Arnold Schönberg, po emigraci do USA v roce 1941Schoenberg (13. září1874Vídeň –13. července1951Los Angeles), bylrakouský modernistickýhudební skladatel,hudební teoretik a příležitostnýmalíř.
Většinu svých hudebních skladeb vytvořil mimo tradičnítonální systém – v tzv.atonalitě. Vymyslel také metodu hudební skladbydodekafonii používající 12 zrovnoprávněných tónů chromatické stupnice jako materiál k nově pojatému systému hudební kompozice.
Schönberg začal svůjhudební vývoj jakovioloncellista a skladatel-samouk. Ačkoliv později navštěvoval hodiny u skladateleAlexandra Zemlinského, podle svých slov se nejvíce naučil studiem děl mistrů. Skladatelsky byl Schönberg nejdříve ovlivněnAntonínem Dvořákem aRichardem Wagnerem. Později se stal rozhodným stoupencemJohannese Brahmse aGustava Mahlera.
První Schönbergovy skladby obsahují typické rysy pozdníhoromantismu: velkýorchestrální aparát, díla s literárním podkladem (smyčcový sextetZjasněná noc,Písně z Gurre, symfonická báseňPelleas a Melisanda, sborMír na Zemi).
Vybaven mimořádně tvořivým duchem objevil nové hudební obzory, kterými své současníky čím dál tím více udivoval a brzy byl vystaven nevoli a odmítnutí koncertního publika.
Od roku1908 začíná jeho hudba opouštět tradičnítonální systém, to znamená, že od tohoto okamžiku – 2. smyčcového kvartetu – se stává jeho hudbaatonální (Schönberg sám navrhoval pojem „atonikal“, ze kterého se vyvinuly pojmy atonální aatonalita). Mezi jeho klasická atonální díla patříDrei Klavierstücke (Tři skladby pro klavír), Op. 11, z roku1909.[1]
Tato fáze takzvané „volné atonality“ zavedla Schönberga do slepé uličky, protože každá další skladba kladla nové požadavky na hudební materiál a pravidla. (Podobně jakoIgor Stravinskij tvrdil, že čím větší omezení při volbě prostředků si dá, tím se cítí volněji při komponování. Jinými slovy: svoboda může existovat pouze uvnitř jistých hranic, neboť úplná svoboda vede k chaosu.) S volnou atonalitou se tedy ztrácí forma. Naproti tomuAdorno obhajuje ve svém spisePhilosophie der neuen Musiknovou hudbu právě zásluhou Schönbergovy atonality a staví se protiStravinskéhoneoklasicismu. Schönbergova atonalita znamená proAdorna osvobození hudby z tonální závislosti a tedy neomezený rozvoj hudebního výrazu.
Z tohoto dilematu se Schönberg dostal vytvořením „metody skládání za pomoci dvanácti vzájemně se vztahujících tónů“, zkrácenědodekafonie. Tato metoda od této chvíle vystupuje na místětonality a přináší s sebou jistou vnitřní semknutost hudebního díla. Úkolem skladatele je tedy vymysletdvanáctitónovou řadu, ze které se vyvíjí veškerý tematický materiál.
Dvanáctitónová řada je řada dvanácti tónůoktávy, ve které musí vystupovat každý jednotlivýtón pouze jednou. V kompozici smí být určitý tón znovu použit až tehdy, když proběhne celá řada. Výjimku tvoří pouze přesné opakování řady. Řadu je možnotransponovat, to znamená, že může začínat na libovolném tónu. Z každé řady mohou být odvozeny další tři variace, tzv. permutace, které mají stejnou hodnotu jako základní řada:
- inverze: každý interval se převrátí zezdola nahoru a naopak
- račí postup: řada je použita obráceně (zprava doleva)
- inverze račího postupu: řada je použita obráceně a každý interval se převrátí.
Schönberg věřil, že bude moci dát s tímto systémem každému dílu vnitřní pojítko. Ačkolivdodekafonii nikdy ve svých hodinách teorie neučil a původně ji vytvořil pouze jako řešení svého osobního tvůrčího konfliktu, ujali se jí nadšeně jeho žáci, kteří kompoziční postupy dále rozpracovali a rozšířili. Dnes je zcela nemyslitelné, že by s ní nebyl student kompozice seznámen.
Kolem Schönberga se vytvořil kruh stejně smýšlejících žáků a interpretů, kteří jsou označováni jakodruhá vídeňská škola (mj.Alban Berg aAnton Webern).
- Sechs Lieder für eine mittlere Singstimme und Klavier (1899–1903),
- »Verklärte Nacht« Sextett für 2 Violinen, 2 Violen und 2 Violoncelli (1899),
- Pelleas und Melisande (nach dem Drama von Maurice Maeterlinck) Symphonische Dichtung für Orchester (1902–1903),
- Quartett (d-Moll) für 2 Violinen, Viola und Violoncello (1904–1905),
- Kammersymphonie für fünfzehn Soloinstrumente (großes Orchester) (1906),
- Drei Klavierstücke (1909),
- Gedichte aus »Das Buch der hängenden Gärten« von Stefan George für eine Singstimme und Klavier (1908–1909),
- Erwartung (op. 17) ) (1909)
- Fünf Orchesterstücke in der Originalfassung für großes Orchester (1909,1922),
- »Herzgewächse« (Maurice Maeterlinck) für hohen Sopran, Celesta, Harmonium und Harfe (1911),
- Suite für Klavier (1921–1923),
- Vier Stücke für gemischten Chor (1925),
- Variationen für Orchester (1926–1928),
- »Von heute auf morgen« Oper in einem Akt Libretto: Max Blonda [Gertrud Schönberg] (1928–1929),
- Begleitungsmusik zu einer Lichtspielscene (Drohende Gefahr, Angst, Katastrophe) (1929–1930),
- Concerto for Violin and Orchestra (1934–1936),
- Fourth String Quartet (1936),
- Kammersymphonie Nr. 2 (in es-Moll) für kleines Orchester (1906–1939),
- Kol nidre für Sprecher (Rabbi), gemischten Chor und Orchester (g-Moll) (1938),
- Variations on a Recitative for Organ (in D) (1941)
- Ode to Napoleon Buonaparte (Lord Byron) for String Quartet, Piano and Reciter (1942),
- Concerto for Piano and Orchestra (1942),
- Theme and Variations for Full Band (Orchestra) (1943),
- A Survivor from Warsaw for Narrator, Men's Chorus and Orchestra (1947),
- Phantasy for Violin with Piano Accompaniment (1949) ,
- Psalm 130 for Mixed Chorus a cappella (six voices) (1950),
- Moderner Psalm für Sprecher, gemischten Chor und Orchester (unvollendet) (1950)
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuArnold Schönberg na německé Wikipedii.
- ↑20th Century Classics [online]. Associated Colleges of the South, 2006? [cit. 2011-07-21]. Kapitola Arnold Schoenberg: Three Piano Pieces, Op. 11.Dostupné v archivu.
- Theodor W. Adorno: Philosophie der neuen Musik
- Schönbergs Verein für musikalische Privataufführungen (Musik-Konzepte Seš. 36), vydanéHeinz-Klausem Metzgerem aRainerem Riehnem, Mnichov 1984 (ISBN 3-88377-170-8)
- Schönberg und der Sprechgesang (Musik-Konzepte Seš. 112/113), vydanéHeinz-Klausem Metzgerem aRainerem Riehnem, Mnichov 2001 (ISBN 3-88377-660-2)
- Arnold Schönbergs »Berliner Schule« (Musik-Konzepte Seš. 117/118), vydanéHeinz-Klausem Metzgerem aRainerem Riehnem, Mnichov 2002 (ISBN 3-88377-715-3)
- Freitag, Eberhard (2000).Schönberg (11. Vyd.). Reinbek b. Hamb.: Rowohlt.ISBN 3-499-50202-X
- Henke, Matthias (2001).Arnold Schönberg. Mnichov:ISBN 3-423-31046-4
- Krones, Hartmut (2005).Arnold Schönberg: Werk und Leben. Vídeň: Edition Steinbauer.ISBN 3-902494-03-4
- Ringer, Alexander L. (2002).Arnold Schönberg: Das Leben im Werk. Stuttgart: MetzlerISBN 3-476-01906-3
