Ateizace společnosti znamená postupný odklon odnáboženství a náboženských norem. Kromě faktické změny filosofie jednotlivce je v současné době[1] ve vyspělých zemích úzce spjata s nárůstem individualismu a institucionální, společenskou i morálnísekularizací,[2] a proto je využívána také jako demografický ukazatel sekularizace.[3]
Někdy se pojem také používá k označení mechanismů, jak odklonu od náboženství docílit.[4][5] Původní návrh zákona o sňatku z roku 1919 dokonce neumožňoval církevní sňatek, což se ale v Československu nepodařilo prosadit.[6] Komunistická vláda vČSSR například využívala kromě "neoficiálních" zásahů mezi kněží a restrikci přístupu ke studiu občanů spjatých s církví také formální změny ve věcech náboženství. Uzákoněn byl pouzesňatek občanský, křest byl nahrazen "vítáním občánků", "svátek dospělosti" nahradil biřmování. Obdobně se média zaměřovala v době nábožensky významných období na to odvést pozornost od otázek víry.[5]
Přestože náboženskácenzura nebyla zatotality v Česku o mnoho tvrdší, než v ostatníchstátech bývalého východního bloku, dnes je Česko nejateističtějším národem Evropy.[7] Podle mnohých sociologů je ateizace v Česku důsledkem historického vývoje, který ústil v ostrou polarizaci mezi církví a státem.[8]
Český filosofTomáš Halík velké zastoupení ateismu v Česku oproti jiným post-komunistickým zemím přisuzuje postoji k samotnému pojmu náboženství, se kterým je v české kultuře automaticky spojeno přiznání se ke všem chybám církve v historii, a proto se lidé vyhýbají i samotnému pojmu Bůh, přestože nějak svou spiritualitu prožívají (Tento pohled označuje za "něcismus", víru, že "něco nad námi" je.).[8] Podle Tomáše Halíka však ateizace není obecným světovým trendem.[9]
Nicméně ateizace je dnes viditelná i na mnoha zemích západního světa, ateismus je celkově na vzestupu.[10]