V ruských kronikách byli známí jakoObri, v byzantských zdrojích jakoAbaroi,Varchonitai čiliVarchonité (řecky Βαρχονίτες, romanizováno:Varchonítes) apseudo-Avaři.Göktürci je nazývaliApar (staroturecky 𐰯𐰺). Název „Panonští Avaři“ (podle bývalé římské provincie, kde se usadili) se používá k odlišení odAvarů žijících naKavkaze, národa, se kterým panonští Avaři mohli, ale nemuseli mít příbuznost. Ačkoli se jméno Avar poprvé objevilo v polovině5. století, panonští Avaři přišli na scénu v polovině6. století v pontsko-kaspické stepi jako skupina, která chtěla uniknout nadvláděGöktürků. Pravděpodobně jsou nejznámější pro své nájezdy a plenění v avarsko-byzantských válkách v letech568 až626 a vliv na migraciSlovanů dojihovýchodní Evropy.
Je možné, že na etnogenezi Avarů měly svůj podíl také turkické a tunguzské kmeny. V širším slova smyslu lze názvem „Avaři“ označovat multietnický kmenový svaz, jehož součástí byly, kromě vlastních Avarů, také turkické, indoevropské a možná i tunguzské a uralské kmeny. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také seSlovany aGermány. Avaři byli tak výrazným prvkem slovanských dějin, že ve většině slovanských jazyků se slovoAvar stalo synonymem pro velkého nebo mocného člověka – obra.
V9. století avarská říše zanikla v důsledku války s Karlem Velikým a zbylí evropští Avaři se později asimilovali s příchozímiMaďary.
Přesný původ starých Avarů byl donedávna zastřen tajemstvím a zdroje se neshodovaly. Tradičně se předpokládalo, že bylimongolského neboturkického původu. Byzantský historikMenander Protektor je pokládal za příbuznéHunů, jejichž původ, obecně pokládaný za turkický, také není zcela jasný. Nedávné archeogenetické studie naznačují, že panonští Avaři byli primárně původem ze starověké severovýchodní Asie, podobně jako dnešní lidé z Mongolska a oblasti řekyAmur v Mandžusku, což ukazuje na počáteční rychlou migraci nomádských kmenů do středu Evropy z východuEurasijské stepi. Jádro panonských Avarů mohlo pocházet ze zbytků Žuan-žuanského kaganátu, které doprovázely další stepní skupiny.[pozn. 1] Jazykové důkazy naznačují, že pozdější avarské obyvatelstvo přešlo na slovanský jazyk jakolingua franca.[1][2][3]
Genomické důkazy z lidských pozůstatků ukazují, že avarské elity v podstatě pocházely od starověkých severovýchodních Asiatů (ANA).[4]
Avaři s Turky sdíleli některé kulturní zvyky a výrazy. S jejich jmenovciAvary na Kavkaze je spojují podobné znaky na jejich pohřebištích. Kavkazští Avarové však nemluví jazykem z rodinyaltajské, ale jazykem zeseverovýchodní kavkazské jazykové rodiny. Staří Turkové (Gökturkové) roku567 byzantského císaře vyzvali, aby nové nájezdníky považoval za pseudo-Avary a nazýval je Varchonity. Soudobé byzantské prameny psaly o těchto Varchonitech jako o někdejších otrocích Turků, kteří si jenAvaři začali říkat, protože s tímto jménem byla spjata velká prestiž obávaných válečníků. Pokud by tvrzeníGökturků bylo pravdivé (ti však pravděpodobně Byzantince záměrně klamali, aby snížili prestiž Turkům nepřátelských Avarů), znamenalo by to, že evropští Avaři (pseudo-Avaři) pocházeli z kmenů Var (Uar/War) a Hunni (Chionité), které tvořily významnou součást kmenového svazuHeftalitů (tzv. Bílých Hunů) a byly převážně indoevropského původu. Ve prospěch této teorie hovoří fakt, že lebky nalezené v avarských hrobech jsou téměř výhradněeuropoidního typu, což platí zejména pro rané obdobíavarské říše (europoidní charakter Avarů tak ještě nemohl být příliš ovlivněn jejich mísením seSlovany); v pozdějších obdobích byl podílmongoloidních typů lebek v avarských hrobech o něco vyšší, neboť docházelo k dalšímu přílivu středoasijských kmenů na územíKarpatské kotliny.
Ruranský kaganát v severovýchodní AsiiAvarská mísa na pití
Pokud by skutečně platila výše uvedená hypotéza, a sice že Avaři, kteří přišli doEvropy, byli pseudo-Avaři (Varchonité), nabízela by se otázka, koho v takovém případě považovat za skutečné Avary. V úvahu připadají zejména příslušníci kmenového svazu Ruranů, jinak též Žuan-Žuanů (toto pojmenování je čínské, není známo jak nazývali sami sebe), přičemž vládnoucíkmeny tohoto svazu byly (proto)mongolského původu a dle čínských pramenů byly potomky starodávných kmenů, v Číně označovaných jako „Wuhuan“ (dle tehdejších pravidel čínského jazyka vyslovováno jako „Avar“).
Mongolský původ Avarů byl poslední dobou potvrzen sérií genetických výzkumů prováděných na ostatcích příslušníků avarské elity (viz níže). Na základě výsledků těchto výzkumů lze Avary bezpečně ztotožnit s Rurany. Gökturkové podle všeho nemluvili pravdu, když Evropské Avary označili za pseudo-Avary, resp. Varchonity/Heftality.
Reflexní luk nalezený na avarském pohřebišti
Gökturkové (bývalí poddaní Ruranů) v polovině6. století vyvrátili jejich říši a posléze (ve spojení s Peršany) i říšiHeftalitů. Část obyvatelstva obou zaniklých říší prchala na západ, přičemž v průběhu jejich cesty mohlo dojít ke spojení těchto kmenů v jeden celek, který vstoupil do evropských dějin pod názvem „Avaři“. Je pravděpodobné, že k Avarům se na jejich cestě na západ připojili také turkičtíOghurové.
Mezi mongolskými Rurany a převážně indoevropskými Heftality existovaly již v Asii úzké kontakty, a to na úrovni politické, kulturní a zřejmě i etnické. Říše Heftalitů byla (alespoň po určitou dobu) vazalem říše Ruranů, někdy bývá označována za její západní křídlo.Antropologická charakteristika a kultura evropských Avarů naznačuje vlivindoevropských a mongolských (ev. turkických) prvků; Avaři například používali obrněnou těžkoujízdu a také se u nich často objevuje symbolika s motivemgryfa, což je typické proíránské (sarmatské) kočovníky. Jejich účesy (dvacopy), způsob pohřbívání a používání titulů (hodností) poukazují na mongolské Rurany. Zajímavá je i skutečnost, že Avaři přivedli do Evropydomestikované buvoly indické, kteří jsou v Maďarsku chováni dodnes. Toto plemeno buvola lze očekávat spíše u Heftalitů (jejichž říše zasahovala až doIndie), než u Ruranů, žijících na území dnešního Mongolska a přilehlých oblastí, nebo Oghurů žijících v oblasti mezi jezeremBalchaš apohořím Altaj. Mimochodem kolem roku600 n. l. daroval avarský kagan (chán) stádo těchto buvolů králiLangobardů, kteří sídlili v Itálii – také zde se toto plemeno buvolů chová dodnes. Dochované fragmenty avarského jazyka zase poukazují na jehoturkický původ (spolu s hunštinou, protobulharštinou a dnešníčuvaštinou bývá stará avarština řazena do tzv. oghurské větve turkických jazyků; ony fragmenty se ale nemusí vztahovat k avarštině, nýbrž k protobulharštině).
Uměle prodloužená avarská lebka
Výše uvedené je možné shrnout tak, že pojem „Avaři“ lze v širším slova smyslu chápat jako kmenový svaz tvořený příslušníky různých etnik, přičemž významnou (a možná většinovou) část tohoto svazu tvořili převážně indoevropští Heftalité. Vládnoucí vrstvu tohoto svazu tvořili příslušníci kmene Avarů, který byli mongolského původu; významnou složkou avarského kmenového svazu mohli být také turkičtíOghurové.
Společně s Avary pak přišli doKarpatské kotliny i Kutrigurové, které lze řadit k turkickým Bulharům (Hunům), jakož i další turkické a možná iugrofinské kmeny. Na území uherské nížiny se Avaři a Kutrigurové dále mísili se Slovany a germánskýmiGepidy.
Původ kavkazských Avarů také může být odvozován od Evropských Avarů/Ruranů; Avaři se v této oblasti objevili v polovině6. století, v souvislosti s jejich přesunem z východní Asie do Evropy. Avaři usazení na Kavkaze později přestali používat svou původní řeč a převzali jazyk kavkazských národů.
V roce2022 vědci zveřejnili výsledky výzkumu DNA odebraných ze 66 avarských koster, které se nacházely na 27 místech v Maďarsku.[5] Podle nich Avaři během několika let přesídlili z oblasti dnešního Mongolska na Kavkaz a po dalších deseti letech přišli do Karpatské kotliny. Je to jedna z nejrychlejších doložených migrací na takovou vzdálenost v historii lidstva. Přesun proběhl během jedné generace a možná i rychleji.[6] Geneticky byli Avarové spojeni s lidmi v severovýchodní Asii a také s populaci Ruranské říše.[7]
Birituální pohřebište středního a pozdního období kaganátu na jižním Slovensku a hranice pozdně avarského kaganátu
DoEvropy přišli Avaři roku558. Jejich kmenový svaz nebyl příliš početný, ale záhy se rozrostl o kmeny, které byly připojeny dobrovolně i násilím. Patřily mezi ně zbytkyHunů, bulharštíUtigurové a především Kutrigurové, kteří zaujali v avarském společenství mocensky významné postavení. Je možné, že se už tehdy objevili v řadách kočovných bojovníků takéSlované, předevšímAntové, sídlící meziDněstrem aDněprem. Podlebyzantského autoraTheofylakta Simokatta to byli právě Avaři, kteří si po roce602 podrobili mocný antský kmenový svaz.
Vztahy mezi vedením avarského kmenového svazu a byzantskou vládou však nebyly zpočátku nepřátelské, ba právě naopak. Avaři velmi brzy zjistili, jaké panují v jihovýchodní Evropě mocenské poměry a hodlali je využít ve svůj prospěch.Byzantská říše byla finančně vyčerpaná dlouhodobými válkami, jež vedla na několika frontách zároveň. CísařeJustiniána I., jemuž táhlo na osmdesátku, zmáhala nechuť k rozhodným opatřením, k nimž mu často chyběly prostředky. Vojáků bylo málo, armáda byla demoralizovaná a pokud se jí nedostávalo zásob potravin a dalších potřebných věcí, neváhali velitelé dát rozkaz k vyplenění vlastní země. Avaři si začali být vědomi toho, že svými útoky váží síly nepřátelskéByzanci (především Slovany) a snažili se toho využít.
Už roku 558 přijal Justinián I. avarské posly a poté, co s nimi dojednal placenítributu, je bohatě obdaroval. Císař se nezdráhal vyplácet Avarům tribut, neboť se mu tím až na drobné výjimky podařilo zabránit jejich vpádům na byzantské území. Roku562 vypravil avarskýkagan k Justiniánovi poselstvo, které ho požádalo, aby poskytl Avarům k osídlení tzv. Malou Skythii, oblast rozkládající se mezi dolním tokemDunaje aČerným mořem (dnes rumunskáDobrudža). Z tohoto území by mohli dobře ovládat Anty i expandovat do nitra balkánské části byzantské říše, která je lákala k výbojům. Justinián však nehodlal na tento návrh přistoupit. Posílil posádky, chránícídunajskou hranici, které měly Avarům zabránit v překročení řeky. Obratným jednáním se navíc byzantské diplomacii podařilo vzbudit u Avarů zájem o tažení protifranské říši.
Rekonstrukce lamelové helmy z Niederstotzingenu. Datováno 560–600 n. l. Je považována za avarskou lamelovou helmu.[11]
Avarské hordy pronikly rychle na západ. Frankům se však podařilo Avary odrazit, kteří se pak vrátili do stepí poblíž Černého moře. Byzantský tribut pro ně stále ještě představoval dobrý zdroj příjmů. Když však roku565 císař Justinián I. zemřel, jeho synovec a nástupceJustinus II. (565–578) vzápětí odmítl vykupovat si nadále mír tributem. Avaři se proto pokusili o nový výboj na území franské říše. Tentokrát uspěli, a když je pak navíc v Panonii usídlený germánský kmenLangobardů požádal o pomoc proti sousední říšiGepidů, s nimiž byl ve válce, zaměřili svoji pozornost na tuto bývalou římskou provincii. Ačkoliv Langobardi porazili nakonec Gepidy v podstatě sami, získali Avaři velkou kořist i území, dosud obývané Gepidy. Roku568 pak odtáhli Langobardi, jimž přestalo bezprostřední sousedství bojovných nomádů brzy vyhovovat, do severníItálie, která dodnes nese jejich jméno (Lombardie).
Avaři poté ovládli celouKarpatskou kotlinu, kterou zároveň osidlovalo slovanské obyvatelstvo, sami Avaři představovali poměrně nevelkou menšinu, ale hráli v kaganátu jednoznačně vůdčí politickou i vojenskou roli. Avarské panství sahalo na jihozápadě až dobenátské oblasti, kde se stýkalo s územím ovládanýmFranky, na jihovýchodě poSirmium, významné obchodní a vojenské centrum na středním toku Dunaje, které Byzanc sice nejprve udržela, ale roku 582 po nástupu císařeMaurikia ho definitivně ztratila. Toto území se stalo strategicky výhodným nástupištěm k jejich expanzi jak proti franské říši, tak proti Byzanci; Slované se na ní hojně podíleli. Ti, kteří byli podmanění, konali při taženích různé pomocné práce, například stavěli mosty. Jiné slovanské kmeny se naopak staly avarskými spojenci a společně s kočovníky podnikaly kořistnické výpravy na území byzantské říše.
Motiv kočovného jezdce na zlatém džbánu z8. století
V této době byli Avaři považováni za neporazitelné, alespoň v otevřené bitvě. Avarskou armádu tvořila slovanská pěchota, bulharská lehká jízda a avarská těžká jízda. Avarští těžkooděnci – obrnění jezdci – výrazně ovlivnili pozdější vývoj evropského válečnictví. Mimochodem byli to patrně Avaři, kdo jako první v Evropě používaljezdecké třmeny; tato novinka, která se pak rozšířila po celé Evropě, poskytovala avarským jezdcům v boji značnou výhodu vůči protivníkům, kteří takto vybaveni nebyli.
Avaři plení Balkán
Když už Byzantská říše nezvládala platit tribut, Avaři podporovaní Slovany začali znovu pořádat nájezdy na římské komunity naBalkáně. Zprvu Byzantská říše útoky odrážela a dokonce se vydala na odvetnou výpravu za Dunaj, ale rozhodnutí císařeMaurikia zde i s vojskem přezimovat vedlo roku602 ke vzpouře a jeho svržení. Za vlády uzurpátoraFóky tak Avaři obnovili nájezdy a zpustošili Thrákii. V následujících letech v Byzanci zuřila občanská válka, kterou využila zejménaPersie k získání území na východě Byzantské říše. To Avarům značně uvolnilo ruce na nebráněném Balkáně; roku 610 vtrhli i do severní Itálie. V roce626 podnikli Avaři spolu s balkánskými Slovany společný, ale nezdařený útok s Peršany naKonstantinopol. Důvodem neúspěchu bylo byzantské námořnictvo, pro které slovanské dlabané čluny nebyly velkým problémem. Obě armády se proto nedokázaly spojit a koordinovat svůj útok. Avaři se následně stáhli zpět doPanonie, přičemž většinu Balkánu ovládly slovanské kmeny, které ani Avaři, ani Byzantská říše nedokázali ovládat.
Zlatý džbán v podobě býčí hlavy
Zhruba ve stejné době franský kupecSámo vedl Slovany ve střední Evropě v povstání proti Avarům. Slovanům se už nelíbila poroba, zejména násilné svazky Avarů se slovanskými ženami.[12]
„
Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Slované pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Slované přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů, a tak nabrali nových sil. … Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Slovanů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit.
Avarský kaganát v roce650 na mapě EvropyAvarská mince imitující mince byzantské
V letech 630–635 proběhla v avarské říšiobčanská válka mezi Avary a Bulhary (Kutrigury a Onogury). Avaři sice uhájili kaganský titul, nicméněBulhaři žijící ve stepích severně odČerného moře získali nezávislost na avarské říši. Kolem roku 670 však Bulhaři (Onogurové) začínají z této oblasti prchat pod tlakemChazarů. Jedna skupina Bulharů našla útočiště právě u Avarů (jejich další část obsadila dnešníBulharsko, jiná se naopak vydala na severovýchod, kde v oblasti dnešníhoTatarstánu založilaVolžské Bulharsko). Onogurové výrazně ovlivnili etnický a kulturní charakter avarské říše; až do konce 8. století je o avarské říši poměrně málo zpráv. Výrazné výboje na území sousedních států se již patrně nekonaly, Avaři zřejmě spíše těžili z ovládání obchodních tras, které jejich říší procházely, a také postupně přecházeli k zemědělství.
V obciDolní Dunajovice na jižníMoravě se nachází slovansko-avarské pohřebiště z doby předvelkomoravské.
Bylo by chybou považovat vztah Avarů ke Slovanům za pouhou tyranii; tento vztah byl komplexní. Některé slovanské kmeny žily v avarské porobě, jiné uzavřely s Avary spojenectví. Časem došlo ke vzniku společné avarsko-slovanské kultury a genetickému smísení obou etnik; Avaři také výrazně napomohli rozšíření Slovanů do jižní a možná i střední Evropy – bez vojensky zdatných Avarů schopných prosadit se vůčiFrankům a Byzanci by slovanská kolonizace těchto území byla obtížná. Tato kolonizace probíhala tak, že Avaři a Slované podnikli společné tažení proti Byzanci a zlikvidovali domácí obyvatelstvo. Avaři se následně s kořistí vrátili do uherské nížiny, zatímco Slované se na dobytém území usadili.
O náboženství Avarů toho není mnoho známo. Patrně vyznávalitengrismus, možná takémanicheismus, vyloučen není anibuddhismus nebozoroastriánství. Příslušné archeologické nálezy obsahují pozoruhodně vysoký počet artefaktůjudaistického charakteru.
Dle názoru Byzantinců byli Avaři vyspělejší než jiní stepní nomádi, což mohlo být zapříčiněno jejich kontakty s perskou, indickou a čínskou kulturou.
Byzantské a franské prameny však popisují Avary také jako agresivníbarbary, kteří vynikali lstivostí a praktikovali černou magii. Tyto zprávy však mohou být tendenční.
Léta791 vedl společně s panonským knížetemVojnomírem proti Avarům vojenskou výpravuKarel Veliký, což již bylo pravděpodobně v době, kdy byla avarská říše dekonsolidovaná vytrvalou vnitřní krizí; v avarské říši totiž vypukla občanská válka mezi stoupenci kagana (chána) a jugura (nejvyššího kněze). Příčinou této občanské války byla zřejmě neshoda v otázce zaujetí postoje k franské říši, kdy kagan realisticky prosazoval zaujetí vazalského postavení Avarů vůči mocnějším Frankům, zatímco jugur toto odmítal (Avaři by museli přijmoutkřest). Obě frakce se vzájemně prakticky zlikvidovaly, v bojích padl kagan i jugur. Zmíněná výpravaKarla Velikého z roku 791 neuspěla, nicméně další výprava v roce 796 již ano a Frankové obsadili západní část avarské říše. Zbylí Avaři před Karlem Velikým ustoupili zařeku Tisu, ale do roku822, kdy je o nich poslední zmínka v písemných pramenech, se jejich říše úplně rozpadla, pravděpodobně za významného přispění slovanských knížat, která využila fransko-avarských válek v 90. letech8. století; zbylí Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, kteří zde vytvořilinitranské ablatenské knížectví. V 9. století do této oblasti vtrhliMaďaři mluvícíuralským jazykem, kteří se zde prý setkali se zbytkyHunů, což mohly být ve skutečnosti zbytky Avarů.[zdroj?]
Avarské předměty nalezené v Maďarsku
Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. věku ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem názevHungarus) ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útokuBulharů naByzanc.
Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v 10. století, tedy v době, kdy toto území již ovládaliMaďaři. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary. Od Avarů bývá někdy odvozován původ maďarského etnikaSzékely (Sikulové). Avaři dále dle některých názorů mohli ovlivnit etnogeneziChorvatů. Objevily se také spekulace, že vládnoucí rodVelké Moravy byl tvořen potomky avarské aristokracie.[zdroj?]
V oblasti dnešníhoMaďarska se nalézá mnoho avarských ruin, zejména pohřebiště; zde nalezené symboly se velmi dobře shodují se symboly používanýmikavkazskými Avary.
Bajan – ZmíněnMenandrem Protektorem. Vládl přibližně v letech562–582, po něm vládli jeho dva synové (jména neznámá) přibližně v letech584–610 a610–626.[15] Některé zdroje uvádějí odlišná data a pro staršího Bajanova syna používají jménoBajan II.[14]
Theodor – vládl do roku805, zmíněn ve východofranských letopisech[16]
Abrahám – vládl od roku805, zmíněn ve východofranských letopisech[16]
Izauci – vládl kolem roku811, zmíněn ve východofranských letopisech[16]
↑Není nepravděpodobné, že můžeme předpokládat, že se avarské migrace účastnily skupiny ze západoeurasijských stepí a že přinejmenším avarští kaganové a jejich jádrová skupina skutečně pocházeli z Ruranů. Výsledky tohoto článku tento názor podporují. Písemné prameny také uvádějí, že Kutrigurové, Utigurové a Bulhaři z pontských stepí Avary do Karpatské kotliny doprovázeli.
↑Curta, Florin (2004). "The Slavic lingua franca (Linguistic notes of an archaeologist turned historian)".East Central Europe/L'Europe du Centre-Est.31: 125–148. Retrieved 29 May 2015.(anglicky)
↑WIHODA, Martin. After Avars: The Beginning of the Ruling Power on the Eastern Fringe of Carolingian Empire.Rulership in Medieval East Central Europe. Brill, 2021-10-27, s. 63–80.Dostupné online [cit. 2024-01-16].ISBN978-90-04-50011-2. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RADY, Martyn. The Slavs, Avars, and Hungarians. Redakce Curry Anne.The Cambridge History of War: Volume 2: War and the Medieval World. Cambridge: Cambridge University Press, 2020, s. 133–150.Dostupné online [cit. 2024-01-16].ISBN978-0-521-87715-2. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GNECCHI-RUSCONE, Guido Alberto. Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites.Cell. 14 April 2022, s. 1402–1413.e21.ISSN0092-8674.doi:10.1016/j.cell.2022.03.007.PMID35366416. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ancient genomes reveal origin and rapid trans-Eurasian migration of 7th century Avar elites [online]. Cell.com, 2022-04-01 [cit. 2022-04-02].Dostupné online.doi:10.1016/j.cell.2022.03.007. (anglicky)
↑CURRY, Andrew. Mystery warriors made the fastest migration in ancient history.Science.org [online]. 2022-04-01 [cit. 2022-04-02].Dostupné online. (anglicky)
↑ Avaři pocházeli ze severovýchodní Asie, zjistili vědci. Porovnávali DNA z kosterní nálezů v Maďarsku.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-04-01 [cit. 2022-04-02].Dostupné online.
↑BOSWORTH, Clifford Edmund.Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Brill NV, 2007. 280 s.2007.ISBN978-90-04-15388-2. (anglicky)
↑BORRERO, Mauricio.Russia: A Reference Guide from the Renaissance to the Present. New York: Facts On File, 2004. 162 s.2009.ISBN0-8160-4454-6. (anglicky)
↑KUBIK, Adam. The Kizil Caves as an terminus post quem of the Central and Western Asiatic pear-shape spangenhelm type helmets The David Collection helmet and its place in the evolution of multisegmented dome helmets, Historia i Świat nr 7/2018, 141–156.Historia I Swiat. 2008, s. 151.Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Praotec Sámo.Historie.cs [online]. Česká televize, 2012-07-18 [cit. 2022-04-02].Dostupné online.
↑VESELÝ, Josef. 16. schůzka: Slované a Avaři.Český rozhlas Dvojka [online]. Český rozhlas, 2006-11-29 [cit. 2022-04-02].Dostupné online.
↑ab FOR THE MEMORY OF THE AVAR KHAGANS.www.rmki.kfki.hu [online]. [cit. 2025-08-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-17.
↑OLAJOS, Thérèse. La chronologie de la dynastie avare de Baïan.Revue des études byzantines. 1976, roč. 34, čís. 1, s. 151–158.Dostupné online [cit. 2025-08-29].doi:10.3406/rebyz.1976.2050.
↑abcMagnae Moraviae fontes historici - Spisy Univerzity J.E. Purkyně v Brně [online]. Příprava vydání BARTOŇKOVÁ Dagmar, HAVLÍK Lubomír Emil, MASAŘÍK Zdeněk, VEČERKA Radoslav. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966 [cit. 2025-08-14].Dostupné online.
.png)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
