Atacama znázorněná na mapě. Žlutá oblast je běžně definované rozložení pouště. Oranžově jsou pak oblasti, které za její součást považuje napříkladNational Geographic Society.
Atacama, zvaná takéPuna de Atacama, je nejsuššípoušť naZemi nacházející se vJižní Americe. Poušť se táhne 1 000 km podélPacifiku od jižní hranice horského státuPeru až do centrálních oblastíChile. Místy zasahuje až 100 km do vnitrozemí k samému úpatí ZápadníchKordiller (And, jak se najihoamerické pevnině Kordillery nazývají) donadmořské výšky 5 000 m. Prší zde velmi zřídka. Je udáváno, že se v jejím středu nachází oblast (Calama,Copiapó,Antofagasta), kde podle měření v letech 1570 až 1971 téměř nepršelo.[1]
V oblasti Atacama žije okolo 1 milionu lidí. Důvodem je i velké množstvínerostnýchsurovin, které bylo na poušti nalezeno. Obrovská nalezištěželezné aměděné rudy se stala významným artiklem této nehostinné oblasti. Mezi další důležité nerostné bohatství patří největší nalezištědusičnanu sodného (minerálnitronatrit neboli chilský ledek) na světě. O jeho vlastnictví se vedla ipacifická válka. V dobách největší těžby pokrývala produkce z Atacamy až čtyři pětiny světové spotřeby. Kromě toho se zde nacházejí i významné zásobylithia (Salar de Atacama),boru čidraslíku, především v podobě různýchsolí.
Atacama je typická extrémními teplotními výkyvy. Teploty se zde v letním období pohybují od 0 °C v noci až po 50 °C přes den. Velkýteplotní gradient urychluje intenzivníerozní činnost hornin. Vzdušná vlhkost, která srážkami zásobuje východní část Jižní Ameriky, není schopna překonat extrémně vysokou bariéru And, a proto sem již žádné mraky nedoletí. Vláha se do pouště nedostane ani z oblastí východníhoPacifiku. Důvodem jezemská rotace, která odklání mraky, pocházející ze studeného jiho-severníhoPeruánského oceánského proudu, zpět nadoceán a nikoliv nad pevninu. Srážkový úhrn je průměrně 1 mm za rok.
Důvodem jejich umístění v této poušti je především extrémně suché prostředí (vlhkost vzduchu zhoršuje pozorování a brání paprskům některých vlnových délek proniknout až k zemskému povrchu), velký počet bezoblačných dní a vzdálenost od lidských sídel, takže jejichsvětelné znečištění neruší pozorování noční oblohy.
Díky přírodním podmínkám a charakteru povrchu využívá oblast takéNASA k testům zařízení pro budoucí mise naMars.
_by_night_under_the_Magellanic_Clouds.jpg)
