AthénskáAkropolis je se svými starověkými památkami hlavní turistickou atrakcí města
Athény neboAtény (řeckyΑθήνα, [aˈθina]) jsou hlavním a největším městemŘecka. Rozkládají se na poloostrověAttika poblížSarónského zálivu. Žije zdepřibližně 643 tisíc[1] obyvatel. S okolními městy, jako je například přístavPireus, vytvářejíaglomeraci čítající přes 4 miliony obyvatel (zhruba 35 % celé populace Řecka).
Dnes jsou Athény jedním z největších ekonomických center vjihovýchodní Evropě. Jejich přístavPireus je největším osobním přístavem v Evropě a druhým největším na světě. Athény jsou také nejjižnějším hlavním městem evropské pevniny a nejteplejším velkým městem v Evropě.Národní archeologické muzeum schraňuje největší světovou sbírkou starořeckých památek.[4]
Vznik Athén spadá až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Kolem roku 1400 př. n. l. byl na Akropoli jako první vybudován královskýhrad. Písemně doložené dějiny Athén začínají v 8. století před naším letopočtem. Stát byl tehdy řízen šlechtou. Během času však získávali do té doby bezprávnírolníci ařemeslníci stále více svobody a možností spolurozhodování. Ještě předtím, v roce 621 př. n. l. zaznamenalDrakón tehdy platné zákony. Avšak Drakón stanovil tak přísné tresty za majetkové přečiny, že se staly příslovečnými jako „drakonické“.[5] I za pouhou krádežobilí byltrest smrti. Podstatou Drakontových zákonů bylo rozlišení úmyslného zabití (vražda) a neúmyslného zabití. V prvním případě se výkon spravedlnosti ponechával na jednotlivých rodech, ve druhém případě výkon spravedlnosti přecházel na stát, který za neúmyslné zabití stanovoval náhradu (dobytek, otrok).
Významným mezníkem v dějinách Athén byl rok 594/593 př. n. l., kdy byla zavedenaSolónova ústava, jež umožnila všem občanům podílet se na soudní moci. Obyvatelstvo bylo rozděleno podle velikosti majetku do čtyř tříd, z kterých všechny se mohly zúčastňovat na volbách, ale do úřadů mohli být voleni jen příslušníci prvních dvou tříd (pentakosiomedimnoi ahippeis). Také zřídil radu pěti set, takže se rozšířila účast na politické moci pro nové vrstvy obyvatelstva (obchodníci, řemeslníci).[6]
V roce 547Peisistratos nastolil osobní vládu (tyrannis), za jeho vlády dosáhly Athény významný rozvoj.[7] Začal budovat chrám naAkropoli, zasvěcený ochranné bohyněAthéně (hekatonpedon – stostopý chrám – měl na délku sto stop, tedy asi 33 m). Později ho dal přestavětPeriklés, na jeho místě vzniklParthenón.
Několik let poPeriklově smrti v roce 429 př. n. l. se dominantní postavení Athén v Egejské oblasti zhroutilo. Aristokracií ovládanáSparta a jejípeloponéští spojenci porazili Athény vpeloponéské válce. V následujícím století byly Athény stále ještě významným městem, ale již nikoli politickou velmocí. Ke kulturnímu úpadku ovšem nedošlo – 4. století bylo dobou velkých filozofů.
Když si Římané v roce 146 př. n. l. podmaniliŘecko, Athény ušetřili. Římané ovšem řeckou kulturu podporovali a proto jejich nadvláda vedla možná trochu paradoxně ke kulturnímu rozmachu a hospodářské prosperitě Athén. císařiHadrián aNero Athény navštívili a obdivovali je.[9][10] Hadrián dokončil chrámDia Olympského a vybudoval novou čtvrť. Budoval zdeakvadukty, lázně a různé jiné veřejné stavby. AthéňanHéródés Attikos se stal římským senátorem a v Athénách pod Akropolí postavil velké divadloOdeon Heroda Attika, které v Athénách stojí do dnešních časů.
Ve 3. a 4. století Řecko i s Athénami vyrabovaliGótové, v 5. stoletíHunové. Řekům se v těch dobách nedařilo bránit proti barbarům. Už od 1. století se v Athénách uchytilokřesťanství, které bylo v roce 392 uznané oficiálním náboženstvím Římské říše, a tím se zhroutilpohanský význam Athén. V roce 395 se Athény s celým Řeckem stávají součástíVýchodořímské říše (posléze nazývané Byzantská říše). Starověké dějiny Athén končí někdy v 6. století.
Střední Řecko patřilo k významným a vyspělým částem Byzantské říše. Většina obyvatel poloostrovaAttika, ostatně stejně jako dnes, žila ve městě Athény. Stejný princip fungoval i v zbytku Řecka, kde se lidé také soustřeďovali ve velkých městech. V té době nastal hospodářský rozkvět Athén, kulturní funkci však převzalaKonstantinopol.[11] V 6. století napadli ŘeckoSlované, dobyli i Athény, ale neusadili se zde, pokračovali na poloostrovPeloponés.[12] V 9. století žili obyvatelé i následkem slovanských výpadů (kteří v té době byli již poraženi) většinou na venkově a z Athén se stalo nevýznamné městečko. Nový rozmach Athén nastal až ve 12. století, kdy se sem vracelořecké obyvatelstvo, byla obnovena starověkáagora a postaveny křesťanské kostely, ve městě se začalo rozvíjet byzantské umění. Ránou bylo zničení Byzancekřižáky, kteří z Athén udělaliAthénské vévodství. Poloostrov Atiku na podnět Evropanů osídliliArvanité hovořící albánským dialektem. Tito Arvanité bylipravoslavného vyznání, stejně jako původní Řekové, a tak se po příchodu do Řecka začali prohlašovat za Řeky. Attičtí Řekové s Arvaniti splynuli a albanizovali se. V 15. století Athény, které v té době byly opět malým městem, dobylimohamedáni z Turecka.
Turci si v Pantheonu zřídili mešitu, zničili chrám bohyně Athény a z Akropole vytvořili pevnost na obranu proti Benátčanům.[13] KdyžBenátčané ostřelovali Akropoli, tak zasáhli skladiště munice v chrámu, který vybuchl a v této podobě zůstal dodnes.[14] V roce 1822 Řekové zaválky o nezávislost dobyli tureckou pevnost na Akropoli a Turky z Athén vyhnali, už v roce 1826 však byli Turci zpátky, když se jim podařilo potlačit řecké povstání. V roce 1830 Řecko vyhlásilo nezávislost a Athény, z kterých odtáhli Turci, byly připraveny na nové období slávy.
V roce 1834 řecký králOta I. Řecký přemístil hlavní město zNafplia do Athén. Ty měly v té době snad jen 5–11 tisíc obyvatel, žili tady hlavně křesťané,Řekové aArvanité a muslimové,Řekové,Turci,Albánci. V Athénách se začaly usazovat úřady a různé instituce a s nimi i Řekové z různých částíŘecka aMalé Asie.
Město bylo znovu zbudováno, postavil se královský palác, dnešní Helénský parlament, Národní knihovna, Athénská městská hala, Zappeion, budova parlamentu (dnes Helénské národní muzeum), Národní zahrada, dnešní prezidentský palác a mnoho dalších budov. Na začátku 20. století tak byly Athény opět osídlené převážně řecky hovořícím obyvatelstvem. Definitivní pořečtění přišlo v roce 1923, kdy se uskutečnila řecko-turecká výměna obyvatel, v rámci které do Řecka z Anatólie přišly přibližně 2 milióny etnických Řeků, z nichž se více než 400 000 usadilo v Athénách a blízkém okolí, kde založili města, která se později stala součástí Athén a dnes tvoří jejich městské částiNea Ionia,Nikea,Nea Smyrni,Nea Chalkidona,Nea Erythrea,Nea Filadelfia,Kalithea neboArgyrupoli.
V následujících obdobích se mnoho Řeků většinou ze středního Řecka a poloostrovaPeloponés stěhovalo do Athén za lepším životem a z Athén se stalo milionové velkoměsto evropského významu.
Po rozpaduSSSR se sem přistěhovalo i mnoho etnických Řeků z bývalých sovětských zemí, z Albánie aPolska. Mnoho Řeků dnes žije v Athénách pouze v zimě a na léto se vracejí do oblastí Řecka, z kterých pocházejí.
Architektura města Athény je stejně kosmopolitním jako Athény samotné. Je možné zde obdivovat zachovalé původní starořecké památky, památky na dobu římského impéria, byzantské svatyně a stejně tak zde můžete sledovat vývoj moderní řecké architektury. Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci 19. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského 21. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích.
Athény jsou centrem národního železničního systému zeměHellenic Railways Organization (OSE), který spojuje hlavní město s velkými městy v Řecku. Příměstská železniční síť (Proastiakos Athens) propojuje město Athény s jeho metropolitní oblastí a s dalšími oblastmi mimoAttiku. Metropolitní oblast Athén je obsluhována dálniční sítí mýtné dálniceAttiki Odos (A6). V Athénách začínají dvě hlavní dálnice Řecka. Dálnice A1/E75 směřuje na sever k druhému největšímu řeckému městuThessaloniki (Soluň) a na hraniční přechod Evzonoi. Státní silnice GR8a/E94 směřuje na západ, směrem ke třetímu největšímu řeckému městuPatras (Patry).
V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy,tramvaje, trolejbusy, autobusy, metro a lanovky.Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidí. V centru Athén, v zóněDaktylios, v obzvlášť horkých dnech platívá pravidlo, že je povoleno vjíždět pouze vozidly se sudými nebo lichými čísly na SPZ.
V oblasti jemezinárodní letiště (evropské letiště roku 2004), významný je také přístavPireus, který zajišťuje trajektové spojení pevninského Řecka s jeho ostrovy i okolním světem, zároveň je také přístavem vojenského námořnictva.
Athény mají vlastníletiště,přístav a tři linky metra, které spojují rozsáhlé části města, zajišťují dopravu například i k přístavuPireus.
Celá aglomerace se skládá z 38 osad, kde dohromady žije 3,5 milionu obyvatel, z čehož pouhých 40 % tvoří Řekové.[15] Je zde mnohoAlbánců aPoláků, kteří sem přišli počátkem 90. let, po pádu železné opony.
Na ulicích zde jezdí na 4 000 autobusů a nejméně 14 000 taxíků. Obyvatelům města slouží také nepříliš rozsáhlátramvajová síť.
Ve starověku zde byl uctíván bůh plodnosti, vína a veselíDionýsos a bohyně moudrosti a vědAthéna.
Dnes zde můžete navštívit 140 divadel – což je více než vLondýně.[16]
Hustota osídlení je velmi vysoká, čtvrť Kipseli na severu Athén je poHongkongu nejhustěji osídlené území na světě.[15]
Podle Světové zdravotnické organizace je to nejhlučnější město na světě, Athény patří mezi města s nejnižším poměrem zelených ploch na osobu v Evropě – oficiálně mají jen dva čtvereční metry zeleně na obyvatele.[15]
Chrám Olympeion je největší dochovaný v Řecku. Z původních 104 korintských sloupů se dochovalo jen patnáct o výšce 17 metrů. Na délku chrám čítal asi 96 m a na šířku zhruba 40 m.
Je téměř 1900 let starý a pochází z počátku našeho letopočtu. Tehdy, pod římskou nadvládou, nechalcísařHadrián rozšířit město o celou jednu městskou čtvrť. Brána stojí na hranici mezi Starým a Novým městem. Směrem k Akropoli na ní je napsáno„Toto je město Théseovo, staré město“ a na druhé straně je napsáno„Toto je město Hadriánovo, nikoli Théseovo“.
VDionýsově divadle pod Akropolí (nejstarším známém divadle na světě) bývaly premiéry Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových her. Od 6. století př. n. l. zde staří Řekové každoročně uctívali tancem a zpěvem boha plodnosti, vína a veselíDionýsa. V roce 534 př. n. l. se těchto oslav zúčastnil jistýThespis. Postavil vedle jednoho sboru jiný – tak se zrodildialog a tím idivadlo. V těchto dobách sledovali diváci hru ještě ze svahu kopce. Pojalo až 17 000diváků.[16] Poté zde byly zbudovány dřevěné lavice a ty byly v roce 330 př. n. l. nahrazeny kamennými a divadlo dostalo přibližně dnešní podobu.
Za doby panování císařeNerona bylo divadlo upraveno, aby se zde mohly konatgladiátorské hry azápasy. Z této doby pocházejí takéreliéfy na předscéně, které zobrazují mytické výjevy: vlevo zrození Dionýsa a vedle oběť bohu, vpravo uctívání boha bohy a lidmi.
Odeon (či Odeum) se nachází na jihozápadním svahu pod Akropolí.Herodes Atticus nechal Odeon postavit v roce 161 n. l. jako památník své manželce. Stavba má hlediště vytesané do skály a třípodlažní fasádu oblouků.
Dominantou Athén je Akropolis a dominantou AkropoleParthenon
Stejně jako jePražský hrad symbolem a dominantouPrahy, jeAkropolis dominantou a symbolem Athén. Akropole byla ve starověku a pak i ve středověku díky své poloze pevností.
Akropolis byla zejména náboženským centrem obce, ale také přirozeným opěrným bodem v Athénách, o který se opírali ti, kdo chtěli Athény ovládat silou. Byla opevněna již předchůdci Řeků vAttice –Pelasgy. Zbytky jejich mohutného opevnění je možno vidět ještě dnes. Největší rozmach stavební činnosti na Akropoli spadá do doby největšího rozmachu Athénské moci – do dobyPeriklovy. Tehdy byly postaveny stavby, nad kterými musíme stát v úžasu ještě dnes, kdy již leží v rozvalinách. Působí na nás nejen svoji mohutností, ale i vyspělým estetickým dojmem.
Na Akropoli tehdy stálo podivuhodné umělecké dílo –socha Pallas Athény, ochránkyně města. Geniální sochařFeidiás ji vytvořil zezlata aslonoviny, avšak Athéňané jej obvinili, že zpronevěřil zlato určené na její výzdobu. Zklamaný umělec se odstěhoval a založil svoji dílnu vOlympii. Její prokazatelně pravé zbytky našli archeologové ve20. století.
Planina na Akropoli je 300 metrů dlouhá a 150 metrů široká.
Parthenon – začal se budovat v roce 447 př. n. l. Ústředním bodem Parthenónu byla obří socha Athény o výšce 11m, chrám měl rozměry asi 70 × 31 m.[17] Při obléhání Akropole Benátčany došlo k zasažení Parthenónu, ve kterém Turci zřídili prachárnu, dělovou koulí a následné explozi, která chrám značně poničila.[16]
Erechteion – zbudován v letech 421–406 př. n. l. na nejposvátnějším okrsku Akropole. Na jeho místě stály původně tři samostatné chrámy, které byly po přestavbě sloučeny do jedné stavby, ale byl zachován jejich původní půdorys. Na severní straně chrámu je předsíň, střechu které drží šest soch půvabných dívek –karyatidy.
Propylaie – vstupní monumentální mramorové schodiště a brána s pěti vstupy, které se na noc, případně v nebezpečí zavíraly a Akropole se měnila na pevnost. Dnes nesou jménoBoulého pevnostní brána je pojmenovaná podle jejího francouzského objevitele v minulém století,Boulého.
Muzeum Akropole – muzeum, patří mezi nejkrásnější a co do sbírek nejbohatší muzea světa,[chybí zdroj] zabývající se antikou. Mimo jiné se zde nacházejí i tyto sochy:
Moschoforos – muž, který nese jalovici. Mimořádně jemnásoška vousatého mladého muže, který nese na zádechtele jako oběť bohyni Athéně. Socha pochází z roku 570 př. n. l.
Centrum antických i dnešních Athén tvoří starověká Agora. I když pojemagora znamenátržiště, v žádném případě to ani dnes, natož v dobách největší slávy, nebylo jen obchodní centrum. Stály zde administrativní budovy, chrámy i soudy. Zde mohl občan města najít veřejné služby i vše, co potřeboval k běžnému životu. Tady se nakupovalo a prodávalo, ale zároveň se dělalapolitika, pomlouvala vláda i bližní.
Hefaistův chrám (Theseion-Hefaisteion) patří mezi nejzachovalejší antické památky
Nejstarší památky můžeme datovat až do neolitického období, obdivovat můžeme památky od klasického období až pokostel z11. století našeho letopočtu.
Chrám Théseion-Héfaisteion
Tento chrám je zasvěcen bohu Héfaistovi a ochránkyni města, bohyni Athéně. Byl vybudován roku 449 př. n. l. a je dnes nejzachovalejším antickým chrámem vůbec.
Řecká agora
Stojí nedaleko Římské agory a je tocentrum Athén za doby řecké nadvlády. V severozápadní částí se nachází Theseion, čili Hefaisteion, v jihovýchodní části Stoa poikylé (Malovaná stoa), zrekonstruovaná po 2. sv. válce Američany. Nacházely se zde údajně první veřejnézáchodky na světě. Nyní zde sídlí Muzeum Staré Agory.
Jedná se o kombinace vodních aslunečních hodin – DUBIN (2001). Tato osmiboká stavba má na každé ze svých stran (ukazují do čtyřech světových stran) reliéfy příslušných větrů.
↑abΑποτελέσματα Μόνιμου Πληθυσμού κατά Δημοτική Κοινότητα.Hellenic Statistical Authority. 21. dubna 2023.Dostupné online.
↑ Acropolis, Athens.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-10-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Monasteries of Daphni, Hosios Loukas and Nea Moni of Chios.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-10-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ministry of Culture and Sports | National Archaeological Museum.odysseus.culture.gr [online]. [cit. 2021-10-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-22.
↑GAGARIN, Michael.Drakon and Early Athenian Homicide Law. [s.l.]: Yale University Press 175 s.Dostupné online.ISBN978-0-300-02627-6. (anglicky) Google-Books-ID: 1uZtQgAACAAJ.
↑MILNE, J. G. The Chronology of Solon's Reforms.The Classical Review. 1943, roč. 57, čís. 1, s. 1–3.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0009-840X.
↑ZATTA, Claudia. Making History Mythical: The Golden Age of Peisistratus.Arethusa. 2010, roč. 43, čís. 1, s. 21–62.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0004-0975.
↑HAYS, Jeffrey. Pericles and the Golden Age of Athens and Greece.factsanddetails.com [online]. [cit. 2021-10-05].Dostupné online. (anglicky)
↑BENJAMIN, Anna S. The Altars of Hadrian in Athens and Hadrian's Panhellenic Program.Hesperia: The Journal of the American School of Classical Studies at Athens. 1963, roč. 32, čís. 1, s. 57–86.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0018-098X.doi:10.2307/147351.
↑SLOOTJES, Danielle; MANDERS, Erika. Linking Inscriptions to Provincial Coins: a Reappraisal of Nero's Visit to Greece.Latomus 74 (2015) 989-1005.Dostupné online [cit. 2021-10-05].
↑METCALF, D. M. The Slavonic Threat to Greece Circa 580: Some Evidence from Athens.Hesperia: The Journal of the American School of Classical Studies at Athens. 1962, roč. 31, čís. 2, s. 134–157.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0018-098X.doi:10.2307/147272.
↑TOPPING, Peter. Venice's Last Imperial Venture.Proceedings of the American Philosophical Society. 1976, roč. 120, čís. 3, s. 159–165.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0003-049X.
↑MOMMSEN, Theodor E. The Venetians in Athens and the Destruction of the Parthenon in 1687.American Journal of Archaeology. 1941, roč. 45, čís. 4, s. 544–556.Dostupné online [cit. 2021-10-05].ISSN0002-9114.doi:10.2307/499533.
