Austrálie je geologicky nejstarší oddělený,[7] nejplošší,[8] a nejsušší obydlený kontinent,[9][10] s nejméně úrodnoupůdou.[11][12] Má rozlohu 7 688 287 kilometrů čtverečních.[13]Je to velice různorodá země, její velikost jí dává širokou škálu krajin a podnebí, s pouští ve vnitrozemí, tropickými deštnými pralesy na severovýchodě a horskými pásmy na jihovýchodě. Austrálie generuje své příjmy z různých zdrojů, včetně exportu souvisejícího s těžbou, telekomunikací, bankovnictvím, výrobou a mezinárodním vzděláváním.[14][14][15]
Austrálie jevyspělá země střináctou největší ekonomikou na světě a desátým nejvyšším příjmem na obyvatele. Je považována za regionální mocnost a má třinácté nejvyšší vojenské výdaje na světě. Přistěhovalci tvoří 30% populace,[16] což je nejvyšší podíl ve všech zemích s počtem obyvatel nad 10 milionů.[17] Země se řadí na první místo v oblasti zdraví, vzdělání, ekonomické svobody aobčanských práv.[18]
JménoAustrálie je odvozeno zlatinskéhoTerra Australis Incognita („neznámá jižní země“), což byl název používaný pro hypotetický kontinent najižní polokouli už starověkými Řeky .[19][20] Když Evropané začali v 17. století poprvé navštěvovat a mapovat Austrálii, byl názevTerra Australis ("jižní země") přirozeně aplikován na tato nově objevená území.
Až do počátku 19. století byla Austrálie nejvíce známá jako „Nové Holandsko“, tedy pod jménem, které poprvé použil nizozemský průzkumníkAbel Tasman v roce 1644 (jakoNieuw-Holland), a které bylo následně poangličtěno. NázevAustrálie popularizoval průzkumníkMatthew Flinders, který řekl, že je „příjemnější pro ucho a je podobné jménům dalších světadílů“. Několik raných kartografů také použilo slovo Austrálie na mapách. JižGerardus Mercator (1512–1594) použil na své dvojité cordiformní mapě světa z roku 1538 fráziclimata australia (klima Austrálie), stejně jako Gemma Frisius (1508–1555), který byla Mercatorovým učitelem a spolupracovníkem, na své vlastní mapě cordiform wall v roce 1540. Austrálie se objevuje v knize o astronomii od Cyriaca Jacoba zum Bartha vydané ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1545.[21]
Zdá se, že jménoAustrálie bylo poprvé oficiálně použito v dubnu 1817, kdy guvernérLachlan Macquarie potvrdil přijetí Flindersových map Austrálie odhraběte Henryho Bathursta.[22] V prosinci 1817 Macquarie doporučil Colonial Office, aby bylo formálně přijato. V roce 1824 se admirálové dohodli, že kontinent by měl být oficiálně znám pod tímto jménem.[23] První oficiální publikované použití nového jména přišlo s vydánímThe Australia Directory v roce 1830 Hydrografickou kanceláří.[24]
Hovorové názvy pro Austrálii jsou například „Oz“ a „Land Down Under“ (obvykle zkráceno na „Down Under“). Další epiteta zahrnují „Velkou jižní zemi“, „Lucky Country“, „Sunburnt Country“ a „Wide Brown Land“. Poslední dva jsou odvozeny z básně Dorothey Mackellar z roku 1908 „Moje země“.[25]
Je známo, že lidské osidlování Austrálie jako kontinentu začalo před minimálně 65 000 lety[26][27] s migrací lidí přes pozemní mosty a krátké námořní přechody z dnešníjihovýchodní Asie.[28] Genetické testy prokázaly, že s předkyaustraloidní rasy, kteří osídlili Austrálii, se během jejich pobytu v Asii křížil vyhynulýlidský druhDenisované.[29] Obvyklý názor za příčinu pohybu obyvatel jihovýchodní Asie na jih označujedobu ledovou.[30] Podle knihy australského archeologa Scotta Canea byla příčinou migrace tzv.tobská katastrofa, k níž došlo 72 000 let př. n. l.,[31] což bylo přijato jako kontroverzní a nepodložená hypotéza.[32] Šlo o erupcisupervulkánuToba vIndonésii na ostrověSumatra, které je někdy připisováno poslední velké vymírání druhů. I dobu před 65 000 lety zpochybňuje analýza DNA.[33] Osidlování kontinentu Austrálie trvalo migrací zhruba 10 000 let.[34] Skalní úkryt Madjedbebe, vArnhemské zemi je považován za nejstarší místo ukazující přítomnost lidí v Austrálii.[35] Nejstarší nalezené lidské ostatky jsou pozůstatky v jezeru Mungo, na jihozápaděNového Jižního Walesu,[36] které byly datovány zhruba na dobu před 41 000 lety.[37][38] Tito lidé byli předky moderních domorodých Australanů.[39] Austrálci používali kamenné nástroje a po svém příchodu brzy vyhubiliobří vačnatce.[40] Krajinu změniližďářením, kterým si ulehčovali lov zvířat.[40] Krajina tak získala většinově charaktersavany. Domorodá australská kultura je jednou z nejstarších kontinuálních kultur naZemi.[41]
V době prvního kontaktu s Evropany byla většina domorodých Australanůlovci a sběrači se složitými ekonomikami a společnostmi.[42] Nedávné archeologické nálezy naznačují, že bylo možné udržet populaci 750 000 lidí.[43] Domorodí Australani majíústní tradici s duchovními hodnotami založenými na úctě k zemi a víře v „Čas snů“, tedy ve zlatou éru na počátku světa,[44] kdytotemové bytosti stvořily svět, stanovily zákony a přikázaly obřady, jež je nutné provádět k zajištění kontinuity života.[45][46]
Domorodé umění Austrálců je považováno za nejstarší pokračující uměleckou tradici na světě. Doklady o něm lze vysledovat nejméně 30 000 let nazpět a nacházejí se v celé Austrálii, zejména v blízkostiUluru a v národních parcíchKakadu čiKu-ring-gai. Dělili se na zhruba 250 kmenů, z nichž každý měl vlastní jazyk; 200 z těchto jazyků již zcela zaniklo. Největší hustota obyvatelstva se předpokládá v údolířeky Murray. Ostrovy Torres Strait Island, etnickymelaneské, se živily sezónním zahradnictvím a zdroji svých útesů a moří.[47] Severní pobřeží a vody Austrálie byly sporadicky navštěvovány makassanskými rybáři z dnešníIndonésie. Jejich kultura však byla od dnešních Austrálců odlišná.
První zaznamenané evropské pozorování australské pevniny a první zaznamenané evropské přistání na australském kontinentu jsou přičítányNizozemcům.[48] Existuje sice teorieportugalského přistání u břehů Austrálie ve 20. letech16. století, není však věrohodně doložena a stále se o ní diskutuje.[49] První loď a posádka, která zmapovala Australské pobřeží a potkala se s Austrálci bylaDuyfken vedená nizozemským navigátorem,Willemem Janszoonem.[50] Na začátku roku 1606 zahlédl pobřežíYorského poloostrova a 26. února 1606 přistál u řeky Pennefather blízko dnešního města Weipa na mysu York. Později téhož roku proplul španělský průzkumníkLuís Vaz de Torres ostrovy kolemTorresova průlivu. Nizozemec zmapoval celé západní a severní pobřeží a pojmenoval ostrovní kontinent „Nové Holandsko“ v průběhu 17. století, a přestože nebyl učiněn žádný pokus o osídlení, řada vraků zanechala muže buď uvízlé, nebo, jako v případěBatavie v roce 1629, opuštěné kvůli vzpouře a vraždě, a stal se tak prvním Evropanem, který trvale obýval kontinent.William Dampier, anglický objevitel a lupič, se vylodil na severozápadním pobřeží Nového Holandska v roce 1668 (zatímco sloužil jako člen posádky pod kapitánem Johnem Readem[51]) a znovu v roce 1699 na zpáteční cestě. V roce 1770 se plavil kolem a zmapoval východní pobřežíJames Cook, které pojmenoval Nový Jižní Wales přiznal ho Velké Británii.[52]
Setkání evropských osadníků s domorodci v Jižní Austrálii, 1850
Se ztrátou amerických kolonií v roce 1783 poslala britská vláda flotilu lodí, tzv. „První flotilu“ pod velením kapitánaArthura Phillipa, aby založil novou trestaneckou kolonii v Novém Jižním Walesu. Tábor byl založen a britská vlajka byla vyzvednuta v Sydney Cove vPort Jacksonu 26. ledna 1788,[53] v den, který se později stal australským národním dnem, australským dnem. Většina časně odsouzených byla přesunuta za malicherné zločiny a při příjezdu zapsáni jako dělníci nebo sloužící. Zatímco se většina po emancipaci usadila v koloniální společnosti, pořádaly se také vzpoury a povstání odsouzených, které byly vždy stanným právem potlačeny. Rumová vzpoura v roce 1808 bylo jediné úspěšné ozbrojené převzetí vlády v Austrálii, což podnítilo dvouleté období vojenské vlády.
Domorodá populace se snížila v důsledku 150 letému usazování Evropanů, hlavně kvůli infekčním chorobám.[54] Tisíce dalších zemřelo v důsledku hraničních konfliktů s osadníky. Vládní politika „asimilace“ počínaje zákonem o ochraně domorodců z roku 1869 vyústila v odstranění mnoha domorodých dětí z jejich rodin a komunit – označovaných jakoUkradené generace – postup, který rovněž přispěl k poklesu domorodého obyvatelstva. Jako výsledek referenda z roku 1967, pravomoc federální vlády přijímat zvláštní zákony s ohledem na konkrétní rasu byla rozšířena, aby bylo možné vytvářet zákony s ohledem na domorodce.[55] Tradiční vlastnictví půdy („rodný titul“) bylo zákonem uznáno až v roce 1992, kdy Vrchní soud Austrálie rozhodl vMabo v Queenslandu (č. 2), že právní doktrína, podle které byla Austrálieterra nullius („země nikoho„) se v době britského vypořádání nevztahovalo na Austrálii.
V roce 1769 sebritský námořní poručíkJames Cook na lodiEndeavour připlavil nejprve naTahiti, aby pozoroval přechodMěsíce přesVenuši. Měl však tajný pokyn britské admirality, aby se pokusil nalézt cestu k jižnímu kontinentu. Cook se rozhodl prozkoumat východní pobřeží, jedinou část Austrálie, kterou nizozemští mořeplavci neprobádali. 19. dubna 1770 posádkaEndeavouru zahlédla východní pobřeží a o deset dní později Cook přistál vBotanickém zálivu.[56] Cook zmapoval pobřeží spolu s přírodovědcem lodiJosephem Banksem, který následně sepsal zprávu o příznivých podmínkách pro založení kolonie, přičemž doporučil, aby kolonie byla trestanecká.
V roce 1788 dorazila do Botanického zálivu první kolonizační britská výprava (tzv.First Fleet) vedená kapitánemArthurem Philippem. Jedenáct lodí sebou přivezlo i první trestance. Několik dní po příjezdu do Botanického zálivu se flotila přesunula do vhodnějšího přístavu Jackson, kde byla26. ledna1788 založena osada Sydney Cove, dnešníSydney.[57] Toto datum se později stalo australským státním svátkem,Dnem Austrálie.
Oficiálně vyhlásiloSpojené království Velké Británie a Irska své nároky na západní část Austrálie roku1829. TehdejšíZemě Van Diemena, dnes známá jakoTasmánie, bylaBrity (z velké části trestanci) osídlena v roce 1803, roku1825 se stala samostatnou britskou kolonií. Z částí Nového Jižního Walesu byly vytvořeny další samostatné kolonie:Jižní Austrálie roku1836,Victoria roku1851 aQueensland roku1859.Severní teritorium bylo založeno roku1911 vynětím z Jižní Austrálie. Jižní Austrálie byla založena jako „svobodná provincie“ (free province) a nebyla tedy nikdy trestaneckou kolonií. Provincie Victoria aZápadní Austrálie byly také založeny jako „svobodné“, ale později přijaly transporty trestanců. Transporty do Nového Jižního Walesu byly roku1848 po protestech obyvatel zastaveny.
Britové již na konci 18. století přišli s opatřením, že odsouzený, který zůstane po vykonání trestu v Austrálii, získá vlastní půdu. Stejné opatření se vztahovalo i na vojáky, kterým skončila vojenská služba. To nastartovalo do té doby skomírající zemědělský sektor. Guvernér Lachlan Macquarie bývá označován za otce australskéhoegalitářství, neboť to byl on, kdo zavedl pravidlo, že odsouzenec, který získá svobodu, stává se plnohodnotným kolonistou – a začal takovým lidem přidělovat i úřady, a dokonce funkci soudce. Navíc začali přicházet i regulérní osadníci, 16. února 1793 dorazili ti první. Trestanecký charakter si však kolonie držela dlouho, dovoz vězňů skončil až roku 1868. Jádrem rané australské ekonomiky se stal chov ovcí a výrobavlny. Roku 1834 byly z Austrálie do Anglie vyvezeny již dva tisíce tun vlny. Dovoz některých evropských zvířat ovšem narušil australský ekosystém (známépřemnožení králíků).
Pro původní obyvatele znamenala kolonizace katastrofu. Prvních 150 let po příchodu Evropanů jejich populace prudce klesala, vlivem rozšíření infekčních nemocí přinesených Brity, jako bylyneštovice nebospalničky, a násilného přesídlování spojeného s kulturním rozkladem.Odebírání dětí, jež by podle některých historiků i samotných Aboriginců mohlo být dle jistých definic považováno zagenocidu, pravděpodobně také přispělo ke snížení populace. Podobná podání historie jsou ovšem sporná, jelikož jsou velmi často přehnaná nebo ovlivněná politickými či ideologickými cíli. V Austrálii jsou tyto spory známé jako „Války o historii“ (History Wars). Po referendu z roku1967 a následných změnách ústavy získala federální vláda pravomoc uplatňovat moc i vůči původním obyvatelům kontinentu, čímž jim bylo přiznáno postavení rovnoprávných občanů. To, že by původní obyvatelé mohli být bráni jako vlastníci půdy předtím, než ji ztratili během evropské kolonizace, nebylo uznáváno až do roku1992, kdyAustralský nejvyšší soud v případuMabo v. Queensland (No 2) odmítl představu Austrálie jako „prázdné země“ (terra nullius) v době jejího zabrání Evropany.
Eureka flag, vlajka vzbouřenců z Eureky, je často považována za alternativu k australské vlajce a má většinou význam protivládního odporu. Ve 21. století jí užívá jak australská krajní pravice, tak australští odboráři, kteří vzpouru v Eurece považují za vznik odborového hnutí.
Na počátku 50. let 19. století vypukla vBathurstu vNovém Jižním Walesuzlatá horečka. Tzv. „Eureka Stockade“, vzpoura proti zavedení poplatků za těžební licence, pak byla v roce1854 v Austrálii prvním projevemobčanské neposlušnosti.[58] Ačkoli vzpoura byla rozdrcena, nutno říci, že samo odborové hnutí bylo v dalších letech značně úspěšné. Nedostatek pracovních sil totiž vedl k vysokým mzdám, uzákonění osmihodinového pracovního dne a dalším výhodám, v té době v Evropě neslýchaným. Austrálie získala pověst „ráje pracujících“. Někteří zaměstnavatelé se pokusili podkopat rostoucí vliv odborů dovozem levných čínských pracovníků. To vyvolalo protitlak odborů, které si u koloniálních správ vynutily omezování přistěhovalectví z Asie, což vedlo k rozšířenípolitiky bílé Austrálie (White Australia policy), která byla dlouho součástí australského politického konsensu a rozpadla se až podruhé světové válce, přičemž definitivně byla z legislativy jakorasistická odstraněna roku 1973.[59][60] Druhá polovina 19. století byla každopádně ve znamení rychlého ekonomického růstu, někdy nazývaného „dlouhý boom“, během nějž seMelbourne údajně stalo nejbohatším městem na světě. Boom skončil v 90. letech 19. století. Byl doprovázen růstem populace, v roce 1900 dosáhla 3,7 milionu, přitom téměř milion lidí žil v Melbourne a Sydney. Populace ovcí v roce 1891 dosáhla 100 miliónů.
Mezi roky1855 a1890 postupně všech pět kolonií získalo svou vlastní samosprávnou vládu. Samozřejmě stále zůstávaly součástíBritského impéria. Pod vlastní kontroloulondýnskéMinisterstvo pro kolonie ponechalo především zahraniční reprezentaci, obranu a mezinárodní přepravu a obchod.
První australské parlamentní volby (do zákonodárné rady Nového Jižního Walesu) se uskutečnily v roce 1843. Demokratizace pak postupovala celým kontinentem. Australské ženy získaly právo volit do parlamentu Jižní Austrálie v roce 1895. Souběžně bylo ženám umožněno kandidovat, jako prvním na světě. Domorodí australští muži získali právo volit ve Victorii, Novém Jižním Walesu, Tasmánii a Jižní Austrálii stejně jako ženy roku 1895. Pouze Queensland a západní Austrálie zakázaly domorodcům hlasovat.
Mezi jednotlivými státy na kontinentu existovala jistá rivalita, ale pozvolna se rodilo i vědomí jednoty. První, kdo začal mluvit o nutnosti federální vlády, byl premiér Nového Jižního WalesuHenry Parkes roku 1889. Proto je zván „otcem federace“.[61]
První jednání federálního parlamentu roku 1901, obraz Toma Robertse
V roce 1890 se zástupci šesti kolonií a Nového Zélandu setkali v Melbourne a vyzvali ke sjednocení země. Jmenovali též zástupce do komise, která měla připravit federální ústavu. Výsledkem byl návrh, který byl roku 1898 předložen obyvatelům čtyř kolonií ke schválení v referendu. Nový Jižní Wales návrh však zamítl, a tak byl upraven a roku 1899 se konala druhá série referend, tentokrát již pěti kolonií. Návrh byl schválen. V roce 1900 ho schválil ibritský parlament a podepsalakrálovna Viktorie. Vzápětí se k pěti koloniím připojila i Západní Austrálie. 1. lednem 1901 tak vznikla Australská federace. Severní teritorium bylo pod pravomoc federální vlády převedeno roku1911. První federální volby se konaly v březnu 1901. Zvítězila liberální, ale ochranářskáProtectionist Party. Díky podpoře třetíchlabouristů sestavila první vládní kabinet, sEdmundem Bartonem v čele. Hlavním městem Austrálie bylo od roku 1901 Melbourne. Vláda zde sídlila až do roku 1927. Roku 1911 nicméně bylo rozhodnuto o výstavbě zcela nového hlavního městaCanberra, kam se federální moc postupně přesouvala.
Austrálie se poté podílela naprvní světové válce. Více než 416 000 australských mužů se dobrovolně přihlásilo do armády a zapojilo se do bojů. Historik Lloyd Robson to odhadl na třetinu až polovinu způsobilé mužské populace tehdejší Austrálie. Krvavé bylo jejich angažmá při pokusudobýt Gallipoli v tehdejšíOsmanské říši (dnešnímTurecku). Zahynulo při něm během osmi měsíců bojů 8 141 Australanů.[62] Ačkoli britsko-australské jednotky u Gallipoli prohrály, pro Australany se Gallipoli stalo významným stavebním kamenem národní identity. Památku veteránů si Australané také každoročně připomínají 25. dubna, v den vylodění na Gallipoli v roce 1915. Na bojištích první světové války zahynulo celkem 60 000 Australanů a 160 000 bylo zraněno, takže Australané patřili k národům, které za válku – relativně – zaplatily nejvíce. Za svou oběť ovšem Austrálie po válce žádala větší míru nezávislosti.
Politická závislost na Británii byla prakticky vynulována, když Britové roku 1926 udělili Austrálii statusdominia, jež je jen symbolicky podřízeno britské koruně, jinak v žádném jiném smyslu, což stvrdil tzv.Westminsterský statut z roku 1931. Ten však paradoxně Australané přijali až po jistém zdráhání, a to v roce 1942, neboť přináležitost k Británii jim do té doby nijak nevadila.
Ještě na počátkudruhé světové války bylo zřejmé, že emocionální vazba naSpojené království je nesmírně silná. Australané vyrazili Britům na pomoc podobně jako za první světové války – bojovali zejménau Tobruku a u El Alameinu.[63] Stále více však byli Australané znepokojeni britskou slabostí. Marně žádali Brity o větší aktivitu v Tichomoří.Spojené království již nebylo globální války schopno.
Australští vojáci s ukořistěnou japonskou vlajkou běhemválky v Tichomoří
Austrálie tedy vydala historické prohlášení, že obrana demokracie v Tichomoří je nově naSpojených státech a Austrálii a jejich spolupráce musí probíhat bez ohledu na tradiční vazby k Británii. Tím byl ohlášen významnýgeopolitický přesun. Rozhodujícím spojencem Austrálie (až do dnešních dnů) se staly Spojené státy, poslední reálné mezinárodněpolitické vazby na Londýn byly přeťaty. Emocionálně toto přetětí podpořil šok australské veřejnosti z britských porážek vMalajsii aSingapuru, přičemž zejména v Singapuru prožily potupný akt kapitulace i australské jednotky. Do zajetí zde padlo 15 000 australských vojáků. Mnozí ze zajatců pak prožili peklo – v roce 1943 jich zemřelo 2815 při stavbě japonské barmsko-thajské železnice, v roce 1944 Japonci vyslali 2000 australských zajatců na pochod smrti, který přežilo jen šest lidí – šlo o nejhorší válečný zločin spáchaný na Australanech v celé historii. V březnu 1942 byly všechny australské vojenské jednotky podřízeny americkému velení, konkrétně generáluDouglasovi MacArthurovi. Japonci poté provedli na území Austrálie více než sto náletů, útočili i ponorkami na přístavy. Nakonec zahájili invazi, naNové Guineji (kterou měla Austrálie ve správě odVersailleské konference v roce 1919). Mezi červencem a listopadem 1942 australská armáda japonský útok zastavila.Bitva o Milne Bay v srpnu 1942, kterou Australané svedli, byla první porážkou japonských pozemních sil během druhé světové války.[64] Bitva o Novou Guineu nicméně trvala až do roku 1945. Na konci války stáli Australané znovu mezi vítězi, ovšem za cenu 40 000 obětí.
Nejsilnější politickou stranou se po válce stali, po krátkém vzepětí levice,liberálové. Ti získali až mocenskou hegemonii – vládli zemi v letech 1949–1972. Ústřední postavou poválečné politiky se stalRobert Menzies. Post premiéra zastával v letech 1949–1966, tedy více než osmnáct let. Je to australský rekord, jemuž se po něm nikdo ani nepřiblížil. Liberálové pod Menziesovým vedením se vyhoupli do sedla poté, co v roce 1949 vedli v předvolební kampani tažení proti záměru labouristů znárodnit banky. Komunistické nebezpečí vedlo Menziesovy liberály i k zapojení se dokorejské války.[65] 17 000 Australanů se zapojilo do bojů, počet australských obětí činil více než 1 500. Australané podpořili Američany i vevietnamské válce od poloviny 60. let. Ztratili v této válce 500 mužů.[66]
Menziesova dlouhá vláda je spojena s mimořádným ekonomickým rozmachem, pevným spojenectvím se Spojenými státy (smlouvaSEATO z roku 1955),antikomunismem, navázáním pevných obchodních vztahů se starým nepřítelem Japonskem (jež se stalo pro Austrálii největším odbytištěm, zejménauhlí), neschopností plně otevřít trh a zrušit tradiční ochranářská opatření (to byl kompromis s odbory a zemědělci) a politikou podpory hromadnéimigrace zEvropy, od roku1970 po opuštění tzv. „politiky bílé Austrálie“, pak i z Asie a z dalších částí světa. To způsobilo radikální přeměnu australského demografického obrazu, její kultury i vnímání v očích světa. V letech 1945 až 1985 migrovalo do Austrálie 4,2 milionu lidí, z toho asi 40 procent pocházelo z Británie a Irska. Typickou byl pro Menziesovu éru jakýsi společenský kompromis – hodně prostoru pro obchod, ale za cenu značného přerozdělování bohatství. Šlo o jakousi australskou variantu evropskéhosociálního státu. V šedesátých letech měla Austrálie nejrovnoměrnější rozdělení příjmů v západním světě. V roce 1972 Nová Guinea získala autonomii a v roce 1975 vznikl nový, samostatný státPapua Nová Guinea.Nauru získalo nezávislost již v roce 1968.
Poslední ústavní vazby mezi Austrálií a Spojeným královstvím byly zrušeny v roce1986 přijetím tzv.Zákona o Austrálii odstraňujícího všechny britské vlivy v jednotlivých australských státech a rušícího soudní odvolatelnost k orgánům Velké Británie. Přechod k republikánskému zřízení však australští voliči v roce1999 odmítli, 55% většinou. Formální hlavou státu tak zůstává britský monarcha.
V roce 1972 se do čela země po mnoha letech postavil labourista,Gough Whitlam. Začal klást důraz na budoucnost Austrálie jako součást regionujižní Asie aPacifiku. Labouristé byli znovu u moci v letech 1983–1996.Bob Hawke věřil v tradiční spojenectví s USA a zapojil se doválky v Zálivu roku 1991, druhý labouristický vůdcePaul Keating však obnovil důraz na kooperaci v rámciAPEC, tedy se státy jihovýchodní Asie, zvláště zlepšil vztahy sIndonésií. LiberálJohn Howard, který nastoupil do premiérského úřadu v roce 1996 a vydržel v něm deset let, se vrátil spíše k proamerické politice a vyslal vojáky doválky v Afghánistánu aIráku.[67] Jako první poválečný australský vůdce zpřísnil imigrační politiku, když zavedl zadržování žadatelů o azyl v detenčních táborech mimo australské území v Nauru a na Papui Nové Guineji.[68] Přišel též s vracením plavidel s nelegálními uprchlíky zachycenými na moři. Labouristé poté vládli v letech 2007–2013. Austrálie dostala v tomto období mj. první ženu v premiérském úřadu,Julii Gillardovou.[69] Vláda labouristů přinesla zemi zintenzivnění vztahů s jihovýchodní Asií a zrušení Howardových protimigračních opatření, k nimž se však, po silném zintenzivněníimigrace, labouristé pozvolna vraceli. Od roku 2013 vládli znovu liberálové. Ihned po převzetí moci opětovně zpřísnili migrační politiku v rámci operaceSovereign Borders.[70]
Australská vlajka je tvořena modrým listem o poměru stran 1:2, vkantonu je umístěnUnion Jack, pod kantonem je sedmicípá hvězda, jedním cípem směřující ke kantonu. Vevlající části je zobrazeno pět hvězdsouhvězdí Jižního kříže, s jeho nejjasnější hvězdouAcrux (zcela dole) – čtyři sedmicípé, pouze hvězdaε Cru je pěticípá.
Australský státní znak je tvořenštítem se symboly šesti australských států.Štítonoši jsou zástupci původní australské fauny:klokan aemu. Sedmicípá Hvězda svazu (anglickyCommonwealth Star) nad štítem opět představuje státy a teritoria. Znak je doplněn svazkem větvičekakácie s listy a plody, svázaným stuhou.
Australská hymna je píseňAdvance Australia Fair. Jejím autorem je skotský hudební skladatelPeter Dodds McCormick. Oficiální status hymny však získala až v roce 1984. Do té doby byla v Austrálii vlasteneckou písní. Za účelem výběru státní hymny bylo uspořádáno hlasování, v němž se rozhodovalo mezi touto písní, britskou hymnouGod Save the Queen, neoficiální australskou hymnouWaltzing Matilda aSong of Australia.
Od 1. ledna 2021 Austrálie změnila část textu národní hymny, který má zdůraznit roli a význam původních národů v dějinách země. V první sloce australské hymny se změnila slova. Její začátek původně zněl „Australians all let us rejoice/For we are young and free (Australané, radujme se všichni za to/jak jsme mladí a svobodní). V nové verzi se zpívá „one and free“, neboli „jednotní a svobodní“.[71]
Největší plochu zabírají v Austráliipouště apolopouště. Austrálie je nejsušším a nejplošším obydleným kontinentem a má nejmenší množství úrodné půdy.Mírné klima má pouze jihovýchodní a jihozápadní část kontinentu, především podél pobřeží. V severní části země je klimatropické, vegetace se zde skládá zdeštných i obyčejných lesů amangrovových bažin. Jako celek je klima velmi ovlivněnooceánem včetně jevuEl Niño způsobujícího pravidelná sucha a sezónními systémytlakových níží, z nichž vznikajícyklóny.
Austrálie trpí s výjimkou východního pobřeží a Tasmánie nedostatkem srážek. Z tohoto hlediska je na tom Austrálie nejhůře ze všech kontinentů. Její převážná část leží v oblasti suchého až polosuchého tropického a subtropického klimatu, proto rozsáhlé části vnitrozemí a dokonce i části západního pobřeží mají jen slabě vyvinutou říční síť nebo vůbec žádnou. 65% pevniny je bez povrchového odtoku k moři. Pouze v horách v okolíCairnsu v Queenslandu, na jihovýchodě kontinentu a na Tasmánii je poměrně hustá říční síť stálých toků, odpovídající poměrům ve středoevropských pohořích.
Ačkoliv má převážná většina australského povrchupouštní nebopolopouštní charakter, je na něm rozvinuto mnoho různých prostředí od alpinskýchvřesovišť po tropickédeštné lesy. Dlouhé geografické odloučení způsobilo, že mnoho australských organismů je zcela unikátních. 85 % rostlin, 84 %savců, více než 45 % ptáků a 89 % procent příbřežních ryb jeendemických. Mnoho australských ekoregionů a jejich druhů je zasaženo lidskou aktivitou a člověkem vysazenými zvířaty či rostlinami.
Řada australskýchdřevin jevždy zelených, mnoho z nich je přizpůsobeno vzdorování ohni nebo suchu. Mezi tyto rostliny patří napříkladeukalypty neboakácie. Austrálie je bohatá na endemické druhyluštěnin, jimž se díky jejichsymbióze s bakteriemirhizobia amykorhizujícímihoubami daří v na živiny chudýchzeminách. V Austrálii se vyskytuje odhadem 250 000 druhůhub, popsáno z nich bylo pouhých pět procent.[72]
Nejznámější australská fauna zahrnujeptakořitné (ptakopyska aježury), velké množstvívačnatců včetněklokanů,koaly avombata nebo ptáků (napříklademu,ledňáci).Dingo byl do Austrálie zavlečenAustronésany obchodujícími s původními obyvateli okolo roku 4000 př. n. l. Mnoho rostlin i živočichů vyhynulo brzy po zahájení lidského osídlování (australská megafauna), mnoho dalších vyhynulo po příchoduEvropanů (napříkladvakovlk). Navzdory tomu se v některých segmentech živočišné říše zachovala mimořádná rozmanitost: v Austrálii se například vyskytuje nejméně 755 druhůplazů, což je více než v kterékoli jiné zemi na světě.[73] Mnozí z australských hadů patří k nejjedovatějším na světě. KroměAntarktidy je Austrálie jediným kontinentem, kde se nevyvinulykočkovité šelmy.Divoké kočky sem byly zavlečeny až v 17. století, z nizozemských vraků lodí. Nyní jsou považovány za hlavní příčinu úbytku či vyhynutí mnoha zranitelných a ohrožených původních druhů.[74] Na seznamu ohrožených druhů je asi 500 druhů těchto zvířat.
Federální zákon o ochraně životního prostředí a ochraně biodiverzity (EPBC Act) z roku 1999 je hlavním právním rámcem pro ochranu ohrožených druhů.[75] V rámci Národní strategie ochrany biologické rozmanitosti Austrálie byla vytvořena řada chráněných oblastí za účelem ochrany a zachování jedinečných ekosystémů. PodleRamsarské úmluvy je registrováno 64mokřadů, 16 míst je registrováno jakoSvětové dědictví. PodleEnvironmental Performance Index, který sestavujeYaleova univerzita, má Austrálie třináctou nejlepší ochranu přírody na světě (k roku 2020).[76]
Australský svaz jefederálníkonstituční monarchií s parlamentním systémem vlády. Králem Austrálie jeKarel III., jehož role je podobná jako v dalších v zemíchCommonwealth realm. Zastupován jegenerálním guvernérem na federální úrovni i guvernéry na úrovni jednotlivých států federace. Ačkoliv dává ústava generálnímu guvernérovi výkonnou moc, za běžných okolností ji aplikuje pouze na žádost premiéra. Jejím nejvýznamnějším uplatněním z vlastní iniciativy bylo rozpuštěníWhitlamovy vlády během ústavní krize roku1975.
moc výkonnou – reprezentuje jiFederální výkonná rada (Federal Executive Council), v jejímž čele stojí generální guvernér a jejímiž členy jsou v podstatě především jenpremiér a ministři
Dvoukomorový svazovýparlament je složen ze Senátu (horní komory) se 76 senátory, Sněmovny reprezentantů (dolní komory) se 150 členy a jeho součástí je i král. Počet křesel v dolní komoře je určen podle počtu obyvatel jednotlivých států, v Senátu má každý stát dvanáct zástupců, teritoria po dvou. Volby do obou komor se konají každé tři roky. Mění se vždy jen polovina Senátu, protože funkční období senátora je šest let. Strana s nejvyšší podporou ve Sněmovně reprezentantů vytváří vládu vedenou premiérem („prvním ministrem“). Volby jsou povinné pro všechny občany starší 18 let.
V zemi působí tři hlavní politické strany:Australská strana práce,Liberální strana Austrálie aAustralská národní strana. Své zastoupení v parlamentu, především v horní komoře, se podařilo získat i několika nezávislým a menším stranám, jakými jsou napříkladAustralští zelení neboAustralští demokraté. Od voleb roce1996 vládla koalice národní a liberální strany v čele sJohnem Howardem. Po volbách v roce2004 koalice ovládla i Senát, čímž se stala prvním uskupením, jemuž se to podařilo během mandátu jeho vlády. Strana práce však ovládala státy a teritoria.
V roce 2007 zvítězila ve federálních volbáchAustralská strana práce a ministerským předsedou se stal lídr stranyKevin Rudd. Ten byl však na vnitrostranické konferenci v červnu 2010 ve vedení strany vystřídánJulií Gillardovou, která jej současně nahradila i ve vedení vlády a stala se tak první premiérkou v historii země. Kevin Rudd se 24. června nakrátko opět stal premiérem, ale 18. září 2013 jej ve funkci vystřídalTony Abbott, kdyžLiberální strana Austrálie zvítězila v zářijových parlamentních volbách.[77] 15. září 2015 jej nahradil vnitrostranický rivalMalcolm Turnbull. Poté, co ztratil důvěru vlastní strany, nahradil ho v jejím čele i v čele vlády roku 2018Scott Morrison.[78]
Jedním z předvolebních slibůAlbanesovy strany bylo vypsání referenda o vytvoření speciálního legislativního orgánu domorodého obyvatelstva, tzv. Voice referendum. Australský systém celonárodních hlasování vyžaduje dvojí většinu, tj. více než 50% hlasů a také souhlas více než polovinu států, aby návrh prošel.[79]
Vříjnu2023 se referendum uskutečnilo, avšak nezískal nadpoloviční podporu ani hlasů, ani států. Pro vládu to v oblasti ústavních změn znamenalo velkou porážku.Strana práce totiž navrhovala opakováníreferenda z roku 1999, tedy hlasování o zrušení monarchie. Po neúspěchu "Voice" hlasování, ale vláda oznámila, že od záměru republikánského referenda upouští.[80]
Austrálie sestává z šesti států a dvou pevninských a několika malých ostrovních teritorií. Státy jsouNový Jižní Wales,Queensland,Jižní Austrálie,Tasmánie,Victoria aZápadní Austrálie. Dvěma velkými pevninskými teritorii pakSeverní teritorium aTeritorium hlavního města. Teritoria v mnoha ohledech fungují podobně jako státy, svazový parlament však může veškerou jejich legislativu upravit, změnit nebo zrušit. Na druhou stranu je federální legislativa nadřazena kromě některých oblastí vyjmenovaných v ústavě i legislativám jednotlivých států. Zbylé oblasti jsou pak pod legislativní pravomocí státních parlamentů. Zahrnují správu zdravotnictví, vzdělání, policie, soudnictví, přepravy a místní správy.
Každý stát i teritorium má svůj vlastní legislativní orgán, jednokomorový v případě Severního teritoria, Teritoria hlavního města a Queenslandu, dvoukomorový v ostatních státech. Dolní komory jsou známé jakoZákonodárná shromáždění, horní komory pak jakoZákonodárné rady. Hlavami států i teritorií jsou premiéři. Královna je v každém státě zastoupena guvernérem, v administrativě Severního teritoriaadministrátorem a generálním guvernérem v Teritoriu hlavního města.
Australský vývoz v roce 2006[81]Boddington, největší zlatý důl v AustráliiTradiční chov ovcí
Austrálie patří ke světovým ekonomickým velmocem. Její ekonomika byla k roku 2020 třináctou největší na světě (dle nominálníhoHDP)[82] a sedmnáctou největší v HDP vparitě kupní síly na hlavu.[82] Australský HDP tvoří 1,2 % světové ekonomiky. Australská ekonomika má jižpostindustriální charakter, takže převažujeterciární sektor, tedy sektor služeb, který vytváří 65 % HDP. Tradiční těžební průmysl má také stále ještě velkou váhu, tvoří 13,5 % HDP. Zemědělství již jen 2 % HDP.[83]
Austrálie je 24. největším vývozcem na světě a 22. největším dovozcem (k 2019). Jejími největšími obchodními partnery jsouČína,Spojené státy aJaponsko.[86] Vyváží se především suroviny, tedy železná ruda a uhlí, krom toho je Austrálie největším vývozcem zkapalnělého zemního plynu na světě, když v tomto ohledu překonala v roce 2019Katar. Naopak nejvíce musí Australané dovážet ropu a automobily. Austrálie se snaží vytvořit mohutnou zónu volného obchodu v jihovýchodní Asii. Dohodu o volném obchodu již podepsala se sdruženímASEAN, krom toho jednotlivě seSingapurem,Thajskem,Malajsií,Jižní Koreou,Japonskem,Novým Zélandem, Čínou,Hongkongem aIndonésií. Austrálie tvoří zónu volného obchodu také s USA. Pozoruhodné je, že se jí podařilo takovou dohodu podepsat také se dvěma jihoamerickými zeměmi, sChile aPeru. Již od roku 2007 pak probíhají jednání o vytvoření zóny volného obchodu sBahrajnem,Kuvajtem,Ománem, Katarem,Saúdskou Arábií aSpojenými arabskými emiráty, intenzivní jednání probíhají též sIndií aEvropskou unií. Největším přímým investorem v zemi jsou USA.
Měnou jeaustralský dolar. Tuto měnu užívají i tři další nezávislé státy:Kiribati,Nauru aTuvalu. Australian Securities Exchange je devátá největší burza na světě.[87]
Austrálie je též známa svobodným prostředím pro podnikání, podleIndexu ekonomické svobody, který každoročně sestavujeThe Heritage Foundation aThe Wall Street Journal, je Austrálie čtvrtou nejsvobodnější zemí pro obchod na světě (k roku 2020), navíc je nejvýše umístěnou opravdu velkou zemí (na čele žebříčku jsouměstské státySingapur aHongkong, který navíc není zemí v pravém slova smyslu; třetí je sousedníNový Zéland).[88] Souběžně s tím má přitom velmi vysokou kvalitu života, podleIndexu lidského rozvoje šestou nejvyšší na světě (k 2018).[89] Australská města se rovněž tradičně umisťují vysoko v žebříčku měst nejlepších k životu, který sestavuje týdeníkThe Economist. V roce 2019 se Melbourne v tomto žebříčku umístilo na druhém místě, Sydney na třetím aAdelaide na desátém.[90]
Téměř tři čtvrtiny Australanů žijí ve městech a pobřežních oblastech. Pláž je nedílnou součástí australské identity.[91]Melbourne je druhé největší město Austrálie se 4 miliony obyvatel
Austrálie je velmi řídce osídlenou zemí. Podle sčítání lidu z roku 2021 obývá zemi o dvojnásobné rozlozeIndie pouzepřibližně 27,3 milionu[2].[92]
Obyvatelstva by mohlo přibýt až na hranici 42 milionů v roce 2050, pokud by pokračoval současný migrační trend. To by bylo asi o 6 milionů lidí víc, než plánuje australská vláda.[93] Většina obyvatel je soustředěna při pobřeží. Hustota zalidnění je 3,6 obyvatel/km2.
76,1 % obyvatel o sobě uvádí, že jsou potomci britských a irských přistěhovalců, 15,6 % jsou potomci přistěhovalců z ostatních evropských zemí, 5,3 % má původ asijský a 3 procenta jsou původníAustrálci. Původních obyvatel zde žije asi 517 000, obývají předevšímSeverní teritorium a ostrovy v Torresově průlivu. 28,5 % obyvatel Austrálie (asi 7 milionů) se narodilo mimo její území.[83]
Austrálie má dlouhou historii přistěhovalectví. V 19. století a na počátku 20. století převládali imigranti zBritských ostrovů, kteří dnes tvoří základ australského národa. Ve 20. století se přistěhovalo mnoho Řeků, Italů, Němců a také Češi a Slováci. V 70. letech 20. století vláda zrušila politiku „bílé Austrálie“, která preferovala imigranty z Evropy, a od té doby roste počet přistěhovalců z Asie. Na počátku 21. století australská vláda přijímala ročně okolo 190 000 imigrantů a většina z nich pocházela z Asie.[94] Během 12 měsíců do května 2024 se do Austrálie přistěhovalo rekordních 482 450 imigrantů.[95]
89 % obyvatel žije ve velkých městech. Austrálie tak patří k nejurbanizovanějším zemím světa. Pět měst má více než milion obyvatel:Sydney,Melbourne,Brisbane,Perth aAdelaide. Dohromady v těchto pěti městech, nebo jejich bezprostředním okolí, žije 16,3 milionu lidí, tedy přes 70 procent obyvatel země.[96]
I když Austrálie oficiálně nemá žádný úřední jazyk, tak je zde pevně zakotvenaangličtina, de facto jako národní jazyk. Její nejpoužívanější formou jeaustralská angličtina, což je dialekt, který se od angličtiny mluvené například v Anglii nebo veSpojených státech poněkud liší jak výslovností, tak slovní zásobou. Podle sčítání lidu z roku 2016 se v Austrálii mluví kromě angličtiny více než 300 jazyky. Bylo však zjištěno, že 72,7 % australských domácností používá pouze angličtinu. Druhým nejrozšířenějším jazykem jestandardní čínština (2,5 %), následovanáarabštinou (1,4 %) akantonštinou (1,2 %).[97]
Chaldejští katolíci: Eparchie sv. Tomáše Apoštola v Sydney, která vznikla v roce 2006, v roce 2010 měla 32 000 členů. Počet věřících narůstá: 2014 – 39 000 členů, 2015 – 35 000 členů.
Maronité: Eparchie sv. Marona v Sydney, 1990 – 125 000 členů, jejich počet narůstá: 2000 – 160 000, 2010 – 150 000, 2014 – 154 500, 2015 – 150 000.
Syromalabarští katolíci v Indii: Eparchie sv. Tomáše v Melbourne, vznikla v roce 2013, v roce 2015 měla 50 000 členů.
Řeckokatolíci-melchité: Eparchie sv. Michaela v Sydney, 1990 – 40 000 věřících, počet narůstá: 2000 – 45 000, 2010 – 50 000, 2014 – 52 000, 2015 – 52 900.
Ukrajinští řeckokatolíci: Eparchie sv. Petra a Pavla v Melbourne, v roce 1990 měla 25 000 členů, v roce 2015 už 33 100 členů.
Působí zde iPersonální ordinariát Naší Paní (tj. Panny Marie) Jižního kříže pro římské katolíky anglikánského ritu (bývalé anglikány), který vznikl 15. června 2012. V roce 2012 měl 300 věřících a 7 kněží ve 4 farnostech, jejich počet však narůstá: V roce 2013 měl 1 000 věřících a 8 kněží ve 4 farnostech, v roce 2014 již 2 000 věřících a 14 kněží v 11 farnostech. Ordinářem je od 15. června 2012 Harry Entwistle (narozen 31. 5. 1940).
Kanglikánské církvi se hlásí 17 % obyvatelstva (asi 19 % protestanti, celkem včetně mormonů a jehovistů) a asi 3 % jsou pravoslavní, včetně např. syrských jakobitů (miafyzit. vyznání) – patriarchální vikariát – arcidiecéze Austrálie, má 7 farností a jednu farnost na Novém Zélandu. 22 % obyvatel se označilo jako„bez vyznání“ a 10 % odmítlo na otázku o svém vyznání odpovědět (vyznání nezjištěno).[101] Nedělní bohoslužby vykazují (pravidelnou) návštěvu okolo 7,5 % obyvatel (polovina z toho připadá na katolické bohoslužby).
K nekřesťanským náboženstvím se v roce 2021 přihlásilo 10 % obyvatel, nejvíce kislámu,hinduismu abuddhismu. V roce 2021 žilo v Austrálii 813 392muslimů,[102] kteří tvořili druhou nejpočetnější náboženskou skupinu po křesťanech.
Očekávaná (či též střední) délka života (dle statistik z let 2014–2016) je v Austrálii čtvrtá nejvyšší na světě u mužů a třetí nejvyšší u žen (přičemž do statistikyOSN byl zařazen iHongkong, z reálně suverénních států byly před Austrálií u mužůJaponsko aIsland, u žen jen Japonsko).[103] Tato očekávaná délka byla u mužů 80,4 roku a u žen 84,6 roku.
Austrálie má nejvyšší výskytrakoviny kůže na světě.[104] Pravděpodobnost, že Australan onemocní rakovinou kůže, je čtyřikrát vyšší, než že onemocní jiným druhem rakoviny. O příčinách se vede debata, hlavní roli hraje vysoké vystavení slunečnímu záření a možná i tenčíozónová vrstva nad Austrálií. Nejčastější lidmi způsobenou příčinou onemocnění a smrti jekouření cigaret, odpovídá za 7,8 % celkové úmrtnosti a nemocí.[105] Na druhém místě jehypertenze způsobená životním stylem (7,6 %) a na třetímobezita (7,5 %). Austrálie zaujímá 35. místo na světě a je na vrcholu vyspělých zemí v podílu obézních dospělých.[106] Téměř dvě třetiny (63 %) její dospělé populace trpí nadváhou nebo obezitou.
Celkové výdaje na zdravotnictví (včetně výdajů soukromého sektoru) se pohybují kolem 9,8 % HDP.[107] Austrálie zavedla v roce 1975 systém univerzálního zdravotního pojištění evropského typu. Je znám jako Medicare. Federální státy spravují nemocnice a související ambulantní služby, zatímco federální vláda financuje program subvencování nákladů na léky a obecnou lékařskou praxi.
Nejvýznamnějším australským malířem bylSidney Nolan, který se rád věnoval australské historii a přispěl rovněž k legendarizaci zločinceNeda Kellyho.[111]
O tom, které jídlo je australským jídlem národním, se vedou spory, ale mnozí, jako například bývalý premiér Nového Jižního Walesu Bob Carre, za něj považují masový koláč.[114] Za své národní jídlo ho ale považují i Novozélanďané. Zvláštností australské kuchyně je takéVegemite, tmavě hnědá pomazánka skvasnicovým extraktem. Je obdobou pomazánkyMarmite, která je oblíbená v Británii. Byla původně oblíbenou i v Austrálii, ale v roce 1919 došlo v důsledku poválečných potíží k narušení jejího dovozu z Británie, a tak australská firma Fred Walker & Co vyvinula vlastní kvasnicovou pomazánku, a to s výtažkem zcibule aceleru. Tento nový produkt spatřil světlo světa v roce 1922 a stal se ikonou australské gastronomie.
K nejoblíbenějším dezertům patřílamington. Má máslový nebopiškotový střed, který je obalený vrstvoučokolády akokosu. Častá je i vrstva krému nebo jahodového džemu uprostřed. Zvláštní roli v australské kultuře má také dort zvanýpavlova. Je z pečeného krému ze šlehanýchbílků, zdobenýšlehačkou aovocem. Dort je pojmenovaný na počestrusképrimabalerínyAnny Pavlovové, která v letech 1926 a 1929 navštívila Austrálii a Nový Zéland. O původ tohoto dortu se oba státy přou. Každopádně v Austrálii získal charakter jídla vánočního.[115]
Králem rychlého a pouličního občerstvení je v AustráliiChiko Roll, drůbeží rolka inspirovaná čínskou kuchyní, kterou roku 1951 vymyslel Frank McEncroe.[116]
Austrálie má také silnou kávovou kulturu. Jeden způsob přípravy kávy se zde také zrodil, a to tzv.flat white, tedyespresso s velmi tenkou vrstvou pěny z mléka. Vzniklo patrně v Sydney v 80. letech, byť jako v řadě jiných podobných případů se o vynález přou Australané s Novozélanďany.[117] Popularita flat white vzrostla poté, co ho do své nabídky zařadil globálnífast foodový řetězecMcDonald's.
V Austrálii má velkou tradici takéautomobilový sport, mj. i proto, že na sousedním Novém Zélandu vznikla stájFormule 1McLaren, která dávala Australanům často příležitost.Jack Brabham se v závodech F1 stal trojnásobným mistrem světa. Jeden titul si připsalAlan Jones. Donedávna po okruzích kroužil iMark Webber, který v šampionátu F1 dosáhl na třetí místo. I v závodech silničních motocyklů měli Australané své trumfy:Mick Doohan je pětinásobnýmmistrem světa,Casey Stoner dvojnásobným.
Tradičními národními sporty jsou australský fotbal, kriket a pozemní hokej. K nejlepším hráčům kriketu v historii patří AustralanDon Bradman[125], k legendám tohoto sportu patří iAllan Border.Rechelle Hawkesová vybojovala s národním týmempozemního hokeje tři olympijská zlata.Jamie Dwyer byl pětkrát vyhlášen nejlepším pozemním hokejistou světa.[126]
Tradičně silní jsou Australané též vjízdě na koni,Andrew Hoy aMatthew Ryan získali vparkuru na olympijských hrách každý po třech zlatých medailích. Stejnou bilanci mají iveslařiDrew Ginn aJames Tomkins. Vatletice se Australanům dařilo v minulosti zvláště v bězích, k legendárním běžkyním patřilyBetty Cuthbertová (4 olympijská zlata) aShirley Stricklandová, která má nejcennější olympijské kovy tři. K roku 2021 získala Austrálie na olympijských hrách 169 zlatých medailí. 69 z nich bylo v plavání. Pět z nich na hrách zimních. Z kolektivních sportů jsou Australané nejúspěšnější v pozemním hokeji, v němž brali již čtyři zlaté a celkem vybojovali 13 olympijských medailí.
Dvakrát Austrálie olympijské hry pořádala, v roce1956 je hostilo Melbourne, v roce2000 Sydney. V roce 2032 třetí australskou olympiádu uspořádáBrisbane.[129] Na olympiádě v Melbourne dosáhli Australané také největšího úspěchu v medailovém pořadí národů, vystoupali na třetí příčku.
↑Světová banka.GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2021-01-14].Dostupné online.
↑CULEK, Martin, a kol.Austrálie: státní zřízení [online]. PedF MU Brno, 2013 [cit. 2024-05-07].Dostupné online.
↑STATISTICS, c=AU; o=Commonwealth of Australia; ou=Australian Bureau of. Main Features - Geographic distribution of the population.www.abs.gov.au [online]. 2012-05-24 [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑CLARKSON, Chris; JACOBS, Zenobia; MARWICK, Ben. Human occupation of northern Australia by 65,000 years ago.Nature. 2017-07, roč. 547, čís. 7663, s. 306–310.Dostupné online [cit. 2021-03-24].ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature22968. (anglicky)
↑KORSCH, R. J.; KOSITCIN, N.; CHAMPION, D. C. Australian island arcs through time: Geodynamic implications for the Archean and Proterozoic.Gondwana Research. 2011-04-01, roč. 19, s. 716–734.Dostupné online [cit. 2021-03-24].ISSN1342-937X.doi:10.1016/j.gr.2010.11.018.
↑ Map from above shows Australia is a very flat place.The Sydney Morning Herald [online]. 2005-01-22 [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑AGENCY, Digital Transformation. The Australian continent.the-australian-continent [online]. [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑ Archivovaná kopie.web.archive.org [online]. [cit. 2021-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-11.
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2011-07-06 [cit. 2021-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-06.
↑AUSTRALIA, Geoscience. Area of Australia - States and Territories.Geoscience Australia [online]. 2014-06-27 [cit. 2024-06-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Australia wealthiest nation in world: report.web.archive.org [online]. 2012-07-21 [cit. 2021-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-21.
↑ Australians the world's wealthiest.The Sydney Morning Herald [online]. 2011-10-30 [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ Migration, Australia, 2018-19 financial year | Australian Bureau of Statistics.www.abs.gov.au [online]. 2020-04-28 [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ United Nations Population Division | Department of Economic and Social Affairs.www.un.org [online]. [cit. 2021-03-24].Dostupné online. (EN)
↑ Australia: World Audit Democracy Profile.web.archive.org [online]. 2007-12-13 [cit. 2021-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-12-13.
↑ australia | Origin and meaning of the name australia by Online Etymology Dictionary.www.etymonline.com [online]. [cit. 2021-03-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Online Etymology Dictionary.web.archive.org [online]. 2016-12-23 [cit. 2021-03-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-23.
↑CLARKE, Jacqueline; CLARKE, Philip. Putting 'Australia' on the map.The Conversation [online]. [cit. 2021-03-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ WHO NAMED AUSTRALIA?.Mail (Adelaide, SA : 1912 - 1954). 11 II 1928, s. 16.Dostupné online [cit. 2021-03-25].
↑ Wayback Machine.web.archive.org [online]. 2009-10-17 [cit. 2021-03-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-17.
↑COMAN, Brian J.A Loose Canon: Essays on History, Modernity and Tradition. [s.l.]: Connor Court Publishing Pty Ltd 188 s.Dostupné online.ISBN978-0-9802936-2-3. (anglicky) Google-Books-ID: P5m4zNxaaSUC.
↑ Australian National Dictionary Centre.ANU School of Literature, Languages and Linguistics [online]. [cit. 2021-03-25].Dostupné online. (anglicky)
↑NUNN, Patrick.The Edge of Memory: Ancient Stories, Oral Tradition and the Post-Glacial World. [s.l.]: Bloomsbury Publishing 244 s.Dostupné online.ISBN978-1-4729-4327-9. (anglicky) Google-Books-ID: Z4xaDwAAQBAJ.
↑FAGAN, Brian M.; DURRANI, Nadia.People of the Earth: An Introduction to World Prehistory. [s.l.]: Routledge 1205 s.Dostupné online.ISBN978-1-351-75764-5. (anglicky) Google-Books-ID: W0NvDwAAQBAJ.
↑OPPENHEIMER, Stephen.Out of Eden: The Peopling of the World. [s.l.]: Little, Brown Book Group 266 s.Dostupné online.ISBN978-1-78033-753-1. (anglicky) Google-Books-ID: VQQvDwAAQBAJ.
↑Cell Press. People in the Philippines have the most Denisovan DNA.phys.org [online]. 2021-08-12 [cit. 2022-11-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Původní obyvatelstvo | Austrálie | Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity.is.muni.cz [online]. [cit. 2019-07-24].Dostupné online.
↑Scott Cane; First Footprints – the epic story of the first Australians; Allen & Unwin; 2013;ISBN978-1-74331-493-7; str. 25-26
↑GILLIGAN, Ian.Climate, Clothing, and Agriculture in Prehistory: Linking Evidence, Causes, and Effects. [s.l.]: Cambridge University Press 347 s.Dostupné online.ISBN978-1-108-47008-7. (anglicky) Google-Books-ID: Ux50DwAAQBAJ.
↑BOWLER, James M.; JOHNSTON, Harvey; OLLEY, Jon M. New ages for human occupation and climatic change at Lake Mungo, Australia.Nature. 2003-02-01, roč. 421, s. 837–840.Dostupné online [cit. 2019-07-24].ISSN0028-0836.doi:10.1038/nature01383.
↑TUNIZ, Claudio; GILLESPIE, Richard; JONES, Cheryl.The Bone Readers: Science and Politics in Human Origins Research. [s.l.]: Routledge 273 s.Dostupné online.ISBN978-1-315-41888-9. (anglicky) Google-Books-ID: WrJmDAAAQBAJ.
↑CASTILLO, Alicia.Archaeological Dimension of World Heritage: From Prevention to Social Implications. [s.l.]: Springer Science & Business Media 121 s.Dostupné online.ISBN978-1-4939-0283-5. (anglicky) Google-Books-ID: jV64BAAAQBAJ.
↑ Aboriginal Australians the oldest culture on Earth - Australian Geographic.web.archive.org [online]. 2013-05-18 [cit. 2021-03-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-18.
↑SÁENZ, Rogelio; EMBRICK, David G.; RODRÍGUEZ, Néstor P.The International Handbook of the Demography of Race and Ethnicity. [s.l.]: Springer 637 s.Dostupné online.ISBN978-90-481-8891-8. (anglicky) Google-Books-ID: v_bLCQAAQBAJ.
↑STATISTICS, c=AU; o=Commonwealth of Australia; ou=Australian Bureau of. Chapter - Aboriginal and Torres Strait Islander population.www.abs.gov.au [online]. 2002-01-25 [cit. 2021-03-25].Dostupné online. (anglicky)
↑What is Aboriginal Dreamtime? [online]. Aboriginal-art-australia.com [cit. 2020-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Jak vznikl svět podle Aboriginců.iDNES.cz [online]. 2002-08-29 [cit. 2019-07-24].Dostupné online.
↑GALVÁN, Javier A.They Do What? A Cultural Encyclopedia of Extraordinary and Exotic Customs from around the World: A Cultural Encyclopedia of Extraordinary and Exotic Customs from around the World. [s.l.]: ABC-CLIO 400 s.Dostupné online.ISBN978-1-61069-342-4. (anglicky) Google-Books-ID: e2RyBAAAQBAJ.
↑ Ancient Rock Art Matches Tattoos : Discovery News : Discovery Channel.web.archive.org [online]. 2008-07-10 [cit. 2021-03-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-07-10.
↑BARBER, Peter; BARNES, Katherine; ERSKINE, Dr Nigel.Mapping Our World: Terra Incognita To Australia. [s.l.]: National Library of Australia 291 s.Dostupné online.ISBN978-0-642-27809-8. (anglicky) Google-Books-ID: uZ_sAQAAQBAJ.
↑ Kdo objevil Austrálii? | Zajímavosti.Lidovky.cz [online]. 2007-03-22 [cit. 2019-07-24].Dostupné online.
↑SMITH, Claire; BURKE, Heather.Digging It Up Down Under: A Practical Guide to Doing Archaeology in Australia. [s.l.]: Springer Science & Business Media 352 s.Dostupné online.ISBN978-0-387-35263-3. (anglicky) Google-Books-ID: 0HsRb_AY9jQC.
↑ MSN Encarta - Multimedia - Smallpox Through History.web.archive.org [online]. 2004-06-18 [cit. 2021-03-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-29.
↑EDWARDS, William Howell.An Introduction to Aboriginal Societies. [s.l.]: Social Science Press 172 s.Dostupné online.ISBN978-1-876633-89-9. (anglicky)
↑ James Cook - slavný mořeplavec.HedvabnaStezka.cz [online]. [cit. 2019-07-24].Dostupné online.
↑ První osadou v Austrálii bylo Sydney.ČT24 [online]. [cit. 2019-07-25].Dostupné online.
↑ National Museum of Australia - Eureka Stockade.www.nma.gov.au [online]. [cit. 2020-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑LESLIE, Reporters: Tim; LIDDY, Mark Corcoran; Designer: Ben Spraggon; Developer: Colin Gourlay; Editor: Matthew. Operation Sovereign Borders - the first six months.ABC News [online]. 2014-03-26 [cit. 2019-07-27].Dostupné online. (anglicky)
↑ Austrálie mění hymnu, oznámil před koncem roku premiér. V první sloce se upraví jedno slovo.iROZHLAS [online]. 2020-12-31 [cit. 2024-06-16].Dostupné online.
↑SHORT, Philip S.; SOCIETY, Australian Systematic Botany.History of Systematic Botany in Australasia: Proceedings of a Symposium Held at the University of Melbourne, 25-27 May 1988. [s.l.]: Australian Systematic Botany Society 344 s.Dostupné online.ISBN978-0-7316-8463-2. (anglicky) Google-Books-ID: s4s_AAAAYAAJ.
↑LAMBERTINI, Marco.A Naturalist's Guide to the Tropics. [s.l.]: University of Chicago Press 338 s.Dostupné online.ISBN978-0-226-46828-0. (anglicky) Google-Books-ID: 5MSqbJIVDWkC.
↑ Fact check: Are feral cats killing over 20 billion native animals a year?.ABC News [online]. 2014-11-13 [cit. 2021-01-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ About the EPBC Act.Department of Agriculture, Water and the Environment [online]. [cit. 2021-01-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ab Report for Selected Countries and Subjects.IMF [online]. [cit. 2020-10-28].Dostupné online. (anglicky)
↑abAustrálie: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. BusinessInfo.cz - Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2020-10-28].Dostupné online.
↑DEYL, Daniel. Dědicové krále Midase.Týden. Leden 2009, čís. 2/2009, s. 34–39.
↑ Welcome to wineaustralia.com.web.archive.org [online]. 2010-10-23 [cit. 2020-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-10-23.
↑Austrálie: Zahraniční obchod a investice [online]. BusinessInfo.cz - Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2020-10-28].Dostupné online.
↑ On the International Realignment of Exchanges and Related Trends in Self-Regulation.web.archive.org [online]. 2010-12-13 [cit. 2020-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-13.
↑ Country Rankings: World & Global Economy Rankings on Economic Freedom.www.heritage.org [online]. [cit. 2020-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-16. (anglicky)
↑ Human Development Report 2019.www.hdr.undp.org [online]. OSN [cit. 2020-10-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-09.
↑LOCKE, Taylor. These are the world's most liveable cities in 2019.CNBC [online]. 2019-09-04 [cit. 2020-10-28].Dostupné online. (anglicky)
↑The Beach [online]. Department of the Environment, Water, Heritage and the Arts, Commonwealth of Australia, 17. března 2008.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26. února 2010.
↑National, state and territory population [online]. Australian Bureau of Statistics, 26. září 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Australia's population to grow to 42 million by 2050, modelling shows.www.news.com.au [online]. [cit. 2014-02-21].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-24.
↑ Archivovaná kopie.www.immi.gov.au [online]. [cit. 2015-04-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-11.
↑CHUNG, Frank. ‘A bit artificial’: Shock unemployment figure exposes cracks in Australia’s migration-fuelled NDIS jobs boom.News.com.au. July 18, 2025.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Regional population, 2018-19 financial year | Australian Bureau of Statistics.www.abs.gov.au [online]. 2020-03-25 [cit. 2021-01-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ CULTURAL DIVERSITY IN AUSTRALIA, 2016.2071.0 - Census of Population and Housing: Reflecting Australia - Stories from the Census, 2016 [online]. 2017-06-28 [cit. 2020-02-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Pama-Nyungan languages | linguistics.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Maltralian: The Maltese ethnolect of Australia.Times of Malta [online]. [cit. 2020-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Keeping SA's Barossa Deutsch alive over kaffee und kuchen.www.abc.net.au [online]. 2017-03-25 [cit. 2020-09-06].Dostupné online. (anglicky)
↑2021 Census of Population and Housing: General Community Profile [online]. [cit. 2022-07-02].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ How Australia compares.web.archive.org [online]. 2011-03-12 [cit. 2021-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-12.
↑ Skin Cancer - Key statistics.web.archive.org [online]. 2014-02-08 [cit. 2021-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-08.
↑ Smoking - A Leading Cause of Death.web.archive.org [online]. 2011-02-19 [cit. 2021-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-19.
↑ Department of Health and Ageing - About Overweight and Obesity.web.archive.org [online]. 2010-05-07 [cit. 2021-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-07.
↑ About Australia: Health Care in Australia.web.archive.org [online]. 2010-04-04 [cit. 2021-01-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-04.
↑ Australian Cadel Evans wins Tour de France.The Independent.Dostupné online [cit. 2018-11-24]. (anglicky)
↑SHAW, John. Sir Donald Bradman, 92, Cricket Legend, Dies (Published 2001).The New York Times. 2001-02-27.Dostupné online [cit. 2020-10-28].ISSN0362-4331. (anglicky)
Bureau of East Asian and Pacific Affairs.Background Note: Australia [online]. U.S. Department of State, 2011-08-10 [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Australia [online]. Rev. 2011-07-05 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-15. (anglicky)
.svg)
.svg)
_by_Matthew_Flinders.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
.jpg)
.svg)
