Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

B. B. King

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
B. B. King
Základní informace
Rodné jménoRiley B. King
Jinak zvanýB. B. King
Narození16. září1925
USAItta Bena,Mississippi,USA
Úmrtí14. května2015 (ve věku 89 let)
USALas Vegas,Nevada,USA
Příčina úmrtídiabetes mellitus acévní mozková příhoda
ŽánryBlues,rhythm and blues,blues rock[1]
Nástrojekytara, zpěv, piano
Aktivní roky1947–2015
VydavatelGeffen
Členem skupinAmerická akademie umění a věd
OceněníRock and Roll Hall of Fame (1987)
Cena Grammy za celoživotní dílo (1987)
komandér Řádu umění a literatury (1994)
Prezidentská medaile svobody (2006)
Americana Music Association President's Award (2015)
… více naWikidatech
Manžel(ka)Martha Lee Denton (1946–1952)
Sue Carol Hall (1958–1966)
Webwww.bbking.com
Významný nástroj
Lucille
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Riley B. King, známější spíše jakoB. B. King (16. září1925,Itta Bena,Mississippi,USA14. května2015,Las Vegas,USA), bylamerickýbluesový kytarista, zpěvák a skladatel. Je považován za jednoho z nejlepších a nejuznávanějších bluesových umělců všech dob. Svým kytarám říkal již od 50. let „Lucille“. Zemřel ve věku 89 let 14. května 2015 v Las Vegas, kde v době před smrtí žil.

Umělecká léta

[editovat |editovat zdroj]

Nahrávat začal v roce1949 u společnostiRPM Records vLos Angeles. Producentem mnoha jeho raných nahrávek bylSam Phillips, jenž později založil nahrávací společnostSun Records. King pracoval i jako DJ vMemphisu, kde dostal přezdívku „Beale Street Blues Boy“ (bluesový klučina z ulice Beale Street), která byla později zkrácena na B. B.

V 50. letech se stal jedním z nejvýznamnějších muzikantů v oblastiRhythm & Blues. Na působivém seznamu hitů z jeho dílny jsou písně jako „You Know I Love You“, „Woke Up This Morning“, „Please Love Me“, „When My Heart Beats like a Hammer“, „Whole Lotta Love“, „Bad Luck“, „Sweet Little Angel“, „On My Word of Honor“, a „Please Accept My Love“. V roce1962 se King upsal společnostiABC-Paramount Records.

Své legendárním albumLive at the Regal nahrál King při svém vystoupení vchicagském divadleRegal Theater v listopadu roku1964.

Poprvé se dočkal úspěchu v jiné než bluesové oblasti v roce1969, a to díky remaku písněRaye HawkinseThe Thrill Is Gone“. Píseň se stala hitem jak R&B hitparád, tak i popových hitparád, což bylo pro umělce hrajícího rhythm & blues naprosto ojedinělé. Tento song navíc skončil na 193. místě v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob, který sestavil hudební magazín Rolling Stone. Velkou popularitu si King vysloužil také díky tomu, že v roce1969 zahajoval netrpělivě očekávané turné „American Tour“ skupinyThe Rolling Stones. Úspěchy následovaly i v letech sedmdesátých, kdy vyšly písně jako „To Know You Is to Love You“ a „I Like to Live the Love“. V období mezi lety1951 a1985 se Kingovy písně objevily v R&B hitparádách celkem čtyřiasedmdesátkrát.

B. B. King a mainstream

[editovat |editovat zdroj]

V 80. a 90. letech a po roce2000 natáčel čím dál méně. Ve své oslnivé a aktivníkariéře nadále pokračoval, avšak už jen prostřednictvím televizních show. V roce1988 oslovil novou generaci fanoušků, když společně sirskou skupinouU2 natočil singl „When Love Comes to Town“, který se objevil na jejich albuRattle and Hum. V roce2000 pracoval King s kytaristouEricem Claptonem na albuRiding With the King.

V roce2003 následovalo vystoupení srockovou skupinouPhish vNew Jersey, kde zahrál tři ze svých hitů a s muzikanty více než třicet minut jamoval.

V červnu roku2006 se zúčastnil slavnostního aktu na počest svého prvního rádiového vysílání v budověThree Deuces Building vGreenwoodu, ve státěMississippi, kde byla odhalena další z pamětních desek Mississippské bluesové stezky (Mississippi Blues Trail).

Objevil se i na charitativním festivaluCrossroads Guitar Festival, který organizovalEric Clapton.DVD záznam zachycuje Kinga, jak hraje spolu sClaptonem,Buddy Guyem aJimmiem Vaughanem píseň „Rock Me Baby“.

V mnoha zemích světa se za ta léta, ať již v rádiu či v televizi, vysílala více než stovka jehokoncertů.

V červnu roku2006 byla slavnostně zahájena výstavbaMuzea B. B. Kinga, a to vIndianole, vMississippi.Muzeum bylo otevřeno13. září2008. Dne 28. dubna 1998 vystoupil v Praze vKongresovém centru (bývalý Palác Kultury) s českým bluesovým kytaristouLubošem Andrštem. Podruhé hráli společně B. B. King a Luboš Andršt 9. července 2000 ve Zlíně, v klubu Golem.

Turné na rozloučenou

[editovat |editovat zdroj]

Ve věku osmdesáti let,29. května2006, vystoupil King vsheffieldské Hallam aréně. Byl to úvodní koncert jeho rozlučkového turné poVelké Británii aEvropě. Na tomto turné si s ním zahrál bluesman arockerGary Moore, se kterým již dříve spolupracoval, mj. na písni „Since I Met You Baby“.Britská část turné byla zakončena4. dubna na stadiónu veWembley.

Zpět doEvropy přijel v červenci. Tentokrát řekl své sbohemŠvýcarsku, kde si zahrál celkem dvakrát (2. a3. července) na 40. ročníku světově prosluléhojazzového festivalu v Montreux a14. července vystoupil také na festivalu Blues at Sunset vZurichu. Při své show ve Stravinského sále vMontreux si zajamoval s hudebníky jakoJoe Sample,Randy Crawford,David Sanborn,Gladys Knight, Lella James, Earl Thomas,Stanley Clarke,John McLaughlin, Barbara Hendrix čiGeorge Duke. Evropská část jehoTurné na rozloučenou byla zakončena19. září2006 v aréně D'Coque vLuxembourgu.

V listopadu a prosinci měl šest vystoupení vBrazílii. Během tiskové konference vSao Paulu,29. listopadu2006, se ho jeden novinář zeptal, zda bude toto turné již skutečně poslední. Odpověděl: „Mým oblíbeným hercem je jeden muž zeSkotska jménemSean Connery. Většina jej zná jako agentaJamese Bonda 007. Natočil film s názvemNikdy neříkej nikdy.“

Diskografie

[editovat |editovat zdroj]
  1. King of the Blues (1960)
  2. My Kind of Blues (1960)
  3. Live at the Regal (Live, 1965)
  4. Lucille (1968)
  5. Live and Well (1969)
  6. Completely Well (1969)
  7. Indianola Mississippi Seeds (1970)
  8. B.B. King In London (1971)
  9. Live in Cook County Jail (1971)
  10. Lucille Talks Back (1975)
  11. Midnight Believer (1978)
  12. Live "Now Appearing" at Ole Miss (1980)
  13. There Must Be a Better World Somewhere (1981)
  14. Love Me Tender (1982)
  15. Why I Sing the Blues (1983)
  16. B.B. King and Sons Live (Live, 1990)
  17. Live at San Quentin (1991)
  18. Live at the Apollo (Live, 1991)
  19. There is Always One More Time (1991)
  20. Deuces Wild (1997)
  21. Riding with the King (2000)
  22. Reflections (2003)
  23. The Ultimate Collection (2005)
  24. B. B. King & Friends: 80 (2005)

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. ADELT, Ulrich.Blues Music in the Sixties: A Story in Black and White. [s.l.]:Rutgers University Press, 2010.ISBN 978-0-8135-4750-3. S. 24 and 26. Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
B. B. King
Studiová alba
Koncertní alba
DržiteléPolar Music Prize
1992–1999
2000–2009
2010–2019
2020–dodnes
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Hudba
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=B._B._King&oldid=23594624
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp