Ateismus (zřeckého α,a záporná předpona + θέος,theos bůh),bezbožnost, život bez Boha či bohů, se obvykle chápe v širokém smyslu jako absencevíry vBoha či duchovní bytosti nemateriální, nesvětské povahy či podstaty.[1]
Může také znamenat výslovné popření Boha nebo odmítánínáboženství, a to od neuznání pasivního, tolerantního až po aktivní nebo bojovné čiliantiteismus. Pak se často vymezuje proti určité, v dané kultuře převládající představě Boha a proti určité formě náboženství. Může proto mít jiný obsah v prostředí kultovního náboženství „pohanských“ společností než v prostředímonoteistických náboženství s jejich více méně zvnitřněným a osobním vztahem k jedinému Bohu. Ateismus je tedy široký pojem, jehož zastánce spojuje nepřijetí náboženství, ale v jiných ohledech nemusejí mít mnoho společného.
Ateismus lze rozdělit podle dominujícího pohledu na věc a způsobu argumentace na
Přirozený – člověk vůbec nemá představu boha, nezná tento pojem; podle některých etnologů byl ateismus (neexistence víry v boha) v lidské společnosti prvotní.[zdroj?]
Praktický ateismus – člověk žije, jako by nebylo bohů/boha; je tak možné za ateistu označit i člověka, který existenci boha sice uznává, svým způsobem života však jeho existenci popírá.
Ateismusrelativní – jinověrci jsou prohlašováni za ateisty. Jedná se o popírání etablovaného náboženství přívrženci jiného náboženství či filozofie, kteří jsou pak označováni za ateisty; pod toto zařazení by patřili např. Židé či první křesťané, později naopak křesťané označovali za ateisty pohany.[zdroj?]
Pasivní (také „tolerantní“ apod.) ateismus, posuzující jen vlastní víru a postoj k dogmatům. Označován i jako ateismusslabý nebo nejistý.
Výslovný (takésilný,explicitní nebopozitivní) ateismus se vymezuje aktivním odmítáním existence bohů a náboženství vůbec. Věřící[kdo?] ho považují za přinejmenším stejně obtížně dokazatelný jako náboženství. Jeho zastánci patří k různým ideovým směrům, jako jsou například
Antropocentrickýateismus, jenž soudí, že bohové jsou pouhý produkt lidské mysli.
Pozitivismus se zaměřením na jisté poznání, na přesný popis a logický výklad skutečnosti odmítá náboženství s jeho důrazem na víru jako neověřitelné a nedoložené, nepřezkoumatelné a tedy postrádající vědecký smysl (Bertrand Russell,Rudolf Carnap).
Humanistický ateismus, který vidí v náboženství ohrožení či omezení lidské svobody a svrchovanosti (Friedrich Nietzsche,Max Stirner,Jean-Paul Sartre). Snaží se osvobodit člověka od víry v boha, ve jménu které bylo podle něho napácháno hodně zla.
Morální ateismus odmítá náboženskou morálku jako netolerantní, pokryteckou nebo sobeckou a argumentuje jednak problémem zla (teodicea), kdy obviňuje Boha všemocného, že připouští utrpení nevinných, jednak historickou praxí zejména křesťanských církví a islámu (Volná myšlenka,Richard Dawkins) nebo nachází v náboženství a svatých knihách krutost, např. drakonické tresty za dnes banální delikty.
Sekularismus, ateismus společenský resp. politický vylučuje náboženství a církve z veřejného života, protože náboženské spory ohrožují společenský smír a vnášejí do politiky „příliš silné vazby“ (Marcel Gauchet,Niklas Luhmann).
Antiteismus,revoluční ateismus, "bojovný ateismus" se aktivně, ba militantně zaměřuje proti náboženským organizacím, církvím, obvykle proto, že v nich vidí opory zavedeného společenského uspořádání a překážky pro revoluční, radikální změnu (anarchismus,Karel Marx).
Apateismus označuje apatii k otázce existence Boha.
Zcela jiné pojetí ateismu je u řeckých básníků, kteří popisovali ateismus jako stav šílenství v důsledku opuštění bohy.
Kromě toho jsou teoretické postoje, které sice nejsou ateistické, otázce po Bohu a nadpřirozenu se však vyhýbají nebo ji formulují jinak než západní náboženství. Sem patří například:
agnosticismus pochybuje o možnosti racionálního poznání božského a soudí, že otázku po existenci nebo neexistenci boha nelze jasně rozhodnout;
deismus uznává Boha jako stvořitele, původce světa, tvrdí však, že už nadále do běhu světa nezasahuje a lidského života se tedy netýká;
panteismus ztotožňuje Boha s celkem Vesmíru, se vším bytím vůbec
skepticismus jako radikální pochybnost o možnostech lidského poznání vůbec. Možnost racionálního poznání Boha ovšem odmítají i některé křesťanské směry.
některá náboženství postrádají bohy jako duchovní, nemateriální bytosti, tedy v tradičním západním pojetí, např.buddhismus.
Obecný pojem ateismus se sice objevuje až v 16. století, o lidech, kteří bohy a bohoslužbu odmítali, jsou četná svědectví už od starověku. TakéSókratés byl odsouzen za bezbožnost (asebeia), protože zpochybňoval kompetenci věštců (dialogEuthyfrón) i rapsódů (dialogIón) v otázce zbožnosti a byl obviněn, že vymýšlí nové bohy.[2] Přitom se Sókratés proti takovému obvinění vehementně brání.[3] Podobně byli jako „bezbožní“ (atheoi) obviňováni už ve starověku židé i křesťané, protože se odmítali podílet na veřejných bohoslužbách.
Blíže k ateismu, jak jej v současnosti chápeme, stojí názoryEpikúra (341–270 př. n. l.) a jeho žáků. Hlavním Epikúrovým cílem bylo zbavit lidi strachu ze smrti a z bohů. Římský básníkTitus Lucretius Carus (asi 97–55 př. n. l.) v naučné básniDe rerum natura (česky „O přírodě“) rozvíjí epikurejský pohled na svět amaterialistickou,atomistickou filozofii do uceleného a systematického popisu vesmíru. Bohové podle něho žijí blaženě na nebesích, jsou však na světě nezávislí a lidé jsou jim lhostejní, proto ani není třeba se jimi zabývat. Staví se proti jakémukoli uctívání bohů, které dle jeho názoru způsobilo mnoho zla (což dokládá příklady zhistorie imytologie) a je zcela zbytečné. Epikúros podle něho „osvobodil“ lidstvo od uctívání božstev. Hymnickými verši na Venuši také Lucretiův epos podle klasických konvencí začíná.[4] Epikúros ani Lucretius tedy samu existenci bohů nepopírají, tvrdí jen, že se lidských životů nijak netýká a jejich názor je tedy spíšdeistický než ateistický.
Lucretius – stejně jako před nímDémokritos neboPlatón – se ovšem vymezují protiantropomorfním bohům své kultury, ať už „podsvětním“ (tj. zemřelým předkům) nebo nebeským. To jsou bytosti sice nesmrtelné a nadlidské, které vyžadují úctu aoběti, jsou však součástí tohoto světa a vykazují lidské nedostatky. Proti nim Platón vyzvedá jednoho Boha, jehož ztotožňuje sespravedlností a dobrem a jemuž je člověk zavázán vnitřně a mravně. Na konci "Ústavy" připomínámýtus o posledním soudu, kde se každý člověk musí zodpovídat ze svých činů.[5] Zejména v „Zákonech“ Platón také zdůrazňuje význam náboženství pro dobrou vládu v obci a předkládá první pokus o racionální zdůvodnění jednoho Boha.[6]
Podobně zásadní změnu v představě Boha znamenážidovskýmonoteismus: Bůh není součástí světa, nýbrž naopak je jeho původce a zákonodárce. Člověk ho nemůže přímo poznat a může poznávat jen jeho dílo, které ale samo není posvátné.[7] Bůh sám se však k člověku obrací svým Zjevením, které nepodává informace, ale určuje, co je jeho posláním, jak má a nemá žít.[8] Judaismus proto zakazuje Boha zobrazovat i jmenovat a na několika místechBible dokonce zpochybňuje i oběti, pokud jsou konané jako prázdný rituál.[9] Bůh jako Stvořitel a zákonodárce dává tak světu celkový smysl a lidskému životu poslání i naději do budoucnosti v podoběMesiáše. Teprve tím vzniká možnost náboženské víry jako očekávání a naděje, pro starší náboženství zcela nepochopitelná. Protože ve svých synagogách neměli žádné obrazy a sochy, jevili se svému okolí jakoa-theoi, bez bohů.
Toto pojetí, které se ovšem prosazovalo jen velmi obtížně, převzalokřesťanství, které k němu přidalo víru, že vJežíši jako Kristu se Bůh sám stal člověkem a splnil tak příslib Mesiáše – i když jinak než současníci očekávali. Tuto složku křesťanství Židé i později muslimové odmítli a v polemice s křesťanstvím vznikala i nové podoba ateismu, zaměřená na paradoxy křesťanského učení, Ježíšova života a zázraků.[10]
Radikální ateismus, zaměřený proti zjevenému náboženství a založený naAristotelově racionálním výkladu světa, se poprvé objevil v 9. století u perských učenců, ovlivněných řeckou filozofií (Ibn ar-Ráwandí aj.) Působili zřejmě i na Západě, takžeAnselm z Canterbury podal racionální argument, později nazývanýontologický důkaz, a hájil ho proti námitkám mnicha Gaunilona. Ve 13. stoletíTomáš Akvinský tento argument odmítl a sám podal pět „cest“, jak lze víru v Boha racionálně zdůvodnit.[11] Ve 14. století sefilosofie oddělila odteologie a začala hledat racionální výklad světa na aristotelském základě (William Ockham,Jean Buridan).
Zatímcoreformace filozofii – aspoň zpočátku – odmítla a zdůraznila význam víry a Bible jako jediných zdrojů poznání Boha, italskýhumanismus rozvinul nové studium antických filozofů aMikuláš Kusánský podal první návrh empirické vědy, založené na měření.Koperníkovská astronomie aGalileova fyzika posílily důvěru v možnosti lidského poznání a filosofové jakoFrancis Bacon aRené Descartes začali budovat vědeckou metodu účinného, to jest jistého a ověřitelného poznávání (vědecká revoluce). Občanské a náboženské války 16. a 17. století otřásly autoritou křesťanství a vyvolaly pokusy o morálku bez náboženství. Kritika Bible (Baruch Spinoza,Jean Astruc) odhalila nesrovnalosti v jejích textech a zpochybnila tak i její autoritu.
V 16. a 17. století se ve Francii a v Anglii poprvé objevuje pojem ateismus v moderním smyslu, zprvu ovšem jako pejorativní označení odpůrců (deistů, agnostiků). Ještě roku 1689 byl za popírání Boha popraven polský šlechtic Kazimír Lyščiňský (Kazimierz Łyszczyński) a roku 1766 za urážky náboženství mladý francouzský šlechtic J.-F. de la Barre. Teprve ve druhé polovině 18. století (osvícenství) se k ateismu výslovně přihlásil německo-francouzský osvícenec a mechanistický filosofbaron von Holbach v polemickém díle „Systém přírody“ (1770); následovala ho celá generaceencyklopedistů. Roku 1781 vydalImmanuel Kant „Kritiku čistého rozumu“, kde odmítl důkazy boží existence a usoudil, že tuto otázku – stejně jako další zásadní otázky o světě a o člověku – nelze rozhodnout prostředky lidského rozumu. Bůh jako „regulativní idea“ však pro něho zůstal jedinou zárukou lidské mravnosti a svobody.
ZaVelké francouzské revoluce byly roku 1793 zavřeny kostely a zakázány mše, kostely byly vypalovány a ničeny, stovky kněží byly zabity a tisíce musely uprchnout ze země. Revoluce se sice brzy utopila v krvi a následovala politická restaurace, prolomila však dosavadní hráze a otevřela cestu bojovnému ateismu 19. století. Roku1841 vyšla vlivná kniha filozofaL. Feuerbacha (1804–1872) „O podstatě křesťanství“, která Boha i náboženství pokládá za čistě lidský výtvor: „Člověk stvořil Boha ke svému obrazu.“ Na Feuerbacha navázali myslitelé jakoArthur Schopenhauer (1788–1860),Max Stirner (1806–1856),Karel Marx (1818–1883) neboFriedrich Nietzsche (1844–1900). Podle Marxe je náboženství „…vzdech utlačeného tvora, srdce nelítostného světa a duše bezduchých poměrů. Je to opium lidu.“[12] Nietzsche napsal slavnou větu: „Bůh je mrtev – a my jsme ho zabili“ a přemýšlel o tom, jak tuto ztrátu nahradit.[13]Thomas Henry Huxley zavedl pojem agnosticismus, aby tak odlišil neprokazatelnost od ateismu.[14]
Moderní doba s sebou zvláště v Evropě přinesla i postupné snižování role náboženství ve společnosti a kultuře. Růst vzdělanosti (je zaváděnapovinná školní docházka, klesánegramotnost)[15] doprovází i pokles religiozity, protože víra v boha je, podle průzkumů z celého 20. století, častější u méně vzdělaných lidí a méně inteligentních lidí.[16][17][18][19] Ateisté se také rozhodují více racionálně než věřící.[20][21] Podle současných průzkumů v USA ateisté ve Spojených státech vědí o náboženství více než lidé z většiny náboženských skupin.[22][23]
Podíl osob vEvropě, které věří v Boha nebo jinou vyšší bytost (2005, čím světlejší barva, tím více nevěřících).[24][nedostupný zdroj]Podíl ateistů a agnostiků na populaci ve světě (Zuckerman 2005)[25]
Od 20. století ateismus v intelektuálních kruzích západních zemí převažuje a šíří se do celé společnosti především jako implicitní „život bez boha“. Od toho je třeba odlišit osobní víru v Boha, která se ale odmítá zařadit do organizovanýchcírkví a zůstává„bez vyznání“. Takéagnosticismus jako přesvědčení, že otázku po Bohu nelze racionálně rozhodnout, je velmi rozšířen.
Podle průzkumu společnostiWIN-Gallup International z roku 2012 v 57 zemích světa se za ateisty považuje 13 %, za nenáboženské lidi 23 % a za náboženské 59 % lidí. Největší podíl ateistů je vČíně,Japonsku aČR (47 %, 31 %, 30 %), nenáboženských lidí vAustrálii a ČR (48 %), dále vIrsku,Rakousku aNizozemí (44 %, 43 %, 42 %).[26] Vysoký podíl ateistů je také vBelgii,Estonsku a všech skandinávských zemích (Švédsko,Norsko,Dánsko,Finsko).[27][28]
Trest smrti zaapostázi (odpadnutí od víry) ve světě.[32]
Diskriminace ateistů (atheofobie) se ve světě projevuje například v podobě předpokladu o nespolehlivosti a nemorálnosti nevěřících (podle některých studií by ateisté měli být naopakaltruističtější[33] a věřící nejsou štědřejší, pokud nepodporují souvěrce).[34] Jde o globální předpojatost, která může být vysvětlována i tak, že ti, kteří se nebojí trestu, jsou nemorální.[35], to však neodpovídá průzkumům mají ateisté morální hodnoty shodné s teisty, kromě otázek loajality ke skupině.[36] Případně tím, že ten, kdo neuznává sobě nadřazenou autoritu s zodpovídá se jen sám sobě, bude tudíž přirozeně egoistou. Některé předsudky zřejmě pocházejí z obdobístudené války, kdy byl ateismus v USA automaticky spojován s komunismem.[37] Roku 1957 bylo přidáno na bankovky USA heslo „Věříme v Boha“ (In God We Trust),[38] což je v současnosti podle některých odpůrců v rozporu s dodatkemÚstavy.[39] Teprve roku 1993 vydalaOSN oficiální výklad, ženáboženská svoboda se týká i nevěřících a žeMezinárodní pakt o občanských a politických právech chrání i ateisty.[40] V USA se stále ještě testuje víra při ucházení se do jistých funkcí[41] a prvním členem Kongresu, který se veřejně přihlásil k ateismu byl ažPete Stark roku 2007 (ale napříkladcoming out s homosexualitou u kongresmanů se vyskytuje již od 80. let). Některé průzkumy ukázaly, že obyvatelézápadního světa pociťují nedůvěru či předsudky vůči ateistům větší než vůči židům, homosexuálům či pachatelům znásilnění.[42] Němečtí Turci v 25% případů považují ateisty za méněcenné bytosti.[43] V Brazílii jde o nejvíce nenáviděnou skupinu (horší než Romové, homosexuálové či uživatelé drog).[44] Pohrdání, nenávist a perzekuce ateistů (často končící smrtí) jsou běžné v mnohaislámských zemích, v části z nich jsou perzekuce i úředně posvěcené (Afghánistán, Írán, Jemen, Malajsie, Maledivy, Mauritánie, Nigérie, Pákistán, Katar, Saúdská Arábie, Somálsko, Spojené arabské emiráty a Súdán). Institucionální trestání „rouhání“ a kritiky náboženství (za což může být považován veřejně projevený ateismus) uplatňují i některé křesťanské země včetně Islandu, Rakouska či Polska.[45]
Související informace naleznete také v článku Ateizace.
Do poloviny 20. století se mnoho autorů domnívalo, že náboženství ztrácí na významu a časem patrně zmizí. Například v USA je znát trvalý nárůst počtu obyvatel bez vyznání.[46] Novější autoři poukazují na nový jev oživení náboženství, často v poměrně bojovné a radikální podobě. Sem patří jak islámskýfundamentalismus, tak radikální křesťanská hnutí zejména v USA.[47] Proti tomu se ovšem staví takénový ateismus, aktivní také zejména v USA. Existují odhady, že kolem roku 2040 může ateismus převládnout.[48] Věda pomocí logiky rozkládá víru v boha, ovšem pomocí strachu ji podporuje.[49]
Objevují se i recesní náboženství jako jsoupastafariáni, Církev gumové kachničky, humoristický pamflet, satira na náboženství s ateistickým vyzněním.
Bezbožnik, Sovětský časopis (20. léta) zobrazující abrahamovská náboženství roztříštěná komunistickou pětiletkou.
„Sestup modernistů“ (parafráze Darwinovy knihyThe Descent of Man) kresba E. J. Pace, publikovaná v knizeSeven Questions in Dispute Williama Jenningse Bryana v roce 1924
Mapa států, kde byly přijaty zákony, které podle Law Library of Congress diskriminují nevěřící (2013).
Růst počtu občanů bez vyznání a pokles křesťanství v průzkumech na Novém Zélandu. Změna ale není tak rychlá, jak se předpokládalo, protože věřící mají více potomků.<ref>{{Citace elektronického periodika
Státy, které v minulosti oficiálně praktikovalystátní ateismus (růžově), – především bývalé socialistické státy a státy, které státní ateismus deklarují dodnes (červeně), – současné socialistické státy.
↑ZUCKERMAN, Miron; SILBERMAN, Jordan; HALL, Judith A. The Relation Between Intelligence and Religiosity: A Meta-Analysis and Some Proposed Explanations. S. 325–354.Personality and Social Psychology Review [online]. 2013-11. Roč. 17, čís. 4, s. 325–354.Dostupné online.ISSN1532-7957.doi:10.1177/1088868313497266. (anglicky)
↑WILLIAMS, Rob. Religious people are less intelligent than atheists, according to analysis of scores of scientific studies stretching back over decades.The Independent [online]. 2013-08-13 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑DAWS, Richard E.; HAMPSHIRE, Adam. The Negative Relationship between Reasoning and Religiosity Is Underpinned by a Bias for Intuitive Responses Specifically When Intuition and Logic Are in Conflict.Frontiers in Psychology. 2017, roč. 8.Dostupné online [cit. 2020-10-27].ISSN1664-1078.doi:10.3389/fpsyg.2017.02191. (English)
↑ Chladná analýza proti selskému rozumu: Mozky věřících a ateistů fungují odlišně.www.flowee.cz [online]. [cit. 2024-09-20].Dostupné online.
↑LANDSBERG, Mitchell. Atheists, agnostics most knowledgeable about religion, survey says.Los Angeles Times [online]. 2010-09-28 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑NW, 1615 L. St; SUITE 800WASHINGTON; INQUIRIES, DC 20036USA202-419-4300 | Main202-857-8562 | Fax202-419-4372 | Media.Pew Research Center [online]. [cit. 2020-10-27].Dostupné online. (anglicky)
↑Phil Zuckerman: Atheism: Contemporary Rates and Patterns, in: Michael Martin (ed.):The Cambridge Companion to Atheism. Cambridge University Press 2007.
↑Global Index of Religiosity and Atheism [online]. WIN-Gallup International, 2012.Dostupné online. (anglicky)
↑ Západní Evropa opouští křesťanství, začíná dohánět největší neznabohy Čechy.iDNES.cz [online]. 2018-11-18 [cit. 2020-11-28]. [idnes.cz/zpravy/zahranicni/cr-evropa-vira-spolecnost-nabozenstvi-krestanstvi.A181115_174511_zahranicni_luka Dostupné online].
↑HAVLICKÁ, Kateřina. Ateismus vládne evropské mládeži. A Češi znovu vedou, říká průzkum.iDNES.cz [online]. 2018-03-21 [cit. 2020-11-28].Dostupné online.
↑Podíl věřících hlásících se k církvi, náboženské společnosti podle výsledku sčítání lidu, domů a bytů 2011 [online].Český statistický úřad [cit. 2023-02-05].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-30.
↑ Papež František přiletěl do Litvy. V Pobaltí se setká s katolíky i zástupci ruského pravoslaví.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2018-09-22 [cit. 2018-09-23].Dostupné online.
↑ Laws Criminalizing Apostasy in Selected Jurisdictions.www.loc.gov. Law Library of Congress, 2014.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PAZDERA, Josef. Dělá náboženství z dětí sobce?.osel.cz [online]. 2015-11-06 [cit. 2023-02-05].Dostupné online.
↑ Religious people are not more generous than atheists—with one exception.phys.org [online]. [cit. 2024-12-11].Dostupné online.
↑ Atheists thought immoral, even by fellow atheists: study.phys.org [online]. 2017-08-07 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑Public Library of Science. Atheists and believers both have moral compasses, but with key differences.phys.org [online]. 2021-02-24 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑PARSONS, Keith M.Seven Common Misconceptions About Atheism [online]. infidels.org, 1998-10-18 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑WADE, Lisa. “In God We Trust”: Communism, Atheism, & the U.S. Dollar.thesocietypages.org [online]. 2012-05-16 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑ Atheist in battle to remove 'In God We Trust' from US currency.The Daily Telegraph [online]. 2010-03-12 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑CCPR General Comment No. 22: Article 18 (Freedom of Thought, Conscience or Religion) [online]. UN Human Rights Committee (HRC), 1993-07-30 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑FINKELMAN, Paul.The Encyclopedia of American Civil Liberties: A - F, Index. [s.l.]: Taylor & Francis, 2006. 1823 s.Dostupné online.ISBN0415943426. (anglicky)
↑GERVAIS, Will M.; SHARIFF, Azim F.; NORENZAYAN, Ara. Do you believe in atheists? Distrust is central to anti-atheist prejudice.. S. 1189–1206.Journal of Personality and Social Psychology [online]. 2011. Roč. 101, čís. 6, s. 1189–1206.Dostupné online.ISSN1939-1315.doi:10.1037/a0025882.PMID22059841. (anglicky)
↑PETERS, Freia. Türkische Migranten hoffen auf muslimische Mehrheit.Die Welt [online]. 2012-08-17 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (německy)
↑ Brasileiros têm grande repulsa aos ateus, revela pesquisa.paulopes.com.br [online]. 2009-05-03 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (portugalsky)
↑WERNER, Jan.Hrůzný trend: Trest smrti za ateismus uplatňuje stále více zemí. Německo trestá kritiku náboženství vězením | Ateisté ČR [online]. Ateisté ČR, 2013 [cit. 2019-01-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-23.
↑GLENN, Heidi. Losing Our Religion: The Growth Of The 'Nones'.npr.org [online]. 2013-01-13 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑BARBER, Nigel. Atheism To Defeat Religion By 2038.HuffPost [online]. 2012-06-05 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
↑Arizona State University. Study finds how people engage with science can promote unbelief or beliefs about God.medicalxpress.com [online]. 2019-07-18 [cit. 2023-02-05].Dostupné online. (anglicky)
