníků. Justin Francis, zakladatel agentury Responsible Travel, uvedl, že je třeba podniknout kroky k omezení počtu návštěvníků, kteří způsobují krizi nadměrného cestovního ruchu v několika velkých evropských městech: "V konečném důsledku musí být obyvatelé upřednostňováni před turisty, pokud jde o bydlení, infrastrukturu a přístup ke službám, protože mají dlouhodobý podíl na úspěchu města."[88]
Barcelona byla v roce 2015 podlelifestylového magazínu Monocle 24. nejlepším městem na světě k životu.[89] Podle podobného žebříčku od společnosti Innovation Analysts 2thinknow na 13. místě v žebříčku nejinovativnějších měst.[90] Zároveň je podle Global Wealth and Lifestyle Report 2020 jedno ze světových měst s nejdostupnějším luxusním životním stylem.
C-33 na sever k mimoúrovňové křižovatce s AP-7, bezplatnou alternativou A-7
Město je obklopeno třemi půlkruhy sloužícími jakoobchvaty, a to Ronda de Dalt (B-20) vedoucí vpodhůří hor, Ronda del Litoral (B-10) vedoucí podél pobřeží a Ronda del Mig, který je rozdělen na dvě části, severní a jižní.
Mezi hlavní tepny města patříAvinguda Diagonal (Diagonální třída), která protíná mnoho domovních bloků diagonálně, čímž porušuje uspořádání do mřížky. Další podobnou ulicí jeAvinguda Meridiana, která vede z centra na sever. Poslední z trojice nejvýznamnějších ulic se nazýváGran Via de les Corts Catalanes, která prochází středem městem z východu na západ, přičemž nijak nevybočuje z mřížkovitého systému ulic. Slavný bulvárLa Rambla býval taktéž důležitou silnicí, ale dnes už se na jeho místě nachází jenpěší zóna. Všechny tyto třídy se protínají na náměstí Plaça de les Glòries Catalanes.
Barcelona je důležitým uzlem španělské železniční sítě. Hlavní stanicí národního i mezinárodního významu jeBarcelona Sants. Vlastní ji stát skrze společnost Adif. Kromě dálkových spojů ji využívá i systém příměstských vlaků Rodalies de Catalunya. Název získala podle stejnojmenné čtvrti. Vlaky využívají celkem 7 ostrovníchnástupišť. Spojení s ostatními části města je zajištěno díky linkámmetra L3 a L5.
Druhým důležitým nádražím, které jehlavového charakteru, jeBarcelona Estació de França. To slouží především příměstským a regionálním spojům. Budova byla otevřena již v roce1848, původně sloužila výhradně vlakům přijíždějícím zFrancie. Vzhledem k době vzniku je významnou památkou. Architektura využívá jak klasických, tak modernistických prvků. Dekorace jsou zmramoru,bronzu ikřišťálu. Doprava do města je zajištěna místními vlaky, jelikož se přímo u nádraží nenachází žádná stanice metra.
Do města jezdí ivysokorychlostní vlaky systému tratíAVE provozované společnostíRENFE. Na trati do Madridu dosahuje maximální rychlost 310km/h, díky čemuž cestovní doba mezi španělským hlavním městem a katalánskou metropolí trvá jen 2,5 hodiny. Obě města spojuje 26 vlaků denně, z čehož 11 je přímých a dalších 15 zastavuje i v menších městech, kvůli čemuž jsou mírně pomalejší. Vlaky ze Španělska zajíždějí zejména na nádraží Barcelona Sants.[91]
Dříve spojení do Francie vyžadovalo změnu rozchodu. Toto zdržení odpadlo po otevření vysokorychlostní trati ve standardním rozchodu. Vysokorychlostní trať doPerpignanu spojující Barcelonu s Francií, konkrétně městy jako jePaříž,Lyon,Marseille neboToulouse provozuje společněSNCF iRENFE. Vlaky z Francie také zajíždějí zejména na nádraží Barcelona Sants.[91]
V roce 2023 se má otevřít nová železniční stanice pro severní a východní části města s názvem Barcelona Sagrera.[92] Práce byly zahájeny již v roce 2009, ale první návrhy se objevily již v 80. letech. Po jejím otevření by pak současná stanice Barcelona Sants nadále plnila svou funkci, ale zejména jen pro jižní a západní oblasti Barcelony. Rozpočet výstavby činí necelých 703 milionů eur. Po otevření nové stanice se plánuje zrealizovat nová výstavba v bezprostředním okolí. Spojení s městem budou zajišťovat linkymetra 4, 9 a 10. K dispozici bude iautobusové nádraží. Celý železniční komplex bude zcela v podzemí s výjimkou nádražní budovy.
Hlavním letištěm v Barceloně i v celémKatalánsku je mezinárodníletiště Barcelona-El Prat, které se nachází asi 17 km jihozápadně od centra Barcelony. Je to druhé největší letiště veŠpanělsku co do počtu odbavených cestujících a největší na pobřežíStředozemního moře. V roce 2018 odbavilo více než 50 milionů cestujících,[93] do začátkupandemie covidu-19 tento počet každoročně rostl, například v roce 2012 tento počet dosahoval jen 35 milionů.[94] Jedná se o důležité letiště pronízkonákladovéaerolinkyVueling Airlines aRyanair, ale i proIberia neboAir Europa. Ačkoli nejvíce cestujících využívá spojení v rámciEvropy, v nabídce některých společností jsou i destinace vlatinské Americe,Spojených státech,Asii iAfrice. Letiště je s městem spojuje dálnice,metro, do něhož je možné nastoupit hned ve dvou stanicích linky L9, příměstský vlak a pravidelná autobusová doprava.
Některé zejména nízkonákladové letecké společnosti také využívají letiště Girona-Costa Brava, jež leží asi 90 km na sever od města uGirony, letiště Reus, které se nachází o 77 km jižněji u městaReus, nebo letiště Lleida-Alguaire uLleidy, které stojí asi 150 km na západ od města. Letiště Sabadell je menší letiště v nedalekém městečku Sabadell, věnuje se však výcviku pilotů, slouží soukromým letům a proaerotaxi.
Stejné dvě společnosti, které provozujímetro, tedy barcelonská TMB a katalánská FGC, se dělí o provoz třípozemních lanových drah ve městě. Tu na vrcholMontjuïc provozuje společnost TMB. Vede převážně tunelem a spojuje metro se sportovišti a atrakcemi na kopci. Celková délka dosahuje 758 metrů. Byla otevřena v roce 1928 při příležitostisvětové výstavy. Předletní olympiádou v roce 1992 prošla rozsáhlou rekonstrukcí.[95]
Horní stanice sousedí skabinkovou lanovkou Telefèric de Montjuïc, kterou provozuje stejná společnost. Telefèric de Montjuïc vede na samotný vrchol horyMontjuïc. Zajímavostí je, že uprostřed cesty se kabinky otáčí opravý úhel. Tato lanovka měří 752 metrů, během nichž vystoupá 85 výškových metrů. Na rozdíl od podzemní lanovky zmíněné v předchozím odstavci není součástíintegrovaného dopravního systému.
Další kabinkovou lanovkou je Port Vell, která spojuje starý přístav (Port Vell) se starým městem a horouMontjuïc. jako turistická atrakce byla otevřena v roce 1931. Délka činí 1,3 kilometru. Zajímavostí je, že jedna z věží lanovky běhemšpanělské občanské války sloužila vojenským účelům.
Na vrchol Tibidabo vede pozemní lanová dráha provozovaná společností FGC. U dolní stanice končí Tramvia Blau. Měří 1 130 metrů. Na vrcholu se nacházízábavní park a kostel Expiatori del Sagrat Cor. Poslední barcelonskou lanovkou je Vallvidrera, která spojuje vlakové nádraží s rezidenčními oblastmi na vrcholu Vallvidrera.
Barcelonské metro je síť rychlých elektrifikovaných železničních linek, které vedou většinou v podzemí. Spojují centrum města a předměstí. Je součástí systémuveřejné dopravy města, kterou organizuje Autoritat del Transport Metropolità (ATM), tato společnost určuje i jednotné tarify. Od roku 2014 je síť metra provozována dvěma samostatnými společnostmi, Transports Metropolitans de Barcelona (TMB) a Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya (FGC). Systém zahrnuje 12 linek, přičemž čtyři provozuje FGC (6-8, 12) a osm TMB (1-5, 9-11). V současné době se staví dvě linky, L9 a L10, jejichž střední část bude společná. V současnosti jsou obě linky složeny ze dvou na sobě nezávislých úseků, prostřední úsek však nebyl k roku 2023 otevřen.
K roku 2023 dosahovala celková délka sítě 166 kilometrů se 189 stanicemi. V roce 2018 metro využilo 355,5 milionu cestujících, denně tedy necelý milion.[96] Linky mají různýrozchod kolejí, konkrétně L1 metrový (1000 mm), L8 španělský široký (1672 mm) a na zbytku linek se využívá standardní rozchod 1435 mm.
První předchůdce metra spojující obec Sarrià s městem byl otevřen 1863 soukromou společností Ferrocarril de Sarrià a Barcelona. Později se tato linka přeměnila na linku metra L6. Barcelonské metro jako takové bylo založeno v roce 1924 po otevření linky Gran Metro mezi Lesseps aKatalánským náměstím. Dnes je součástí linky L3. O dva roky později bylo postaveno Metro Transversal, které je dnes součástí linky L1, a spojovalo stanice Plaça de Catalunya a la Bordeta.
Cercanías je společný název pro příměstské a regionální vlakové linky provozované různými společnostmi, konkrétně Ferrocarrils de la Generalitat de Catalunya (FGC), jež provozuje i některé linkymetra, a španělským národním železničním dopravcemRenfe. Celkově se síť skládá z 16 linek, obě společnosti jich provozují po osmi.
Linky S1 a S2, které provozuje FGC, vedou do městTarrassa (S1) aSabadell (S2) ze stanice podKatalánským náměstím. Tato trať zčásti vznikla již v roce 1863 jako předchůdce dnešního metra. Celková délka dosahuje 48,1 kilometru. Část v centru města je sdílena s linkami metra L6 a L7, což je také důvod, proč je provozuje stejná společnost.
Linky S3, S4, R5 (R50), R6 (R60), S8 a S9 provozuje také společnost FGC. Všechny vedou ze stanice pod Španělským náměstím (Plaça d’Espanya) na západ přes městoL'Hospitalet de Llobregat, kde do města Martorell, kde se větví do obcí Igualada a Manresa. Většina z nich však končí dříve, blíže centru Barcelony. Po této trase vede i linka metra L8.
Rodalies de Catalunya je systém příměstských vlaků v Katalánsku provozovaný společností Renfe. Je spravován vládou Katalánska a provozován španělským železničním dopravcem Renfe. V roce 2016 využilo systém 117 milionů cestujících, ale toto číslo zahrnuje i jiné spoje po okolí jiných měst.[97] Většina sítě vznikla z příměstských a regionálních linek provozovaných na hlavních tratích, které však byly dříve pod správou španělské vlády. Tento systém, zejména příměstská doprava v Barceloně, je kritizována za vysoký počet incidentů, které obvykle vedou ke značným zpožděním, došlo i k některým menším nehodám se zraněním.[98]
Tento systém zahrnuje linky R1, R2, R2 Nord, R2 Sud, R3, R4, R7 a R8. Všechny linky až na R8 vedou přes hlavní nádraží Barcelona Sants. Linka R2 Nord zajišťuje i spojení sletištěm Barcelona-El Prat.
Tramvaje v systému TrambesòsTramvaj v systému Trambaix
V Barceloně fungují tři samostatnétramvajové sítě. Ačkoliv mělo město v minulosti rozsáhlou síť, v roce 1971 byla zrušena s výjimkou dnešního úseku k lanovce na Tibidabo. V roce 2004 byly otevřeny dva oddělené systémy, Trambaix na západě a Trambesòs na východě. V budoucnosti se zvažuje propojení obou částí tratí vedoucí po třídě Avinguda Diagonal.
Tramvia Blau je 1,3 kilometru dlouhý úsek spojující linku metra L7 s lanovkou na Tibidabo. Na této trase vystoupá 93 výškových metrů. Ačkoli ji provozuje Transports Metropolitans de Barcelona (TMB), nepatří dointegrovaného dopravního systému a cestující si musí zakoupit samostatnou jízdenku.[99]
Systém Trambaix na západě zahrnuje tři různé linky, a to T1, T2 a T3. Celková délka dosahuje 32 kilometrů. Název vznikl jako složení výrazů tram pro tramvaj a Baix jako označení regionu. První část tohoto systému byla otevřena v roce 2004, v dalších letech se otevřely zbylé části.
Systém Trambesòs na východě zahrnuje tři různé linky, a to T4, T5 a T6. Celková délka dosahuje 14 kilometrů. Název vznikl jako složení výrazů tram pro tramvaj a Besòs jako názvu řeky. První část tohoto systému byla otevřena v roce 2004, v dalších letech se otevřely zbylé části.
Autobusy v Barceloně jsou dalším z pilířů městské dopravy. Zahrnují rozsáhlou síť městských a příměstských autobusů jezdících ve dne i v noci. Většinu služeb poskytuje TMB, ale menšinový podíl drží i soukromé společnosti, které však dodržují tarify ATM. Speciální linkou vybočující z ceníků je Aerobús spojující centrum města s letištěmBarcelona-El Prat.
Jako konečná stanice pro dálkové a regionální autobusy slouží Estació del Nord, bývalé železniční nádraží, které bylo za tímto účelem upraveno poLetních olympijských hrách 1992, kdy se v budově konaly zápasy vestolním tenisu.
Nejvýznamnější elektrárnou na území města je Barcelonská elektrárna. Jedná se oparoplynovou elektrárnu, k výrobě energie tedy využívázemní plyn. Oproti běžnějšímuhelným elektrárnám jsouemiseoxidu uhličitého nižší o 70 %. Nachází se v nákladnímBarcelonském přístavu. Skládá se ze dvou jednotek, každá z nich disponujevýkonem 425 MW, celkový výkon tedy dosahuje 850 MW. Komplex vlastní společnost Naturgy, dříve známá jako Gas NAtural Fenosa, která působí v celémŠpanělsku i mimo něj. Elektrárna byla zprovozněna v roce 2011 po třech letech výstavby.
V roce 2019 Barcelona celkově spotřebovala 15 320GWhelektřiny, což představuje 9,36 MWh na obyvatele. V posledních letech toto číslo klesá, ale do roku 2005 byltrend opačný, tehdy spotřeba dosahovala téměř 20 tisíc GWh.[100]
Většina elektřiny spotřebované v Barceloně pochází zjaderných elektráren, které se ovšem nenachází na území města, jejich podíl dosahuje až 52,8 %. Dalších 30,4 % pochází z různých paliv jako je napříkladzemní plyn nebo jiná kapalná paliva. Jen menšina elektrické energie je vyrobená zobnovitelných zdrojů. 8,2 % pochází zvodních elektráren a 6,7 % z elektrárenvětrných. Ani ne procento pochází zesolárních elektráren.[100]
Nejvíce elektřiny spotřebujeterciární sektor,domácnosti a na třetím místědoprava. Podíl elektřiny využívanéprůmyslem nedosahuje ani poloviny spotřebydopravy, natož domácností a služeb.[100] Toto může být způsobeno i faktem, že některé významné továrny se nenacházejí v samotném městě, ale v okolních obcích vprovincii Barcelona.
Významnou architektonickou dominantou města a bývalounemocnicí, která fungovala až do roku 2009, jeNemocnice Sant Pau neboli NemocniceSvatého Pavla. Jedná se o komplex budov z počátku 20. století postavený dle návrhu katalánského architektaLluíse Domènecha i Montaner. Nemocnice v této oblasti však byla založena již v roce 1401. Po rekonstrukci se nemocnice přestěhovala do modernějších budov.
Nejrozsáhlejším nemocničním komplexem v celémKatalánsku jeFakultní nemocnice Vall d’Hebron. Nachází se na severu města. Počet lůžek je 1146, početoperačních sálů dosahuje čísla 45. Nemocnice zaměstnává přes 7 tisíc odborníků různých oborů. Areál je rozdělen do tří částí, a to na všeobecnou nemocnici,porodnici a část proortopedii arehabilitaci.
Jednou z nejlepších nemocnic na světě vůbec je podle časopisuNewsweek Hospital Clínic de Barcelona.[101] Ta své brány otevřela23. prosince 1906. Původní kapacita činila 400 pacientů. Nachází se ve čtvrti Eixample. Spolupracuje s lékařskou fakultouBarcelonské univerzity. Kapacita činí 806 lůžek.
Město má rozsáhlou síť veřejných škol, odmateřských škol až postřední školy. učební plán určují katalánské úřady, ale za chod škol zodpovídá město. Existuje také mnoho soukromých škol, často se jedná ocírkevní římskokatolické. Většina takových škol dostává dotaci od úřadů na každého studenta, podléhá kontrole ze strany veřejných orgánů a je po nich požadováno, aby se řídily stejnýmiosnovami jako veřejné školy, ačkoli účtujíškolné. Tyto školy se označují jako escoles concertades. Financování škol označených jako escoles privades je zcela soukromé.
Vyučovacím jazykem na veřejných školách a escoles concertades je dle katalánského školského zákonakatalánština.Španělštinu mohou při vyučování používat učiteléšpanělské literatury nebo jazyka a cizí jazyky učitelé daných jazyků. Výuka cizích jazyků je omezená, žádná nesoukromá škola nemůže vyučovat cizí jazyk po dobu delší než je polovina školního dne.
Barcelona má dobře rozvinutý systém vysokoškolského vzdělávání. Nejprominentnější z nich jeBarcelonská univerzita, založená roku 1450, aUniverzita Pompea Fabry. Ve městě taktéž sídlí Katalánskápolytechnická univerzita. Mezi soukromé školy patří například EADA Business School, založená v roce 1957, která se stala první barcelonskou institucí připravující namanažerské a podnikatelské uplatnění. Další soukromé školy jsou IESE Business School, Ramon Llull University,Toulouse Business School a Open University of Catalonia, přičemž posledně jmenovaná je internetová. Autonomní univerzita v Barceloně, další veřejná univerzita, se nachází v Bellaterře, která leží v metropolitní oblasti.
Barcelonská univerzita byla v roce 1450 jako třetí univerzita naPyrenejském poloostrově. V počtu studentů akreditovaných studijních programů, který dosahuje 63 tisíc,[102] obsadila druhé místo mezi vysokými školami veŠpanělsku. Skládá se ze šestnáctifakult a provozuje Barcelonské universitní centrum – UNIBA.
Nejstarší částí města jeBarri Gòtic, neboli Gotická čtvrť, v samotném srdci Barcelony. Mnoho budov pochází zestředověku, některé ale i z období Římské říše. Mezi důležité gotické památky patřípalác katalánské Generalitat, Velký královský palác (Palau Reial Major), Biskupský palác (Palacio Episcopal de Barcelona), Klášter Svaté Anny). Casa Marti s kavárnouEls Quatre Gats a také barcelonská radnice (Casa de la Ciutat) a mnoho dalších.
V Gotické čtvrti se nachází ikatedrála sv. Kříže a sv. Eulálie, někdy označovaná jako Barcelonská katedrála, vybudovaná mezi 13. a 20. stoletím na místě, kde dříve stály dva starověké kostely. Vkryptěsvaté Eulálie pod hlavním oltářem lze spatřit jemně opracovanýalabastrový sarkofág. Obrazy na něm, které představují sv. Gabriela,sv. Ambrože, sv. Martina a Proměnění Krista, jsou nejcennější umělecké poklady v katedrále.
Ve 14. století byl postaven kostel Santa Maria del Pi, jehož věž dotváří typický pohled na gotickou čtvrť. Důležitým prvkem na fasádě jerozeta, ačkoli se jedná o repliku po vypálení kostelaanarchisty v roce 1936. Kostel Santa Ana stojí mimo hlavní turistické trasy, navzdory blízkosti Katalánského náměstí. Jeho stavba trvala tři staletí, zachycuje přechod od románského stylu ke gotické architektuře. Dalším příkladem katalánské gotiky jekostel Santa Maria del Mar. Jeho stavba trvala pouhých 55 let.[103] Středověké loděnice Les Drassanes, které leží nedaleko přístavu, jsou největším a nejzachovalejším zařízením tohoto druhu. Byly vybudovány ve14. století, dnes slouží Námořnímu muzeu.
Bazilika Panny Marie Milosrdné je barokní kostel, jehož kopule je osazena sochoupanny Marie. Jedná se o druhou stavbu ve městě, jež získala titulbasilica minor, předčila ji pouze Barcelonská katedrála.
Ve městské čtvrti Ribera se ulice křižují v pravých úhlech. Jednou z nejdůležitějších je ulice Montcada, která existovala již ve12. století, odkdy v ní bydlely nejmocnější šlechtické rodiny města. V palácích Palau Aguilar a Palau del Baró de Castellet z15. století je dnes Picassovo muzeum.
V Barceloně byl pro světovou výstavu v roce 1929 postavenněmecký pavilon, dnes označovaný jako Barcelonský, který navrhlLudwig Mies van der Rohe. Stal se symbolem moderní architektury, ztělesňoval autorovyaforismy „méně je více“ a „Bůh je v detailech".[104] Barcelonský pavilon byl zamýšlen jako provizorní stavba a byl zbořen necelý rok dokončení v roce 1930. V roce 1986 byl na nátlak architektů obnoven. Často je přirovnáván kvile Tugendhat, obě stavby navrhl stejný architekt ve stejném roce.
K nejznámějším Gaudího dílům patří chrámSagrada Familia, symbol města a mistrovské dílo, které dodnes není dokončeno. Výstavba stále probíhá, je ale financována pouze z darů a vstupného, práce tedy postupují pomalu. Dokončení je plánováno na rok 2026.[105] Gaudí se tomuto objektu věnoval od roku1883 do své smrti v roce1926 veškerou tvůrčí sílou. Mohutná stavba s vysoko vyčnívajícími věžemi se stala nejvýraznějším bodem barcelonského panoramatu. V centru města lze navštívit i další Gaudího známé stavby, dům Milà (Casa Milà) přezdívaný La Pedrera a dům Batlló (Casa Batlló).
Vparku Güell, který nabízí i výhledy na město, se nachází muzeum tohoto slavného architekta. Na místě se nachází mnoho dekorací, například lavičky zdobené barevnými keramickými střepy.
Barcelonské pláže jsou podle časopisuNational Geographic jedny z deseti nejlepších městských pláží na světě.[81] Jejich celková délka dosahuje 4,5 kilometru. Tři pláže, Sant Sebastià, Barceloneta a Somorrostro, jsou největší, nejstarší a nejnavštěvovanější v Barceloně. Leží blízko centra města.
Olympijský přístav je odděluje od ostatních městských pláží, a to Nova Icària, Bogatell, Mar Bella, Nova Mar Bella a Llevant. Tyto pláže, jejichž délka se pohybuje v rozmezí od 400 do 640 metrů byly otevřeny při příležitostiletních olympijských her v roce 1992 podemolici mnoha průmyslových budov na pobřeží. V současnosti jepísek na pláži uměle doplňován vzhledem k tomu, že jej bouře pravidelně odnášejí.
V Barceloně se nachází asi šedesát parků, z nichž dvanáct je historických, pět botanických, čtyřicet pět městských a šest lesních.[106] Jejich celková plocha činí asi 10 % města rozlohy města.[107] Celková plocha se zvětšuje, asi o 10 hektarů za rok. Při přepočtu zelených ploch na obyvatele, vychází na každého 18,1 metrů čtverečních.[108]
Z barcelonských parků je největší ten na hořeMontjuïc, jeho rozloha dosahuje 203 hektarů.[39] Druhým největším parkem je Parc de la Ciutadella, který se nachází na místě bývalé vojenskécitadely. Dnes se v něm nachází iPalác katalánského parlamentu i barcelonská zoo. Známý je taképark Güell, který navrhlAntoni Gaudí nebo zámecký park Oreneta. Mezi další rozsáhlé parky patří namátkou Diagonal, Nou Barris, sportovní Can Dragó, Poblenou, Labyrinth, v němž se nachází i venkovní bludiště.[39] Existuje také mnoho menších parků, například Parc de Les Aigües. Součástí města je také lesy v pohoří Serra de Collserola.
V Barceloně působí velké množství muzeí, která se zaměřují na různé oblasti a období.Katalánské národní umělecké muzeum vlastní známou sbírkurománského umění, zatímco Barcelonské muzeum současného umění se zaměřuje na katalánské a španělské umění po roce1945.Fundació Joan Miró,Picassovo muzeum a FundacióAntoni Tàpies uchovávají mnoho děl těchto světově proslulých umělců. Muzeum Can Framis, které vlastní Fundació Vila Casas, je zaměřené na katalánské umění po roce1960. Několik muzeí pokrývá oblastihistorie aarcheologie, jako například Muzeum historie města Barcelony, Muzeum historie Katalánska, Archeologické muzeum Katalánska, Námořní muzeum v Barceloně, Hudební muzeum v Barceloně nebo soukromé Egyptské muzeum. K nejneobvyklejším muzeím patří toerotické. Muzeum CosmoCaixa je specializováno na vědu a v roce 2006 získalo cenu Evropské muzeum roku.
Muzeum přírodních věd v Barceloně bylo založeno v roce 1882 pod názvem Museo Martorell de Arqueología y Ciencias Naturales (Martorellovo muzeum archeologie a přírodních věd). V roce 2011 zaniklo Muzeum zaniklo sloučením několika podobných institucí.
Muzeum klubuFC Barcelona je třetí nejoblíbenější turistickou atrakcí vKatalánsku, v roce 2013 napočítala 1,51 miliony návštěvníků.[109]
Barcelona nabízí mnoho míst pro pořádání koncertů a divadelních představení. Jedním ze světově proslulýchoperních domů jeGran Teatre del Liceu. Sídlí na tříděLa Rambla a je nejstarším dodnes fungujícím divadlem v Barceloně. Založeno v roce 1837, ale na jiném místě. Do současné budovy se přesunulo 4. dubna 1847, která byla kvůli požárům v letech 1861 a 1994 dvakrát přestavěna. Dne 7. listopadu 1893, v zahajovací noci sezóny, hodilanarchista dvě bomby do prostoru, asi dvacet lidí bylo zabito a mnoho dalších zraněno. V letech 1847 až 1989 bylo Liceu s kapacitou 2338 míst největší operní budovou vEvropě. Od roku 1994 Liceu vlastní a spravuje veřejná společnost, jejíž správní rada se skládá ze členů zastupujících španělské ministerstvo kultury,katalánskou vládu, raduprovincie Barcelona a radu města Barcelony. Divadlo má svůj vlastnísbor,symfonický orchestr i vysokou školu hudby.
Palau de la Música Catalana
Palau de la Música Catalana, který navrhlLluís Domènech i Montaner. Byl postaven v letech 1905 až 1908 pro katalánskýpěvecký sbor Orfeó Català, který byl založen v roce 1891. Již tehdy byl vůdčí silou v katalánském kulturním hnutí, které je známé jako Renaixença neboli Katalánské znovuzrození.[110] Budova byla slavnostně 9. února 1908. Stavební projekt financoval především samotný sbor, ale důležité finanční obdržel i od místních bohatých průmyslníků aburžoazie. Palác a jeho architekt získali v roce 1909 cenu od barcelonské městské rady udělované nejlepší stavbě postavené v předchozím roce. V letech 1982 až 1989 prošla budova rozsáhlou rekonstrukcí, přestavbou a rozšířením pod vedením architektů Oscara Tusquetse a Carlesa Díaze. V roce 1997 byl Palau de la Música Catalana spolu snemocnicí Sant Pau přidán na seznamsvětového dědictví UNESCO.[111] Představení v této budově navštíví více než půl milionu lidí ročně, v nabídce je jaksymfonická akomorní hudba, takjazz a cançó, druh katalánské písně.
Mezi další patří významné kulturní instituce patří například Národní divadlo Katalánska nebo Teatre Lliure.
Barcelona je také sídlem Barcelonského symfonického a národního orchestru Katalánska (Orquestra Simfònica de Barcelona i Nacional de Catalunya), který je známý jako OBC. V roce 1999 byla slavnostně otevřena jeho nová koncertní hala. Odehraje se zde kolem 75 koncertů za sezónu.
Hlavní třídaLa Rambla je domovem mimických apouličních umělců. Každoročně se ve městě konají dva hlavní festivaly populární hudby, Sónar Festival a Primavera Sound Festival. V katalánské metropoli také vzkvétá alternativní hudební scéna, mezinárodní pozornost se těší skupinám jako The Pinker Tones.[112]
V 50. letech 20. století ve městě vznikla populární katalánská rumba.
Barcelona se postupem času stala jedním z center nočního života veŠpanělsku. Mezi oblasti s nejvyšším počtem barů čtvrti patří Gràcia na severozápad od centra a Pueblo Nuevo, která se nachází v původních průmyslových oblastech.[113] Některébary jsou umístěny v upravených bývalých průmyslových budovách.
Mnoho barů se nachází i v oblasti starého města, které je třídouLa Rambla rozdělené na čtvrť El Raval na jedné straně aGotickou čtvrť na straně druhé. Nachází se zde mnoho barů, které jsou však většinou navštěvovány zahraničními turisty, nikoliv místními obyvateli. Další čtvrť s vysokým počtemrestaurací a hudebních podniků je Eixample. Od 80. let 20. století v této oblasti narůstá počet podniků zaměřených naLGBT komunitu, což zapříčinilo vznik přezdívky Gaixample.[114] Na mnoha budovách i visíduhová vlajka LGBT komunity.
V Barceloně se stejně jako v celémKatalánsku vyvinula tradice stavění lidských věží, které se označují jakocastell. Tato činnost vznikla zestarověkých umění, které jsou označovány slovemmuixeranga. To zahrnovalo však mnohem více, ale dnes přežívá výhradně závěrečná část, stavění lidských věží. První zmínka o těchto akticitách pochází z roku1712 z katalánského města Valls.[115]Později se do stavby začaly zapojovatženy. Díky jejich nižší hmotnosti se začaly stavět castelly i o 9 až 10 patrech.
Tento symbol celého katalánského regionu byl představen i na zahajovacím ceremoniáluLetních olympijských her 1992. Tradiční oděv castellers se skládá z bílých kalhot, černé šerpy, šátku, a košile v barvě typické pro daný tým, právě ten barcelonský je má červené.
Barcelonský tým, Castellers de Barcelona, byl založen v roce1969.[116] Jejich nejdůležitější akce se koná první neděli po svátku La Mercé (v září) na náměstí Plaça Sant Jaume.
Mezi hudební festivaly patří například Sónar. Je rozdělen na denní a noční část. Dříve se zaměřoval naelektronickou hudbu, ale postupem času se rozvolnil a nyní je celkově o moderní kreativitě a technologiích. V roce 1994 ho založili Ricard Robles, Enric Palau a Sergi Caballero.[117] Na festivalu v minulosti vystoupili napříkladBjörk,Duran Duran,Grace Jones,M.I.A.,Kraftwerk,New Order neboChic. Koná se každý červen ve Fira de Barcelona, původně se však odehrával v centru města, kvůli problémům byl ale přesunut. Festival doprovází jiné akce, které se konají nejen v Barceloně.
Další populární událostí jekarneval, jehož datum se určuje podlelunárního kalendáře. Trvá týden, začíná ve tlustý čtvrtek a končí vpopeleční středu. Konají se různé průvody, večírky, lidé se oblékají do kostýmů. Toto období předchází časům půstu. Ten barcelonský je založen na postavě krále karnevalu (El Rei Carnestoltes).[118] První doložené oslavy karnevalu ve městě se konaly v roce 1333. Dnešní podobě se přiblížil v 19. století, běhemFrancova režimu se však oficiálně neslavil.[119]
Další významnou akcí je Barcelona pride, festival oslavujícíLGBT kulturu.
K roku 2020 bylo v Barceloně 22 restaurací oceněných alespoň jednoumichelinskou hvězdou. Celkový počet udělených hvězd byl 32, některérestaurace se mohly pochlubit i všemi třemi hvězdičkami. Tento počet je ze španělských měst nejvyšší, aniMadrid katalánskou metropoli nepřekonává.[120]
Stejně jako v celémŠpanělsku se v Barceloně konzumují čtyři jídla denně.Snídaně se obvykle skládá ze silné kávy (cortado) a sladkého pečiva, napříkladchurro.Oběd se podává okolo 14 hodin, stejně jako ve většině středomořských oblastí.Večeře se podává nejdříve v 19:30, ovíkendech není výjimkou ani okolo 22 hodin.
Jedním z nejznámějších jídel celého Španělska jepaella, pochází však z východního pobřeží, konkrétně zValencie. Připravuje se zrýže, zeleniny, koření a masa nebomořských plodů. Escalivada je směs opečené zeleniny, základ tvořílilek, dále červená paprika, rajčata, cibule. Konzumuje se s masem nebo jako předkrm. Jedním z nejstarších receptů je pa amb tomaquet neboli osolený chléb potřený rajčaty a pokapaný olivovým olejem. Francouzskémucrème brûlée je podobný dezert crema catalana.
Celkově se ve městě nachází 25 stálých tržnic, které jsou otevřeny pět nebo šest dní v týdnu. Významnoutržnicí a zároveň turistickou atrakcí je La Boqueria, celým názvem Mercat de Sant Josep de la Boqueria. Nachází se v samotném srdci města, jeden ze vchodů ústí na bulvárLa Rambla. Pod jednou střechou se nachází rozsáhlý výběr zboží. První zmínka o tržnici pochází z roku 1217. Teprve mezi lety 1840 a 1853 byla postavena samotná budova, současná střecha pochází z roku 1914.
V Barceloně také existuje mnohokomunitních center a nelegálníchsquatů, které v podstatě tvoří stínovou společnost složenou převážně znezaměstnaných,imigrantů, odpadlíků,anarchistů, antiautoritářů amarxistů.[122] Americký squatter Peter Gelderloos odhadl, že ve městě je kolem 200 squatů a 40 komunitních center s tisícovkami obyvatel, což z Barcelony činí jedno z největších center squatterského hnutí na světě. Zpravidla nelegálně odebírajíelektřinu,internet avodu, což jim umožňuje žít za méně než jednoeuro na den. Tvrdí, že tyto squaty obývají ianarchokomunisté. Často tyto domy opravují, uklízejí, látají střechy, instalují okna, toalety, sprchy, světla a kuchyně. Squaty poskytly okolním obyvatelům řadu sociálních služeb, včetně dílen na opravujízdních kol,truhlářských dílen, kurzůsebeobrany, bezplatnýchknihoven, komunitních zahrad, bezplatného stravování, počítačových laboratoří, jazykových kurzů, divadelních skupin, bezplatné lékařské péče a služeb právní podpory.[123] Squaty pomáhají i starším obyvatelům vyhnout se vystěhování. Organizují také různé protesty po celé Barceloně. Policie se opakovaně pokoušela hnutí squatterů zastavit vystěhováváním a raziemi, ale komunita je stále silná.
FC Barcelona se nezaměřuje jen nafotbal, ale jeho týmy soutěží i v jiných sportech, jako vbasketbalu,házené,ledním hokeji či rugby. Rivalem basketbalového družstva je týmJoventut Badalona z nedalekéBadalony. Všechny odnože se alespoň jednou dobře umístily v národních soutěžích. Muzeum klubu je třetí nejnavštěvovanější bod zájmu vKatalánsku.[109]
Dalším úspěšným barcelonským klubem v La Lize jeRCD Espanyol. V nižších soutěžích hrají kluby CE Europa a UE Sant Andreu.
V Barceloně se nachází třielitní stadiony UEFA (kategorie 4). Největším stadionem v Evropě s kapacitou 99 354 diváků jeCamp Nou, na němž hrajeFC Barcelona. Druhým největším jeEstadi Olímpic Lluís Companys s kapacitou 55 926, známý je hlavně díkyLetním olympijským hrám 1992. Třetím je Estadi Cornellà-El Prat známý i jako RCDE Estadi kapacitou 40 500 míst. Kromě toho se ve městě nachází i několik menších stadionů, například Mini Estadi, který také vlastní FC Barcelona.
V Barceloně se každoročně pořádá i několik běžeckých závodů. Barcelonský maraton se koná každýbřezen, v roce 2023 se jej zúčastnilo více než 15 tisíc závodníků.[127] Dalšími závody jsou například Cursa de la Mercé nebo Cursa de Bombers. Od roku 1953 se ve městě koná tenisový turnajBarcelona Open. Řadí se do žebříčkuATP Tour 500.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2018-05-03 [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-05-03.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2013-10-20 [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-20.
↑UECKE, Oliver; COCK, Robin De; CLARYSSE, Bart.Effective Technology Transfer In Biotechnology: Best Practice Case Studies In Europe. [s.l.]: World Scientific 291 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-31.ISBN978-1-78326-682-1. (anglicky) Google-Books-ID: 8Nq3CgAAQBAJ.
↑ GaWC - The World According to GaWC 2020.www.lboro.ac.uk [online]. [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-12.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2014-06-14 [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-06-14.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2019-01-15 [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-15.
↑PRESS, Europa. Economía/AVE.- Los Reyes inaugurarán el AVE a Valencia, y los Príncipes la conexión a Albacete.www.europapress.es [online]. 2010-12-10 [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑SCHÜTTE, Gudmund.Ptolemy's maps of northern Europe, a reconstruction of the prototypes. [s.l.]: Kjøbenhavn, H. Hagerup 216 s.Dostupné online.
↑WESSELING, Petrus.Vetera Romanorum itineraria, /: sive Antonini Augusti Itinerarium. [s.l.]: apud J. Wetstenium & G. Smith 856 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-31. (latinsky) Google-Books-ID: iIJBAAAAcAAJ.
↑ab barcelona | Etymology, origin and meaning of the name barcelona by etymonline.www.etymonline.com [online]. [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑abCollier's Encyclopedia: With Bibliography and Index. [s.l.]: Collier 684 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-03-31. (anglicky) Google-Books-ID: UpQVAQAAMAAJ.
↑ la Ciutat Comtal | enciclopedia.cat.www.enciclopedia.cat [online]. [cit. 2023-03-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-31.
↑ Carta Arqueològica de Barcelona - 302b/1990-91.web.archive.org [online]. 2016-03-03 [cit. 2023-04-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03.
↑ GSM Barcelona - Barcelona History.GSM Barcelona [online]. [cit. 2023-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. (anglicky)
↑Barcelona (Spanish city). Svazek Volume 3. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-04.
↑ARÉVALO, Raúl González. La esclavitud en la España Medieval. (siglos XIV-XV). Generalidades y rasgos diferenciales.Millars. Espai i Història. 2019, s. 11–37.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-02.ISSN1132-9823. (španělsky)
↑OMAN, Charles William Chadwick.A history of the Peninsular War / 5, Oct. 1811 - Aug. 31, 1812, Valencia, Ciudad Rodrigo, Badajoz, Salamanca, Madrid.. Repr. of the ed. 1914. vyd. New York: AMS Press XIV, 634 Seiten s.Dostupné online.ISBN0-404-16965-1,ISBN978-0-404-16965-7.OCLC312884519 S. 97.
↑Geotechnical aspects of underground construction in soft ground : Proceedings of the 7th International Symposium on Geotechnical Aspects fo Underground Construction in Soft Ground, Roma, Italy, 17-19 May, 2011. Boca Raton: CRC Press 1 online resource (xvii, 1081 pages) s.Dostupné online.ISBN978-0-203-80358-5,ISBN0-203-80358-2.OCLC813987623 S. 198.
↑MOCK, Steven J.Symbols of defeat in the construction of national identity. [s.l.]: Cambridge ; New York : Cambridge University Press 316 s.Dostupné online.ISBN978-1-107-01336-0.
↑abc Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2012-02-20 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-20.
↑AHRENS, C. Donald.Meteorology today : an introduction to weather, climate, and the environment. Tenth edition [international edition]. vyd. Belmont, CA: [s.n.] xvii, 569, 18, 16, 2, 16 pages, 1 folded leaf s.Dostupné online.ISBN978-0-8400-5815-7,ISBN0-8400-5815-2.OCLC808337874
↑METEOROLOGÍA, Agencia Estatal de. Barcelona Aeropuerto: Barcelona Aeropuerto - Agencia Estatal de Meteorología - AEMET. Gobierno de España.www.aemet.es [online]. [cit. 2023-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. (španělsky)
↑WEATHER2TRAVEL.COM. Barcelona Climate Guide: Monthly Weather | Spain.Weather2Travel.com [online]. [cit. 2023-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑METEOROLOGÍA, Agencia Estatal de. Barcelona, Fabra: Barcelona, Fabra - Agencia Estatal de Meteorología - AEMET. Gobierno de España.www.aemet.es [online]. [cit. 2023-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. (španělsky)
↑ Valores climatológicos normales: Barcelona Aeropuerto - Agencia Estatal de Meteorología - AEMET. Gobierno de España.web.archive.org [online]. 2014-04-10 [cit. 2023-04-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-10.
↑ Coneixement del català.web.archive.org [online]. 2015-12-31 [cit. 2023-04-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-31.
↑"Barcelona".Gran Enciclopèdia Catalana. Vol. 3. Barcelona: Edicions 62. July 1971. pp. 193–229.
↑ Evolució de la població. 1900-2006.web.archive.org [online]. 2007-12-21 [cit. 2023-04-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-21.
↑ Densidad de población.ajuntament.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-04.
↑ Densidad de población (hab/ha).ajuntament.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-04.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2010-01-06 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-06.
↑ Población por edades quinquenales y sexo. 2017.web.archive.org [online]. 2019-05-06 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-06.
↑ Resum del període 2018-2019.ajuntament.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07.
↑ Población y demografía.ajuntament.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ España experimenta retroceso en catolicismo - El Mundo - Mundo Cristiano - CBN.com.web.archive.org [online]. 2015-07-17 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-17.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2015-05-27 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-27.
↑20MINUTOS. La mitad de las mezquitas de Catalunya están en Barcelona.www.20minutos.es - Últimas Noticias [online]. 2007-06-04 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky)
↑ Barcelona, Spain Jewish History Tour.www.jewishvirtuallibrary.org [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ab Boletín Oficial del Estado. Texto del Documento.web.archive.org [online]. 2008-04-30 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-04-30.
↑ Archivovaná kopie.web.archive.org [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-23.
↑ Barcelona council.web.archive.org [online]. 2011-01-22 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-22.
↑ Barcelona council.web.archive.org [online]. 2011-04-15 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-15.
↑ Barcelona council.web.archive.org [online]. 2011-04-15 [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-15.
↑ Home.ASPB - Agència de Salut Pública de Barcelona [online]. [cit. 2023-04-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (katalánsky)
↑ab Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2016-04-11 [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-11.
↑ Sexe.web.archive.org [online]. 2021-11-11 [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-11.
↑ Barcelona suspende el hermanamiento con Tel-Aviv: “No podemos quedarnos inmóviles ante la violación de derechos”.elDiario.es [online]. 2023-02-08 [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-06. (španělsky)
↑ Archivovaná kopie.ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-15.
↑ City Mayors: Best European business cities.www.citymayors.com [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Barcelona Stock Exchange, Bilbao Stock Exchange, Madrid Stock Exchange and Valencia Stock Exchange: No Action, Interpretive and/or Exemptive Letter of March 11, 2003.www.sec.gov [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-12.
↑ Idescat. Producte interior brut territorial.www.idescat.cat [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Idescat. Producte interior brut territorial.www.idescat.cat [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ PortGraphic: Top15 container ports in Europe in 2018 – PortEconomics.web.archive.org [online]. 2019-03-17 [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-17.
↑ Revolució VilaWeb. Tecnologia, periodisme, societat i país (Fins al 25 de setembre).Palau Robert [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-16. (anglicky)
↑ Top 100 City Destinations Ranking - Published 2013.Euromonitor [online]. 2013-01-21 [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ab Top 10 Beach Cities -- National Geographic.Travel [online]. 2010-07-08 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑CENTRE, UNESCO World Heritage. Works of Antoni Gaudí.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-10. (anglicky)
↑ LOS 10 MEJORES hoteles de 5 estrellas en Barcelona - Tripadvisor.www.tripadvisor.es [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (španělsky)
↑MOSHINSKY, Ben. The 15 safest cities in the world.Business Insider [online]. [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑BURGEN, Stephen. Barcelona marches to curb negative effects of tourism boom.The Observer. 2017-01-29.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-13.ISSN0029-7712. (anglicky)
↑BURGEN, Stephen. 'Tourists go home, refugees welcome': why Barcelona chose migrants over visitors.The Guardian. 2018-06-25.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-02.ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ These are the 8 countries that hate tourists the most.The Independent [online]. 2017-11-24 [cit. 2023-04-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑HUNT, Elle. Residents in tourism hotspots have had enough. So what's the answer?.The Guardian. 2018-07-17.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-02.ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ The Monocle Quality of Life Survey 2015 - Film.Monocle [online]. [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑BILLR. 2thinknow Innovation Cities Global 256 Index - worldwide innovation city rankings.Innovation Cities™ Index | World 500 City Rankings [online]. 2009-10-27 [cit. 2023-04-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ab Catalan News Agency - The last High Speed railway stretch between Barcelona and France has finally been unveiled after years of delays.web.archive.org [online]. 2014-04-10 [cit. 2023-04-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-04-10.
↑ El AVE llegará a la Sagrera a finales de 2023 con la estación sin acabar.metropoliabierta.elespanol.com [online]. 2022-02-27 [cit. 2023-04-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-26. (španělsky)
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2019-01-15 [cit. 2023-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-15.
↑ Funicular de Montjuïc.www.trenscat.com [online]. [cit. 2023-05-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22.
↑ Archivovaná kopie.doc.atm.cat [online]. [cit. 2023-04-13].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-02.
↑ Renfe ha transportat 117 milions de viatgers als serveis de Rodalies de Catalunya. Rodalies de Catalunya. Generalitat de Catalunya.web.archive.org [online]. 2017-02-05 [cit. 2023-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-05.
↑CORDERO, Dani. 16 millones de usuarios abandonan Rodalies por las averías y la crisis.El País. 2013-08-25.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-14.ISSN1134-6582. (španělsky)
↑ El Tramvia Blau.www.trenscat.com [online]. [cit. 2023-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-23.
↑NEWSWEEK. World's Best Hospitals 2020 - Top 100 Global.Newsweek [online]. 2020-02-24 [cit. 2023-05-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-31. (anglicky)
↑ Pàgina d’inici - Universitat de Barcelona - UB.Universitat de Barcelona [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-16. (katalánsky)
↑ Tota l'esplendor de Santa Maria del Mar, a la pantalla | Barcelona Cultura.www.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-08-10.
↑LAWSON-TANCRED, Jo. The Sagrada Familia Will Finally Be Completed in 2026. The Last Challenge? Demolishing the Homes of Some 3,000 Local Residents.Artnet News [online]. 2023-02-13 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-03. (anglicky)
↑ Parcs i Jardins, el teu espai.web.archive.org [online]. 2010-01-05 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-05.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2012-02-20 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-20.
↑ Parcs i Jardins > Els Parcs > Història > La democràcia.web.archive.org [online]. 2009-03-31 [cit. 2023-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-03-31.
↑ab Catalan museums received 21.5 million visitors in 2013.www.catalannews.com [online]. 2014-05-16 [cit. 2023-04-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-07. (anglicky)
↑KEELEY, Graham. Barcelona's rebel centenarian.The Guardian. 2008-05-08.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-17.ISSN0261-3077. (anglicky)
↑ROBERTS, Nina. Catalan Musical Stew Keeps Barcelona Up All Night.The New York Times. 2006-08-06.Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-20.ISSN0362-4331. (anglicky)
↑Barcelona Nightlife • The best places to party in 2023 [online]. [cit. 2023-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-17. (anglicky)
↑ 'Gaixample' - Visit Barcelona.www.barcelonaturisme.com [online]. [cit. 2023-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-31. (anglicky)
↑ VALLS SONS I MÚSIQUES DE FESTA.usuaris.tinet.cat [online]. [cit. 2023-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-06.
↑VALLS, Josep Bargalló.Un segle de castells: de 1900 a 2000 en dades. [s.l.]: Cossetània Edicions 160 s.Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-18.ISBN978-84-95684-25-7. (katalánsky) Google-Books-ID: To66ISTxGXMC.
↑ What is Sónar - Sónar Barcelona 2023.Sónar Barcelona [online]. [cit. 2023-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-18. (anglicky)
↑ Carnival - Visit Barcelona.www.barcelonaturisme.com [online]. [cit. 2023-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-18. (anglicky)
↑ Barcelona Carnival | Cultura Popular.www.barcelona.cat [online]. [cit. 2023-04-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-18.
↑TERRY.The Top 8 Michelin Star Restaurants in Barcelona [online]. 2021-11-24 [cit. 2023-04-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-20. (anglicky)
↑ Picada is the Catalan-Style Pesto You Can Use on Everything.Food52 [online]. 2017-10-19 [cit. 2023-04-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-30. (anglicky)
↑To Get to the Other Side. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-04-18. (anglicky)
↑Anarchy Works. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-05. (anglicky)
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2012-04-02 [cit. 2023-04-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-04-02.
↑ Honours - FC Barcelona Official Channel.www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2023-04-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-01. (anglicky)
↑TEAMS, R. I. P. London. Real Madrid isn’t on the same level as Bayern Munich and FC Barcelona.Bavarian Football Works [online]. 2022-08-16 [cit. 2023-04-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-19. (anglicky)
↑ Zurich Marathon Barcelona Men's and Women's Elite Field | Watch Athletics.www.watchathletics.com [online]. [cit. 2023-04-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-19. (anglicky)
_(cropped_3_to_2).jpg)
_(cropped_3_to_2).jpg)
.jpg)
%2c_pg._de_Gr%25C3%25A0cia_92_-_c._Proven%25C3%25A7a_(Barcelona)_(cropped_3_to_2).jpg)
.jpg)
.jpg)
.PNG)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
