Auguste Comte žil v bouřlivé době revolucí a uvolňování morálky. Hlavním cílem jeho učení byla reforma společnosti, obnova morálních hodnot a stability. Zákonem tří stádií dokládá v prvních dvou stádiích vývoj myšlení lidského jedince i lidstva jako celku a ve třetím stádiu pak nabízí svou vizi ideálního společenského zřízení.
1. Stadium teologické neboli fiktivní
Člověk hledá absolutní poznání skrze zkoumání vnitřní povahy věcí. Věří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stadium probíhá ve třech etapách: animismus, polyteismus a monoteismus.
2. Stadium metafyzické neboli abstraktní
I zde hledá člověk absolutní poznání, ale nezkoumá již nadpřirozené síly, nýbrž abstraktní pojmy a entity. Za nejvyšší obecnou entitu uznává přírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů.
3. Stadium vědecké neboli pozitivní
Člověk dospívá k tomu, že absolutní poznání není možné. Snaží se tedy pozorováním a rozumem poznat podobnosti a posloupnosti v daných faktech, s cílem podřídit je jedinému všeobecnému faktu.
Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by měla nastat podle Comta ideální forma společenského zřízení. Jednalo by se o stát s pevně stanoveným řádem, řízený vědci, odborníky a specialisty, kde by u každého převažoval smysl pro celek.
Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik své vlastní doktríny. Dějiny směřují k pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v poznání univerzálních zákonů na základě pozorování faktů. Na základě těchto zákonů bude pak možno řídit běh společnosti.
Comte je zakladatelem sociologie. Vidí ji jakofilosofii dějin, které procházejí již zmíněnými třemi stadii. Neodráží se v ní jen státní, právní a společenský vývoj (jak říkáHegel), ale i vývoj umění, náboženství, vědy a filosofie.
Sociální statika a dynamika
Auguste Comte chápal společnost jako organický celek, jehož všechny části jsou navzájem propojeny a mohou být pochopeny pouze v jednotě. Tyto teze jsou přímo namířeny proti individualistickým teoriím.
Sociologii rozděluje Comte na dvě části, které se vzájemně doplňují: teorii přirozeného uspořádání (společenská statika), jejímž jádrem je uvažování o institucích, které zajišťují rovnováhu společnosti. Za ty Comte považuje náboženství, rodinu a stát, které odpovídají třem základním mozkovým funkcím cítění (rodina), jednání (stát) a intelektu (církev). Druhou částí Comtovy sociologie je a nauka o pokroku (společenská dynamika), jejímž jádrem je zákon tří stádií.
Sociální statika se zabývá sociálním řádem. Silami, které určují společenský řád a udržují společnost pohromadě.[3]Sociální statika má podle Comta v sociologii obdobné místo jako anatomie v biologii, někdy o ní proto mluvil jako o „sociální anatomii“.[4] Statické stádium společnosti má být spojeno s teorií pořádku, která spočívá ve správném souladu mezi existenčními podmínkami společnosti. Do sociální statiky Comte zařazoval individuum, které mělo ty nejsobečtější pudy, pak rodinu, jako základní jednotku společnosti, dále společnost, což bral jako seskupení rodin a ne individuí. Statika dle Comta úzce souvisela se stabilitou sociálního systému.
Sociální dynamika se na rozdíl od sociální statiky věnuje změnám a procesům, jichž se společenskými silami dosahuje. Studuje průběh a charakter změn v jednotlivých oblastech společnosti, řeší otázky vzniku společenského života a jeho jednotlivých vývojových etap i příčin. Jejím hlavním pojmem je pokrok, jehož zákony se snaží odhalit. Comte předpokládá, že existuje pud pokroku, který lidi nutí k ustavičnému zlepšování společnosti. Tento pokrok společnosti lze studovat dvěma způsoby – kvalitativně a kvantitativně.Kvantitativní výzkum spoléhá na hypotézy, dotazníky a analýzu dokumentů. Oproti tomukvalitativní výzkum vyžaduje zúčastněné pozorování a nestandardizovaný rozhovor. Kvalitativní výzkum může pak sloužit k formulaci hypotéz pro pozdější výzkum kvantitativní.
Věcně vzato však existuje mezi řádem a pokrokem úzká souvislost. Pro Comta je totiž pokrok pouze rozvíjením řádu, jedná se tedy spíše o členění analytické – toto rozdělení navíc nelze brát jako specifické pouze pro sociologii, neboť statika a dynamika jsou podle Comta aspekty všech předmětů pozitivního zkoumání, sociologie zde tedy postupuje analogicky k jiným vědám.[4]Z čehož tedy vyplývá, že je pro analýzu jakékoliv společnosti nutné zabývat se podmínkami její existence stejně jako zákony jejího vývoje.Studujeme-li společnost v jejím klidném, statickém stavu, sociální dynamika toto studium doplňuje o čas, dobu, ve které studium probíhá. Představa vzájemné provázanosti částí má u Comta význam fundamentálního filozofického principu, který dává tvar celému jeho systému.[4]
Vliv sociologie Augusta Comta
Obecně řečeno Comte dal sociologii jméno a program (řídit společnost na základě poznání jejích zákonitostí). Ačkoliv je jeho dílo jistě významné a inspirativní, do pozdějších dob se zachoval hlavně název oboru. Schopnost sociologie fungovat jako stabilizátor společenského řádu na základě poznání zákonů fungování společnosti byla v dílech jeho nástupců zpochybněna. Mimo jiné i proto, že mnozí sociologové vůbec nesouhlasili s myšlenkou, že takové zákony existují. Povaha Comtovy sociologie je snadněji pochopitelná uvážíme-li, že se snažil, jako mnozí zakladatelé společenských věd v 19. století, vytvořit sociologii po vzoru přírodních věd, resp. fyziky.
Přesto Comte významně ovlivnil vědecké myšlení o společnosti. Už za jeho života vznikla řada „Pozitivistických společností“ v Evropě i v USA a brazilská vlajka dodnes nese Comtovo heslo „Řád a pokrok“ (Ordem e progresso). Comtovo základní přesvědčení, že společenské skutečnosti je třeba vysvětlovat na základě zkoumání společenských jevů, rozvinulÉmile Durkheim a na Comtovy myšlenky výslovně navazoval i Tomáš Garrigue Masaryk. Na Comtův program přímo navázallogický pozitivismus a pozdějšíanalytická filosofie.
_(2424895050).jpg)
