| Auguste Piccard | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Auguste Antoine Piccard |
| Narození | 28. ledna1884 Basilej,Švýcarsko  Švýcarsko |
| Úmrtí | 24. března1962 (ve věku 78 let) Lausanne,Švýcarsko Švýcarsko |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Alma mater | Spolková vysoká technická škola v Curychu Univerzita v Basileji |
| Povolání | fyzik, objevitel, balonář,Privatdozent avysokoškolský učitel |
| Ocenění | čestný doktor Štrasburské univerzity (1932) medaile Rudolfa Diesela komandér Řádu čestné legie |
| Děti | Jacques Piccard |
| Rodiče | Jules Piccard |
| Příbuzní | Jean Piccard (bratr) Bertrand Piccard (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Auguste Piccard (28. ledna1884,Basilej –24. března1962,Lausanne) bylšvýcarskývědec,fyzik avynálezcebatyskafu. Průkopníkstratosférických letů v balonu.
Auguste Piccard i jeho dvojčeJean Felix se narodili ve švýcarskéBasileji. Už jako dítě se zajímal o vědu. Studoval fyziku naETH vCurychu, v roce 1910 získal doktorát a stal se asistentem na technice. V doběprvní světové války sloužil zpočátku u letectva, později odešel do Curychu přednášet na vojenskou akademii. V letech 1917–1922 vyučoval experimentální fyziku na své alma mater. V roce1922, kdy se mu narodil synJacques, se stal profesoremfyziky na univerzitě vBruselu. Zde přednášel až do odchodu do důchodu v roce1954. V dobědruhé světové války se po okupaciBelgie vrátil doŠvýcarska, kde pracoval jakokonstruktér. V roce 1954 se usadil ve švýcarské vesnici Chexbres na břehuŽenevského jezera, kde v roce 1962 zemřel.
Za svou práci byl ve Francii vyznamenánŘádem čestné legie a v BelgiiLeopoldovým řádem.
V roce1927 se Auguste Piccard účastnilSolvayovy konference. Kromě jeho průkopnických experimentů ve stratosféře, se také zabývaljadernou fyzikou. V roce 1917 předpověděl existenci třetího izotopuuranu, který nazval „Actinuran“.[1] Ten skutečně v roce1937 objevilArthur Jeffrey Dempster a identifikoval jej jako izotop235U. Piccard mimo jiné navrhl i přesnýseismograf.
Už od mládí se zajímal o balonové létání. Do roku 1914 absolvoval šest letů, při nichž prováděl různá měření, která ho přivedla k myšlence na využití balonu pro let dostratosféry. První let stratosférickým balonem uskutečnil v roce 1932. V průběhu dalších letů shromáždil velké množství údajů o kosmickém záření, zabýval se měřením fyzikálních podmínek ve vrchních vrstváchatmosféry, prozkoumal vznikozónu, formováníozónové vrstvy, šířeníradiových vln a další jevy. Kromě toho fotografoval zemský povrch z do té doby nedostupné výšky a vytvořil sérii jedinečných snímků.[2] Ještě před druhou světovou válkou zahájil práce na vývoji zařízení, které by umožnilo ponor do velkých hloubek pod vodní hladinu. V říjnu 1948 proběhly první úspěšné zkoušky sbatyskafem. Při stavbě nového batyskafu a dalších experimentech mu pomáhal jeho synJacques.
Byl průkopníkem moderního výzkumu vestratosféře. První let v obyčejnémbalonu absolvoval již v roce 1912. V roce 1930 se rozhodl studovat ve velké výšcekosmické záření. Balon plněnývodíkem o objemu 14 tisíckrychlových metrů a váze 700 kg byl dobře připraven. Vzduchotěsnágondola balónu, vyrobená ze slitiny hliníku a cínu, byla vytápěna s pomocí slunečního záření a mohla se otáčet keSlunci buď tmavou, či bílou stranou. Měla tvar koule o průměru přes dva metry a osm pozorovacích okének. Veškeré přístroje byly upevněny zvenčí.[3] Kvůli nepříznivému počasí byl let odložen.Spolu s asistentem Paulem Kipferem se stratosférickýmbalónemFNRS-1 chystali ještě vAugsburgu na balónu 27. května1931 různé úpravy (těsnost), když se balón závanem větru utrhl, vystoupal s nimi do výšky 15 785 m. Nefungovala regulace teploty, tlaku a měřicí přístroje, poté začal docházet kapalnýkyslík. Až při západu Slunce ochlazený balón začal klesat a přistál na ledovci vRakousku.[4]
Následující rok 18. srpna1932 sbelgickým fyzikemMaxem Cosynsem podruhé vzlétl v balónu, tentokrát ze švýcarského městaDübendorf. Dosáhli nového světového rekordu – 16 940 metrů. Celkem uskutečnil 27 letů a jeho poslední rekord měl hodnotu 23 000 m.
_(20507716944).jpg)
Zabýval se vývojembatyskafů (FNRS-2 aTrieste), k hloubkovému výzkumu moří.Batyskaf Trieste postavený podle jeho projektu se poprvé ponořil v roce 1954. V roce 1960 dosáhl rekordní hloubky téměř 11 000 m, když v průběhu pěti hodin sestoupil na dnoMariánského příkopu.[2]
Jeho jménem pojmenoval jeho synJacques Piccard turistický mezoskafAuguste Piccard (PX-8), který byl uveden do provozu naŽenevském jezeře v rámciSchweizerische Landesausstellung (EXPO 1964).
Není mým cílem lámat a držet rekordy, ale otevřít novou oblast vědeckého výzkumu.Auguste Piccard, 1931
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAuguste Piccard na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAuguste Piccard na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
