Ars nova („nové umění“) byla striktně vzato nová metodahudební notace,ars nova notandi (nová notační technika). Velké možnosti zápisu, které tato metoda zavedla, však podpořily rozvoj zcela nového hudebního stylu, který nakonec dostal stejné jméno a převládl ve 14. století zejména veFrancii aItálii. Jde o označení jedné z etapstředověké hudby vEvropě v období vrcholnéhostředověku. Naproti tomu notační technika a styl předchozího období se staly známými jakoArs antiqua (staré umění). Hlavní formální a estetické rozdíly oproti předchozí fázi se projevily v oblastirytmické,harmonické a tematické, přičemž byly upřednostněny žánryprofánní hudby. Vzniklo nebo se prosadilo několik nových kompozičních struktur, napříkladmoteto amadrigal.[2][3]
V oblasti notace samotné byl zdokonalen systémnotového osnovy, upraveny vzory a hodnoty jednotlivýchnot a zavedeno několik zcela nových symbolů, které skladatelům a interpretům poskytly mnohem pružnější a přesnější grafický nástroj k popisu a přenosu technického pokroku a rostoucího a jemného zdokonalování praktické hudby.[4] Ke konci období se inovace ještě více zdokonalily a daly vzniknout škole zvanéArs subtilior, jemnější umění.[5]
Přestože během zhruba 150 let, kdy se principyArs nova rozšířily, vznikly dva hlavní systémy notace, jeden ve Francii a druhý v Itálii, italský systém se nedokázal prosadit ve velkém měřítku a brzy zanikl tváří v tvář větší efektivitě francouzského systému.[4] Tolik změn bylo odrazem tvůrčího a zvídavého přechodného období mezistředověkem arenesancí, kdy vesmír prvních fází středověku, ovládaný téměř monolitněkatolickou církví, ustoupil sekularizovanější společnosti, v níž se vlivhumanismu,scholastiky, příklon klogickému aracionalistickému přístupu k poznání a idealistické myšlenířecko-římské klasické civilizace, nyní oživené, staly určujícími silami celého jejího vývoje.[6][7] Dědictvím této etapy intenzivní činnosti a obnovy v hudbě byla v oblasti techniky systematizace základních prvků dnes používaného systému hudebního zápisu a položení základů vícehlasépolyfonie a moderníharmonie, v oblastiestetiky pak osvobození skladatelů od závislosti na církevních formách pro vyjádření jejich nejlepší hudby, což zároveň umožnilo jejich individuálním tvůrčím osobnostem získat legitimitu a najít nový prostor pro vyjádření.[4]Ars nova byla navíc inspirací pro skladatele dvacátého století a podnítila výzkum rytmického, percepčního, strukturálního a harmonického základu, který vedl k revoluci celého moderního hudebního umění[8] a konkrétně také vedl k vytvoření techniky hudebníhoserialismu.[9]
| Periody, etapy a hnutízápadní klasické hudby |
|---|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nejslavnějším představitelemfrancouzské ars novy byl diplomat, básník a hudebníkGuillaume de Machaut (mj. bývalý sekretářčeského králeJana Lucemburského). Napsal desítky motet, balad, písní (chanson) a virelai. Jeho nejvýznamnějším dílem je ale čtyřhlasáMesse de Nostre Dame napsaná pro remešskou kapitulu, jíž byl kanovníkem. Jde o nejstarší známé zpracovánímešního ordinaria. Mezi další významné představitele patříPhillippe de Vitry. Věnoval se především hudební teorii a je autorem traktátu „Ars nova“, pojednávajícího o rytmu a notaci. Stal se tím vlastně zakladatelem tohoto směru. Památky z této doby se zachovaly v rukopisech, uložených především vpařížskéNárodní knihovně. Hudebním přínosem francouzské ars novy je svěžímelodika (doprovodné, dodatečně komponované hlasy se od nynějška umisťujípod první hlas, nikolinad něj jako dříve), snaha o jednotnérytmické členění hlasů (začíná převažovat „imperfektní“, tedy binární dělení not namísto staršího „perfektního“, tj. ternárního) a větší zájem o vertikální vztahytónů, což je významná událost, neboť tímto krokem dochází k anticipaci a rozvojiharmonie coby jednoho ze základních atributů hudby.
Důležitým pramenem informací o hudbě styluars nova je i kritický traktát „Speculum musicae“Jakuba z Lutychu, obhajující „staré umění“ (ars antiqua).
Další významné novinky přineslaitalská ars nova, jejíž středisko bylo veFlorencii. Nejslavnějším autorem jeFrancesco Landini (též Landino), nejvýznamnější památkouCodex Squarcialupi. K dalšímu zvýraznění melodie a rytmu se objevuje i základní princip pozdější harmonie – odstup od paralelních postupůkvintových aoktávových kterciím asextám. Důležitou složkou při provozování hudebních skladeb jsounástroje, i když rozhodnutí, které z nich budou zrovna hrát, záleželo jen na momentálních možnostech, protože skladatelé nástroje ještě nepředepisovali.
V kompoziční technice se v době ars nova poprvé setkáváme s pojmemkontrapunkt.
Typickými formami italské ars nova byly
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuArs nova na portugalské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuArs nova na Wikimedia Commons| Periodizace dějin evropské hudby | |
|---|---|
| Středověká hudba | Období jednohlasého zpěvu – monodie (6.–10. století) •Období raného vícehlasu (11.–12. století) •Notredamská škola (1150–1250) •Ars antiqua (1250–1320) •Ars nova (1320–1430) •Ars subtilior (1380–1430) |
| Novověká hudba | Renesance (1430–1600) •Baroko (1600–1750) •Galantní styl (1750–1775) •Klasicismus (1750–1820) •Romantismus (1820–1900) |
| Hudba 20. století | Modernismus •Avantgarda •Atonalita •Serialismus •Minimalismus •Současná klasická hudba (od 1975 do dneška) |
