Úředním jazykem Asturie ješpanělština.Asturština, mateřský jazyk 18 % obyvatel Asturie, nemá oficiální status, je však uznáván místními úřady a vyučován ve školách. Na západě knížectví asturskédialekty plynule přecházejí dogalicijštiny.
Asturie patřila v době arabské nadvlády k posledním baštámkřesťanství ve Španělsku. Pro tento její historický význam má následník španělského trůnu automaticky titulasturského knížete.
Covadonga. Chrám Panny Marie v místě, kde byli roku 722 poraženi Arabové
Po úspěšném povstání protimaurskémuguvernérovi oblasti, v jehož čele stálvizigótskývelmožPelayo, tu vzniklo roku718království Asturie, jehož prvnímkrálem se stal právě Pelayo. Tento státní útvar zahrnující i území dnešníKantábrie postupně dobyl územíGalicie a od roku814 se označoval jakokrálovství Asturie aGalicie. Spolu s expanzí na jih získával na významuLeón, který se stal roku913 hlavním městem nového útvaru Království Asturie-León. Od roku924 byla Asturie už jen součástíLeónu. Později se východních oblastí (Kantábrie) zmocnilaKastilie. Po sloučeníKastilie aLeónu, byla Asturie omezená na úzký pruh pobřeží, jmenovánaknížectvím. Význam Asturie pro začátky reconquisty jí však až do19. století zaručoval řadu výsad (v letech1338–1823 měl následník v Kastilii, a posléze ve Španělsku titul prince asturského). Poté bylo30. listopadu1833 knížectví Asturie zrušeno a území se stalo provinciíOviedo se stejnojmenným centrem.
Ve 20. letech20. století zesílilo hnutí zaautonomii a Asturie se stalo oporou levicového hnutí ve Španělsku (ozbrojené povstání1934, po tuhém odporu dobyta generálemFrancem v letech1936–1937). Po páduFrancovadiktátorského režimu a obnovenídemokracie ve Španělsku získala Asturie roku1978 rozsáhlouautonomii, což bylo11. ledna1982 potvrzeno schválením jejího autonomního statutu. Současně se získáním autonomie byla provincie Oviedo přejmenována na Asturii. V závěru 20. století se začal výrazněji rozvíjetturistický ruch.
Podrobnější informace naleznete v článku Asturská hymna.
Asturská hymna je skladbaAsturias, patria querida (českyAsturie, moje drahá vlast). Píseň existuje ve dvou jazykových verzích:španělské (kastilské) aasturské. Slova hymny napsal Ignacio Piñeiro.
Asturie je velice hornatá země rozprostírající se mezi Biskajským zálivem na severu aKantaberským pohořím na jihu. Na západě hraničí s autonomním společenstvímGalicie, na jihu s autonomním společenstvímKastilie a León, a na východě s autonomním společenstvímKantábrie.
Na pomezí Asturie, Kantábrie a provincieLeón se nacházínárodní park Picos de Europa. Mimo něj se na území Asturie nachází i další chráněná území: Muniellos, Somiedo, Redes.
Osídlení se soustředí především v údolích ve střední části, jakož i v pobřežních oblastech, zatímcostřední nadmořské výšky a vysokohorské oblasti jsou jen řídce osídleny.
Od konce 60. let20. století došlo v Asturii k ekonomickému poklesu. Během posledních 40 let zůstává tempo ekonomického růstu Asturie pod celošpanělským průměrem. Tento pokles je způsoben krizí tradičních hospodářských odvětví, na nichž byla ve20. století založena ekonomika knížectví.
Tradičním hospodářským odvětvím Asturie bylo horské zemědělství. Na horských pastvinách se pásly krávy, od nichž se získávalo mléko. V horách se také nacházela bohatá ložiska kamenného uhlí. V poslední době sice nemůže asturské uhlí konkurovat dovozům ze států mimoEU, přesto je podporováno subvencemi. Nejdůležitější důlní společností je státní podnik Hunosa. Významný byl také ocelářský průmysl, ovládaný státním podnikem Ensidesa. Potíže s konkurencí zahraničního dovozu vedly k problémové restrukturalizaci, proti které se silně stávkovalo. Ocelářský průmysl byl zprivatizován roku1997.
Dopravní infrastruktura Asturie je soustředěna v centrální aglomeraci, zatímco v okrajových částech je velmi řídká. PoblížAvilés se nachází mezinárodníletiště Asturias, vGijónu funguje důležitý námořní přístav. Klasickou dálnicí je Asturie spojena s Leónem, rychlostními komunikacemi (autovía) pak sKantábrií aGalicií.
V této oblasti se také nacházejí významnépaleontologické lokality z obdobídruhohorní jury, v nichž jsou nacházeny fosiliedinosaurů a dalších druhohorních obratlovců (zejména ale mořských bezobratlých). Jedna z těchto oblastí je nazývána "Jurským pobřežím".[1]
.svg)
