Bahrajn,[pozn. 1] plným názvemKrálovství Bahrajn,[pozn. 2] jeostrovní stát vjihozápadní Asii. Nachází se vPerském zálivu a tvoří ho malé souostroví, které se skládá z 50 přírodních ostrovů a dalších 33umělých ostrovů. Jeho centrem je Bahrajnský ostrov, který představuje přibližně 83 % rozlohy země. Bahrajn leží meziKatarem a severovýchodním pobřežímSaúdské Arábie, se kterou je spojenmostem krále Fahda. Souostroví je převážně nížinné, rovinaté, podnebí jepouštní, v létě horké a v zimě velmi mírné. Bahrajn se dělí na 4 guvernoráty, na ploše necelých 800 km² žije 1,5 milionu obyvatel, je tedytřetím nejmenším státem podle rozlohy v Asii atřetí nejhustěji zalidněnou samostatnou zemí na světě. Hlavním a největším městem jeManáma. Necelá polovina obyvatel jsou bahrajnští státní příslušníci a zbytek cizinci.[4] Celkem 53 % obyvatel jsouArabové, 43 % tvoří Asiaté, úředním jazykem jearabština. Skoro 90 % jsoumuslimové a 4 %křesťané.
Bahrajn byl přibližně v roce 3000 let př. n. l., centrem starověkédilmunské civilizace.[5] Již od starověku byl proslulý lovemperel, které byly až do 19. století považovány za nejlepší na světě.[6] Bahrajn byl také jedním z prvních míst, která byla ovlivněnaislámem, a to ještě zaMohamedova života v roce 628 n. l. Po období arabské nadvlády vládla Bahrajnu od roku 1521 do roku 1602Portugalská říše, kterou vyhnal íránský šáhAbbás Veliký ze Safavidské říše. V roce 1783 se Bani Utbah a spojenecké kmeny zmocnily Bahrajnu od Nasra al-Madhkura a od té doby mu vládne královská dynastieÁl Chalífa s Ahmadem al Fatehem jako prvním bahrajnskýmhakimem.
Koncem 19. století se Bahrajn na základě postupných smluv sBrity stalprotektorátem Spojeného království[7] a v roce 1971 vyhlásil nezávislost. Bahrajn, který byl dříveemirátem, byl v roce 2002 prohlášen zapolokonstituční monarchii a článek 2 nově přijaté ústavy stanovilšaríu za hlavní zdroj práva.V roce 2011 zažila zeměprotesty inspirované regionálnímarabským jarem.[8] Bahrajnská vládnoucísunnitská muslimská královská rodina Ál Chalífa byla kritizována za porušování lidských práv skupin včetně disidentů, představitelů politické opozice ašíitských muslimů.[9]
Na ostrově Bahrajn se nachází přibližně 350 000 starověkých pohřebních mohyl
Hlavní ostrov souostrovního státu Bahrajnu byl odtržen od Arabského poloostrova kolem roku 6000 př. n. l. Dozajista byl obydlen již od prehistorických dob. Ostrovy Bahrajnu se poprvé zapsaly do historie asi roku 3000 let př. n. l., jako centrum významné starověké říše. Byla to civilizace nazývanáDilmun, která se objevila někdy během doby bronzové a trvala více než 2000 let. Ze sumerskémytologie je zřejmé, že území dnešního Bahrajnu, bylo pro Sumery zaslíbeným rájem a lidé tzv.obeidské kultury a později sumerská městaEridu aUr s ním udržovali čilé styky. O Dilmunu se zmiňuje nejstarší literární světová památkaEpos o Gilgamešovi.
Dilmun se stal středem obchodu, a to především díky svému umístění podél obchodní cesty, spojujícíMezopotámii s úrodným údolím řekyIndus (dnešní Indie a Pákistán). Doba jeho úpadku je datována do období úpadku civilizace v údolí Indu v polovině 2. tis. př. n. l. Rozpad údolní říše způsobil pokles důležitosti obchodní cesty přes Bahrajn, což zapříčinilo jeho pomalý zánik. Pokles pokračoval postupně i následující století. V 8. stol. se objevuje zmínka o Dilmunu jako o vazalském státuAsýrie a asi roku 600 př. n. l. se stává součástí babylonského impéria. Dilmun se v době svého rozmachu těšil značné síle a vlivu, i když nelze přesně určit v jaké míře. Není pochyb o tom, že kdysi dilmunská civilizace ovládala velkou oblast západní části pobřeží Perského zálivu (dnešní východ Saúdské Arábie). A zde se naskýtá otázka, jak daleko na jih byl pociťován vliv říše Dilmun. V různých dobách své existence rozšířila svůj vliv zřejmě na sever až ke Kuvajtu a do vnitrozemní oázy Al-Hasa v dnešníSaúdské Arábii.
O období mezi pohlcením dilmunské civilizaceBabylonskou říší a příchodemNearcha, generála armády Alexandra Velikého, nejsou prakticky žádné zmínky.Nearchos založil kolonii na ostrověFailaka na konci 4. století př. n. l. Je známo, že právě on prozkoumal jih Zálivu i Bahrajn. Od dob Nearcha do doby příchodu islámu v 7. století n. l. byl Bahrajn znám pod řeckým jménem Tylos. 600 let mezi 3. stoletím př. n. l. a 3. stoletím n. l. byl Tylos prosperujícím státem. Dokladem je list, napsaný kolem 1. století n. l., který se zmínil o státě Tylos, slavném pro jeho perly. Během těchto let byl Bahrajn ovlivněn a často byl přímo ovládán různými perskými civilizacemi. Ve 4. století n. l. byly ostrovy vskutku formálně připojeny k sasánovské Perské říši. Zajímavé je, že během 3. nebo 4. století mnozí obyvatelé projevovali zájem o přijetí nové křesťanské víry. Faktem je, že právě v Bahrajnu a v arabské části Zálivu byla založenanestoriánská odnož křesťanství.[zdroj?] Církevní záznamy ukázaly, že Bahrajn se stal sídlem dvou z pěti nestoriánských biskupství existujících na arabské straně Zálivu v době zrodu islámu. Je nejisté, kdy přesně byla biskupství zrušena, i když je známé, že přežila přinejmenším až do roku 835.
Obyvatelé Bahrajnu jsou velmi pyšní na skutečnost, že oni byli jednou z prvních oblastí uvnitř pevninské Arábie, která přijala islám. Stalo se tak zcela mírumilovně. V roce 640 prorokMohamed poslal dopis vládci Bahrajnu, v kterém mu nabízel přijetíislámu. Ať byly důvody jakékoli, islám přijal v krátké době a následující dvě století společně žili v Bahrajnu mírumilovně muslimové (jednoznačně zde převažovalšíitský směr islámu, především kvůli perským vlivům) i křesťané. Dokonce i v dnešní době má Bahrajn malou skupinu původních křesťanů.
Bahrajn byl součástí obouchalífátů –umajjovského iabbásovského. Během tohoto období se úspěšně rozvíjel a stal se důležitou zastávkou na obchodních cestách meziIrákem aIndií. Po zániku chalífátu Abásovců a vpáduMongolů se situace zhoršila; i po vymanění se zpod mongolské nadvlády byl Bahrajn zmítán hádkami a malichernými spory mezi šejchy v Zálivu, kteří mezi sebou neustále bojovali. V roce 1487 dočasně ovládli ostrovOmánci a na blízkém vedlejším ostrově Muhárrak vystavělipevnost Arad. Dva roky předtím navštívil Bahrajn portugalský cestovatelDuarte Barbosa a pravděpodobně od něj pochází povědomíPortugalců o výnosných nalezištích kvalitních a velkýchperel. Touha zmocnit se těchto nalezišť nakonec vedla roce 1521 kinvazi Portugalců na Bahrajn a okolní území. Portugalci zde vládli do r. 1602, kdy byli vyhnáni povstáním obyvatel. Poté požádal Bahrajn Peršany o ochranu a ti rádi vyhověli.
Na Peršanech pak ostrov v roce 1783 dobylsunnitský rodChalífovců (Al Chalífa), původem zKataru aNadždu. Kromě krátkého intermezza v letech 1799–1811 zůstal tento rod u moci až dodnes. Ovšem soužití sunnitské dynastie (a menšiny obyvatel) se šíitskou většinou zůstává jedním ze základních státoprávních problémů této země.
Od počátku 19. století stoupal zájemVelké Británie o oblast Perského zálivu. Roku 1820 přiměli Britové šejkaAbdalláha ibn Ahmada k podepsáníVšeobecné smlouvy o míru v Perském zálivu, jež měla omezitpirátství. Roku 1861 se pak Bahrajn dostal pod britskou „ochranu“ (protektorát), která trvala až do roku 1971. V roce 1956 došlo k protibritskému povstání, které bylo sice potlačeno, ale Írán si začal činit nároky na jeho území a následujícího roku dokonce prohlásil Bahrajn za svou provincii (svého nároku se vzdal až v roce 1970). Přesto zůstal Bahrajn pod kontrolou Velké Británie až do roku 1968, kdy byla dohoda o protektorátu po vzájemné domluvě mezi oběma zeměmi zrušena. Bahrajn se poté účastnil snah o vytvoření svazu arabských emirátů v Zálivu. Toto úsilí však nemělo úspěch a tak 15. srpna 1971 Bahrajn vyhlásil úplnou nezávislost. Od roku 1971 je v Bahrajnu americká vojenská základna.[15]
ŠejkIsa ibn Salmán Al Chalífa se stalemírem (jeho syn se roku 2002 prohlásil králem) a ministerským předsedou nově utvořeného státu. V témže roce vstoupil Bahrajn doLigy arabských států. V roce 1975 bylo rozpuštěno Národní shromáždění a emír se stal absolutním vládcem (Státní bezpečnostní rada neboli vláda byla jmenována jím samotným). Trvá napětí mezi šíitskou většinou, která požadovala a požaduje zavedení parlamentní demokracie a sunnitskou vládou v čele s šejkem, kteří preferují sbližování se Saúdskou Arábií aSpojenými státy americkými. V prosinci 1981 došlo k pokusu o státní převrat. V roce 1991 byla podepsána dohoda o vojenské spolupráci s USA.
Prodemokratické protesty v Bahrajnu v roce 2011 byly tvrdě potlačeny
Od roku 1994, kdy skončily útoky na hotely a restaurace, byla v Bahrajnu dosažena relativní stabilita.
Dlouholetý územní spor sKatarem o ostrovyHawár u západního pobřeží Kataru rozhodl v roce 2001 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu ve prospěch Bahrajnu.
V únoru roku 2011 došlo v Bahrajnu v rámciArabského jara k prvním protestům proti autoritářskému režimu.[16] Vláda proti protestujícím tvrdě zakročila, proti nim použila i střelné zbraně, několik desítek lidí bylo zastřeleno. Na potlačení povstání se podílely vojenské sílyRady pro spolupráci arabských státu v Zálivu, zejménaSaúdské Arábie. Saúdskoarabské jednotky provedly v březnu 2011 přímou intervenci na straně sunnitského vládnoucího rodu Ál Chalífa, 14. března 2011 projížděly V Bahrajnu saúdskoarabské obrněné tanky pod hesly pomoci bratrskému státu proti podvratným silám, inspirovaným Íránem. V tak malém a politicky přehledném státě jako je Bahrajn se s „bratrskou pomocí“ několika tankových a motostřeleckých praporů podařilo situaci zvládnout za několik dní a aktivisty šíitské opozice fyzicky zlikvidovat nebo jinak „eliminovat“. S pochopením ji sledovali i západní spojenci Saúdské Arábie. Arabské jaro do této země v tak vyhraněné podobě nedorazilo, ačkoliv se toho leckdo obával.[17] Řada lidí byla zatčena a odsouzena a protestující studenti vyloučeni ze škol. Byl vyhlášenvýjimečného stavu, který následně v červnu 2011 zrušen. Od té doby však protesty dále pokračovaly, vláda používala k potlačování demonstrací slzný plyn a gumové projektily.[18][19][20][21] V dubnu 2012 musela být při konání závodůFormule 1 přijata rozsáhlá bezpečnostní opatření kvůli hrozícím demonstracím a protestům.[22]
Nepokoje v Bahrajnu pokračovaly za nezájmu sdělovacích prostředků[23] i v letech 2012 a 2013.
Bahrajnská vlajka je tvořena listem o poměru stran 3:5 a skládá se z bílého pruhu v žerďové části (1/4 délky listu), který je od červené plochy listu oddělen pěti bílými trojúhelníky, které tvoří pilovitě klikatou čáru (délka zubů je 3/20 délky listu).[24]
Bahrajnský státní znak kopíruje podobu státní vlajky – na červeném štítu je pět bílých zubů, představujícíchpět pilířů islámu. Původní verze znaku obsahovala pouze tři červené zuby.
Bahrajn je obecně rovinaté aaridnísouostroví vPerském zálivu. Skládá se z nízké pouštní roviny, která se mírně zvedá do nízkého centrálního srázu s nejvyšším bodem 134 m vysokýmDžabal ad-Duchánem (Kouřovou horou) .[25] Bahrajn měl celkovou rozlohu 665 km2, ale v důsledku rozšiřování území na úkor moře se plocha zvětšila na 787 km2.[26]
Často je popisován jako souostroví 33 ostrovů,[27] rozsáhlé zábory moře to však změnily; do srpna 2008 se počet ostrovů a ostrovních skupin zvýšil na 84.[28] Bahrajn nemá společnou pozemní hranici s jinou zemí, ale má 161 km pobřeží. Země si také nárokuje dalších 22 kmpobřežního moře a 44 kmpřilehlé zóny. Největšími ostrovy Bahrajnu jsou Bahrajnský ostrov,Hawárské ostrovy, ostrov Muharraq, Umm an Nasan a Sitra. Mezi přírodní zdroje země patří velké množství ropy a zemního plynu a také ryby v pobřežních vodách. Orná půda tvoří pouze 3 % celkové rozlohy.[29]
Přibližně 92 % Bahrajnu pokrývá poušť s pravidelnými suchy a prachovými bouřemi, které jsou pro Bahrajňany hlavním přírodním nebezpečím.[30] Lesní porosty tvoří v Bahrajnu přibližně 1 % celkové rozlohy, což odpovídá 700 hektarům lesa v roce 2020, oproti 220 ha v roce 1990. K roku 2015 se uvádělo, že 100 % lesní plochy je ve veřejném vlastnictví.[31][32]
V Bahrajnu panujepouštní podnebí. Bahrajn má dvě roční období: extrémně horké léto a relativně mírnou zimu.V letních měsících, od dubna do října, dosahují odpolední teploty v průměru 40 °C a v květnu, červnu a červenci až 46 °C. Kombinace velkého horka a vysoké vlhkosti vzduchu činí toto období nepříjemným. V létě navíc horký a suchý jihozápadní vítr pravidelně unáší písečná mračna přes neúrodný jižní cíp Bahrajnu směrem k Manámě. V zimních měsících, od listopadu do března, se teploty zmírňují a pohybují se v rozmezí 10 až 20 °C. Vlhkost vzduchu však v zimě často stoupá nad 90 %, od prosince do března převládají větry ze severozápadu, které nad ostrovy přinášejí vlhký vzduch. Průměrný roční úhrn srážek je 72 milimetrů, obvykle v zimních měsících.Na žádném z ostrovů nejsou stálé řeky ani potoky. Zimní deště obvykle přicházejí v krátkých přívalových deštích, které zaplavují mělké vádí, jež je po zbytek roku suché, a ztěžují dopravu. Jen málo dešťové vody se ukládá na zavlažování nebo pití. V severní části Bahrajnu a na přilehlých ostrovech se však nachází četné přírodní prameny a podzemní sladkovodní ložiska. Tyto prameny již od starověku přitahovaly na souostroví osadníky. Navzdory rostoucímu zasolování zůstávají prameny pro Bahrajn důležitým zdrojem pitné vody. Od počátku 80. let 20. století však odsolovací zařízení, díky nimž je mořská voda vhodná pro domácí a průmyslové využití, zajišťují přibližně 60 % denní potřeby vody.[33]
Mezi problémy životního prostředí, kterým Bahrajn čelí, patřídezertifikace v důsledku degradace omezené orné půdy, degradace pobřeží (poškození pobřeží,korálových útesů a mořské vegetace) v důsledku úniků ropy a dalších vypouštění z velkých tankerů, ropných rafinérií, distribučních stanic a nelegální rekultivace půdy v místech, jako je záliv Tubli. Nadměrné využívání vodonosné vrstvy Dammamu, hlavní vodonosné vrstvy v Bahrajnu, zemědělským a domácím sektorem vedlo k jejímuzasolení přilehlými brakickými a slanými vodními plochami.[34]
Bahrajn pod vládou dynastieÁl Chalífa jepolokonstituční monarchií, v jejímž čele stojíkrál šajchHamad binÍsá Ál Chalífa. Král Hamad má rozsáhlé výkonné pravomoci, které zahrnují jmenování předsedy vlády a jeho ministrů, velení armádě, předsedání Vyšší soudní radě, jmenování horní komory parlamentu a rozpouštění jeho volené dolní komory.[35] V roce 2010 tvořila přibližně polovinu kabinetu rodina Al Chalífa.[36]
Politika se od roku 2002 odehrává v rámci konstituční monarchie, kde vládu jmenuje král.V čele vlády stojí od roku 2020 korunní princ Salmán bin Hamad Ál Chalífa, který se stal premiérem po smrti Chalífy bin Salmána Al Chalífy a který je také zástupcem velitele bahrajnských obranných sil. Parlament jedvoukomorový, Rada reprezentantů je volena ve všeobecných volbách a Poradní rada (nazývaná také Rada šúra) je jmenována přímo králem.
V Bahrajnu sídlí velitelství5. americké flotily, která dohlíží na vody kolem Perského zálivu.[37]
Bahrajnská ekonomika prochází obdobím mohutného hospodářského růstu. Ten je však založen především na těžběropy, která tvoří 60 % exportu a státních příjmů země.Hrubý domácí produkt na 1 obyvatele činí 29 893 amerických dolarů (2025). Bahrajn je také důležitým mezinárodním finančním centrem Blízkého východu.
V červnu 1932 bylo v Bahrajnu objeveno velké množství ropy. Je to důležité ze dvou důvodů: za prvé to byl první objev ropy na arabské straně Zálivu vůbec a za druhé se tak stalo současně se zhroucením světového trhu s perlami. Protože byl Bahrajn prvním státem Zálivu, který objevil ropu, těšil se také jako první z výhod, které přišly zároveň s výnosy – to se odrazilo ve zlepšení vzdělání a zdravotní péče. Zásoby ropy v Bahrajnu jsou docela malé a ve srovnání se standardy ostatních zemí Zálivu je produkce ropy spíše symbolická. Bahrajn tak nemá příliš zdrojů pro rychlejší rozmach.
Bahrajn je jednou z nejoblíbenějších turistických destinací na Blízkém východě. V roce 2024 navštívilo Bahrajn přibližně 15 milionů zahraničních návštěvníků[38] převážně z arabských států ležících na pobřežíPerského zálivu.
Země nedávno ohlásila své plány na stavbu jaderné elektrárny.[39]
K roku 2023 žilo v Bahrajnu 1,5 milionu obyvatel, z toho 47 % (710 tisíc) Bahrajnci a 53 % (790 000) cizinci. Je výrazný nárůst oproti roku 2007, kdy počet obyvatel Bahrajnu poprvé překročil hranici jednoho milionu.[41] Ačkoli většinu obyvatelstva tvoří lidé z Blízkého východu, v zemi žije i značný počet lidí z jižní Asie. Například v roce 2008 žilo v Bahrajnu přibližně 290 000 indických státních příslušníků, což z nich činí největší komunitu emigrantů v zemi, z nichž většina pochází z jihoindického státu Kérala[42][43] Bahrajn je třetímnejhustěji osídleným suverénním státem na světě s hustotou zalidnění 1 864 osob na km2 v roce 2023. Větší hustotu zalidnění mají pouzeměstské státy,Monako aSingapur. Velká část tohoto obyvatelstva je soustředěna na severu země, přičemž nejméně hustě osídlenou částí je jižní guvernorát.[44] Sever země je natolik urbanizovaný, že jej někteří považují za jednu velkoumetropolitní oblast.[45]
Šíitští muslimové v Bahrajnu
Státním náboženstvím v Bahrajnu jeislám a většina Bahrajnců jsoumuslimové. Většina bahrajnských muslimů jsousunnité, podle nedávných odhadů tvoří 51% většinu ašíitští muslimové 49% menšinu.[46] Dříve to byla jedna ze tří zemí na Blízkém východě, kde měli šíité většinu, dalšími třemi zeměmi bylyÁzerbájdžán,Irák aÍrán, i když s příchodem sunnitských migrantů se však sunnité stali většinou.[47] Neoficiální zdroje odhadují, že 55 % obyvatel jsou sunnité a 45 % šíité.[48][49] Asi 14 % obyvatel tvoříkřestané, 10 %hinduisté a 3 %buddhisté.
Článek 22 bahrajnské ústavy stanoví svobodu svědomí, svobodu a nedotknutelnost vyznání a svobodu vykonávat náboženské obřady a pořádat náboženské průvody a shromáždění v souladu se zvyky dodržovanými v zemi, pokud nejsou namířeny proti islámu.[50]
Tradičním oděvem bahrajnských žen jeabája, dlouhé volné černé šaty, které se nosí spolu s černou látkou na hlavě zvanouhidžáb. Tradičním oděvem bahrajnských mužů jethawb a tradiční pokrývka hlavy, která zahrnujekefíju aagal. Thawb je volný oděv s dlouhým rukávem a délkou ke kotníkům. Letní oděv je bílý a vyrobený zbavlny, zimní je černý a vyrobený zvlny. Ghutra je čtvercový šátek vyrobený z bavlny, který se skládá do trojúhelníku a nosí se přes kefíju. V Bahrajnu je obvykle černobíle kostkovaná nebo bílá. V Bahrajnu výběr barvy nehraje žádnou společenskou roli, přestože v jiných zemích vPerském zálivu tomu tak není.
V arabštině v Bahrajnu vychází několik týdeníků a deníků. Patří mezi ně například Akhbár al-Chalídž,[51][52] Al-Ajjám,[53]Al-Vakt[54] a jedny z nejčtenějších novin v Bahrajnu Al-Vasat (v roce 2011 u nich denní náklad dosahoval 15 tisíc).[55] Méně novin je v zemi vydáváno v angličtině. Patří mezi ně Gulf Daily News[56] a Daily Tribune. Většina tisku je v soukromém vlastnictví a nepodléhácenzuře, pokud se zdrží kritikyvládnoucí rodiny.
Státní televizní a rozhlasové stanice vysílají většinu programů v arabštině. Existují i kanály vysílající v angličtině a rádio vysílající vhindštině. Vydavatelská společnost oblíbená u turistů,expatů a mladých obyvatel Bahrajnu, LocalBH, se zabývá turistickými atrakcemi, zábavou a aktuálními událostmi v Bahrajnu.[57]
Mezi bahrajnské umění lze zařadit čteníKoránu, slavnostní tance doprovázené plochými bubny a vyprávění příběhů. Bahrajnští básníci jsou známí svými poetickými verši a pokračují v zavedených tradicích a zároveň prozkoumávají nová témata.Narození asvatby jsou v Bahrajnu provázeny rozsáhlými oslavami. Kromě toho jsou obyvatelé Bahrajnu umělecky zruční, což dokazují i lodě používané k rybaření a lovuperel. Vyrábí se zde rovněž tradičníšperky se složitými vzory.
V Bahrajnu je také možné se setkat se stylem arabské lidové hudby pocházející z oblasti Perského zálivu s názvem chalídžíja, který je v Bahrajnu hraný způsobem polyrytmů.[58][59][60][61] Styl je ovlivněnafrickou hudbou. Bahrajnská tradice lovu perel je známá i svými písněmi zvanými fudžarjí. Fudžarjí je tradiční hudební repertoár mužských lovců perel z Bahrajnu a zahrnuje zpěv, tleskání, bubnování a tance s hliněnými nádobami na vodu.[62][63][64] Dále je v Bahrajnu možné setkat se i s hudbou a tancem zvaným líwa, který praktikují především komunity potomkůvýchodních Afričanů.[65]
Hudba v Bahrajnu vychází z tradičních hudebních forem. Je propracovaná a opakující se. Mezi typické hudební nástroje patříúd (předchůdceloutny) arebab (jednostrunný nástroj). V Bahrajnu rovněž existuje lidová taneční tradice. Ardha je mužský mečový tanec, který tradičně doprovázejí bubeníci a básník, jenž zpívá texty.
V Bahrajnu se natáčelo i několik celovečerních filmů. Prvním z nich je film Hamad a piráti z roku 1971 v produkciThe Walt Disney Company. V tomto filmu jsou k vidění bahrajnské památky jako je Báb al-Bahrain a Míná’ Salmán.[66] Dalším je dramatický film Bariéra, který režíroval Sám Muhammad az-Zuvádí.
↑Constitution of the Kingdom of Bahrain (Issued in 2002) and Its Amendments (Issued in 2012) [online]. National Institute for Human Rights [cit. 2020-08-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Report for Selected Countries and Subjects: October 2024 [online].International Monetary Fund [cit. 2024-10-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain 2020 Census [online]. 28 February 2021 [cit. 2021-04-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 May 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The history of British involvement in Bahrain's internal security [online]. [cit. 2021-07-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bahrain says ban on protests in response to rising violence.www.cnn.com. CNN, 1 November 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 March 2013.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ How Bahrain uses sport to whitewash a legacy of torture and human rights abuses.The Guardian.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 September 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Bahrain: Reform-Promise and Reality.www.jepeterson.net. J.E. Peterson. S. 157.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 February 2014.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain's economy praised for diversity and sustainability [online]. Bahrain Economic Development Board [cit. 2012-06-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 December 2010.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain [online]. [cit. 2021-07-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2021. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Shanghai Cooperation Organisation [online]. [cit. 2023-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 August 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain granted the status of SCO dialogue partner [online]. 15 July 2023 [cit. 2023-09-01].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Archivovaná kopie.www.cnic.navy.mil [online]. [cit. 2013-04-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-06.
↑Bahrain Geography and Population [online]. countrystudies.us [cit. 2012-06-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 September 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain [online]. [cit. 2012-06-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 June 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ABDULLA, Mohammed Ahmed; ZAIN AL-'ABDEEN, Bashir.تاريخ البحرين الحديث (1500–2002). Bahrain: Historical Studies Centre, University of Bahrain, 2009.ISBN978-99901-06-75-6. S. 26, 29, 59.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CIA World Factbook, "Bahrain" [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2011-01-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Report: Bahrain 2010. [s.l.]: Oxford Business Group, 2010.Dostupné online.ISBN978-1-907065-22-4. S. 12–25.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Terms and Definitions FRA 2025 Forest Resources Assessment, Working Paper 194. [s.l.]: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2023.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 September 2024.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Global Forest Resources Assessment 2020, Bahrain [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Persian Gulf states: country studies. Redakce Metz Helen Chapin. 3rd. vyd. Washington, D.C.: Federal Research Division, Library of Congress, 1994.Dostupné online.ISBN0-8444-0793-3.OCLC29548413 S. 114–118.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALSHARHAN, A. S.Hydrogeology of an Arid Region: The Arabian Gulf and Adjoining Areas. [s.l.]: Elsevier, 2001.Dostupné online.ISBN978-0-444-50225-4. S. 188–190.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BICI | Bahrain Independent Commission of Inquiry [online]. 23 November 2011 [cit. 2020-11-22]. S. 15.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 December 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Population Prospects: The 2010 Revision [online]. [cit. 2012-03-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-07.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain's population crossed 1 m in December [online]. 28 February 2008 [cit. 2012-06-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑290,000 Indians in Bahrain [online]. Gulf-daily-news.com, 5 July 2008 [cit. 2010-06-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 April 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Indian Community [online]. Indian Embassy [cit. 2012-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑General Tables [online]. Bahraini 2020 [cit. 2012-03-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bahrain: metropolitan areas [online]. World Gazetteer.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 February 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ وثيقة بحرينية: الشيعة أقل من النصف.Al Jazeera. 4 July 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Sunnis and Shia in the Middle East.BBC News. 19 December 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 July 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JOYCE, Miriam.Bahrain from the Twentieth Century to the Arab Spring. New York, NY: Palgrave Macmillan, 2012.ISBN978-1-137-03178-5. S. 121.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Achievements-Information Affairs Authority Bahrain.web.archive.org [online]. 2014-10-06 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-06.
↑ Media landscape | Menassat.web.archive.org [online]. 2018-10-29 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-29.
↑ The Arab Press Network.web.archive.org [online]. 2014-09-10 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-10.
↑Towards a Better Life: How to Improve the State of Democracy in the Middle East and North Africa. [s.l.]: GPoT 182 s.Dostupné online.ISBN978-605-4233-21-2. (anglicky)
↑ LocalBH - Latest Trending News, Viral Videos, Social Media in Bahrain.Local Bahrain [online]. 2019-09-02 [cit. 2024-11-10].Dostupné online. (anglicky)
↑ Sharjah Art Foundation - Episode 50: The History of Recording in the Gulf Area (1).web.archive.org [online]. 2016-04-16 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-16.
↑ Performing the Past: Sea Music in the Arab Gulf States - Google Books.web.archive.org [online]. 2016-02-19 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-19.
↑ Sharjah Art Foundation - Episode 51: History of Recording in the Gulf Area (2).web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2024-11-10].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
↑DUBAI, Art.Has Khaleeji Pop Music Evolved?: An Interactive Lecture by Bahraini Art Platform Too Far [online]. [cit. 2024-11-10].Dostupné online. (anglicky)
↑Various artists (2000).Fidjeri:Songs of the Bahrain Pearl Divers (CD). UNESCO
↑OLSEN, Poul Rovsing.Music in Bahrain: traditional music of the Arabian Gulf. HØjbjerg: Jutland Archaeological Society, 2002. 183 s.Dostupné online.ISBN978-87-88415-19-3.
↑Various artists (1995).A Musical Anthology of the Arabian Peninsula, Volume 2 - Music of the Pearl Divers (CD). Gallo
↑Liwa and Tanbura from Africa to BahrainDostupné online (arabsky)
↑"Hamad and pirates come alive at La Fontaine". GDN OnlineDostupné online
.jpg)
.jpg)
_-_TIMEA.jpg)
.svg)
