Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Auguste Marmont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Auguste Marmont
Narození20. července1774
Châtillon-sur-Seine
Úmrtí22. března1852 (ve věku 77 let)
Benátky
Místo pohřbeníChâtillon-sur-Seine
Povolánípolitik a voják
Oceněnívelkokříž Řádu čestné legie
maršál Francie
jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Řád sv. Alexandra Něvského
rytíř Řádu sv. Michala
… více naWikidatech
Funkcestátní rada
francouzský pair
Logo Wikimedia Commonsmultimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet zdatové položky.

Auguste-Frédéric-Louis Viesse de Marmont,vévoda zRagusy (20. července1774,Châtillon-sur-Seine2. března1852,Benátky), bylfrancouzský maršál.

Život

[editovat |editovat zdroj]
Auguste-Frédéric-Louis Viesse de Marmont, vévoda z Ragusy (1774–1852), francouzský generál amaršál Francie
Gloriet maršála Marmonta vdalmatskémTrogiru

Tento syn šlechtického armádníhodůstojníka vstoupil v 15 letech jakopodporučík do pěchoty, ale brzy přešel k dělostřelectvu. Přiobléhání Toulonu se roku1793 seznámil sNapoleonem Bonaparte a byl jím okouzlen. Roku1796 byl jmenován Bonapartovýmadjutantem v prvnímitalském tažení. Významně přispěl k vítězstvíu Castiglione. Jako plukovník velel brigádě vegyptském tažení a v hodnostibrigádního generála se vrátil roku1799 zpět doFrancie.

Podpořil převrat18. brumairu (listopad 1799) a byl poté jmenován členem Státní rady. V druhém Bonapartověitalském tažení roku 1800 velel armádní artilerii a pobitvě u Marenga byl jmenován divizním generálem. Poté sloužil jako armádní velitel vNizozemí a roku1805 táhl s vojskem přesRýn doRakouska. Po uzavřeníbratislavského míru byl poslán s armádním sborem doDalmácie k zajištěníDubrovnické republikyČerné Hory proti Rusům, přičemž je bránil do roku1809. Pozdvihlhospodářství země, nechal vybudovat pevné silnice (první v zemi) a byl odměněn titulem vévody z Ragusy (Ragusa je italský název proDubrovník).

Den po skončeníbitvy u Wagramu 7. července 1809, kde se vyznamenal, mu bylo svěřeno velení armády. Záhy poté napadl Rakušany vbitvě u Znojma (10. července 1809). Ta však byla přerušena vyhlášením příměří, aby se Marmont konečně dočkal vytoužené hodnostimaršála císařství. Následně byl jmenován generálnímguvernéremIlýrie a po 18 měsících jej císař pověřil velením armády vPortugalsku místo neúspěšného generálaMassény. Marmont však bylWellingtonem vbitvě u Salamanky (22. července1812) poražen a utrpěl střelné poranění pravé paže.

Počátkem roku1813 se ujal velení VI. sboru vSasku; vbitvě u Lipska vynikl aktivním velením a rázným postupem protiBlücherovi. Při ústupu z bitvy vyčerpanouVelkou armádu napadlo spojené bavorsko-rakouské vojsko pod velenímWredehobitva u Hanau. Mimo jiné i Marmontovým zásahem byla bitva pro Francouze vítězná a cesta do Francie uvolněna.

V tažení roku1814 byl Marmont opět v čele sboru a velel obraněPaříže. Všechny naděje Napoleonovy na úspěšná jednání a zabráněníBourbonům v převzetí moci se zhroutily na základě tajné dohody Marmonta s generálemSchwarzenbergem, podle které vydal Paříž bez boje spojencům. Od té doby existuje ve francouzštině výraz „RAGUSER“ (podle Ragusa – viz vévodský titul Marmonta), což jesynonymum pro „zradit“.

Restaurace Bourbonů a následný exil

[editovat |editovat zdroj]

Po Napoleonově emigraci naElbu jejLudvík XVIII. odměnou za jidášské služby potvrdil v jeho dosavadních hodnostech a jmenoval jejpairem a kapitánem tělesné gardy. Dne 20. března1815 po jmenování velitelem palácové posádky doprovázelkrále na jeho útěku doGentu. BěhemSta dní Napoleon Marmonta vyškrtl ze seznamu maršálů, ale po návratu Bourbonů mu opět byly tituly vráceny.

V roce1826 byl Marmont mimořádným vyslancem vPetrohradě s blahopřejným poselstvím k nástupuMikuláše I. nacarský trůn.

Po návratu z Ruska žil převážně na svých statcích u Châtillonu, kde též založil velké železárny. Poté jen občas zajížděl do Paříže, kde býval známým řečníkem vHorní komoře.

KrálKarel X. jej v nouzi 26. července1830 jmenoval velitelem 1. divize s úkolem pacifikacenepokojů. Marmontova snaha o potlačení povstání byla neúspěšná: večer 29. července 1830 Marmont se 6000 Švýcarů a zbytky praporů věrnýchmonarchii vyklidil Paříž. Poté následoval Karla X. doexilu. Později podnikl cesty doVelké Británie,Španělska,Ruska aTurecka. Poslední léta života prožil veVídni aBenátkách. Roku1852 se pokusil o spojení francouzskýchlegitimistů aOrléanistů.

Zemřel bez potomků v Benátkách. Byl pohřben ve svém rodném městě. Marmont byl velmi vzdělaný muž jemných mravů. Statečný voják, který však zcela postrádal strategické schopnosti. Na jeho jménu navždy zůstaloKainovo znamení „raguséra“.

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Literatura

[editovat |editovat zdroj]
  • BARNETT, Correlli.Bonaparte. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota s. r. o., 2005. 422 s.ISBN 80-7217-352-9. 
  • BLATNÝ, Richard.Napoleonská encyklopedie. Praha: Aquarius, 1995. 342 s.ISBN 80-902062-0-4. 
  • BOUHLER, Filip.Napoleon. Praha: Orbis, 1994. 378 s. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleon Bonaparte. Praha: Melantrich, 1998. 557 s.ISBN 80-7023-265-X. 
  • JOHNSON, Paul.Napoleon. Brno: Barrister & Principal, 2003. 166 s.ISBN 80-86598-52-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Maršálové Napoleonových orlů. Třebíč: Akcent, 2000. 297 s.ISBN 80-7268-097-8. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Třebíč: Akcent, 2006. 580 s.ISBN 80-7268-271-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleonova tažení I. – Vítězné roky. Třebíč: Akcent, 2003. 485 s.ISBN 80-7268-261-X. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleonova tažení II. – Nejistá vítězství. Třebíč: Akcent, 2003. 668 s.ISBN 80-7268-271-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. 593 s.ISBN 80-7268-296-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleonova tažení IV. – Pád orla. Třebíč: Akcent, 2004. 571 s.ISBN 80-7268-307-1. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Napoleonova tažení V. – Ať žije císař. Třebíč: Akcent, 2005. 584 s.ISBN 80-7268-332-2. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.1812 – Napoleonovo ruské tažení. Praha: Hart s. r. o., 2001. 520 s.ISBN 80-86529-20-7. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.1809 – Orel proti orlu. Praha: Hart s. r. o., 2001. 466 s.ISBN 80-86529-37-1. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Dobyvatel Bonaparte. Třebíč: Akcent, 2009. 526 s.ISBN 978-80-7268-571-4. 
  • KOVAŘÍK, Jiří.Bonaparte v Egyptě. Třebíč: Akcent, 2007. 470 s.ISBN 978-80-7268-466-3. 
  • LACOUR-GAYET, Georges.Napoleon. Praha: F.Borový, 1931. 851 s. 
  • LUDWIG, Emil.Napoleon. Překlad Karel Hoch. Praha: Melantrich, 1930. 592 s. 
  • MANFRED, Albert Z.Napoleon Bonaparte. Praha: Svoboda, 1990. 616 s.ISBN 80-205-0129-0. 
  • TARLE, Jevgenij.Napoleon. Praha: Naše vojsko, 1950. 450 s. 
  • WINTR, Stanislav.26 maršálů Napoleona I.. Cheb: Svět křídel, 2004. 225 s.ISBN 80-86808-14-9. 
Maršálové napoleonské Francie
Autoritní dataEditovat na Wikidatech
Portály:Válka a vojenství |Novověk |Francie
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Auguste_Marmont&oldid=23091584
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp