Aurignacien [óriňasien] je první jasněmladopaleolitická kultura (jejím nositelem je jižhomo sapiens). Spadá do starší fázemladého paleolitu a je datován přibližně do období 38 až 28 tisíc letBP.
Eponymní lokalitaAurignacká jeskyně (la grotte d’Aurignac) leží v jižní Francii na úpatíPyrenejí, asi 50 km jz odToulouse. Prozkoumal ji paleontolog a archeologÉdouard Lartet, který na základě nálezů z této lokality roku 1861 demonstroval současnost některých vyhynulých druhů zvířat s člověkem.[1] Lartet také dle nálezů z Aurignacké jeskyně vyčlenil ve své periodizacipaleolitu (založené na paleontologických nálezech) tzv.období mamutů. Specifičnosti aurignacké industrie si později povšimlGabriel de Mortillet, který ovšem aurignacien nedovedl správně chronologicky zařadit a proto jej ve své periodizaci paleolitu vynechal.[2]
Pojem aurignacien byl použit až r. 1906Henri Breuilem aÉmilem Cartailhackem, a to pro označení mladopaleolitické industrie, kterou zařadili mezi (středopaleolitický)moustérien asolutréen.[3] Breuil rozdělil aurignacien na 3 stupně (starší, střední a mladší).Původní Breuilův pojem starší aurignacien byl ve 30. letech nahrazen samostatnou kulturou tzv.perigordiénu, kterou definovalDenis Peyrony roku 1933.[4] Další úpravu Breuilovy periodizace provedlaDorothy Garrod, která definovala mladší stupeň aurignacienu jako tzv.gravettien.[5]
Nositeli aurignacienu jsou již anatomickymoderní lidé. Průzkum jeskyně Cueva Bajondillo ve Španělsku odhalil industrie starší než 40 tisíc let.[6] Nejstarší kosterní pozůstatky z prostředí evropského aurignacienu jsou známy z rumunské lokalityPeștera cu Oase.[7]Jednou z nejvýznamnějších lokalit jsou i moravskémladečské jeskyně (označené jako Mladeč I a Mladeč II), kde byl nalezeno sedm lebek anatomicky moderních lidí. Tyto lebky jsou vůbec nejstaršími pozůstatkyhomo sapiens ve střední Evropě, jejichž stáří byloradiokarbonovou metodou určeno na 31 tis. let.[8]Mezi další důležité lokality s nálezy nejstarších příslušníkůh. sapiens v Evropě patříjeskyně Sv. Prokopa v Praze 5, nálezy z eponymní lokalityAurignac či nálezy z anglické lokalityKents Cavern 4.[9]
OdPyrenejského poloostrova do Polska a Německa, od jižní Anglie až do Ruska a na Balkánský poloostrov. K Aurignacké kultuře náleží i enkláva naPředním východě.
Sídliště aurignacké kultury mohou být situována v chráněných prostorách jeskyní a skalních převisů, stejně jako na otevřených prostranstvích. Jeskynní sídliště převládají v západní Evropě, zatímco ve střední a východní Evropě jsou spíše známa sídliště otevřená. Ze střední Evropy jsou známa sídliště z Tibavy, Seni a Barci (Slovensko), z rakouského Stratzingu a moravských lokalitStránská skála (Brno),Vedrovice či Milovice.[10]
V roce 1933 byly stopy osídlení z doby aurignacké kultury zjištěny vDobrkovické jeskyni na Českokrumlovsku.[11]
Umění aurignacienu je vyspělé a vykazuje regionální odlišnosti. Můžeme je rozdělit na:
.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématuAurignacien na Wikimedia Commons
