Appeasement (francouzskyapaisement), česká výslovnost [epízment], označujepacifistickou politiku30. let 20. století, kterou charakterizovalo ustupování agresivním stranám.
Anglický výraz „appeasement“ lze přeložit jako „uklidnění“, „uklidňování“, „(u)smíření“, „(u)smiřování“, „utišení“, „utišování“, „politika ústupků“, „politika usmíření“ a v politickém smyslu „ústupky“.
Politici, kteří appeasement prosazovali, věřili, že uspokojením potřeb a požadavkůnacistického Německa odvrátídruhou světovou válku a zachovajímír. Jejich jednání bylo motivováno snahou vyhnout se hrůzám, které se odehrály zaprvní světové války, a nadějí, že evropské národy v novém uspořádání již dalšíválku nedopustí. Jejich úsilí, které trvalo několik let, bylo marné. Německo bylo těsně předdruhou světovou válkou ještě posíleno ademokratické síly oslabeny.
Mezinárodní konference, která probíhala10. dubna až19. května1922 za účasti 29 států, vedla k neúspěšnému jednání o urovnání hospodářských styků s nově ustavenýmRSFSR, neboť Sověti odmítli uhradit dluhy za carský režim a znárodněný cizí majetek. Neúspěch jednání mezinárodní konference vyústil ve dvoustranná jednání mezi německou a sovětskou delegací, která byla úspěšně zakončena podpisem Rapallské smlouvy.
V říjnu 1935 vstoupily italské jednotky bez vyhlášení války na územíHabeše (Etiopské císařství). Invazi provedla italská armáda pod velením maršálaEmilia De Bona ze sousedníhoItalského Somálska. Do května 1936 byla země ovládnuta a byla vytvořenaItalská východní Afrika, kterou tvořilaHabeš,Eritrea aItalské Somálsko.[1] Kolonie byla zřízena italskoufašistickou vládoupremiéraBenita Mussoliniho.
Berchtesgadenská schůzka byla předehrou kMnichovské dohodě. Proběhla15. září1938. Účastnili se jíAdolf Hitler aNeville Chamberlain. Hitler zde formuloval požadavkynacistickéhoNěmecka vůčiČeskoslovensku, mezi které patřilo především odstoupení západní částičeskoslovenského pohraničí (okresy s více než 50 %německých obyvatel) a zrušení československo-sovětské spojenecké smlouvy. Britové s požadavky souhlasili.[zdroj?]
Mnichovská dohoda byla jedním z posledních velkých ústupků politiky appeasmentu. Následná okupace Československa 15. března 1939 v podstatě přiměla britské veřejné mínění k odporu, což donutilo nerozhodnou a přímému konfliktu se vyhýbající vládu jednat. Když Hitler, opět předpokládaje ústupnost, napadl v září téhož roku Polsko, západní státy vyhlásily Německu válku.[2]
Pojem „Mnichov“ se (nejen) v západním politickém jazyce stal pro celé generace symbolem a synonymem ústupu autoritářským vládám,[2] současně však i kritika neseriosního jednání spojence, který se zachová účelově jinak, jak je pro něj výhodné.
Obrázky, zvuky či videa k tématuappeasement na Wikimedia Commons | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
