Audrey Hepburnová, nepřechýleněHepburn, rodným jménemAudrey Kathleen Ruston,[3] (4. května1929Ixelles,Belgie –20. ledna1993Tolochenaz,Švýcarsko) bylabritskáherečka ahumanitární pracovnice. Byla uznávána jako filmová i módní ikona,Americký filmový institut ji označil za třetí největší ženskou legendu klasické hollywoodskékinematografie a byla uvedena do Mezinárodní síně slávy nejlépe oblékaných. Hepburnová se narodila v bruselském Ixelles a část svého dětství strávila v Belgii, Anglii a také Nizozemsku. Od roku1945 studovalabalet u Soni Gaskellové v Amsterdamu a od roku 1948 u Marie Rambertové v Londýně. Začala vystupovat jako sboristka v muzikálových divadelních představeních naWest Endu a poté se objevila také v menších rolích v několika filmech. V roce1951 si zahrála v broadwayské hřeGigi poté, co si jí všimla francouzská spisovatelkaColette, podle jejíhož díla hra vznikla.
Hepburnová získala tři ceny BAFTA za nejlepší britskou herečku v hlavní roli. Za svou filmovou kariéru obdržela cenu BAFTA za celoživotní dílo,Cenu Cecila B. DeMilla, Cenu herecké asociace Screen Actors Guild za celoživotní dílo a zvláštní cenu Tony. Zůstává jednou z pouhých šestnácti osob, které získaly cenyEmmy,Grammy, Oscar a Tony (akronym „EGOT“).
V pozdějším věku věnovala Hepburnová mnoho času organizaciUNICEF, do jejíž činností se zapojovala již od roku 1954. V letech1988–1992 pracovala v nejchudších komunitách v Africe, Jižní Americe a Asii. V prosinci 1992 obdrželaprezidentskou medaili svobody jako uznání za svou práci vyslankyně dobré vůle UNICEF. O měsíc později však zemřela ve svém domě ve Švýcarsku ve věku 63 let na rakovinu slepého střeva.
Audrey Kathleen Rustonová (později Hepburnová-Rustonová)[4] se narodila 4. května1929 na adrese Rue Keyenveld 48 v Ixelles vBruselu.[5] V rodině jí říkali jménem „Adriaantje“.[6]
Dědeček Audrey Hepburnové, Aarnoud van Heemstra, byl guvernérem nizozemské kolonie Surinam
Matka Hepburnové, baronka Ella van Heemstra (12. června 1900 – 26. srpna 1984), byla nizozemská šlechtična. Ella byla dcerou barona Aarnouda van Heemstra, který v letech 1910–1920 působil jako starostaArnhemu a v letech 1921–1928 jako guvernér nizozemskéhoSurinamu, a baronky Elbrig Willemine Henriette van Asbeck (1873–1939).[7] V devatenácti letech se provdala zajonkheera Hendrika Gustaafa Adolfa Quarlese van Ufforda, ropného magnáta působícího v Batávii v Nizozemské východní Indii, kde následně společně žili.[8] Než se v roce 1925 rozvedli, zplodili dva syny,jonkheera Arnouda Roberta Alexandera Quarlese van Ufforda (1920–1979) ajonkheera Iana Edgara Bruce Quarlese van Ufforda (1924–2010).[9][10]
Otec Hepburnové, Joseph Victor Anthony Ruston (21. listopadu 1889Úžice[11] – 16. října 1980Dublin,Irsko),[12] byl syn Victora Johna George Rustona (1860–1940)[pozn. 1], majitele cukrovaru v českýchÚžicích vokrese Mělník, jenž byl britského a rakouského původu, a Anny Juliany Francisky Karoliny Welsové (*1868Kovarce),[14][15] jejíž otec Anton Wels (1830–1876) se narodil v pražské židovské rodině[16] a matka Karolina Klára Schützová (*1838) byla židovského původu a pocházela zeZářečí – Březová nad Svitavou. Joseph byl v letech 1923–1924 honorárním britským konzulem v Semarangu v Nizozemské východní Indii[17] a před sňatkem s matkou Hepburnové byl ženatý s Cornelií Bisschopovou, nizozemskou dědičkou.[12][9] Ačkoli se narodil s příjmením Ruston, později si zdvojil jméno na „aristokratičtější“ Hepburn-Ruston, snad na Ellino naléhání,[18] neboť se mylně domníval, že pochází z roduJamese Hepburna, třetího manželaMarie Stuartovny.[19][9]
Rodiče Hepburnové se vzali v září 1926 v Batávii v Nizozemské východní Indii.[20] Ruston v té době pracoval pro obchodní společnost, ale brzy po svatbě se manželé přestěhovali do Evropy, kde Ruston začal pracovat pro úvěrovou společnost; údajně pro obchodníky s cínem MacLaine, Watson and Company v Londýně.[6] Po roce stráveném v Londýně se přestěhovali do Bruselu, kde byl pověřen otevřením místní filiálky.[20][21] Po třech letech strávených cestováním mezi Bruselem, Arnhemem,Haagem a Londýnem se rodina v roce 1932 usadila v předměstské bruselské obciLinkebeek.[22][23] Rané dětství Hepburnové bylo chráněné a privilegované.[24] V důsledku mnohonárodnostního původu a cestování s rodinou, spojeného s otcovým zaměstnáním, se naučila šest jazyků: od rodičů se naučilanizozemsky a anglicky, později v různé míře francouzsky, německy, španělsky a italsky.[25]
V polovině třicátých let rodiče Hepburnové sháněli a vybírali dary proBritskou unii fašistů.[26] Její matka se setkala sAdolfem Hitlerem a pro Britskou unii fašistů o něm napsala pochvalné články.[27] Joseph ale rodinu v roce 1935 náhle opustil po „scéně“ v Bruselu, když bylo Adriaantje šest let; později často mluvila o tom, jak na dítě působí „odkopnutí“, protože „děti potřebují dva rodiče“.[28] Joseph se přestěhoval do Londýna, kde se hlouběji zapojil do fašistické činnosti a svou dceru v zahraničí již nikdy nenavštívil.[29] Hepburnová později přiznala, že otcův odchod byl „nejtraumatičtější událostí jejího života“.[30][31]
Téhož roku se matka s dcerou Audrey přestěhovala do rodinného sídla v Arnhemu; její nevlastní bratři Alex a Ian (tehdy 15 a 11 let) byli posláni do Haagu k příbuzným. Joseph chtěl, aby se vzdělávala v Anglii,[32] a tak ji v roce 1937 poslali do anglickéhoKentu, kde se jako Audrey Rustonová nebo „malá Audrey“ vzdělávala v malé soukromé škole vElhamu.[33][34]
Rodiče Hepburnové se oficiálně rozvedli v roce 1938.[35] V šedesátých letech Hepburnová obnovila kontakt se svým otcem poté, co ho vypátrala vDublinu prostřednictvímMezinárodního červeného kříže. Ačkoli vůči ní zůstal citově odtažitý, Hepburnová ho finančně podporovala až do jeho smrti.[36]
Poté, co Velká Británie vyhlásila v září 1939 válku Německu, přestěhovala se matka Hepburnové se svojí dcerou zpět do Arnhemu v naději, že stejně jako běhemprvní světové války zůstane Nizozemsko neutrální a bude ušetřeno německého útoku. V letech 1939–1945 navštěvovala Hepburnová arnhemskou konzervatoř. Během posledních ročníků na internátní škole začala navštěvovat hodiny baletu a v Arnhemu pokračovala s lekcemi pod vedením Winji Marové, přičemž se stala její „hvězdnou žačkou“.[37] Povpádu Němců do Nizozemska v roce1940 používala Hepburnová jméno Edda van Heemstra, protože „anglicky znějící“ jméno bylo během německé okupace považováno za nebezpečné. Její rodinu okupace hluboce zasáhla. Hepburnová později prohlásila: „Kdybychom věděli, že budeme pět let okupováni, možná bychom se všichni zastřelili. Mysleli jsme si, že to může skončit příští týden... půl roku... příští rok... takhle jsme to přežili“.[38] V roce 1942 byl její strýc Otto van Limburg Stirum (manžel matčiny starší sestry Miesje) popraven v odvetě za sabotážní čin hnutí odporu; ačkoli se na činu nepodílel, stal se terčem útoku kvůli významnému postavení své rodiny v nizozemské společnosti.[39] Nevlastní bratr Hepburnové Ian byl odveden doBerlína na nucené práce v pracovním táboře (Arbeitslager), a její druhý nevlastní bratr Alex se skrýval, aby se vyhnul stejnému osudu.[39]
„Viděli jsme mladé muže, které postavili ke zdi a zastřelili, a pak ulici zavřeli a zase otevřeli, takže jste mohli projít... Nezpochybňujte cokoliv hrozného, co o nacistech uslyšíte nebo si přečtete. Je to ještě o mnoho horší, než si vůbec dokážete představit“.[39]
Audrey Hepburnová
Po strýcově smrti odešly Audrey, Ella a Miesje z Arnhemu k dědečkovi, baronu Aarnoudu van Heemstrovi, do nedalekéhoVelpu.[39] Přibližně v té době Hepburnová vystupovala s tzv. tichými tanečními vystoupeními, aby získala peníze pro nizozemské odbojové úsilí.[40] Dlouho se věřilo, že se účastnila přímo nizozemskéhoodboje,[41] ale v roce 2016 oznámilo Letecké muzeum v Hartensteinu, že po rozsáhlém výzkumu nenašlo žádné důkazy o takové činnosti.[42] Kniha autora Roberta Matzena z roku2019 však poskytla důkazy o tom, že podporovala odboj tím, že pořádala „ilegální koncerty“ za účelem získání peněz, roznášela ilegální noviny a nosila zprávy a potraviny sestřeleným spojeneckým letcům, kteří se ukrývali v lesích severně od Velpu. Pracovala také jako dobrovolnice v nemocnici, která byla centrem odbojových aktivit ve Velpu, a její rodina během bitvy o Arnhem dočasně ukrývala ve svém domě parašutistu.[43][44] Kromě dalších traumatizujících událostí se stala svědkem transportů nizozemských Židů dokoncentračních táborů, později uvedla: „Nejednou jsem byla na nádraží a viděla jsem, jak se transportují vlaky s Židy, viděla jsem všechny ty tváře přes vršek vagonu. Velmi jasně si vzpomínám na jednoho malého chlapce, který stál se svými rodiči na nástupišti, byl velmi bledý, velmi světlovlasý, měl na sobě kabát, který mu byl příliš velký, a nastoupil do vlaku. Byla jsem dítě, které pozorovalo dítě.“[45]
Povylodění spojenců v Normandii se životní podmínky rodiny dále zhoršovaly, samotný Arnhem byl následně běhemoperace Market Garden značně poškozen. Během nizozemského hladomoru, který následoval v zimě roku 1944, Němci zablokovali zásobovací trasy již tak omezených dodávek potravin a pohonných hmot pro Nizozemce jako odvetu za stávky na železnici, které se konaly s cílem ztížit německou okupaci. Stejně jako ostatní se i rodina Hepburnové uchýlila k výrobě mouky ztulipánových cibulek, zdroje škrobnatých sacharidů, z níž pekli koláče a sušenky.[46][47] Nizozemští lékaři běhemhladomoru poskytovali recepty na využití tulipánových cibulek.[48] V důsledku podvýživy se u Hepburnové objevila akutníchudokrevnost, dýchací potíže a otoky.[49] Finanční situace Van Heemstrových se během okupace značně zhoršila. Mnoho jejich nemovitostí, včetně rodinného sídla v Arnhemu, bylo vážně poškozeno nebo zničeno.[50]
Audrey Hepburnová při kostýmní zkoušce pro filmQuo Vadis, rok 1950. Roli ve filmu nakonec nezískala.
Po konci války v roce 1945 se Hepburnová s matkou a sourozenci přestěhovala do Amsterdamu, kde začala trénovat balet u Soni Gaskellové, přední osobnosti nizozemského baletu, a ruské učitelky Olgy Tarasovové.[51]
Protože rodina během války přišla o majetek, Ella musela kvůli zajištění obživy pracovat jako kuchařka a hospodyně u jedné zámožné rodiny.[52] Audrey Hepburnová debutovala ve filmu v roli letušky ve vzdělávacím cestopisném filmuNederlands in 7 lessen (1948), který natočili Charles van der Linden a Henry Josephson. Ještě téhož roku se Hepburnová přestěhovala do Londýna poté, co přijala baletnístipendium v souboru Ballet Rambert, který tehdy sídlil vNotting Hillu.[53] Živila se prací modelky na částečný úvazek a ze svého příjmení vypustila „Ruston“. Poté, co jí v Rambertu řekli, že navzdory talentu nemůže kvůli své výšce a slabé konstituci (následky válečné podvýživy) pomýšlet na poziciprimabaleríny, rozhodla se soustředit na herectví.[54][55][56]
Zatímco Ella pracovala v podřadných zaměstnáních aby uživila rodinu, Audrey účinkovala jako sboristka v hudebních divadelních revueHigh Button Shoes (1948) na londýnském Hippodromu aSauce Tartare (1949) aSauce Piquante (1950) Cecila Landeaua v Cambridge Theatre.[57] Během působení v divadle navštěvovala hodinyřečnictví u herce Felixe Aylmera, aby si zdokonalila přednes.[58] Poté, co si jí při účinkování vSauce Piquante všimla Margaret Harper-Nelsonová, castingová ředitelka Ealing Studios, byla Hepburnová zaregistrována jako herečka na volné noze u společnosti Associated British Picture Corporation (ABPC). Objevila se v televizní hře BBCThe Silent Village[59] a v menších rolích ve filmechOne Wild Oat,Smích z ráje (Laughter in Paradise),Young Wives' Tale aZlaté věže (The Lavender Hill Mob) (všechny 1951). Svou první větší vedlejší roli dostala ve filmu Thorolda DickinsonaSecret People (1952), kde ztvárnila zázračnou baletku a všechny taneční scény předváděla sama.[60]
Hepburnové nabídli malou roli ve filmuMonte Carlo Baby (francouzskyNous Irons à Monte Carlo, 1952), který se natáčel vMonte Carlu, a sice v angličtině i francouzštině. Shodou okolností se v tamějším hotelu Hôtel de Paris během natáčení nacházela francouzská spisovatelka Colette, která se rozhodla Hepburnovou obsadit do titulní role vbroadwayské hřeGigi.[61] Hepburnová šla na zkoušky s tím, že nikdy nemluvila na jevišti, a vyžadovala soukromé tréninky.[62] Když mělaGigi 24. listopadu1951 premiéru v divadle Fulton, sklidila za svůj výkon pochvalu, přestože kritika tvrdila, že jevištní verze je horší než francouzská filmová adaptace.[63] ČasopisLife Hepburnovou označil za „trefu“,[63] deníkThe New York Times uvedl, že „její podmanivý a opravdový herecký výkon je zárukou úspěchu představení“.[62] Za tuto roli obdržela také cenu Theatre World Award. Hra se dočkala 219 představení a skončila 31. května 1952.[64] Hepburnová se poté vydala naturné, které začalo 13. října 1952 vPittsburghu a navštíviloCleveland,Chicago,Detroit,Washington, D.C. aLos Angeles, aby skončilo 16. května 1953 vSan Franciscu.[65]
Hepburnová jako korunní princezna Anna v romantické komediiPrázdniny v Římě (1953)
Hepburnová si poprvé zahrála hlavní roli ve filmuPrázdniny v Římě (1953), kde ztvárnila princeznu Annu, která alespoň na chvíli unikne královským povinnostem a prožije bláznivou noc a den s americkým novinářem (Gregory Peck). Dne 18. září 1951, krátce po dokončení filmuSecret People, ale ještě před jeho premiérou, natočil Thorold Dickinson s mladou hvězdičkoukamerové zkoušky a poslal je režiséroviWilliamu Wylerovi, který v Římě připravoval natáčení filmu. Wyler napsal Dickinsonovi děkovný dopis, v němž uvedl, že „na základě těchto zkoušek projevila řada producentůParamount Pictures zájem o její obsazení“.[66] Producenti filmu původně chtěli pro roliElizabeth Taylorovou, ale na Wylera udělala Hepburnová během kamerových zkoušek takový dojem, že ji obsadil místo ní. Wyler později poznamenal: „Měla všechno, co jsem hledal: půvab, nevinnost a talent. Byla také velmi vtipná. Byla naprosto okouzlující a my jsme si řekli: ‚To je ta pravá!‘“.[67] Původně mělo být nad názvem filmu uvedeno pouze jméno Gregoryho Pecka a pod ním menším písmem „Introducing Audrey Hepburn“. Peck však Wylerovi navrhl, aby ji povýšil na rovnocennou partnerku a její jméno se objevilo před názvem, a to stejně velkým písmem jako jeho: „Musíš to změnit, protože ona bude velká hvězda a já budu vypadat jako velký hlupák“.[68]
Film se stal kasovním trhákem a Hepburnová si za svou roli vysloužila uznání kritiky: nečekaně získalaOscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, cenu BAFTA pro nejlepší britskou herečku v hlavní roli a Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon – filmové drama v roce 1953. A. H. Weiler ve své recenzi v deníkuThe New York Times napsal: „Audrey Hepburnová, britská herečka, není sice ve filmu úplným nováčkem, nyní se však poprvé objevuje v hlavní roli jako princezna Anna, která je útlá, křehká a zádumčivá kráska, střídavě vznešená i dětská v hlubokém prožívání nově nalezených prostých radostí a lásky. Ačkoli se statečně usmívá, když bere na vědomí konec tohoto románku, zůstává žalostně osamělou postavou, která čelí svazující budoucnosti.“[69]
Hepburnová s kolegou Williamem Holdenem ve filmuSabrina (1954)
Hepburnová podepsala smlouvu na sedm filmů se společností Paramount, přičemž mezi jednotlivými filmy měla dvanáctiměsíční pauzu, aby měla čas na divadelní práci.[70] Objevila se na obálce časopisuTime ze 7. září 1953 a proslavila se také svým osobitým stylem.[71] Po úspěchu ve filmuPrázdniny v Římě si zahrála v romantické komediiBillyho Wildera na motivyPopelkySabrina (1954), v níž bohatí bratři (Humphrey Bogart aWilliam Holden) soupeří o náklonnost nevinné dcery svého šoféra (Hepburnová). Za svůj výkon byla nominována na Oscara 1954 za nejlepší ženský herecký výkon a ve stejném roce získala cenu BAFTA za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Bosley Crowther zThe New York Times o ní uvedl, že je „mladou dámou s mimořádným rozsahem citlivých a dojemných výrazů v tak křehké a štíhlé postavě. Jako dcera a miláček z řad služebnictva září ještě víc než loni jako princezna, víc se říct nedá“.[72]
Hepburnová se na jeviště vrátila také v roce 1954, kdy na Broadwayi hrála vodní nymfu, která se zamiluje do člověka, ve fantaskní hřeOndine. Kritik deníkuThe New York Times to komentoval slovy: „Slečna Hepburnová nějakým způsobem dokáže [své osobní kvality] přeložit do divadelního jazyka bez vyumělkovanosti a přemoudřelosti. Podává strhující výkon plný grácie a šarmu, ukázněný instinktem pro jevištní realitu“. Za svůj výkon získala v roce 1954 cenu Tony za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, a to tři dny poté, co získala Oscara za filmPrázdniny v Římě. Stala se tak jednou ze tří hereček, které získaly cenu Oscara a Tony za nejlepší ženský herecký výkon ve stejném roce (dalšími dvěma jsouShirley Boothová aEllen Burstynová).[73] Během natáčení navázala Hepburnová vztah se svým hereckým kolegouMelem Ferrerem a 25. září 1954 se ve Švýcarsku vzali.[74]
Hepburnová a Mel Ferrer při natáčení filmuVojna a mír (1956)
Přestože se v roce1955 neobjevila v žádné filmové novince, získala vtomto roce Zlatý glóbus pro světově nejoblíbenější herce a herečky.[75] Stala se jedním z nejoblíbenějších hollywoodských kasovních magnetů, což jí zajistilo role v řadě úspěšných filmů. Vystupovala jako Nataša Rostovová ve filmuVojna a mír (1956), adaptaciTolstého románu z obdobínapoleonských válek, v hlavní roli sHenrym Fondou a svým manželem Melem Ferrerem. Role jí vynesla nominaci na cenu BAFTA a Zlatý glóbus. Své taneční schopnosti předvedla ve svém debutovém hudebním filmuUsměvavá tvář (1957), v němž módní fotograf, ztvárněnýFredem Astairem, objeví beatnickou prodavačku v knihkupectví (Hepburnová), která se, zlákána bezplatným výletem doPaříže, stane krásnou modelkou. Hepburnová si zahrála i v další romantické komediiOdpolední láska (rovněž 1957), tentokrát po bokuGaryho Coopera aMaurice Chevaliera.
Hepburnová se svým hereckým kolegou Anthony Perkinsem ve filmuZelené království (1959)
Hepburnová si zahrála sestru Luke v dramatuPříběh jeptišky (1959), kde vystupovala po bokuPetera Finche. Za tuto roli byla potřetí nominována na Oscara a získala druhou cenu BAFTA. Recenze v časopiseVariety uvádí: „Hepburnová ve své nejnáročnější filmovou roli podává svůj nejlepší výkon“, mezitím Henry Hart veFilms in Review uvedl, že „její výkon navždy umlčí ty, kteří ji považovali spíše za symbol rafinovaného dítěte/ženy, než za herečku. Její ztvárnění sestry Luky je jedním z největších výkonů filmového plátna“. Hepburnová strávila rok přípravou a studiem této role a prohlásila: „Této roli jsem věnovala více času, energie a přemýšlení než kterémukoli svému předchozímu výkonu na plátně“.[76][77]
PoPříběhu jeptišky se Hepburnové dostalo vlažného přijetí za účinkování sAnthonym Perkinsem v romantickém dobrodružstvíZelené království (1959), kde hrála Rimu, dívku z džungle, která se zamiluje do venezuelského cestovatele,[78] a ve westernuNezničitelní (1960), jejím jediném filmu, kde se objevila po boku Burta Lancastera a Lillian Gishové. Příběh pojednává o rasismu vůči skupině původních obyvatel Ameriky.[79]
Další hvězdnou rolí Hepburnové byla newyorčanka Holly Golightlyová ve filmu režiséraBlakea EdwardseSnídaně u Tiffanyho (1961), volně natočeného podlestejnojmenné novelyTrumana Capoteho. Capote nesouhlasil s mnoha změnami, provedenými za účelem zkrácení příběhu pro filmovou adaptaci, a v hlavní roli by raději vidělMarilyn Monroe, ačkoli také prohlásil, že Hepburnová „odvedla úžasnou práci“.[80] Postava Holly Golightlyové patří mezi jedny z nejznámějších v americké kinematografii a pro Hepburnovou je určující.[81] Šaty odGivenchyho, které má na sobě během úvodních titulků, jsou považovány za ikonický model dvacátého století a možná vůbec nejslavnějšímalé černé.[82][83][84][85] Hepburnová prohlásila, že tato role byla „nejjazzovější v její kariéře“,[86] a zároveň přiznala: „Jsem introvert. Hrát extrovertní dívku bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělala“.[87] Za svůj výkon byla nominována na Oscara pro nejlepší herečku.
Hepburnová spolu s hereckým kolegou Georgem Peppardem ve filmuSnídaně u Tiffanyho (oficiální filmová upoutávka, 1961)
Ve stejném roce si Hepburnová zahrála také v dramatu Williama WyleraDětská hodinka (1961), v němž spolu seShirley MacLaineovou ztvárnila učitelky, jejichž životy se začnou komplikovat poté, co je dvě žákyně obviní, že jsou lesbičky.[88][89] Bosley Crowther zThe New York Times mínil, že „film není příliš dobře zahraný“, s výjimkou Hepburnové, která „působí dojmem citlivosti a čistoty“ svého „tlumeného tématu“.[88] Časopis Variety rovněž pochválil Hepburnovou za „jemnou citlivost, nádhernou prokreslenost a citovou nedořečenost“ a dodal, že Hepburnová a MacLaineová se „krásně doplňují“.[89]
Hepburnová s Cary Grantem ve filmuŠaráda (1963)
Hepburnová se dále objevila po boku Caryho Granta v thrillerové romanciŠaráda (1963), kde hrála mladou vdovu pronásledovanou několika muži, kteří lační po majetku ukradeném jejím zavražděným manželem. Devětapadesátiletý Grant, který předtím kvůli věku odmítl hlavní mužské role ve filmechPrázdniny v Římě aSabrina, citlivě vnímal věkový rozdíl oproti čtyřiatřicetileté Hepburnové a romantická souhra mu byla nepříjemná. Aby tvůrci filmu uspokojili jeho obavy, souhlasili s úpravou scénáře tak, aby postava Hepburnové pronásledovala jeho.[90] Film nakonec vnímal jako pozitivní zkušenost; řekl: „Jediné, co si přeji k Vánocům, je další film s Audrey Hepburnovou“.[91] Role vynesla Hepburnové třetí a poslední cenu BAFTA a další nominaci na Zlatý glóbus. Kritik Bosley Crowther byl k jejímu výkonu méně laskavý, když uvedl, že „Hepburnová se vesele oddává jakés takés náladě v očividně konejšivém sortimentu drahých kostýmů od Givenchyho“.[92]
Hepburnová se znovu setkala se svým hereckým kolegou zeSabrinyWilliamem Holdenem ve filmuPaříž, když to hoří (1964), komedii, v níž si zahrála mladou asistentku hollywoodského scenáristy, která mu pomáhá při jeho spisovatelském marasmu tím, že mu předvádí jeho fantazie o možných zápletkách. Natáčení však provázelo několik problémů. Holden se neúspěšně pokoušel oživit milostný vztah s nyní již vdanou Hepburnovou a do práce navíc začal zasahovat i jehoalkoholismus. Hepburnová po začátku natáčení požadovala propuštění kameramanaClauda Renoira poté, co viděla podle svého názoru nelichotivé záběry.[93] Byla pověrčivá a trvala na tom, aby její šatna nesla číslo 55, protože to bylo její šťastné číslo, a požadovala, aby se v závěrečných titulcích objevil její dlouholetý návrhář Hubert de Givenchy jako autor jejího parfému.[93] Po dubnové premiéře filmu jej časopisVariety označil za „plytkou limonádu“[93][94] ale kritika byla k výkonu Hepburnové celkově shovívavější a označila ji za „osvěžující individuální bytost v éře přehnaných křivek“.[94]
Hepburnová s kameramanem Harrym Stradlingem při natáčení filmuMy Fair Lady (1964)
Druhým filmem Hepburnové z roku1964 byla filmová adaptace divadelního muzikáluGeorge CukoraMy Fair Lady, která měla premiéru v říjnu.Soundstage napsal, že „od dob filmuJih proti Severu nevyvolal žádný snímek takové všeobecné nadšení jakoMy Fair Lady“,[73] ačkoli obsazení Hepburnové do role neotesané květinářky Elizy Doolittlové se stalo zdrojem sporů.Julie Andrewsová, která tuto roli ztvárnila na jevišti, nedostala nabídku, protože producentJack Warner považoval Hepburnovou za vhodnější kandidátku. Hepburnová původně žádala Warnera, aby roli svěřil Andrewsové, ale nakonec byla obsazena. Další třenice vznikly poté, co ji v muzikálu měla dabovatMarni Nixonová. Její hlas byl považován za vhodnější pro danou roli, ačkoli Hepburnová nazpívala jižUsměvavou tvář a na roli vMy Fair Lady se dlouho hlasově připravovala.[95][96] Zpočátku ji to rozrušilo, a po této informaci dokonce odešla z natáčení.[87]
Hepburnová za svůj výkon získala ovace kritiků. Crowther napsal, že „nejšťastnější naMy Fair Lady je, že Audrey Hepburnová skvěle ospravedlňuje rozhodnutí Jacka Warnera obsadit ji do hlavní role“.[95] Gene Ringgold z časopisuSoundstage také poznamenal, že: „Audrey Hepburnová je úžasná. Je to Eliza na věky věků.“[73] Zároveň dodal: „Všichni se shodli na tom, že jestliže ve filmu neměla hrát Julie Andrewsová, Audrey Hepburnová byla perfektní volbou.“[73] Recenzent časopisuTime uvedl, že „její půvabný, okouzlující výkon je nejlepší v její kariéře“.[97] Andrewsová získala za filmMary Poppins Oscara na 37. ročníku udílení cen Akademie v roce 1964, zatímco Hepburnová nebyla ani nominována. Na druhou stranu Hepburnová získala nominace na Zlatý glóbus i na cenu Kruhu newyorských filmových kritiků za nejlepší ženský herecký výkon.
Hepburnová a Hugh Griffith ve filmuJak ukrást Venuši (1966)
V dalším desetiletí se Hepburnová objevila v různých žánrech, včetně lupičské komedieJak ukrást Venuši (1966), kde hrála dceru slavného sběratele umění, jehož sbírka se skládá výhradně z padělků. V obavách z otcova odhalení se s pomocí muže, kterého hrálPeter O'Toole, vydává ukrást jednu z jeho „bezcenných“ soch. V roce1967 následovaly dva filmy. Prvním z nich byl filmDva na cestě, nelineární a novátorská britská dramedie, která sleduje průběh problematického manželství jednoho páru. RežisérStanley Donen prohlásil, že Hepburnová byla svobodnější a šťastnější, než ji kdy viděl, a připsal to na vrub spoluherciAlbertu Finneymu.[98] Druhý film,Čekej do tmy, je thriller, v němž Hepburnová předvedla svůj herecký rozsah v roli terorizované slepé ženy. Film se natáčel na samém pokraji jejího rozvodu a byl pro ni obtížný, protože jej produkoval právě její manžel Mel Ferrer. Pod tíhou stresu zhubla patnáct kilogramů, ale útěchu našla u spoluherce Richarda Crenny a režiséra Terence Younga. Hepburnová si vysloužila svou pátou a poslední soutěžní nominaci na Oscara za nejlepší ženský herecký výkon; Bosley Crowther potvrdil: „Hepburnová hraje dojemnou roli, rychlost, s jakou se mění, a dovednost, s jakou projevuje hrůzu, k ní přitahují sympatie a úzkost a dodávají jí v závěrečných scénách skutečnou pevnost.“[99]
1968–1993: Částečný odchod do ústraní a poslední projekty
Hepburnová a Sean Connery ve filmuRobin a Mariana (1976)
Po roce 1967 se Hepburnová rozhodla věnovat více času rodině a v následujících desetiletích hrála jen příležitostně. Pokusila se o comeback v roli Mariany v dobovém snímkuRobin a Mariana (1976), kde se objevil Sean Connery v roliRobina Hooda. Snímek byl poměrně úspěšný. Roger Ebert chválil chemii mezi Hepburnovou a Connerym a napsal: „Zdá se, že Connery a Hepburnová mezi sebou dospěli k tiché dohodě o svých postavách. Zářili. Opravdu se zdají být zamilovaní. A působí jako úžasně složití, něžní a jemní lidé; uplynulých dvacet let jim dodalo půvab a moudrost“.[100] Hepburnová se znovu setkala s režisérem Terencem Youngem ve filmuPokrevní příbuzní (1979), kde se o hlavní role dělila sBenem Gazzarou,Jamesem Masonem aRomy Schneiderovou. Film však propadl u diváků i kritiky. Poslední hlavní roli Hepburnová ztvárnila v celovečerním filmu v komediiA všichni se smáli (1981) režiséra Petera Bogdanoviche po boku Gazzary. Film byl zastíněn vraždou jedné z jeho hvězd,Dorothy Strattenové, a dočkal se jen omezeného uvedení. O šest let později si Hepburnová zahrála společně sRobertem Wagnerem v televizním snímkuLáska mezi zloději (1987).
Po dokončení své poslední filmové role – epizodní role anděla ve filmuStevena SpielbergaNavždy (1989) – dokončila Hepburnová pouze dva další projekty související se zábavou, oba kladně hodnocené kritikou.Zahrady světa s Audrey Hepburnovou byl dokumentární seriálstanice PBS, který se natáčel na jaře a v létě1990 v sedmi zemích. V březnu1991 mu předcházel hodinový speciál a samotný seriál se začal vysílat až den po její smrti, 21. ledna1993. Za debutovou epizodu byla Hepburnová posmrtně oceněnacenou Emmy 1993 za vynikající individuální výkon – informační pořad. Dalším projektem bylo album mluveného slovaAudrey Hepburn's Enchanted Tales, s její četbou klasických dětských příběhů, nahrané v roce1992. Za něj získala posmrtněcenu Grammy v kategorii nejlepší album mluveného slova pro děti.[101]
V padesátých letech Hepburnová namluvila dva rozhlasové pořady proUNICEF, v nichž převyprávěla příběhy dětí z války.[102] V roce 1989 byla jmenována velvyslankyní dobré vůle UNICEF. Při svém jmenování uvedla, že je vděčná za to, že se jí dostalo mezinárodní pomoci poté, co jako dítě snášela německou okupaci, a chtěla organizaci projevit svou vděčnost.[103]
Hepburnová dostává v roce 1989 od UNICEF Mezinárodní cenu Dannyho Kaye Cenu za přínos dětem
První terénní misi pro UNICEF Hepburnové uskutečnila v roce1988 (doEtiopie). Navštívila sirotčinec vMek'ele, kde žilo 500 hladovějících dětí. O této cestě řekla:
„
Mám zlomené srdce. Cítím se zoufale. Nedokážu se smířit s představou, že dvěma milionům lidí bezprostředně hrozí smrt hladem, z toho mnoha dětem, [a] ne proto, že v severním přístavu Ševa neleží tuny potravin. Nemůže být distribuováno. Loni na jaře byli pracovníci Červeného kříže a UNICEF vykázáni ze severních provincií kvůli dvěma souběžným občanským válkám... Vydala jsem se do povstalecké oblasti a viděla matky a jejich děti, které šly pěšky deset dní, dokonce tři týdny, hledajíce jídlo, aby nakonec skončili v provizorních táborech postavených na vyprahlé zemi, kde mohli zemřít. Hrozné. Ta představa je pro mě příliš. Pojem "třetí svět" nemám moc ráda, protože všichni jsme jeden svět. Chci, aby lidé věděli, že většina lidstva trpí.[104]
“
V srpnu 1988 odjela Hepburnová doTurecka na očkovací kampaň. Turecko označila za „nejkrásnější příklad“ schopností UNICEF. O této cestě řekla: „Armáda nám poskytla svá nákladní auta, obchodníci s rybami své vozy pro vakcíny, a jakmile se stanovil termín, trvalo deset dní, než jsme proočkovali celou zemi. To není špatné“.[105] V říjnu se Hepburnová vydala do Jižní Ameriky. O svých zkušenostech zVenezuely aEkvádoru Hepburnová řeklaKongresu Spojených států: „Viděla jsem, jak malé horské komunity, slumy a chudinské čtvrti poprvé nějakým zázrakem dostaly vodovodní systémy – a ten zázrak je UNICEF. Viděl jsem, jak si chlapci postavili vlastní školní budovu z cihel a cementu, které jim poskytl UNICEF“.[106]
V únoru1989 podnikla Hepburnová cestu po Střední Americe a setkala se s čelnými představiteli vHondurasu,Salvadoru aGuatemale. V dubnu navštívila s Woldersem Súdán v rámci mise nazvané „Operace Lifeline“. Kvůli občanské válce došlo k přerušení dodávek potravin od humanitárních organizací. Cílem mise bylo dopravit potraviny do jižníhoSúdánu. Hepburnová k tomu řekla: „Viděla jsem jen jednu zjevnou pravdu: nejedná se o přírodní katastrofy, ale o tragédie způsobené člověkem, pro které existuje jediné řešení dané člověkem – mír“.[105] V říjnu 1989 se Hepburnová a Wolders vydali doBangladéše. John Isaac, fotografOSN, řekl: „Často po těch dětech lezly mouchy, ale ona je prostě šla obejmout. To jsem nikdy předtím neviděl. Jiní lidé do jisté míry váhali, ale ona je prostě popadla. Děti k ní jednoduše přicházely, aby ji chytily za ruku, dotýkaly se jí – byla jako Krysař.“[107]
V říjnu 1990 odcestovala Hepburnová doVietnamu, kde se snažila spolupracovat s vládou na národních programechimunizace a získávání pitné vody podporovaných UNICEF. V září 1992, čtyři měsíce před svou smrtí, Hepburnová navštívilaSomálsko. Prohlásila o něm, že je „apokalyptické“: „Vstoupila jsem do noční můry. Viděla jsem hladomor v Etiopii a Bangladéši, ale nic takového jsem neviděla – bylo to mnohem horší, než jsem si dokázala představit. Nebyla jsem na to připravená.“[105][108] Ačkoli Hepburnovou tyto zážitky poznamenaly, stále cítila naději. „Péče o děti nemá nic společného s politikou. Myslím, že časem možná místo politizace humanitární pomoci dojde k humanizaci politiky.“
Prezident Spojených státůGeorge Bush st. udělil Hepburnové za její práci pro UNICEFPrezidentskou medaili svobody a Akademie filmového umění a věd jí posmrtně udělila Humanitární cenu Jeana Hersholta za její přínos lidstvu.[109][110]
V roce2002 na zvláštním zasedání OSN věnovaném dětem uctil UNICEF odkaz Hepburnové v oblasti humanitární činnosti odhalením sochy „Duch Audrey“ v newyorském sídle UNICEF. Její zásluhy o děti jsou oceňovány také prostřednictvím Společnosti Audrey Hepburnové při Fondu Spojených států pro UNICEF.[111][112]
Hepburnová s partnerem Robertem Woldersem vBílém domě, 1981
V roce1952 se Hepburnová zasnoubila s průmyslníkem Jamesem Hansonem, se kterým se znala od svých začátků v Londýně. Nazvala to „láskou na první pohled“, ale poté, co si nechala upravit svatební šaty a stanovit datum svatby, si uvědomila, že manželství nebude fungovat, protože požadavky spojené s jejich kariérou by je většinu času držely od sebe.[113] Ke svému rozhodnutí vydala veřejné prohlášení: „Až se budu vdávat, chci být opravdu vdaná“.[114] Na počátku 50. let chodila také s budoucím producentem filmuVlasy Michaelem Butlerem.[115]
Na koktejlovém večírku pořádaném společným přítelemGregorym Peckem se Hepburnová seznámila s americkým hercem Melem Ferrerem a navrhla mu, aby spolu hráli v divadelní hře.[73][116] Toto setkání je přivedlo ke spolupráci na filmuOndine, během níž navázali vztah. O osm měsíců později, 25. září 1954, se vzali ve švýcarskémBürgenstocku,[117] když se připravovali na společné účinkování ve filmuVojna a mír (1955). S Ferrerem měla syna Seana Hepburna Ferrera.
Hepburnová a její druhý manžel Andrea Dotti na svatbě v roce 1969
Navzdory domněnkám bulvárních novin, že jejich manželství nevydrží, Hepburnová tvrdila, že jsou s Ferrerem nerozluční a šťastní, i když přiznávala, že má sklony ke vznětlivosti.[118] O Ferrerovi se říkalo, že je příliš panovačný, a ostatní ho označovali za jejího „Svengaliho“ – tomuto obvinění se Hepburnová vysmála.[119] William Holden se nechal slyšet: „Myslím, že Audrey dovolí Melovi, aby si myslel, že ji ovlivňuje“. Po čtrnáctiletém manželství se manželé v roce1968 rozvedli.[120]
Se svým druhým manželem, italským psychiatrem Andreou Dottim, se Hepburnová seznámila v červnu 1968 na plavbě s přáteli poStředozemním moři. Věřila, že bude mít další děti a možná přestane pracovat. Vzali se 18. ledna1969 a 8. února1970 se jim narodil syn Luca Andrea Dotti. Během těhotenství s Lucou v roce 1969 byla Hepburnová opatrnější a několik měsíců odpočívala, než dítě porodilacísařským řezem. Dotti i Hepburnová si byli navzájem nevěrní, Dotti měl poměr s mladšími ženami a Hepburnová měla během natáčení filmuPokrevní příbuzní (1979) milostný vztah s hercemBenem Gazzarou.[121] Manželství Dottiho a Hepburnové trvalo třináct let a skončilo rozvodem v roce1982.[122]
Od roku1980 až do své smrti měla Hepburnová vztah s nizozemským hercem Robertem Woldersem,[47] vdovcem po herečceMerle Oberonové. S Woldersem se seznámila prostřednictvím svého přítele na sklonku svého druhého manželství. V roce 1989 označila devět let, které s ním strávila, za nejšťastnější roky svého života a uvedla, že je považuje za neoficiální manželství.[123]
Po návratu ze Somálska do Švýcarska koncem září 1992 začala Hepburnová trpět bolestmi břicha. První lékařská vyšetření ve Švýcarsku neměla jednoznačné výsledky, alelaparoskopie provedená začátkem listopadu v Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles odhalila vzácnou formu rakoviny břicha patřící do skupiny nádorů známých jako pseudomyxoma peritonei.[124][125] Po několika letech pomalého růstu se rakovinametastazovala jako tenký povlak natenkém střevě. Po operaci Hepburnová zahájilachemoterapii.[126]
Hepburnová se s rodinou vrátila domů do Švýcarska, kde oslavila své poslední Vánoce. Protože se stále zotavovala z operace, nemohla létat komerčními lety. Její dlouholetý přítel, módní návrhářHubert de Givenchy, zařídil, aby známá společenská celebrita Rachel Lambert „Bunny“ Mellonová poslala svůj soukromý tryskáčGulfstream plný květin, který Hepburnovou dopravil z Los Angeles doŽenevy. Poslední dny strávila vhospicové péči ve svém domě vTolochenazu v kantonuVaud a občas se cítila natolik dobře, že se mohla procházet po zahradě, ale postupně se stále více času trávila na lůžku.[127]
Večer 20. ledna 1993 Hepburnová zemřela doma ve spánku. Po její smrti natočilGregory Peck vzpomínkovou nahrávku, v níž recitoval báseňNekonečná láska odRabíndranátha Thákura.[128] Pohřeb se konal 24. ledna 1993 ve vesnickém kostele v Tolochenazu. Vedl jej Maurice Eindiguer, stejný pastor, který Hepburnovou oddával s Melem Ferrerem a v roce 1960 pokřtil jejího syna Seana. Smuteční řeč pronesl princ Sadruddín Aga Chán z UNICEFu. Pohřbu se zúčastnilo mnoho členů rodiny a přátel, včetně jejich synů, partnera Roberta Wolderse, nevlastního bratra Iana Quarlese van Ufforda, bývalých manželů Andrey Dottiho a Mela Ferrera, Huberta de Givenchyho, vedení UNICEF a hereckých kolegůAlaina Delona aRogera Moora.[129] Květinovou výzdobu na pohřeb poslali Gregory Peck,Elizabeth Taylorová anizozemská královská rodina.[130] Později téhož dne ji pochovali na hřbitově v Tolochenazu.[131]
Dřevěnáševcovská kopyta vymodelovaná na míru dle nohou Hepburnové v Muzeu Salvatore Ferragamo
Odkaz Audrey Hepburnové přetrval i dlouho po její smrti.Americký filmový institut zařadil Hepburnovou na třetí místo mezi největší ženské hvězdy všech dob. Je jednou z mála světových hereček, které získaly ceny Akademie, Emmy, Grammy a Tony. Získala rekordní tři ceny BAFTA pro nejlepší britskou herečku v hlavní roli. V posledních letech svého života zůstala viditelnou osobností filmového světa. V roce 1991 obdržela poctu od Filmové společnosti Lincolnova centra a byla častou moderátorkou předávání Oscarů. V roce 1992 obdržela cenu BAFTA za celoživotní dílo.[132]
Byla držitelkou mnoha posmrtných ocenění včetně Humanitární ceny Jeana Hersholta z roku 1993 a soutěžních cen Grammy a Emmy. V lednu2009 byla Hepburnová zařazena na seznam deseti nejlepších britských hereček všech dob, který sestavil deníkThe Times.[132] V roce2010 se všakEmma Thompsonová vyjádřila, že „Hepburnová neuměla zpívat a neuměla ani pořádně hrát“; někteří lidé s ní souhlasili, jiní ne.[133] Syn Hepburnové Sean později řekl: „Moje matka by jako první řekla, že není nejlepší herečkou na světě. Ale byla to filmová hvězda.“[134]
Od její smrti se o ní natočilo mnoho životopisných filmů, včetně dramatizace jejího života z roku2000 s názvemPříběh Audrey Hepburnové, v níž se v rolích starší a mladší Hepburnové představilyJennifer Love Hewittová aEmmy Rossumová.[135] Její syn a vnučka, Sean a Emma Ferrerovi, se podíleli na vzniku životopisného dokumentu režisérky Heleny Coan s názvemAudrey (2020). Film se po uvedení do kin setkal s kladným přijetím.[136][137]
Podobizna Hepburnové je hojně využívána v reklamních kampaních po celém světě. VJaponsku byly v sérii reklamních spotů použity kolorované a digitálně vylepšené klipy Hepburnové z filmuPrázdniny v Římě k propagaci černého čajeKirin. Ve Spojených státech se Hepburnová objevila v reklamě společnostiGap z roku 2006, v níž byly použity taneční klipy z filmuUsměvavá tvář na písničkuBack in Black odAC/DC se sloganem „It's Back – The Skinny Black Pant“. U příležitosti své kampaně „Keep it Simple“ věnovala společnost Gap značný finanční dar Dětskému fondu Audrey Hepburnové.[138]
V roce 2012 byla Hepburnová mezi britskými kulturními ikonami, které si vybral výtvarník SirPeter Blake, aby se objevily na nové verzi jeho nejznámějšího uměleckého díla – obalu albaSgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band odThe Beatles – na oslavu britských kulturních osobností svého života, které nejvíce obdivuje.[139] V roce 2013 bylo počítačem vytvořené zobrazení Hepburnové použito v televizní reklamě na britskou čokoládovou tyčinku Galaxy.[140][141] Dne 4. května 2014, v den Hepburnových 85. narozenin, se na domovské stránce společnostiGoogle objevil tzv. Google Doodle[pozn. 2]
Sean Ferrer založil na památku své matky krátce po její smrti Dětský fond Audrey Hepburnové.[143] Americký fond pro UNICEF založil také Společnost Audrey Hepburnové:[144] předsedá jí Luca Dotti, oslavuje největší dárce UNICEF a do roku 2015 vybrala téměř 100 000 000 USD. Dotti se stal také patronem charitativní organizace Pseudomyxoma Survivor, která se věnuje poskytování podpory pacientům se vzácným nádorovým onemocněním, jímž Hepburnová trpěla, pseudomyxomem peritonei.[145] Od roku 2014 a pro rok 2015 byl ambasadorem vzácných onemocnění jménem Evropské organizace pro vzácná onemocnění.[146]
Syn Hepburnové Sean uvedl, že byl vychován na venkově jako normální dítě, nikoli v Hollywoodu a bez hollywoodského smýšlení, kvůli němuž filmové hvězdy a jejich rodiny ztrácejí kontakt s realitou. V domě nebyla žádná promítací místnost. Řekl, že jeho matka se nebrala vážně a říkávala: „Beru vážně to, co dělám, ale neberu vážně sebe“.[134]
Hepburnová byla natolik známá svými módními kreacemi a osobitým stylem, že ji novinář Mark Tungate označil za „rozpoznatelnou značku“.[147] Když se poprvé proslavila ve filmuPrázdniny v Římě (1953), byla vnímána jako alternativní ženský ideál, přitažlivý spíše pro ženy než muže, ve srovnání s křivkami a sexualitouGrace Kellyové či Elizabeth Taylorové.[148][149] Se svým krátkým účesem, hustým obočím, štíhlou postavou a „gamine“[pozn. 3] zjevem utvářela styl, který mladé ženy napodobovaly snáze než vzhled „sexuálnějších“ filmových hvězd.[150] V roce1954 prohlásil módní fotografCecil Beaton v časopiseVogue Hepburnovou za „veřejné ztělesnění našeho nového ženského ideálu“ a napsal, že „před druhou světovou válkou nikdo nevypadal jako ona.... Přesto uznáváme správnost tohoto vzhledu ve vztahu k našim historickým potřebám. Důkazem je, že se objevily tisíce napodobenin.“[149] Časopis a jeho britská verze o jejím stylu často informovaly po celé následující desetiletí.[151] Vedle modelkyTwiggy byla Hepburnová uváděna jako jedna z klíčových osobností veřejného života, díky nimž se velmi štíhlá postava stala postavou módní.[150]
Hepburnová, která se v roce1961 dostala na mezinárodní seznam nejlépe oblékaných osobností, byla spojována s minimalistickým stylem, obvykle nosila jednobarevné oblečení jednoduchých siluet, zdůrazňující její štíhlou postavu, a příležitostně výrazné doplňky.[152] Na konci 50. let 20. století Audrey Hepburnová zpopularizovala jednoduché černélegíny.[153] Akademička Rachel Moseleyová popisuje kombinaci „úzkých černých kalhot, plochých lodiček baletního střihu a jemného černého žerzeje“ jako jeden z jejích charakteristických stylů vedle malých černých šatů, přičemž poznamenává, že tento styl působil novátorsky v době, kdy ženy častěji nosily sukně a vysoké podpatky než kalhoty a ploché boty.[150]
Hepburnová s krátkým účesem a v jednom ze svých typických outfitů: černý rolák, úzké černé kalhoty a baleríny, foto 1956
Hepburnová byla spojována zejména s francouzským módním návrhářemHubertem de Givenchy, kterého poprvé najali, aby jí navrhl garderobu pro její druhý hollywoodský filmSabrina (1954), když byla jako filmová herečka ještě neznámá a on jako mladý návrhář teprve zakládal svůj módní dům.[154] Ačkoli Givenchyho zpočátku zklamalo, že „slečna Hepburnová“ neníKatharine Hepburnová, jak se mylně domníval, navázali spolu celoživotní přátelství.[154][155] Stala se jeho múzou[154][155] a ti dva se stali tak úzce spjatí, že badatelka Jayne Sheridan prohlásila, že „bychom se mohli ptát: 'Vytvořila Audrey Hepburnová Givenchyho, nebo to bylo naopak?'“.[156]
KroměSabriny navrhoval Givenchy její kostýmy pro filmyOdpolední láska (1957),Snídaně u Tiffanyho (1961),Usměvavá tvář (1957),Šaráda (1963),Paříž, když to hoří (1964) aJak ukrást Venuši (1966) a oblékal ji i mimo filmové plátno.[154] Podle Moseleyho hraje móda v mnoha filmech Hepburnové neobvykle ústřední roli, přičemž uvádí, že „kostým není vázán na postavu, nefunguje ‚tiše‘ vmise-en-scène, ale jako 'móda' se stává estetickou atrakcí sám o sobě“.[157] Sama Hepburnová prohlásila, že Givenchy „mi dal vzhled, formu, siluetu. Vždycky byl nejlepší a nejlepším zůstal. Protože zachoval volný styl, který miluji. Co je krásnějšího než jednoduchý plášť ušitý neobyčejným způsobem ze zvláštní látky a jen dvě náušnice?“.[158] V roce 1957 se také stala tváří prvního parfému Givenchy L'Interdit.[159] Kromě spolupráce se značkou Givenchy se Hepburnová zasloužila o zvýšení prodejetrenčkotůBurberry, když si jeden z nich oblékla ve filmuSnídaně u Tiffanyho, a byla spojována s italskou značkou obuvi Tod's.[160]
V soukromém životě dávala Hepburnová přednost ležérnímu a pohodlnému oblečení, na rozdíl odhaute couture, kterou nosila na plátně a na veřejných akcích.[161] Přestože se dočkala obdivu pro svou krásu, nikdy se nepovažovala za atraktivní a v jednom rozhovoru z roku 1959 uvedla: „Dá se dokonce říct, že jsem se v určitých obdobích nenáviděla. Byla jsem příliš tlustá, nebo možná příliš vysoká, nebo možná prostě příliš ošklivá... dá se říct, že moje definitivnost pramení ze skrytých pocitů nejistoty a méněcennosti. Tyto pocity jsem nedokázala přemoci tím, že jsem se chovala nerozhodně. Zjistila jsem, že jediný způsob, jak je překonat, je osvojit si razantní, soustředěnou dravost“.[162] V roce1989 prohlásila, že „můj vzhled je dosažitelný ... Ženy mohou vypadat jako Audrey Hepburnová, když si přehodí vlasy, koupí si velké brýle a malé šaty bez rukávů“.[152]
Vliv Hepburnové jako módní ikony přetrvává i několik desetiletí po vrcholu její herecké kariéry v 50. a 60. letech. Moseley poznamenává, že zejména po její smrti v roce 1993 byla stále více obdivována, časopisy často radily čtenářům, jak získat její vzhled, a módní návrháři se jí inspirovali.[163][150] V roce 2004 byla Hepburnová v anketách společnosti Evian a QVC vyhlášena „nejkrásnější ženou všech dob“, respektive „nejkrásnější ženou 20. století“,[164][165] a v roce 2015 byla v anketě zadané společnostíSamsung zvolena „nejstylovější Britkou všech dob“.[166] Její filmové kostýmy vynášejí v aukcích vysoké částky: jedny z „malých černých šatů“ navržených Givenchym pro filmSnídaně u Tiffanyho byly v roce2006 vydraženy v aukční síniChristie's za částku 467 200 liber.[167][168]
Cena Americké filmové akademieOscar: Nejlepší herečka BAFTA vítězka: Nejlepší herečka Zlatý glóbus : Nejlepší dramatická herečka Hlavní mužskou roli ztvárnilGregory Peck Český dabing:Miroslava Pleštilová
Nominace naOscara: Nejlepší herečka Film byl oceněnOscarem za nejlepší filmovou píseň „Moon River“ Známou píseň „Moon River“ zpívala sama pouze s kytarou
↑Google Doodle je speciální dočasná změna loga na domovské stránce Googlu, která má připomínat svátky, události, úspěchy a významné historické osobnosti jednotlivých zemí.[142]
↑Gamine je štíhlá, často až chlapecká, elegantní mladá žena, která je nebo je vnímána jako rozpustilá, dráždivá nebo sexuálně přitažlivá.
↑SEGERS, Yop.Heemstra, Aarnoud Jan Anne Aleid baron van (1871–1957) [online]. [cit. 2013-10-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-29. (anglicky)
↑Anna Juliana Franziska Karolina Wels, born in Slovakia [online]. Pitt.edu [cit. 2013-05-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-10. (anglicky)
↑ Anton Wels (Wedeles).geni_family_tree [online]. [cit. 2023-03-10].Dostupné online.
↑vrijdag 6 mei 2011, 07u26.De vijf hoeken van de wereld: Amerika in Elsene [online]. brusselnieuws.be [cit. 2012-03-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-02. (anglicky)
↑Famous and Notable People 'In and Around’ the Elham Valley [online]. Elham.co.uk [cit. 2009-09-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-02-11. (anglicky)
↑MOONAN, Wendy. ANTIQUES; To Daddy Dearest, From Audrey.The New York Times. 2003-08-22.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-08-25.ISSN0362-4331. (anglicky)
↑KLEIN, Edward. You Can't Love Without the Fear of Losing.Parade. 5 March 1989, s. 4–6. (anglicky) page 1 of 3 [online]. [cit. 2014-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2011. (anglicky) page 2 of 3 [online]. [cit. 2014-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2011. (anglicky) page 3 of 3 [online]. [cit. 2014-05-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 January 2011. (anglicky)
↑CRONIN, Emily. Couture, pearls and a Breakfast at Tiffany's script: inside the private collection of Audrey Hepburn.The Telegraph. 20 August 2017.Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-28.ISSN0307-1235. (anglicky)
↑JOHNSON, Richard. Audrey Hepburn reportedly helped resist Nazis in Holland during WWII.Fox News. 29 October 2018.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-20. (anglicky)
↑TICHNER, Martha. Audrey Hepburn.Chybí název periodika! CBS Sunday Morning, 26 November 2006. (anglicky)Chybí povinný parametr: V šabloně{{Citace periodika}} je nutno určit zdrojové "periodikum" odkazu!
↑WEILER, A. W. 'Roman Holiday' at Music Hall Is Modern Fairy Tale Starring Peck and Audrey Hepburn.The New York Times. 28 August 1953.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 August 2011. (anglicky)Archivováno 11. 8. 2011 naWayback Machine.
↑CROWTHER, Bosley. Screen: 'Sabrina' Bows at Criterion; Billy Wilder Produces and Directs Comedy.The New York Times. 23 September 1954.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-19. (anglicky)
↑ Mel Ferrer.The Daily Telegraph.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky)
↑Hepburn's Golden Globe nominations and awards [online]. Golden Globes, 14 January 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2010. (anglicky)
↑Hepburn quoted inSMYTH, J.E.Fred Zinnemann and the Cinema of Resistance. [s.l.]: University Press of Mississippi, 2014.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-27.ISBN978-1617039645. S. 174.
↑CROWTHER, Bosley. Delicate Enchantment of 'Green Mansions'; Audrey Hepburn Stars in Role of Rima.The New York Times. 20 March 1959.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-01. (anglicky)
↑CROWTHER, Bosley. Screen: "The Unforgiven': Huston Film Stars Miss Hepburn, Lancaster.The New York Times. 7 April 1960.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31. (anglicky)
↑PUGH, Tison.Truman Capote: A Literary Life at the Movies. ilustrované vydání. vyd. Athens: University of Georgia Press, 2014. 287 s.Dostupné online.ISBN9780820346687. S. 89. (anglicky)
↑abCROWTHER, Bosley. The Screen: New 'Children's Hour': Another Film Version of Play Arrives Shirley MacLaine and Audrey Hepburn Star.The New York Times. 15 March 1962.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31. (anglicky)
↑ab The Children's Hour.Variety. 31 December 1960.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-16. (anglicky)
↑CROWTHER, Bosley. Screen: Audrey Hepburn and Grant in 'Charade': Comedy-Melodrama Is at the Music Hall Production Abounds in Ghoulish Humor.The New York Times. 6 December 1963.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-12. (anglicky)
↑ab Paris When It Sizzles.Variety. 1 January 1964.Dostupné online. (anglicky)
↑abCROWTHER, Bosley. Screen: Lots of Chocolates for Miss Eliza Doolittle: 'My Fair Lady' Bows at the Criterion.The New York Times. 22 October 1964.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31. (anglicky)
↑CROWTHER, Bosley. The Screen: Audrey Hepburn Stars in 'Wait Until Dark'.The New York Times. 27 October 1967.Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31. (anglicky)
↑ The Din of Silence.Newsweek. 12 October 1992. (anglicky)
↑Was Audrey Hepburn, the Queen of Polyglotism? [online]. news.biharprabha.com [cit. 2014-05-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-16. (anglicky)
↑Audrey Hepburn's work for the world's children honoured [online]. unicef.org [cit. 2013-05-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-05-23. (anglicky)
↑ U.N. Hosts Special Session on Children's Rights.transcripts.cnn.com.CNN, 7 February 2001.Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-29. (anglicky)
↑Audrey Hepburn puts an end to "will she" or "won't she" rumors by marrying Mel Ferrer! [online]. 1954.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 December 2010. (anglicky)
↑ Mel Ferrer obituary.The Daily Telegraph. 4 June 2008.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-23. (anglicky)
↑GENZLINGER, Neil. Ben Gazzara, Actor of Stage and Screen, Dies at 81.The New York Times. 3 February 2012.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-07. (anglicky)
↑Selim Jocelyn, ""The Fairest of All",CR Magazine, Fall 2009 [online]. Crmagazine.org.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 April 2010. (anglicky)
↑Gregory Peck about Audrey Hepburn [online]. [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-25. (anglicky)
↑BINDER, David. Hepburn's Role As Ambassador Is Paid Tribute.The New York Times. 25 January 1993.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-19. (anglicky)
↑ A Gentle Goodbye –Surrounded by the Men She Loved, the Star Was Laid to Rest on a Swiss Hilltop.People. 1 January 1993.Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-29. (anglicky)
↑News Service, N.Y. Times. (25 January 1993). "Hepburn buried in Switzerland".Record-Journal. p. 10.
↑abCHRISTOPHER, James. The best British film actresses of all time.The Times. London: 12 January 2009.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-27. (anglicky)Archivováno 27. 11. 2021 naWayback Machine.
↑BRADSHAW, Peter. There's no reason for Emma Thompson to go lightly on Audrey Hepburn.The Guardian. 10 August 2010.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-11. (anglicky)
↑abCLARKE, Cath. 'My mother was like a steel fist in a velvet glove': the real Audrey Hepburn.The Guardian. 19 November 2020.Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-21. (anglicky)
↑RAMZI, Lilah.A New Audrey Hepburn Documentary Reveals the Life Beyond the Glamour [online]. [cit. 2021-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-21. (anglicky)
↑New Gap marketing campaign featuring original film footage of Audrey Hepburn helps Gap "Keeps it Simple" this Fall – WBOC-TV 16 [online]. 28 September 2007.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 September 2007. (anglicky)
↑ New faces on Sgt Pepper album cover for artist Peter Blake's 80th birthday.The Guardian. 5 October 2016.Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-05. (anglicky)
↑Usborne, Simon. Audrey Hepburn advertise Galaxy chocolate bars? Over her dead body!.The Independent. London: 24 February 2013.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-25. (anglicky)
↑Audrey Hepburn digitaly reborn for Galaxy [online]. 1 March 2013 [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07. (anglicky)
↑GROSSMAN, Samantha.Google Doodle Pays Tribute to Audrey Hepburn [online]. 4 May 2014 [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-12. (anglicky)
↑AHCF.Audrey Hepburn Children's Fund – Photographs – video – donations – woman accessories – bag [online]. [cit. 2015-09-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-28. (anglicky)
↑Audrey Hepburn Society Chair [online]. UNICEF USA [cit. 2015-09-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-02. (anglicky)
↑Sean Hepburn Ferrer [online]. [cit. 2015-07-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-02-04. (anglicky)
↑Rare Disease Day ® 2015 – Sean Hepburn Ferrer, special ambassador of Rare Disease Day 2014 [online]. [cit. 2015-07-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-28. (anglicky)
↑BILLSON, Anne. Audrey Hepburn: a new kind of movie star.The Daily Telegraph. London: 29 December 2014.Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-24. (anglicky)
↑abcdCOLLINS, Amy Fine.When Hubert Met Audrey [online]. 3 February 2014 [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-01. (anglicky)
↑abZARRELLA, Katharine K.Hubert de Givenchy & Audrey Hepburn [online]. [cit. 2016-04-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 May 2015. (anglicky)
↑"Regard sur Audrey Hepburn",Regard Magazine n° 4, Paris, January 1993.
↑HARIA, Sonia.Beauty Icon: Givenchy's L'Interdit [online]. 4 August 2012 [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-10. (anglicky)
↑ Audrey Hepburn tops beauty poll.BBC News. 31 May 2004.Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-18. (anglicky)
↑SINCLAIR, Lulu.Actress Tops Poll of 20th Century Beauties [online]. 1 July 2010 [cit. 2021-11-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-21. (anglicky)
↑SHARKEY, Linda. Audrey Hepburn is officially Britain's style icon – 22 years after her death.The Independent. 27 April 2015.Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-10. (anglicky)
HILL, Daniel Delis, 2004.As Seen in Vogue: A Century of American Fashion in Advertising. Lubbock: Texas Tech University Press.Dostupné online.ISBN9780896725348.
MATZEN, Robert, 2019.Dutch Girl: Audrey Hepburn and World War II. Pittsburgh, Pennsylvania: GoodKnight Books (Paladin).ISBN978-1-7322735-3-5.
MOSELEY, Rachel, 2002.Growing Up with Audrey Hepburn: Text, Audience, Resonance. Manchester: Manchester University Press.ISBN978-0-7190-6310-7.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
![[77]](/mt/?noimg=&dark=on&url=https%3a%2f%2fcs.wikipedia.org%2fwiki%2f%23cite_note-nunsstory03.jpg-78){kind=link}
![[117]](/mt/?noimg=&dark=on&url=https%3a%2f%2fcs.wikipedia.org%2fwiki%2f%23cite_note-bigmoment54pg1.jpg-118){kind=link}
