.jpg)
Arethousa (řecky Ἀρέθουσα) je postava zřecké mytologie. Jde onymfu činajádu (vodní nymfu) zArtemidiny družiny, která pod mořem uprchla ze svého domova vArkádii a vytryskla jako fontána sladké vody na ostrověOrtygia vSyrakusách naSicílii. Byla častým námětem moderního evropského umění.
Nymfa Arethousa se v mýtu koupala v průzračném potoce, aniž věděla, že potok je ve skutečnosti říčním bohemAlfeiosem. Potok/bůh se do ní zamiloval. Ona před ním utekla, protože si přála zůstat cudnou služkou Artemidy. Alfeios je pronásledoval, ona požádala Artemis o ochranu. Bohyně ji schovala do mraku, ale Alfeios byl vytrvalý. Začala se ze strachu silně potit a proměnila se v proud vody. Jako proud spadla do moře a putovala pod mořskou hladinou až k ostrovu Ortygia na Sicílii, kde vytryskla jako pramen. Alfeios ji však přesto dostihl, když se mu podařilo do pramene přimísit svou vlastní vodu.[1]
Římský básníkOvidius ve svýchProměnách příběh vypráví pozměněný. Alfeios pronásleduje nymfu v lidské podobě a Artemis ji začaruje v pramen, aby se vsákla do země a takto pronásledovateli unikla.[2] Mytologové se domnívají, že v původní verzi byla pronásledovanou sama bohyně Artemis.
Arethousa se objevuje v řecké mytologii ještě na jiném místě, když požádalaDémétér, aby přestala Sicílii trestat za zmizení své dceryPersefony. Prozradila bohyni, že když cestovala jako proud vody pod zemí, viděla Persefonu jako královnu podsvětí.
Syrakuské mince s Arethousou obklopenoudelfíny patří z nejznámějších a nejkrásnějších starověkým řeckým mincím.
Mýtus o Arethouse se stal znovu populárním vrenesanci a zejména vromantismu 19. století. Inspiroval umělce, jako byli sochařBattista Lorenzi, nebo básníciPercy Bysshe Shelley aJohn Keats. Mýtus byl přitom stále více přetvářen do podobypastýřského nebo milostného příběhu. Z hudebníků mýtus inspirovalTurlougha O'Carolana,Karola Szymanowského,Benjamina Brittena,Ottorino Respighiho neboRalpha Vaughana Williamse.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuArethusa (mythology) na anglické Wikipedii.