Anup (někdy téžAnúpev, přesněji pravděpodobněInpu, jako správné verze vyslovování, se odhadují: Anupu, Ienpw, atd.;řecky Ανουβις –Anúbis;Etymologie jeho jména je neznámá a byla nejasná už Egypťanům.EgyptologKurt Heinrich Sethe mu přisuzoval pravděpodobně chybný význam „pes“; V dnešní době se usuzuje význam:Ten, který jest nad horami, což podtrhuje jeho význam jako strážce zesnulých a jejich hrobek; rovněž se vědci shodují na titulu:Ten, který jest na místě balzamování). Jedná se ostaroegyptskéhoboha zemřelých, pohřebišť a mumifikace. Jeho význam byl však, jako u mnoha egyptských božstev různorodý; každopádně patřil neodbytně k staroegyptským představám o posmrtném životě. Zobrazován byl buď zoomorfně, tedy kdy byl zobrazen výlučně v podobě vlka (obvykle se uvádíšakala, ale severoafrický šakal byl roku 2015 potvrzen jako samostatný druh jménemvlk africký, jenž byl s největší pravděpodobností předobrazem Anupa), nebo byl vyobrazen v tzv. theriantropickém zobrazení, kdy vlastnil podobu muže s vlčí (šakalí) hlavou.[1] Patří k nejstaršímegyptským bohům; nejstarší datované zmínky o něm jsou doloženy například v Textech pyramid staré říše. Současně jeho uctívání trvalo až do konce starověku. Často byl spojován s významově, neboikonograficky blízkými bohy, např. seSokarem. Některé bohy pak víceméně vstřebal, např.Vepuauet,Chentiimentiu, přičemž jejich jména se stala Anupovými epitety.
Nejdříve v obdobíStřední říše, kdy v pohřebním rituálu nabyl na významu kultUsira a zastínil tak ostatní podsvětní bohy, byl Anup zapojen do okruhu usirovských mýtů, nejpozději vNové říši začal být spojován nejen s mumifikací, ale i s obřademotevírání úst, který byl jednou ze záruk posmrtného života. Pro souvislost s Usirem se Anupův kult v doběhelénismu nakonec objevuje spolu s kultySerapida a Isidy (egyptskéEsety) i v antickém světě; přežíval ještě v dobáchkřesťanství.
Hlavním střediskem Anupova kultu bylhornoegyptský kraj označovaný jako (Kraj) Anupův a jeho hlavní městoSako,řecky Κυνουπόλις – Kynopolis (v překladu Psí město) ležící pravděpodobně v oblasti dnešního el-Késu ve střednímEgyptě. Pro jeho velký význam v kultu posmrtného života byl ovšem uctíván i na řadě jiných míst, a to nejen nakrálovských nekropolích.
Vítal zesnulé v záhrobí a doprovázel je k Usirovi. Při soudu mrtvých vážil srdce zesnulých s tzv. pírkem Maat (symbolizující pravdu a řád) na druhé misce vah. Kromě Anupa a Usira byl u soudu ještě bůhThovt. Anubis byl díky těmto funkcím nazýván pánem západu. Byl bezpochyby mistrem všech mumifikačních rituálů a technik. Byl bohem balzamování. Kněží, kteří vedli mumifikaci, si nasazovali jeho masku, aby se tak bohu přiblížili. Anubis byl rovněž bohem naděje, protože mohl vrátit život mrtvým; byl strůjcem znovuzrození člověka.
Anubis se údajně narodil z nemanželského vztahu mezi Usirem a jeho sestrou Nebthet a byl kojen a vychován bohyníEset. Jako její věrný druh ji později ochraňoval, když pátrala po kouscích těla svého zavražděného manžela Usira, kterého zavraždil jeho bratrSutech. S pomocí této bohyně objevil mumifikaci, díky které složil dohromady tělo Usira.
Anup byl znázorňován v podobě psa nebo (mnohem častěji) vlka (šakala) ležícího na břiše, často na podstavci v podobě svatyně či ploché schrány. Jeho barva je vždy černá v kombinaci se zlatým lemováním. Může mít také podobu muže s vlčí (šakalí) hlavou, jen výjimečně je zobrazován čistě antropomorfně. Vřímské době, kdy byl zdůrazňován jeho aspekt ochránceEsety, může být zachycen ve zbroji (např. římského legionáře). Nejpozději od počátkuStaré říše byl spojován s posvátným předmětemimiutem.
Také v antickém prostředí, v němž je to jinak zcela neobvyklé, si Anup zachovává zobrazení v podobě muže se zvířecí hlavou (zde ovšem spíše psa než vlka-šakala). Protože je spojován sHermem (v tomto pojetí je nazýván jako Ἑρμανοῦβις – Hermanúbis), resp. s Hermem Psychopompem, je jeho atributem hůl se dvěma ovinutými hady. Kosmickému aspektu, který je mu nově přičítán, odpovídají slunce a srpek měsíce vsazené mezi ušima.
↑DYBAS, Cheryl Lyn. In the Long Shadow of the Pyramids and Beyond: Glimpse of an African… Wolf?.International Wolf. Spring 2015, roč. 25, čís. 1, s. 4–8.Dostupné online.
