| Auguste Mariette | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | François Auguste Ferdinand Mariette |
| Narození | 11. února 1821 Boulogne-sur-Mer, Francie |
| Úmrtí | 18. ledna 1881 Káhira, Egypt |
| Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
| Místo pohřbení | Káhira |
| Národnost | francouzská |
| Povolání | egyptolog, archeolog, ředitel Památkové služby |
| Ocenění | Řád sv. Mauricia a sv. Lazara komandér Řádu italské koruny komandér Řádu čestné legie Řád červené orlice 2. třídy komtur s hvězdou Řádu Františka Josefa |
| Funkce | kurátor sbírky (od 1855) ředitel (od 1858) ředitel muzea (od 1858) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Auguste Ferdinand François Mariette (11. února1821,Boulogne-sur-Mer –18. ledna1881,Káhira) bylfrancouzskýarcheolog aegyptolog, jedna z klíčových postav ve vývoji moderní egyptologie.
Jako první z badatelů si uvědomil nutnost ochranystaroegyptských památek a zasloužil se o zákaz vývozu starožitností bez povolení, čímž omezil rabování a pašování artefaktů do Evropy. Z jeho iniciativy byla založenaEgyptská památková správa aEgyptské muzeum v Káhiře. Vykonával funkci ředitele těchto institucí a současně prováděl vykopávky v různých lokalitách Egypta, přičemž dosáhl řady významných objevů (Serapeum).[1]
Mariette vyrůstal v přístavním městě Boulogne-sur-Mer v rodině ředitele námořního úřadu. Ve škole se zajímal o historii a literaturu, měl jazykové a výtvarné nadání. V 18 letech odjel po smrti své matky do Anglie a dva roky učil na soukromé škole veStrattfordu francouzštinu a kreslení. Po návratu do Francie dokončil studium a v letech 1841–1848 vyučoval francouzštinu na městské škole v Boulogne. Současně přispíval do několika časopisů a v roce 1843 se stal šéfredaktorem listuAnnotateur boulonnais. O Egypt a jeho památky se začal zajímat až roku 1841, když v městském muzeu uvidělmumii. Po smrti svého příbuzného,Champollionova žáka Nestora l'Hôta, byl pověřen uspořádáním jeho písemné pozůstalosti a kreseb, které pořídil jako účastník Napoleonovatažení do Egypta. Tento úkol v něm vzbudil vášeň pro egyptologii. Z velké části samouk začal systematicky studovategyptský jazyk,hieroglyfy akoptštinu.[2][3] Postupně začal publikovat vlastní práce, vytvořil katalog egyptské sbírky Boulogneského muzea a v roce 1849 mu bylo nabídnuto místo pomocné vědecké síly v muzeuLouvre. Byl pověřen přepisováním hieroglyfických nápisů z kamenů apapyrů na papír.[3] Získal rozsáhlé znalosti a překládal staroegyptské texty.
V roce 1850 byl vyslánNárodní knihovnou do Egypta vyhledávat a nakupovat koptské rukopisy v klášterech. Během čekání na povolení od koptského patriarchy si z káhirských hradeb prohlížel okolní památky a rozhodl se, že se bude věnovat vykopávkám. Jeho prvním velkým objevem byloSerapeum, pohřebiště posvátných býků vSakkáře, které bylo popisováno v textu starořeckého cestovateleStrabóna. Mariette objevil cestu vedoucí k pohřebišti lemovanou více než stosfingami a v podzemních katakombách rozsáhlé pohřebiště s kamennýmisarkofágy, které byly většinou vyloupené. Našel však mnoho vzácných památek, mezi nimi dřevěnou rakev se jménemChamuaseta, syna faraonaRamesse II., v níž byly mumifikované býčí kosti, zlatá maska muže a menší soubor sošekvešebtů s býčími hlavami. Jedním z jeho nejznámějších nálezů je soškasedícího písaře, která se nyní nachází vLouvru. Mariette z této výpravy odvezl do Francie na 230 beden s archeologickými památkami poté, co mezi Francií a Egyptem došlo k dohodě o dělení nálezů.[4]
Nedaleko vstupu do Serapea si nechal postavit jednoduchý dům a usadil se v něm i s manželkou a dětmi.[5][6]
Do Paříže se vrátil v listopadu 1854, když mu došly finance a tehdejší egyptský paša nelibě nesl jeho nezávislost na místních úřadech. Byl jmenován asistentem kurátora Egyptského muzea v Louvru. Po svých objevech vSakkáře se Mariette nemohl spokojit s čistě akademickou rolí. Řekl: "Věděl jsem, že zemřu nebo zešílím, pokud se okamžitě nevrátím do Egypta"[7][2]
Koncem roku 1857 byl Mariette povolán zpět do Káhiry, kde mu nový pašaMohamed Saïd na doporučeníFerdinanda Lessepse udělil vysoký titulbej a pověřil ho dohledem nad vykopávkami v Egyptě. Jmenoval ho ředitelem Památkové služby (Service des Antiquités d’Égypte) s cílem vytvořit efektivní úřad, který zamezí rabování a ničení památek a omezí jejich vývoz do ciziny. Pověřil ho dokončením muzea egyptských památek ve čtvrti Búlaq v Káhiře a zároveň ho jmenoval generálním komisařem účasti Egypta naSvětové výstavě v Londýně v roce 1862. Muzeum bylo slavnostně otevřeno v říjnu 1863.[8]
Mariette zahájil řadu archeologických vykopávek po celé zemi a zároveň usiloval o jejich ochranu před krádežemi a poškozením. Průběžně navštěvoval různé lokality v okolí Káhiry, ale i v Horním Egyptě (Théby,Luxor,Edfu,Abydos). Dohlížel na organizaci prací, které prováděli jeho odborní spolupracovníci z Evropy (Emil aHeinrich Brugschovi, Luigi Vassali, Albert Daninos a další) a místní dělníci.[5] V roce 1872 pod jeho vedením v Egyptě pracovalo 2780 dělníků.[7] Nálezy byly katalogizovány, postupně se v egyptské archeologii prosazovaly vědecké metody práce. I on se v začátcích dopustil některých, pro dnešní dobu nepřijatelných pochybení, které měly za následek ztrátu cenných památek (např. použití výbušnin v Serapeu, nedostatečné zdokumentování staveb a památek v Sakkáře, nedostatečné zajištění odkrytých památek po ukončení prací).
Mezi největší objevy pod Mariettovým vedením patří tzv.hyksóské sochy zDžanetu, sochy králeRachefa vGíze, Hesyreova a Cejova hrobka vSakkáře, dřevěná socha písaře Kaapera v Sakkáře nebo polychromované sochy princeRahotepa a princezny Nofret z hrobky v Mejdúmu. Ve skalním amfiteátru vDér il-Bahri objevil soustavu podzemních komor s více než 100 rakvemi kněží bohaMoncua zTřetí přechodné doby. V hrobce královny Achhotep byla nalezena mumie královny se zlatými šperky, které pouze Mariettovou zásluhou zůstaly v Egyptě.[9] K poslednímu objevu došlo na počátku roku 1881, krátce před Mariettovou smrtí, kdyGaston Maspero našel na stěnách hrobky v Sakkáře tzv.Texty pyramid.
Vykopal 300 hrobek v Sakkáře a Gíze, vykopal mnoho míst v Egyptě aNúbii a našel asi 15 000 předmětů. Jeho poslední dílo bylo vydáno po jeho smrti pod dohledem Maspera,Mastaby Staré říše.
V roce 1867 dohlížel na staroegyptský stánek naSvětové výstavě v Paříži, kde byl přivítán jako hrdina za to, že udržel Francii na předním místě v egyptologii. Ve stejném roce zemřela v Egyptě Mariettova manželka i děti během epidemie cholery.[2]
V roce 1869 napsal na žádost panovníka námět k opeře, která měla být uvedena k slavnostnímu otevřeníSuezského průplavu.Verdi však operuAida napsal až v roce 1871.[9]
V roce 1878 byl Mariette přijat za řádného člena francouzskéAcadémie des inscriptions et belles-lettres. V roce 1879, jako uznání důležitosti jeho úsilí o ochranu egyptského dědictví, ho egyptský místokrál povýšil do hodnostipaši.[7][1]
V roce 1878 bylo Egyptské muzeum v Búlaqu zpustošeno povodněmi, které zničily většinu Mariettových poznámek a kreseb. Na jaře 1881, předčasně zestárlý a téměř slepý Mariette zařídil jmenování FrancouzeGastona Maspera svým nástupcem, aby zajistil, že si Francie udrží vedoucí postavení v oboru egyptské archeologie.
Mariette trpělcukrovkou, která byla příčinou jeho úmrtí. Zemřel 18. ledna 1881 v Káhiře ve věku 60 let. Egypt mu vystrojil státní pohřeb a v zahradě Egyptského muzea mu byla postavena hrobka.
Mariette byl ve Francii jmenován rytířemČestné legie, vyznamenán pruskýmŘádem červené orlice, italskýmřádem svatých Mořice a Lazara. Byl také jmenován komandéremŘádu italské koruny a komandérem s hvězdouŘádu Františka Josefa.
Byl členem mnoha vědeckých společností a akademií v různých zemích světa (Francie, Itálie, Brazílie, Belgie, USA).
V roce 1882 byl Mariettovi postaven pomník odHenri-Alfreda Jacquemarta v rodném městě Boulogne-sur-Mer.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuFrançois Auguste Ferdinand Mariette na francouzské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAuguste Mariette na Wikimedia Commons