České jménoBílovec vzniklo buď odvozením od osobního jménaBil (varianty odBěl čiBiel) a pak znamenalo "Bilův majetek" nebo od přídavného jménabělový, což byl přívlastek nějakého vodního toku protékajícího bahnem (praslovanskybělь - "bahno"), a v tom případě by bylo jméno vodního toku přeneseno na osadu na ní (u ní) ležící. Německé jménoWagstadt ("Vokovo město") bylo dáno podle majitele Voka z Kravař.[5]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1324, kdy je vlastnil Vok I.z Kravař. Z rodového erbu je odvozen městský znak v podobě stříbrné zavinuté střely na červeném štítu. V roce 1383 Bílovec dostal právo předkupu zboží na panství a právo odúmrti od Beneše z Kravař. Město vlastnili do roku 1434 páni z Kravař, potépáni ze Šternberka do roku 1441, opavská knížata do roku 1447, k nejvýznamnějším patřilipáni z Fulštejna, kteří na přelomu 15. a 16. století zbudovali první zámek a vlastnili panství do roku 1542.
V letech 1576–1595 majitel panství Bernard Pražma z Bílkova vybudoval větší čtyřkřídlý renesanční zámek se dvěma nárožními bastiony.Pražmové z Bílkova byli protestanti a zapojili se do stavovského povstání, vlastnili panství a město do roku 1623. Roku 1645 město vypálili Švédové. Roku 1648 získali panstvíSedlničtí z Choltic, vlastnili je nepřetržitě až do konce feudalismu v roce 1848. Roku 1729 město zachvátil další požár, který postihl i zámek (původně na katastruVelkých Albrechtic[6]) a stal se podnětem k jeho barokní přestavbě, při níž bylo připojeno dvouramenné schodiště a vybudován park ve francouzském stylu. Zámek a zbytkový velkostatek Sedlničtí vlastnili až do roku 1945.
Od 16. století se ve městě rozvíjelo soukenictví. Po roce 1840 ve městě vznikla Hirtova soukenická továrna. V roce 1828 založil vídeňský podnikatel Mathias Salcher továrnu na výrobu knoflíků, roku 1856 rozšířenou pod značkou Massag na drobnou kovovýrobu, která je v současnosti specializovaná na manipulační vozíky a kontejnery. Roku 1924 došlo k výrazné změně hranice Bílovce, když k němu byla na jednu stranu připojena značná část katastru Velkých Albrechtic včetně zámku[7][8], na druhou stranu však Bílovec přišel, ve prospěch sousední obceTísek, o značnou část svého k. ú.Bílovec-Horní Předměstí[9][10][11] Při osvobozování městaRudou armádou roku 1945 byl zámek opět vypálen a zničeno vnitřní zařízení. V letech 1953–1970 byl objekt obnoven pro sklad léčiv n.p. Zdravotnické zásobování.
V letech 2010–2014 byl starostou Petr Klimek, od roku 2014-2018 byl starostou Mgr. Pavel Mrva. V letech 2018-2022 byla starostkou PhDr. Renata Mikolašová. Nově zvoleným starostou od roku 2022 do roku 2026 je Martin Holub, místostarostkou je Ing. arch. Tereza Grabcová Hozová.
Bílovec leží na silnici 2. třídy č. 647 vedoucí zOder přes Bílovec doKlimkovic a dále doOstravy. Rychlé spojení Bílovce s Ostravou i vzdálenějšími místy zabezpečujedálnice D1 (sjezdyButovice 335. km neboBravantice 342. km).
Dále do Bílovce vede 7,4 km dlouhá neelektrizovaná jednokolejnáželezniční trať ze Studénky čísla 279 (provoz byl zahájen v roce 1890). Na podzim 2009 byla v Bílovci dokončena rekonstrukce nádražní budovy; k roku 2020 zde jezdila linka S31.
Renesančnízámek ze 16. století, v letech 1736–1740 přestavěný na barokní (stavitel Georg Friedrich Gans)
v zámecké kapli: trojice náhrobků Sedlnitzkých a Wagnerů, rodiny majitele zámku – přeneseny z městského hřbitova
Renesanční budova radnice (roku 1593 ji postavil Andreas Buzowsky)
Kostel sv. Mikuláše s vyhlídkovou věží, s rokokovým oltářním obrazem sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého (namaloval zdejší rodákFelix Ivo Leicher) a s vyhlídkovým ochozem ve výšce 31 m (je přístupný)
Muzeum v Bílovci – sídlí v barokní budově bývalého úřednického domu ze 3. čtvrtiny 18. století rekonstruovaného roku 2014. Expozice muzea dokumentuje dějiny města Bílovce, zámek a správu bíloveckého panství. Přibližuje cechovní řemesla a roli textilní výroby, která byla už od středověku pro město velmi významná. Ve sbírce muzea jsou zastoupeny také exponáty, které zachycují výrobu bývalé továrny Salcher, která od roku 1856 působila uváděla na trh knoflíky z ořechových skořápek a později i další textilní galanterii, po rozšíření výroby na lyžařské vázání se proslavila pod obchodní značkouMassag.
↑ORLITA, Zdeněk; AUGUSTINKOVÁ. Sídlo vrchnostenské správy bíloveckého panství na sklonku raného novověku (příspěvek k typologii úřednických budov patrimoniální správy)..Vlastivědný sborník Novojičínska. 2009, roč. 59, s. 41–59.
↑AUGUSTINKOVÁ, Lucie. Nálezy z podkroví kaple sv. Barbory v Bílovci.Bílovecký zpravodaj. 2007, roč. 31, čís. 9, s. 16–17.
Z. Fiala - L. Hosák - J. Janáček - J. Pavel - L. Kotek a kolektiv:Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II. Severní Morava. Praha : Svoboda 1983, s. 23-24.
Česko
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Bad Neustadt an der Saale, Německo
Kietrz, Polsko
Lipany, Slovensko.jpg)
Encyklopedické hesloRadětín vOttově slovníku naučném ve Wikizdrojích