Moře zasahuje od 53° severní šířky k 66° severníšířky a od 10° východní délky k 30° východnídélky. Od středozemního moře Atlantiku, s omezenou výměnou vody mezi oběma tělesy, Baltské moře protékádánskými ostrovy doKattegatu prostřednictvím průlivůÖresund,Velký Belt aMalý Belt. Pod Baltské moře patříBotnický záliv, Botnická zátoka (Bottenviken),Finský,Rižský aGdaňský záliv.
Helsinská úmluva o ochraně mořského prostředí oblasti Baltského moře zahrnuje Baltské moře aKattegat, aniž by Kattegat označovala za část Baltského moře. „Pro účely této úmluvy je ‚oblastí Baltského moře‘ Baltské moře a přístup do Baltského moře, ohraničený rovnoběžkou Skaw v průlivuSkagerrak na 57°44,43' severní šířky.“[1]
Dánské království historicky vybíralo tzv. průlivovou daň od lodí na hranici mezi oceánem a vnitrozemským Baltským mořem ve dvojici: vØresundu na zámkuKronborg poblížHelsingøru; veVelkém Beltu v Nyborgu; a vMalém Beltu v jeho nejužší části Fredericii, poté, co zde byla postavena tvrz. Nejužší částí Malého Beltu je „Middelfart Sund“ poblíž Middelfartu.[2]
Geografové obecně souhlasí s tím, že preferovanou fyzickou hranicí Baltského moře je čára vedená přes jižní dánské ostrovy, Drogdenský práh aLangeland.[3] Drogdenský práh se nachází severně od Køge Bugt a spojuje Dragør na jihu odKodaně sMalmö; využívá jejmost přes Öresund, včetněDrogdenského tunelu. Podle této definice jsoudánské úžiny součástí vstupu, aleMeklenburský záliv a Kielský záliv jsou součástí Baltského moře. Další obvyklou hranicí je hranice mezi Falsterem, Švédskem aStevns Klintem v Dánsku, protože se jedná o jižní hraniciÖresundu. Je to také hranice mezi mělkým jižním Öresundem (s typickou hloubkou pouze 5–10 metrů) a významně hlubšími vodami.
Drogdenský kanál (hloubka 7 metrů) definuje hranici na spojnici Øresund a Darsský kanál (hloubka 18 metrů) a je hranicí Baltského moře.[4] Mělké prahy jsou překážkami pro tok těžké slané vody z Kattegatu do mořské pánve kolem ostrovůBornholm aGotland.
Kattegat a jihozápadní Baltské moře jsou dobře okysličené a mají bohatou biologii. Zbytek moře je brakický, chudý na kyslík a na druhy. Statisticky tedy čím šířeji je moře definováno, tím zdravější je; obráceně, čím užší je definice, tím ohroženější je jeho biologie.
Tacitus nazýval toto mořeMare Suebicum pogermánském etnikuSvébů.[5]Ptolemaios razil názevSarmatský oceán poSarmatech.[6] Jako první ho nazýváBaltským mořem (Mare Balticum) německý kronikář z jedenáctého stoletíAdam Brémský. Původ posledně jmenovaného názvu je spekulativní a byl přijatslovanskými abaltofinskými jazyky, kterými se mluvilo kolem tohoto moře, velmi pravděpodobně kvůli roli středověké latiny vkartografii. Název by mohl být spojen s germánským slovembelt (pás), jménem používaným pro dvědánské úžiny, zatímco jiní prohlašují, že musí být přímo odvozeno od zdroje germánského slova,latinskéhoBalteus „opasek“.[7] Adam Brémský porovnával moře s pásem a prohlásil, že je tak pojmenováno, protože se táhne po zemi jako pás (Balticus, eo quod in modum baltei longo tractu per Scithicas regiones tendatur usque in Greciam).
Název mohl být také ovlivněn názvem legendárního ostrova zmíněného vPřírodopisePlinia staršího. Plinius zmiňuje ostrov nazvaný Baltia (nebo Balcia) s odkazem na zprávy odPýthea aXenofóna. Je možné, že Plinius odkazuje na ostrov pojmenovaný Basilia („královský“) v PýtheověPeri tú Ókeanú (Oceánem, Na oceánu).Baltia by také mohla být odvozena odpásu (belt) a znamenat „poblíž mořského pásu, průliv“.
Mezitím jiní jazykoznalci navrhli, že název ostrova pochází zpraindoevropského kořene*bhel, který znamená „bílý, poctivý“.[8] Tento kořen a jeho základní význam byl zachován jak vlitevštině (jakobaltas), tak vlotyštině (jakobalts). Na tomto základě související hypotéza tvrdí, že název pochází z tohoto indoevropského kořene prostřednictvímbaltských jazyků jako je litevština.[9] Dalším vysvětlením je, že i když je název odvozen od výše uvedeného kořene, souvisí s názvy různých forem vody a souvisejících látek v několika evropských jazycích, které mohly být původně spojovány s barvivy nalezenými v bažinách (srovnej praslovanské*bolto „bažina“). Dalším vysvětlením je, že název původně znamenal „uzavřené moře, záliv“ na rozdíl od otevřeného moře.[10] Někteří švédští historici věří, že název pochází od bohaBaldra z nordické mytologie.
Vestředověku bylo moře známo pod různými jmény. Název Baltské moře se stal dominantním až po roce 1600. Používání termínuBaltic a podobných termínů označujících region na jihovýchodě Baltského moře začalo až v 19. století.
Baltské moře bylo známo v klasických latinských zdrojích jakoMare Suebicum nebo dokonceMare Germanicum.[11] Starší názvy moře v jazycích používaných na jeho březích nebo v jeho blízkosti obvykle označovaly zeměpisné umístění moře (v germánských jazycích) nebo jeho velikost ve vztahu k menším zálivům (ve staré lotyštině) nebo také kmeny obyvatel s ním spojované (ve starém Rusku bylo moře známé jakoVaranghianské moře). V moderních jazycích se nazývá převážně třemi ekvivalentními výrazy, a to „Baltské moře“, „Východní moře“ nebo „Západní moře“.
Také v jazycích slovanských národů, které sídlí ve vzdálenějších oblastech, se používají ekvivalenty názvu„Baltské moře“: veslovinštiněBaltsko morje, v bulharštiněБалтийско море čiliBaltijsko more, v makedonštině Балтичко МореBaltičko More a v srbochorvatšiněBaltičko more/Балтичко море.
V baltském jazyku jako jelotyština platí názevBaltijas jūra. Ovšem ve staré lotyštině bylo označováno jako „Velké moře“, zatímco dnešní Rižský záliv byl označován jako „Malé moře“. V litevštině je toBaltijos jūra.
Vestaroangličtině se toto moře nazývaloOstsǣ; také ve staršímaďarštině bylo jeho bývalé jménoKeleti-tenger („Východní moře“, kvůli německému vlivu). Kromě toho byl dofinštiny abaltofinských jazyků přeložen švédský termínkalk jakoItämeri neboli „Východní moře“ čisámsky Nuortamearra, bez ohledu na geografii. Moře leží sice západně od Finska, avšak Finsko bylo součástíŠvédského království od středověku až do roku 1809.
V dalším baltofinském jazyce, vestonštině, se Baltské moře nazývá„Západní moře“ (Läänemeri), neboť značná část moře se nachází západně od Estonska. V jižním Estonsku se nazývá jednak„Západní moře“ a jednak„Večerní moře“ (Õdagumeri).
Moře je asi 1600 km dlouhé, v průměru 193 kilometrů široké a v průměru 55 metrů hluboké. Maximální hloubka je 459 metrů, kterou dosahuje ve středu své švédské části. Jeho plocha je 415 266 km2, podle jiných údajů kolem 349 644 km2[12] a objem asi 20 000 km3. Obvod pobřeží činí asi 8 000 km.[13]
Baltské moře je jedním z největšíchbrakických vnitrozemských moří podle plochy a zabírá povodí tvořené glaciální erozí během několika posledníchdob ledových.
Fyzikální charakteristiky Baltského moře, jeho hlavních podoblastí a přechodová pásma k oblasti Skagerrak/Severnímu moři[14]
Regiony a úmoří Baltského moře:[16] 1 = Botnická zátoka 2 = Botnické moře 1 + 2 =Botnický záliv, částečně také 3 a 4 3 =Ostrovní moře 4 = Ålandské moře 5 =Finský záliv 6 = Severní Baltské moře 7 = Západní Gotlandská pánev 8 = Východní Gotlandská pánev 9 =Rižský záliv 10 = Gdaňskýzáliv / Gdaňská pánev 11 =Bornholmská pánev a Hanöbukten 12 =Arkonská pánev 6–12 = vlastní Balt 13 =Kattegat, není nedílnou součástí Baltského moře 14 = Beltské moře (Malý Belt aVelký Belt) 15 =Öresund (průliv) 14 + 15 =dánské úžiny, nejsou nedílnou součástí Baltského moře
Severní Baltské moře leží meziStockholmskou oblastí, jihozápadním Finskem a Estonskem. Západní a východní Gotlandské pánve tvoří hlavní části centrálního Baltského moře neboli vlastní Baltského moře.Bornholmská pánev je oblast východně od Bornholmu a mělčíArkona se rozprostírá od Bornholmu po dánské ostrovyFalster aZéland.
Satelitní snímek Baltského moře v mírné zimě Loď projíždějící Baltským mořem a ledem
Teplota vody v Baltském moři se výrazně liší v závislosti na přesné poloze, ročním období a hloubce. V Bornholmské pánvi, která se nachází přímo na východ od stejnojmenného ostrova, teplota povrchu obvykle klesá během zimního období na 0–5 °C a stoupá na 15–20 °C během vrcholného léta, s ročním průměrem kolem 9–10 °C.[17] Podobný vzor je patrný v Gotlandu, které se nachází mezi ostrovem Gotland a Lotyšskem. V hloubce těchto pánví jsou teplotní změny menší. Na dně Bornholmské pánve, hlubší než 80 m, je teplota obvykle 1–10 °C a na dně Gotlandské pánve, v hloubkách větších než 225 m, teplota je obvykle 4–7 °C.[17]
V dlouhodobém průměru je Baltské moře pokryto ledem při ročním maximu asi 45 % jeho rozlohy. K ledem pokryté oblasti během takové typické zimy patříBotnický záliv,Finský záliv,Rižský záliv, souostroví západně od Estonska,Stockholmské souostroví aOstrovní moře jihozápadně od Finska. Zbytek Baltského moře během normální zimy nezamrzne, s výjimkou chráněných zátok a mělkých lagun, jako jeKurský záliv. Led dosáhne svého maximálního rozsahu v únoru nebo březnu; typická tloušťka ledu v nejsevernějších oblastech Botnického zálivu, severní pánve Botnického zálivu, je asi 70 cm pro mořský led u pevniny. Tloušťka se zmenšuje dále na jih.
Zamrznutí začíná v severních částech Botnického zálivu typicky v polovině listopadu, na začátku ledna v otevřených vodách Botnického zálivu. Koncem února zamrzne Botnické moře, úmoří jižně odKvarkenu. Finský záliv a Rižský záliv mrznou obvykle na konci ledna. V roce 2011 zamrzl Finský záliv 15. února.[18]
Rozsah ledu závisí na tom, zda je zima mírná, střední nebo těžká. V těžkých zimách se může tvořit led kolem jižníhoŠvédska a dokonce i vdánských úžinách. Podle přírodního historika 18. století Williama Derhama dosáhla v těžkých zimách 1703 a 1708 ledová pokrývka až k dánským průlivům.[19] Části Botnického zálivu a Finského zálivu často zamrznou, kromě pobřežních okrajů na jižních místech, jako je Rižský záliv. Tento popis znamenal, že celé Baltské moře bylo pokryto ledem.
Od roku 1720 Baltské moře zmrzlo více než 20krát, naposledy na začátku roku 1987, což byla nejhorší zima ve Skandinávii od roku 1720. Led pak pokrýval 400 000 km2. Během zimy 2010–11, která byla ve srovnání s minulými desetiletími docela těžká, byla maximální ledová pokrývka 315 000 km2, která byla dosažena 25. února 2011. Led se poté rozšířil ze severu až na jižní cíp poloostrovaGotlandu s malými oblastmi bez ledu na obou stranách a východní pobřeží Baltského moře bylo pokryto ledovou pokrývkou asi 25 až 100 km širokou až doGdaňsku. To bylo způsobeno stagnující vysokotlakou oblastí, která trvala nad střední a severní Skandinávií přibližně od 10. do 24. února. Po tomto silné jižní větry tlačily led dále na sever a hodně z vod na sever Gotlandu bylo znovu bez ledu, který pak se posunul proti břehům jižního Finska.[20] Vliv výše zmíněné vysokotlaké oblasti nedosáhl jižních částí Baltského moře, a tak celé moře nezmrzlo. V lednu 2010 byl však u přístavu Svinoústí pozorován plovoucí led.
V posledních letech před rokem 2011 byla Botnická zátoky a Botnické moře zamrzlé pevným ledem blízko pobřeží Baltského moře a daleko od něj hustým plovoucím ledem. V roce 2008 se v lednu téměř nevytvořil žádný led.[21]
Hromady ledu unášeného na pobřeží Puthu, poblížVirtsu v Estonsku na konci dubna
V zimě se rychle vyvíjí pevný led, který je připevněn k pobřeží, čímž jsou přístavy nepoužitelné bez služebledoborců. V otevřenějších oblastech se tvoří hladký led, ledový kal, palačinový led a krokevní led. Zářící ledová plocha ledu je podobná jako uArktidy, s ledem poháněným větrem a hřebeny až 15 metrů vysokými. Na moři pevný led zůstává po celý rok velmi dynamický a relativně snadno se pohybuje větrem, a proto vytváří ledový obklad tvořený velkými hromadami a hřebeny tlačenými proti pevnině a ledu.
Na jaře Finský záliv a Botnický záliv obvykle na konci dubna roztají a na východních koncích Finského zálivu přetrvávají některé ledové hřebeny. V nejsevernějších výběžcích Botnické zátoky zůstává led obvykle až do konce května; začátkem června je prakticky vždy pryč. Avšak v hladomorném roku 1867 byly pozorovány zbytky ledu až 17. července poblíž Uddskäru.[22] Dokonce až na jihu jako jeÖresund byly v květnu několikrát pozorovány zbytky ledu; poblíž Taarbaeku 15. května 1942 a poblíž Kodaně 11. května 1771. Ledový drift byl také pozorován 11. května 1799.[23][24][25]
Ledový pokryv je hlavním místem výskytu dvou velkých savců jetuleně kuželozubého(Halichoerus grypus) a baltskéhotuleně kroužkovaného(Pusa hispida botnica), z nichž oba živí pod ledem a množí se na jeho povrchu. Z těchto dvou tuleňů trpí pouze tuleň kroužkovaný, pokud není v Baltském moři dostatek ledu, protože jeho mláďata se živí pouze na ledu. Tuleň kuželozubý je uzpůsoben k reprodukci také bez ledu v moři. Mořský led také obsahuje několik druhů řas, které žijí ve dně a uvnitř rozmrzlých kapes slaného roztoku v ledu.
Baltské moře protékádánskými úžinami; tok je však složitý. Povrchová vrstva brakické vody přepouští 940 km3 za rok doSeverního moře. V důsledku rozdílu veslanosti, na principu prostupnosti slanosti, podpovrchová vrstva více slané vody pohybující se v opačném směru přináší 475 km3 za rok. Míchá se velmi pomalu s horními vodami, což vede ke gradientu slanosti shora dolů, přičemž většina slané vody zůstává mezi 40 a 70 metry hluboko. Obecný oběh je proti směru hodinových ručiček: na sever podél jeho východní hranice a na jih podél západní.[26]
Rozdíl mezi odtokem a přítokem pochází výhradně ze sladkévody. Z 250 toků v povodí o rozloze 1 600 000 km2, přitéká do Baltského moře objemem 660 km3 za rok. Patří k nim hlavní řeky severní Evropy, jako jeOdra,Visla,Němen,Daugava aNěva. Další sladká voda pochází z rozdílusrážek, kdy je menší odpařování, což má pozitivní efekt.
Důležitým zdrojem slané vody jsou občasné přítoky vodySeverního moře do Baltského moře. Takové přítoky jsou důležité pro baltský ekosystém kvůli kyslíku, který transportují do pobaltských hlubin, k němuž docházelo pravidelně až do 80. let 20. století. V posledních desetiletích se staly méně časté. Poslední čtyři nastaly v letech 1983, 1993, 2003 a 2014, což naznačuje nové přítokové období za přibližně deset let.
Hladina vody je obecně mnohem více závislá na regionální větrné situaci než na přílivových vlivech. Přílivové proudy se však vyskytují v úzkých průlivech v západních částech Baltského moře.
Významná výška vln je obecně mnohem nižší než výškaSeverního moře. Docela prudké, náhle bouře zasahují povrch desetkrát nebo vícekrát ročně, a to kvůli velkým přechodným teplotním rozdílům a dlouhému dosahu větru. Sezónní vítr také způsobuje malé změny hladiny moře, řádově 0,5 metrů.[26]
Baltské moře je největší vnitrozemskébrakické moře na světě.[27] Pouze dvě další brakické vody jsou v některých měřítkách větší:Černé moře je větší jak v rozloze, tak v objemu vody, ale většina se nachází mimokontinentální šelf (pouze malé procento je ve vnitrozemí).Kaspické moře má větší objem vody, ale – navzdory svému názvu – je to spíše jezero než moře.[27]
Salinita Baltského moře je mnohem nižší nežslanost mořské vody v oceánech (průměrně 3,5 %) v důsledku hojného přítoku sladké vody z okolní krajiny (řek, potoků a podobně) v kombinaci s mělkým mořem samotným; přítok přispívá zhruba jednou čtyřicetinou jeho celkového objemu ročně, protože objem povodí je přibližně 21 000 km3 a roční vtok je asi 500 km3.
Otevřené povrchové vody „vlastního“ Baltského moře mají obecně slanost 0,3 až 0,9 %, což je hraničnísladká voda. Proud sladké vody do moře z přibližně dvou stovek řek a přísun soli z jihozápadu vytváří v Baltském moři gradient slanosti. Nejvyšší povrchové slanosti, obvykle 0,7–0,9 %, jsou v jihozápadní části Baltského moře, v povodí Arkona a Bornholm (to první se nachází zhruba mezi jihovýchodnímZélandem a Bornholmem, a druhé přímo na východ od Bornholmu). Postupně klesá dále na východ a na sever a dosahuje nejnižší hodnoty v Botnické zátoce kolem 0,3 %.[28] Pití povrchové vody Baltského moře jako prostředku pro přežití by ve skutečnosti tělo hydratovalo namístodehydratace, jako je tomu v případě mořské vody.[pozn. 1]
Vzhledem k tomu, že slaná voda je hustší než sladká voda, je spodní část Baltského moře slanější než na hladině. Tím se vytvoří vertikální rozdělení vodního sloupce,haloklina, které představuje bariéru pro výměnukyslíku a živin a podporuje zcela oddělené mořské prostředí.[29] Rozdíl mezi spodní a povrchovou slaností se liší v závislosti na místu. Celkově sleduje stejný vzor od jihozápadu na východ a na sever jako na povrchu. Ve spodní části Arkonské pánve (dosahující hloubky větší než 40 m) a Bornholmské pánve (hloubky větší než 80 m) je to obvykle 1,4–1,8 %. Dále na východ a na sever je slanost na dně trvale nižší, nejnižší je v Botnické zátoce (hloubky větší než 120 m), kde je mírně pod 0,4 % nebo jen nepatrně více než na povrchu ve stejném místě.[28]
Naproti tomu salinitadánských úžin, které spojují Baltské moře a Kattegat, bývá výrazně vyšší, ale s významnými odchylkami z roku na rok. Například povrchová a spodní slanost veVelkém Beltu je typicky kolem 2,0 %, respektive 2,8 %, což je jen trochu pod hodnotou Kattegatu.[28] Přebytek vody způsobený neustálým přítokem řek a potoků do Baltského moře znamená, že obecně existuje proud brakické vody ven skrz Dánské úžiny do Kattegatu (a případně do Atlantiku).[30] Významné toky v opačném směru, slaná voda z Kattegatu Dánskými úžinami do Baltského moře, jsou méně pravidelné. Od roku 1880 do roku 1980 došlo k přílivům v průměru šest až sedmkrát za desetiletí. Od roku 1980 to bylo mnohem méně časté, ačkoliv k velmi velkému přílivu došlo v roce 2014.[17]
Porovnáníprůměrných odtoků se liší od hodnocení hydrologických délek (od nejvzdálenějšího zdroje k moři) a hodnocení jmenovitých délek.Göta, přítokKattegatu, není uveden v seznamu, protože v důsledku severního horního toku s nízkou slaností v moři jeho voda stěží dosahuje samotného Baltského moře:
Skerry, malé skalnaté ostrovy, tvoří nedílnou a typickou součást mnohasouostroví Baltského moře, jako jsou tyto ve finském souostrovíAlandyStockholmské souostrovíLetecký pohled na dánskýBornholm
Velké pobřežníduny jsou charakteristické pro velké části jižního pobřeží Baltského moře. Národní park Kuršių Nerija v Litvě(na obrázku) je součástíSvětového dědictvíKurská kosa Hustota obyvatelstva v úmoří Baltského moře
Povodí Baltského moře je zhruba čtyřikrát větší než plocha samotného moře. Asi 48 % této oblasti je zalesněno, se Švédském a Finsko kde zaujímá většinu plochy les, zejména kolem Botnického zálivu a ve Finsku. Asi 20 % půdy se využívá pro zemědělství a pastevectví, zejména v Polsku a na okraji Baltského moře, v Německu, v Dánsku a ve Švédsku. Asi 17 % povodí je nevyužitá půda a dalších 8 % jsou mokřady. Většina z nich je v Botnickém zálivu a ve Finsku. Zbytek úmoří je hustě obydlený. V pobaltském úmoří žije asi 85 milionů lidí, 15 milionů do 10 km od pobřeží a 29 milionů do 50 km od pobřeží. V sídlech s více než 250 000 žije asi 2 milionů lidí. Celkem 90 % z nich je soustředěno v pásmu 10 km kolem pobřeží. Ze zemí obsahujících celé úmoří nebo jeho část zahrnuje Polsko 45 % z 85 milionů, Rusko 12 %, Švédsko 10 % a ostatní země méně než 6 %.[31]
Baltské moře se trochu podobákorytu řeky se dvěma přítoky,Finským aBotnickým zálivem.Geologické průzkumy ukazují, že předpleistocenem místo Baltského moře byla kolem velké řeky široká planina, kterou paleontologové nazývají Eridanos. Několik pleistocenníchglaciálních epizod vyhloubilo koryto řeky do mořské pánve. Během posledního zalednění neboEemského interglaciálu (Kyslíkové izotopové stádium 5e), Eemianské moře bylo na svém místě. Místo skutečného moře lze Baltské moře i dnes chápat jako společnéústí všech řek, které do něho vtékají.
Od té doby prošly vody geologickou historií shrnutou pod níže uvedenými názvy. Mnoho z etap je pojmenováno po mořských živočiších (např.měkkýši Littorina), což jsou jasné znaky měnící se teploty vody a slanosti.
Faktory, které určovaly vlastnosti moře, bylo ponoření nebo vznik oblasti v důsledku váhy ledu a následného izostatického přizpůsobení se a spojovací kanály, které si našla voda kSevernímu moři –Atlantiku, buď prostřednictvímdánských úžin nebo místy, které jsou v současnosti velká jezera veŠvédsku aBílé moře –Arktické moře.
Pevnina se stále izostaticky zvedá ze svého stlačeného stavu, který byl způsoben hmotností ledu během posledního zalednění. Tento jev je znám jakopostglaciální vzestup. V důsledku toho se povrchová plocha a i hloubka moře zmenšují. Vzestup je asi osm milimetrů ročně na finském pobřeží nejsevernějšího části Botnického zálivu a i na švédské straně pobřežíHöga kusten. V oblasti je bývalé mořské dno jen mírně svažité, což vede k znovu získání (a vytvoření) velkých ploch pevniny geologicky řečeno v relativně krátkých obdobích (desetiletích a stoletích).
„Anomálie Baltského moře“ se týká interpretací nezřetelnéhosonarového snímku pořízeného švédskými záchranáři na dně severního Baltského moře v červnu 2011. Lovci pokladů tvrdili, že obraz ukazuje neobvyklé rysy zdánlivě mimořádného původu. Spekulace publikované vbulvárních novinách tvrdily, že objekt bylo potopenéUFO. Konsenzus odborníků a vědců říká, že obraz s největší pravděpodobností zobrazuje přirozenougeologickou formaci.[33][34][35][36][37]
Fauna Baltského moře je směsí mořských a sladkovodních druhů. Z mořských ryb tu žijítreska,sleď obecný,štikozubec obecný,platýs velký,platýs bradavičnatý,vranka mořská apakambala velká a příklady sladkovodních druhů jsouokoun říční,štika obecná,síh aplotice obecná. Sladkovodní druhy se mohou vyskytovat v přítocích řek nebo potoků ve všech pobřežních částech Baltského moře. Jinak dominují mořské druhy ve většině částí Baltského moře, přinejmenším na sever až poGävle, kde je pouze méně než desetina druhů sladkovodních druhů. Dále na sever je poměr obrácený. V Botnické zátoce jsou zhruba dvě třetiny druhů sladkovodní. Na úplném severu této zátoky téměř chybí mořské druhy.[17] Napříkladhvězdnice růžová a krab pobřežní jsou dva druhy, které jsou velmi rozšířené podél evropských pobřeží a které se nedokážou vyrovnat s výrazně nižší slaností. Jejich hranic rozšíření je západně od Bornholmu, což znamená, že chybí v drtivé části Baltského moře.[17] Některé mořské druhy, jako je treska obecná a platýs obecný, mohou přežít při relativně nízkých salinitách, ale pro rozmnožování potřebují vyšší salinity, proto se vyskytují v hlubších částech Baltského moře.[38][39]
Od dánských úžin směrem kBotnickému zálivu dochází k poklesu druhové bohatosti. Snižující se slanost v tomto směru způsobuje omezení jak ve fyziologii, tak v biotopech.[40] U více než 600 druhů bezobratlých, ryb, vodních savců, vodních ptáků ahydrofytů je povodí Arkona (zhruba mezi jihovýchodním Zélandem a Bornholmem) mnohem bohatší než jiné východní a severní pánve v Baltském moři, které mají všechny méně než 400 druhů z těchto skupin, s výjimkou Finského zálivu s více než 750 druhy. Avšak i nejrozmanitější části Baltského moře mají mnohem méně druhů než téměř zcela slaná voda Kattegatu, která je domovem více než 1600 druhů z těchto skupin.[17] Nedostatekpřílivů ovlivňuje mořské druhy ve srovnání s Atlantikem.
Vzhledem k tomu, že Baltské moře je tak mladé, žijí zde pouze dva nebo tři známéendemické druhy: hnědé řasyFucus radicans a platýsplatichthys solemdali. Zdá se, že se oba vyvinuly v Baltské pánvi a byly rozpoznány za druh až v letech 2005, resp. 2018, dříve byly zaměněny s rozšířenějšími příbuznými.[39][41] Malá kodaňskámušle (Parvicardium hauniense), vzácná mušle, je někdy považována za endemickou, ale nyní byla nalezena ve Středozemním moři.[42] Někteří však považují nebaltské záznamy za nesprávné identifikace juvenilní srdcovky lomené (Cerastoderma glaucum).[43] Několik rozšířených mořských druhů má výrazné subpopulace v Baltském moři přizpůsobené nízké slanosti, jako jsou formy atlantického sledě ahranáče šedého v Baltském moři, kteří jsou menší než rozšířené formy v severním Atlantiku.[30]
Zvláštností fauny je to, že obsahuje řadu ledovcových reliktních druhů, izolovaných populací arktických druhů, které zůstaly v Baltském moři od posledníhozalednění, jako je například velký korýš stejnonožecSaduria entomon, baltské poddruhytuleně kroužkovaného, avranky čtyřrohé. Některé z těchto reliktů pocházejí zledovcových jezer, jako je korýšMonoporeia affinis, který je hlavní složkoubentické fauny Botnického zálivu s nízkou slaností.
V Baltském moři se vyskytují čtyři druhy savců:tuleň obecný,tuleň kroužkovaný,tuleň kuželozubý asviňucha obecná. Tito predátoři se z velké části podílejí na regulaci potravního systému.Tuleň obecný obývá především jihozápadní část Baltského moře aKattegat,tuleň kroužkovaný východní a severní Baltské moře asviňucha obecná Kattegat a jižní část Baltského moře. Tito savci jsou ale velice citliví vůči kvalitě vody, proto jich značně ubývá. K největšímu znečištění došlo v šedesátých až osmdesátých letech. Roku 2018 se v Baltském moři vyskytovalo 500 jedinců tuleně obecného. Nejvíce ohroženým druhem jetuleň kroužkovaný, nyní žije veFinském zálivu pouze 100 jedinců a jeho početnost stále klesá. Další příčinou razantního úbytku savců v Baltském moři byl jejich lov na počátku 20. století.[60]
Výjimečně jsou v Baltu pozorováni zbloudilí delfíni[61] či velryby.[62]
Své teritorium u Baltského moře nachází i přibližně 80 druhů ptáků. Výskyt ptáků se společně s ročním obdobím značně mění, v zimním období je zde hojný výskythoholky lední, zatímco v létěrybáka dlouhoocasého. V průběhu celého roku u Baltu sídlí napříkladracek stříbřitý. Vodní ptáci se značně podílejí na propojení potravinového systému mezi mořem a pevninou. Převážně to jsou dravci, živící se rybami, slávkami akorýši.[63]
Satelitní snímky pořízené v červenci 2010 odhalily obrovskývodní květ řas o rozloze 377 000 km2 v Baltském moři. Oblast květu se rozšířila z Německa a Polska do Finska. Vědci naznačili, že řasy se objevují každé léto po celá desetiletí. Splach hnojiv z okolní zemědělské půdy tento problém zhoršil a vedl ke zvýšenéeutrofizaci.[64]
Přibližně 100 000 km2 Baltského moře (čtvrtina jeho celkové plochy) je proměnlivá mrtvá zóna. Čím více slané (a tedy hustší) vody zůstává na dně, izoluje ji od povrchových vod a atmosféry. To vede ke snížení koncentrací kyslíku v zóně. Rostou v něm hlavně bakterie, které tráví organický materiál a uvolňují sirovodík. Díky této velké anaerobní zóně se ekologie mořského dna liší od ekologie sousedního Atlantiku.
Göteborská univerzita a společnost Inocean AB navrhly plány na uměle okysličování oblastí Baltského moře, které prošly eutrofizaci. Záměrem návrhu je používat čerpadla poháněná větrem k vstřikování kyslíku (vzduchu) do vod v přibližné hloubce 130 m pod hladinou moře.[65]
Stavbamostu přes Velký Belt v Dánsku (dokončena 1997) aÖresundského mostu-tunelu (dokončena 1999), spojující Dánsko se Švédskem, zajišťuje dálniční a železniční spojení mezi Švédskem a dánskou pevninou (Jutský poloostrov, přesnějiZélandem). Podmořský tunel Öresundského mostu umožňuje plavbu velkých lodí do Baltského moře a ven. Baltské moře je hlavní obchodní cestou pro vývoz ruské ropy. Mnoho zemí sousedících s Baltským mořem se toho obává, protože velký únik ropy v námořním tankeru by byl pro Baltské moře katastrofální – vzhledem k pomalé výměně vody. Průmysl cestovního ruchu obklopující Baltské moře je přirozeně znepokojenznečištěním ropou.
Na Baltském moři působí několik trajektů pro nákladní a osobní dopravu, jako jsou Scandlines, Silja Line, Polferries, Viking Line, Tallink a Superfast Ferries.
↑ Swedish Chemicals Agency (KEMI): The BaltSens Project – The sensitivity of the Baltic Sea ecosystems to hazardous compounds.www.kemi.se [online]. [cit. 2019-08-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-25.
↑Tacitus,Germania(online text):Ergo iam dextro Suebici maris litore Aestiorum gentes adluuntur, quibus ritus habitusque Sueborum, lingua Britannicae propior. – "Upon the right of the Suevian Sea the Æstyan nations reside, who use the same customs and attire with the Suevians; their language more resembles that of Britain." (English text online)
↑Ptolemy,Geography III, chapter 5: "Sarmatia in Europe is bounded on the north by the Sarmatian ocean at the Venedic gulf" (online text).
↑Cfr.Hartmann Schedel's 1493 (map), kde se Baltské moře nazýváMare Germanicum, zatímco Severní moře se nazýváOceanus Germanicus.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-15.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-07-11. at envir.ee. (archived) (2006-04-21). Retrieved on 23 June 2011.
↑Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-08-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-06., Jan Thulin and Andris Andrushaitis, Religion, Science and the Environment Symposium V on the Baltic Sea (2003).
↑SWEITZER, J. Researchgate. Land Use and Population Density in the Baltic Sea Drainage Basin: A GIS Database.Ambio. May 2019, s. 20.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Statistische KurzinformationArchivováno 11. 11. 2012 naWayback Machine. (německy). Landeshauptstadt Kiel. Amt für Kommunikation, Standortmarketing und Wirtschaftsfragen Abteilung Statistik. Retrieved on 11 October 2012.
↑MAIN, Douglas. Underwater UFO? Get Real, Experts Say.Popular Mechanics. January 2, 2012.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Interview of Finnish planetary geomorphologist Jarmo Korteniemi (at 1:10:45) on [s.l.]: [s.n.]
↑Nissling, L.; A. WESTIN. Salinity requirements for successful spawning of Baltic and Belt Sea cod and the potential for cod stock interactions in the Baltic Sea.Marine Ecology Progress Series. 1997, s. 261–271.doi:10.3354/meps152261.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abMomigliano, M.; G.P.J. DENYS; H. JOKINEN; J. MERILÄ. Platichthys solemdali sp. nov. (Actinopterygii, Pleuronectiformes): A New Flounder Species From the Baltic Sea.Front. Mar. Sci.. 2018.doi:10.3389/fmars.2018.00225.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Pereyra, R.T.; L. BERGSTRÖM; L. KAUTSKY; K. JOHANNESSON. Rapid speciation in a newly opened postglacial marine environment, the Baltic Sea.BMC Evolutionary Biology. 2009, s. 70.doi:10.1186/1471-2148-9-70.PMID19335884.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Red List Benthic Invertebrate Expert Group (2013)Parvicardium hauniense. HELCOM. Accessed 27 July 2018.
↑National Museum Wales. Parvicardium hauniense.naturalhistory.museumwales.ac.uk. Marine Bivalve Shells of the British Isles, 17 April 2017.Dostupné online [cit. 27 July 2018].Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ State of the Baltic Sea – Second HELCOM holistic assessment 2011–2016.stateofthebalticsea.helcom.fi [online]. [cit. 2018-11-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-20. (anglicky)
↑ State of the Baltic Sea – Second HELCOM holistic assessment 2011–2016.stateofthebalticsea.helcom.fi [online]. [cit. 2018-11-19].Dostupné online. (anglicky)
Alhonen, Pentti (1966). "Baltic Sea". In Fairbridge, Rhodes (ed.). The Encyclopedia of Oceanography. New York: Van Nostrand Reinhold Company. pp. 87–91.
OJAVEER, H.; JAANUS, A.; MACKENZIE, B. R.; MARTIN, G.; OLENIN, S. Status of Biodiversity in the Baltic Sea.PLoS ONE. 2010, s. e12467.doi:10.1371/journal.pone.0012467.PMID20824189.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
PETER, Bruce.Baltic Ferries. Ramsey, Isle of Man: Ferry Publications, 2009.ISBN9781906608057.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Bogucka, Maria. “The Role of Baltic Trade in European Development from the XVIth to the XVIIIth Centuries.”Journal of European Economic History 9 (1980): 5–20.
Davey, James.The Transformation of British Naval Strategy: Seapower and Supply in Northern Europe, 1808–1812 (Boydell, 2012).
Fedorowicz, Jan K.England's Baltic Trade in the Early Seventeenth Century: A Study in Anglo-Polish Commercial Diplomacy (Cambridge UP, 2008).
Frost, Robert I.The Northern Wars: War, State, and Society in Northeastern Europe, 1558–1721 (Longman, 2000).
Grainger, John D.The British Navy in the Baltic (Boydell, 2014).
Kent, Heinz S. K.War and Trade in Northern Seas: Anglo-Scandinavian Economic Relations in the Mid Eighteenth Century (Cambridge UP, 1973).
Koningsbrugge, Hans van. “In War and Peace: The Dutch and the Baltic in Early Modern Times.”Tijdschrift voor Skandinavistiek 16 (1995): 189–200.
Linblad, Jan Thomas. “Structural Change in the Dutch Trade in the Baltic in the Eighteenth Century.”Scandinavian Economic History Review 33 (1985): 193–207.
Lisk, Jill.The Struggle for Supremacy in the Baltic, 1600–1725 (U of London Press, 1967).
Roberts, Michael.The Early Vasas: A History of Sweden, 1523–1611 (Cambridge UP, 1968).
Rystad, Göran, Klaus-R. Böhme, and Wilhelm M. Carlgren, eds.In Quest of Trade and Security: The Baltic in Power Politics, 1500–1990. Vol. 1, 1500–1890. Stockholm: Probus, 1994.
Salmon, Patrick, and Tony Barrow, eds.Britain and the Baltic: Studies in Commercial, Political and Cultural Relations (Sunderland University Press, 2003).
Stiles, Andrina.Sweden and the Baltic 1523–1721 (1992).
Thomson, Erik. “Beyond the Military State: Sweden's Great Power Period in Recent Historiography.”History Compass 9 (2011): 269–283.doi:10.1111/j.1478-0542.2011.00761.x
Tielhof, Milja van. The “Mother of All Trades”: The Baltic Grain Trade in Amsterdam from the Late 16th to Early 19th Century. Leiden, The Netherlands: Brill, 2002.
Warner, Richard. “British Merchants and Russian Men-of-War: The Rise of the Russian Baltic Fleet.” In Peter the Great and the West: New Perspectives. Edited by Lindsey Hughes, 105–117. Basingstoke, UK: Palgrave Macmillan, 2001.
CZ.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
