| Arumuni, Vlaši, Makedonští Rumuni | |
|---|---|
| Populace | |
| asi100 000[1]–250 000[2] | |
Řecko Řecko | 39,855(sčítání 1951 ); odhad až 200 000[3] |
Albánie Albánie | 8 266(sčítání 2011); odhad až 200 000[4][5] |
Rumunsko Rumunsko | 28 600[6] |
Severní Makedonie Severní Makedonie | 9 695(sčítání 2002)[7] |
Bulharsko Bulharsko | 891 "Rumuni", 3 684 "Vlaši"(sčítání 2011)[8] |
Srbsko Srbsko | 243 "Cincaři"(sčítání 2011); odhad až 15 000[9][10] |
| Jazyk(y) | |
| arumunština | |
| Náboženství | |
| východní ortodoxní křesťanství | |
Arumuni neboAromuni neboKucovlasi, případněValaši (rumunsky mj. Armãnj, Makedonji-armanji) je etnická skupinaRománů roztroušená v horských regionechSeverní Makedonie, v jižní a středníAlbánii, v severnímŘecku, v jižnímBulharsku arumunskéDobrudži.
Jejich jazyk jearumunština, jazykově jsou příbuzníRumunům,Meglenorumunům aIstrorumunům; hlavně z pohledu rumunských úřadů a jazykovědců býváarumunština považována zanářečírumunštiny. Lze ji považovat za směs rumunštiny a místníchnářečí ajazyků, zejménařečtiny aalbánštiny.
Původ Arumunů je předmětem sporů a společně sAlbánci patří mezi dodnes nevyjasněné etnické skupinyBalkánu. Jedna z teorií říká, že Arumuni jsou potomci římských legionářů a kolonistů, kteří se usadili jižně odDunaje a smíchali se s původním obyvatelstvem na území, kde se usadili (Ilyrové,Řekové,Thrákové), přičemž u nich přetrvallatinský jazyk. Podle jiné teorie jsou potomci romanizovaných Thráků, kteří se běhemslovanských vpádů na Balkán v 6. stol. stáhli zThrákie do horských oblastí po celém Balkáně. Podle další teorie jsou Arumuni potomci romanizovanýchŘeků, kteří během slovanských vpádů osídlili ostatní balkánské území, případně se tato teorie vztahuje pouze na řecké Arumuny. Podle jiných názorů pocházejí zDacie a na jih Balkánu byli vyhnáni Slovany, případně, že se jedná o románské obyvatelstvo dnešníhoSrbska, které se posunulo na jih. Žádná z těchto teorií se však nedá potvrdit. První zmínka o Arumunech pochází až z 11. stol. od řeckého spisovateleJeorja Kedrinose, který vzpomínáValachy v oblastiKastorie aPrespesu. Název „Arumuni“ pochází od německého romanistyGustava Weiganda z 19. století.
V 19. století se zapojili do národněosvobozeneckého hnutí. Roku 1905 uznal sultánAbdulhamid II. Arumuny za samostatnounárodnost. Ve středověku hráli v rámci Balkánu významnou roli zejména v oblasti obchodu s vlnou a látkami a také jako průvodci karavan. Jejich obchodní kontakty sahaly až do severní Evropy. V rámciOsmanské říše požívali jisté autonomie.
V průběhu 20. století byli pronásledováni, zvláště v Bulharsku a v Řecku. Během2. světové války vznikl poditalskou patronací naBalkáně arumunský státKnížectví Pindus (arumunskyPrintsipat di la Pind), který však měl jen malou rozlohu a krátké trvání. Dnešní počet Arumunů není znám, odhady kolísají mezi 100 000 – 250 000. Většinou jsoupravoslavného vyznání.
Největší počet Arumunů obýváŘecko, konkrétně pohoří severníhoPindosu, meziEpirem aThesálií. Tito Arumuni se řecky nazývajíΚουτσόβλαχοι (Kutsovlachi), z tureckéhoküçük („malý“ – ve smyslu zeměpisně blízký), na rozdíl od „Velkých Valachů“ (neboli vzdálených), tedy dnešníchRumunů. Nazývají se takéβλάχοι (Vlach), nebo takéΓραικόβλαχοι (Grekovlachi-Grekovalasi). Nejjižnější osídlení Arumuny bylo v řeckém krajiAkarnania, u obceStratos, šlo pouze o asi 3 000 lidí, nazývají seΑρβανιτόβλαχοι (Arvanitovlachi-Albanovalasi), neboť sem přišli během turecké doby z dnešníAlbánie. Nazývají se také nesprávným termínemΚαραγκούνηδες (Karagunides), toto slovo totiž správně označuje řeckomluvící obyvatelstvoThesálie. Arumuni se v Řecku soustřeďují ve městechSamarina (arum.Santa Marina),Metsovo (arum.Aminciu),Nymfeo (arum.Nevesca) aKlisura (známá jakoVlachoklisura), menšinu tvořili vLarise,Tyrnave,Nause,Greveně,Verii,Serresu, aKastorii. Malá společenství existují i na thesálských rovinách, kam Arumuni během turecké doby přišli z pohoří Pindos, jde však hlavně o smíšené řecko-arumunské území. Nejznámější město s arumunskou menšinou je v tomto územíFarsala, město s etnickou Řecko mluvící většinou a arumunskou menšinou. Místní Arumuni jsou známí jakoFarsheroti (Farshãroti). Arumuni žijí i v pár vesnicích v okolí městaVolos, nejznámější arumunská vesnice jeSesklo (arum.Shushclu-Šušklu). Z pohoří Pindos osídlili Arumuni i některé vesnice vřecké Makedonii, na hranici s dnešníSeverní Makedonií.
V Řecku se počet obyvatel arumunského původu pohybuje kolem 200 000 osob,[11] jde však již o Řeky smíšené s helenizovaným obyvatelstvem, arumunský jazyk ovládá zhruba 20 000 lidí. V Řecku jsou organizováni do různých spolků, které udržují arumunské tradice, pořádají se různé festivaly a výuka jazyka. V Řecku se již tradičně Arumuni cítí být Řeky.
V Albánii se koncentrují ve městechVoskopojë (arum.Moscopole) aKorce (arum.Corceao) a tato města patřila mezi nejvýznamnější centra arumunského osídlení a obchodu. Koncentrují se také ve střední Albánii, v okolí městaFier, kde také žije i řecká menšina. V Albánii se nazývajíCopan (pastýři).
Ve slovanských zemích,Srbsku aSeverní Makedonii, se nazývajíČinčár, jméno je odvozeno od arumunského slovacinci (nebočinčil – „pět“), podle tradice proto, že jde o potomky pátéřímské legie. V Severní Makedonii žije kolem 100 000 Arumunů, koncentrují se na jihu země, v okolí městaBitola (arum.Monastiri),Krušovo (arum.Crusuva),Struga (slovanizovaný název arumunského slovastrunga – „pastevecký dům“) aKumanovo na severu. Srbští Arumuni už arumunsky nemluví. Hodně Arumunů se začátkem 20. stol. přesídlilo z Řecka do Rumunska, šlo o Arumuny, kteří neměli řecké národní povědomí, pocházeli hlavně z řecké Makedonie a usadili se v rumunskéDobrudži.
Mateřským jazykem arumuni jearumunština, jazyk východorománské skupiny. Většina slov pochází zlatiny, ale velké množství běžných slov pochází zřečtiny, je patrný i vlivalbánštiny, v menší mířeslovanských jazyků aturečtiny. Téměř všichni Arumuni z dnešního Řecka, Albánie a Severní Makedonie byli v minulosti bilingvní, používali i řečtinu, která byla jazykem obchodu, kultury a církve. Psali pouze v řečtině. Zajímavostí je, že Arumuni se s Řeky neasimilovali v územích, kde Řekové tvořili většinu. Uchovali si svůj jazyk a tradice, někdy se od řeckého obyvatelstva distancovali, sami se však považovali za Řeky, tedyΡωμιοί (Romi) neboΈλληνες (Ellines-Helena), ale ne zaΓραικοί (Řek), jak se označovalo jen řecky mluvící obyvatelstvo. Splynutí Řeků a Arumunů se událo až v 20. stol. a je spojeno s masivní urbanizací Řecka. V ostatních balkánských zemích tvoří Arumuni etnickou menšinu.
Dnes se arumunština používá hlavně v Albánii a Severní Makedonii. V Řecku ji ovládá pouze kolem 20 000 lidí, přičemž v městech Metsovo a Samařina je arumunština hlavním a běžně používaným jazykem. V Srbsku se nepoužívá vůbec.
V minulosti se arumunština zapisovala pouze zřídka, protože jako psaný jazyk se na Balkáně používala jen řečtina, případně turečtina. Proto byly ojedinělé arumunské texty zapisovanéřeckou abecedou. V roce 1997 však bylo vseveromakedonském arumunském centruBitola (Monastiri) uznáno používánílatinské abecedy, která se dnes používá jako oficiální abeceda na zápis arumunštiny. Principy zapisování jazyka byly inspirovány příbuznými jazyky, rumunštinu aitalštinou. Arumunština je velmi blízkárumunštině, ale zatímco rumunština má silné slovanské a maďarské prvky, arumunština má hlavně řecká, případně albánská slova.
Základní fráze jsou:Buna dzua (Dobrý den), Cum ti chljama? (Jak se jmenuješ?), Tsi fats? (Jak se máš? Co děláš?), Haristo (děkuji), Eshci Mush (Eshi mushata, Jsi pěkná), Ciao (Ahoj), Mine ESCU Xenu (Já jsem cizinec), Mine Cantu bun (Já zpívám pěkně), Picuraru iu earam, Picura aveam (Pastýřem jsem byl, ovce jsem měl).
V minulosti patřili Arumuni k výborným pastýřům, žili ve vysokohorských územích a chovali velké množství ovcí a koz. Arumuni v městech se živili především obchodem, byli výborní podnikatelé, kteří obchodovali s celou Evropou. TermínΒλάχοι (Vlach-Valaši) se v Řecku používá k označení jakéhokoliv pastýře, nejen Arumuna, stejně jako i veslovenštině. Známé arumunské osobnosti byly napříkladIoannis Kolettis (řecký premiér),Evangelos Averoff (řecký podnikatel a filantrop),bratři Manakisovci (filmoví producenti),Apostolos Kaldaras (řecký hudební skladatel) aToše Proeski (současný severomakedonský populární zpěvák).
Ve středověku, mezi 14.–16. stol., během tzv.valašské kolonizace, osídlili Arumuni část severního a středníhoSlovenska. Šlo však hlavně oValachy z dnešníhoRumunska, tedy o předkyRumunů. Menší část valašského obyvatelstva pocházela i z jižního Balkánu a po příchodu na Slovensko hovořila arumunsky i řecky, existovalo zde pravděpodobně i malé čistě řecké obyvatelstvo. Arumuni se však na Slovensku asimilovali, stejně jako i namoravském Valašsku, které dostalo své jméno právě poValaších. Slova arumunského původu ve slovenštině jsou napříkladsalaš,bača,fujara, valach,brynza (od slovabranži-sýr). Slovenské lidové tradice, hudba a tance ze středního a severního Slovenska mají silný balkánský vliv, který sem přinesli právě Arumuni, jde hlavně o folklór podobný rumunskému, spojitost se však dá najít i s jihobalkánským, který přinesli Arumuni z této oblasti. Arumuni na Slovensko přinesli typický balkánský způsob chovu ovcí a koz, tedy na vyvýšeninách a kopcích a ne na rovinách, jak tomu bylo na Slovensku před příchodem Arumunů. Arumuni totiž tradičně obývají vysokohorské území, to se vzpomíná v mnoha lidových písních, např. v řecké písni se zpívá:Pera eki stin Aetorachi Kanuni mia chara i Vlach (Tam nahoře v Aetorachi baví se Valaši)neboPano sa psyli rachula kathete mia Vlachopula (Nahoře na vysokém vrchu sedí jedna valašská dívka).
.jpg)
Arumuni jsou většinoupravoslavného akatolickéhovyznání. Pravoslavní Arumuni pocházejí z jižního Balkánu a svou liturgii měli hlavně v řečtině, existují však zprávy i o používání arumunštiny jako liturgického jazyka během turecké nadvlády. Po rozpaduOsmanské říše přestaly být Arumuni součástí řeckéhokonstantinopolského patriarchátu, patří pod samostatné autokefální ortodoxní církve země, kde žijí.
V minulosti existovali i muslimští Arumuni, jejichž předkové konvertovali kislámu mezi 17.–18. stol. Obývali hlavně dnešní řeckouMakedonii, ale v roce 1923 během Řecko-turecké výměny obyvatel byly přesídleni doTurecka spolu s dalšími řeckými muslimy. Dnes žijí převážně vturecké Thrákii a jsou značně poturčení.
Tradiční kultura Arumunů byla vždy spojena s pasteveckým životem. Tradiční lidové písně či tance byly ovlivněny různými kulturami s nimiž se Arumuni setkávali. Arumuni z řeckéThesálie aEpiru mají hudbu stejnou, jakož i Řecko mluvící obyvatelstvo těchto území, v některých případech však méně melodickou. Dominuje zdeklarinet a v pozadí drnkací nástrojeúd aLaut. Melodie jsou podobné jako u místníchŘeků, ale jiné než např. u řeckého kmeneSarakacanů, u kterých se sice hudba řadí do stejného členění, ale mají často specifické melodie. Lidová hudba Arumunů z řeckéMakedonie je stejná, jak u místního původního řeckého a slovanského obyvatelstva.Řečtí arumuni tančí tradiční řecké tance a totsamiko čisyrtos. Známá lidová píseň řeckých Arumunů jeFiciori di Samařina (čti Ficora di Samařina-řecký Pedio tis Samařina-Děti ze Samařina), také píseňVulo-Tsivulo (ženské jméno) a takéPicuraru io nji earam (Pastýřem jsem nebyl). Arumuni ze Severní Makedonie, Albánie a Srbska mají tance a hudbu stejnou, jakož i ostatní obyvatelé daných území, často odlišnou od řeckých (s výjimkou Albánie, kde tradiční kultura vychází z řecké). Nedominuje zde hlavně klarinet, ani drnkací nástroje, ale hudba je v balkánském stylu, hlavním nástrojem je hlavněharmonika. Tato hudba byla ovlivněna hlavněbenátskou lidovou hudbou. V tradičních nearumunských balkánských (hlavně řeckých) lidových písních se často zmiňují Arumuni, v Řecku je mnoho lidových písní oValaších, ne vždy se však toto označení používá na Arumuny, často jde jen o řeckého pastýře. Různorodé jsou i lidové kroje, které se podobají krojům zemí, ve kterých Arumuni žijí. V Řecku a Albánii je tradičním krojem řecká mužská sukněfustanella, ženy nosí hlavně kroje černé a černo-červené barvy.
V minulosti byly kValachům přiřazování iSarakacani, což je skupina řecky mluvícího obyvatelstva žijící v jižnímPindosu v pohoří Agrafa a v několika dalších řeckých a balkánských horských územích. Jde o nomádské pastevce, kteří svým životem mohou připomínat Arumuny. Právě pro jejich pastevecký život byly hlavně v 19. stol. cizími cestovateli mylně řazeni k Arumunům. Někdy je tak nazývali iŘekové, ale ti chápali rozdíl mezi nimi a Arumuny, u Řeků se totiž slovoVlachos (valach) používalo k označení jakéhokoli pastýře. Život Sarakacanů se však od života Arumunů značně liší. Jednak je to fakt, že Sarakacani vždy mluvili řecky, jak to zjistil např. sociolog a antropologJohn Campbell a nejde tedy ohelenizované Arumuny, jelikož hovoří specifickým řeckým nářečím s množstvím slov a starořeckýcharchaismů, kteréstandardní řečtina nemá. Zvyky Sarakacanů se značně liší od zvyků Arumunů. Je to hlavně jejich kočovnický způsob života, chodili z místa na místo a na rozdíl od Arumunů neměli stálé osídlení. Kromě toho jsou Sarakacani tvrdou patriarchální společností, kde ženy nemají vůbec žádný vliv, na rozdíl od Arumunů, kde ženy byly skoro rovnoprávné s muži. Sarakacani a Arumuni však žili v blízkosti a proto často obchodovali, hlavně s ovcemi a kozami. Samotní Arumuni nazývali SarakacanyGreci (tedy Řekové).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuArumuni na slovenské Wikipedii.
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
