| Artašovci | |
|---|---|
%2c_Antioch_mint.jpg) | |
| Země | |
| Mateřskádynastie | Orontidé |
| Tituly | šáh |
| Rok založení | 190 př. n. l. |
| Konec vlády | 12 |
| Poslední vládce | Erato Arménská |
| Současná hlava | není (rod vymřel) |
| Větverodu | Iberská |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Artašovci, také dynastieArtašovců čiArtaxiadů, byl panovnický rod, který vládl Arménskému království od roku189 př. n. l. až do svrženíŘímany v roce 12 n. l. Říše Artašovců zahrnovalaArménské království,Sofénu, s přestávkamiMalou Arménii a částiMezopotámie. Jejich hlavními nepřáteli byliŘímané,Seleukovci aParthové, proti nimž vedli několik válek.
Artašovci byli pravděpodobně větví dřívějšíOrontské dynastie íránského původu, která vládla vArménii nejméně od 5. století př. n. l. Prvním králem a zakladatelem arménské dynastie Artašovců se stal v roce 189 př. n. l. Artaxiás I. Ten po porážceSeleukovců v bitvě u Magnésie v roce 190 př. n. l. svrhl dynastii Yervanduni a vyhlásil samostatnostArménie. Vrcholu své moci dosáhlo Arménské království za vládyTigrana Velikého (95–55 př. n. l.). Jeho hranice se tehdy táhly odKaspického až poStředozemní moře.
Artašovští panovníci byli velkými milovníky řecké kultury (filhelény). Také mezi vyššími třídami arménské společnosti sehelénistické náboženství a kultura staly velmi populární. Přesto si uchovali svou náboženskouzoroastriánskou víru.
Zakladatel Artašovské dynastie Artaxias I. (190–159 př. n. l.) je považován za jednoho z nejvýznamnějších králů v arménské historii. Sám se prezentoval jako legitimní potomek Orontské dynastie. Na počátku své vlády považoval za svou prioritu sjednocení všech území, kde se mluviloaramejsky.
.jpg)
Slavný řecký geograf a historikStrabón (63 př. n. l. – 23 n. l.) vypráví o Artaxiových výbojích směrem na západ, východ, sever a jih. Ve svém díleGeografika (nejrozsáhlejší dochované zeměpisné díloantiky) píše o vzniku Artašovské dynastie toto:
| „ | Podle zpráv byla Arménie, ačkoli v dřívějších dobách malou zemí, rozšířena Artaxiem a Zariadrisem, kteří byli dříve generály Antiocha Velikého, ale později, po jeho porážce, vládli jako králové (první jako král Sofény, Acisény, Odomantidy a některých dalších zemí a druhý jako král země kolem Artaxaty). Společně rozšířili svá království tím, že si odřízli části okolních národů. Mám na mysli odříznutí Kaspiane, Faunitis a Basoropedy od země Médů; a krajiny podél hor Paryadres a Chorsene a Gogarene, která je na druhé straně řeky Kýros, od té na Pyrenejském poloostrově; a Carenitis a Xerxene, které hraničí s Malou Arménií nebo jsou jejími částmi, od Chalybijců a Mosynoeků; a Acilisene a krajinu kolem Antitauru od země Kataonců; a Taronitida od Syrských; a proto všichni mluví stejným jazykem. | “ |
Podle Strabóna aPlútarcha (46–127 n. l.) založil Artaxias I. také arménské hlavní městoArtašat s pomocíkartaginského vojevůdceHannibala, který se ukrýval předŘímany na Artaxiově dvoře. Obyvatelstvo předchozího hlavního města Orontské dynastie Ervandashat bylo přesunuto do Artašatu.
Na území dnešní Arménie bylo objeveno více než tucet kamenných hraničních mezníků z doby vlády Artaxia saramejskými nápisy. Před jejich objevením byla existence těchto kamenů doložena Mojžíšem z Khorene.
Artaxiás stavěl kolem jezeraSevan hraniční kameny (stély připomínajícíachaimenovské vzory), aby vymezil držbu půdy. Byly popsané aramejským písmem, obsahovaly achaimenovskou korunu a potvrzovaly královskou moc nad tímto územím. V textech na hraničních kamenech Artaxias uvádí, že pochází z Orontské dynastie jakokrál Artaxias, syn Orontida Zariadresa.
Za vládyTigrana Velikého (také Tigranes II., 95–55 př. n. l.) bylo Arménské království na vrcholu své moci a nakrátko se stalo nejmocnějším státem na římském východě. Tigranes Veliký vybudoval svou říši na základech, které založil Artaxias I. a jeho následovníci Tigranes I. (159–123 př. n. l.) a Artavasdés I. (123–95 př. n. l.).
Během své vlády odebral Tigranes Veliký rozsáhlá územíParthům, kteří pak s ním byli donuceni podepsat smlouvu o přátelství.Iberské království,Albánie aAtropatene také ztratily svá území a zbytky jejich království se staly jeho vazalskými státy.Řekové v rámciSeleukovské říše mu v roce 83 př. n. l. nabídli seleukovskou korunu. Tigranes Veliký tak vládl království, jehož hranice se táhly odKaspického až poStředozemní moře a na severu takřka až k mořiČernému. Od té doby Arméni užívají úslovíCovic cov Hajastan – Arménie od moře k moři.
Po úspěšné expanzi nechal Tigranés Veliký postavit nové, výstavní královské městoTigranakert. Staré hlavní městoArtašat totiž leželo příliš na severu nové říše, nové mělo být v jejím středu. O jeho přesném umístění se však archeologové přou, město bylo totiž zcela zničeno a ztraceno. Bylo prý postaveno vhelénském stylu a na dvoře se mluvilořecky.
Tigranes Veliký byl velký milovník řecké kultury (filhelén) a vycházel dobře sŘeky i sŘímany. Když se Římané dostali do války sPontem (někdejšístarověké helénské království na jižním břehuČerného moře), snažil se Tigranes zachovat neutralitu. Pontu tehdy vládl jeho zeťMithridatés VI. Pontský a byl poražen. Tigranes mu poskytl azyl, a tím se odsoudil k válce s Římany.
Roku 69 př. n. l. římská vojska pod vedením vojevůdceLuculla napadla Arménii a Tigranés byl poražen u Tigranakertu. Musel z města společně s jeho obyvateli uprchnout. Město pak bylo srovnáno se zemí. Uchýlil se do Artašatu, sem však v roce 66 př. n. l. přitáhl Lucullův nástupce římský vojevůdcePompeius. Tigranes se mu raději vzdal, aby město ušetřil osudu Tigranakertu. Pompeius zredukoval Arménii na její bývalé hranice, ale dovolil Tigranovi udržet si trůn jako spojenec Říma. Od této chvíle se Arménie stala nárazníkovým státem mezi dvěma soupeřícími říšemiŘímanů aParthů.
Tigranův dědic Artavasdés II. také udržoval spojenectví s Římany. Pomáhal například užitečnými radami římskému vojevůdceMarcu Liciniu Crassovi při jeho tažení proti Parthům. Rady však zůstaly nevyslyšeny a vedly ke Crassově katastrofální porážce v bitvě uHarran.
Když seMarcus Antonius stal vládcem východních provincií Říma, začal podezřívat Artavasda z nepřátelství, neboť ten provdal svou sestru za následníka parthského trůnu. V roce 35 př. n. l. Antonius vpadl do Arménie a poslal Artavasda do zajetí vEgyptě, kde byl později popraven. Antonius dosadil na arménský trůn svého šestiletého syna Alexandra Hélia, kterého mu porodilaKleopatra.
Artavasdův syn Artaxiás II. získal pomocParthů, zmasakroval římské posádky a zmocnil se trůnu v Arménii. Po desetileté vládě byl zavražděn. V království začala občanská válka mezi římskými a parthskými stranami. Zvítězila římská strana a Arménie se stala římským protektorátem pod císařemAugustem (také Gaius Octavius, česky Oktavián).
Dynastie Artašovců pod římským protektorátem postupně upadala a zanikla v chaosu v roce 12 n. l. Trvalo dlouhou dobu, než se dynastieArsakovců stala jejich nezpochybnitelným nástupcem. Stalo se tak roku 52 n. l., kdyParthové dosadili tuto novou dynastii na arménský trůn.
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůArtaxiad dynasty na anglické Wikipedii aArtaxiden na německé Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuArtašovci na Wikimedia Commons