→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k – ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k – *** Trenérské působení aktuální k 28. 5. 2025
Od roku 1982 byl hráčemLecce. Ve věku 16 let v roce 1986 hrál první utkání za dospělé a to vnejvyšší lize. V Lecce působil do listopadu 1991 a zažil zde sestupy dodruhé ligy a také návraty mezi elitu.
Po 9 utkání v sezoně1991/92 byl prodán za 7 miliardlir doJuventusu. Velice o něj stál tehdejší trenérGiovanni Trapattoni. V sezoně 1992/93 získal první evropský pohár a to pohárUEFA. Hrál tak skvěle že se dostal i doreprezentace. S příchodem nového trenéraLippiho se stal středovým záložníkem, který dostával na starostčernou práci. Získal první titul vlize a taképohár (double). K tomu poté získal ještěsuperpohár. V poháruUEFA ale prohrál ve finále sParmou. V následující sezoně 1995/96 nastoupil i s kapitánskou páskou. I kdyžligu neobhájil, sezona díky vítězství vLM byl úspěšná.
Po odchoduVialliho se stal kapitánem mužstva natrvalo.[1] FináleLM ještě odehrál třikrát, jenže vždy prohrál (1996/97,1997/98,2002/03). Poté ještě slavil čtyři tituly v lize (1996/97,1997/98,2001/02,2002/03) a tři vítězství vitalském superpoháru (1997,2002,2003). I když skončit s fotbalem nemusel, protožeBianconeri stále o něj mělo zájem, rozhodl se v 35 letech skončit a začít trénovat. ZaBianconeri hrál 13 let do roku 2004. Za tuhle dobu odehrál celkem 419 (296 v Serii A) utkání a vstřelil 44 (29 v Serii A) branek a získal celkem 12 trofejí.
Zareprezentaci odehrál 20 utkání a vstřelil 2 branky. První utkání odehrál ve věku 24 let 27. května 1994 protiFinsku (2:0).[2] Dostal se do nominace naMS 1994 konané veSpojených státech. Odehrál dva zápasy a s týmem se dostal do finále, kde podlehliBrazílii až napenalty.[3] První branku vstřelil doDánské brány (2:1) 27. března 1999.[4] Další turnaj pro něj byloME 2000. Odehrál tři zápasy a vstřelil i branku. Znovu získává stříbrnou medaili po porážce zFrancii (1:2) které skončilo díky vstřelenízlatého gólu.[5] Poté se již v národním týmu neukázal.
Po ukončení hráčské kariéry pracoval jako asistent trenéra proSienu po bokuDe Cania v sezoně 2005/06. V červenci 2006 byl jmenován trenéremdruholigovéhoArezza, ale po sérii neuspokojivých výsledků byl 31. října 2006 vyhozen. Dne 13. března 2007 byl znovu povolán. Jenže nepřišlo žádné výrazné zlepšení i když vyhrál pět zápasů po sobě. I tak nezabránil sestupu klubu do3. ligy.
Dne 28. prosince 2007 se stal novým trenérem vdruholigovémBari. Klub zachránil v soutěži když obsadil 11. místo. V následující sezoně postavil formaci, která měla silnou stránku v ofenzivních křídlech. Klub se dostal na 1. místo a nakonec po 8 letech slavil postup doSerie A. I když akceptoval v červnu nové podmínky smlouvy, rozhodl se po třech týdnech ji vypovědět.
Téměř tři měsíce po odchodu z Bari, byl dne 21. září 2009 oznámen, že se stal novým trenérem doprvoligovéAtalanty. Hned v prvním utkání byl vyloučen z lavičky. Po získání 13 bodů ve 13 zápasech (3 výhry, 4 remízy, 6 porážek) dne 7. ledna 2010 po porážce, kterou utrpěl doma protiNeapoli rezignoval.
Další angažmá získal vdruholigovéSieně se kterou skončil na 2. místě, což znamenal přímý postup doSerie A.
Dne 22. května 2011 Giuseppe Marotta jmenoval Conteho jejich novým trenérem. Nahradil Luigiho Delneriho poté, co Luigi ukončil sezonu s Juventusem na 7. místě v tabulce. Očekávalo se, že Conte přivede Juventus k jejich návratu na špičku italské a evropské fotbalové scény. Očekávání bylo splněno hned v následující sezóně, kdy Conte usedl s Juventusem na italský trůn, a navíc s ním za celou sezónu neprohrál jediný ligový zápas. V tomto trendu pokračoval i následující sezóny. V červenci 2014 se rozhodl klub po třech vyhraných titulech v řadě opustit, a to údajně kvůli přestupové politice vedení Juventusu. Na jeho místě ho nahradilMassimiliano Allegri.[6]
Dne 14. července2016 byl ohlášen jako nový trenéranglickéChelsea. Hned při první sezoně dosáhl titulu vlize a to dvě kola před koncem. Také se dostal do fináleFA Cupu, jenže prohrál 1:2 sArsenalem.
Po pozitivním debutovém roce však následovala prohra opět sArsenalem napenalty vCommunity Shield. VLM vypadl sBarcelonou v osmifinále alize obsadil 5. místo a nedosáhl tak minimálního cíle kvalifikace do Ligy mistrů. Alespoň získalFA Cup, když porazilManchester United 1:0. Vztahy mezi vedením byli špatné a tak 13. července2018 vedení oznámilo odvolání trenéra.[8]
Dne 31. května2019 se stal novým trenéremitalskéhoInteru. Příchod bývalého hráčestaré dámy hodně špatně braly fanoušciNerazzurri. Prvních šest ligových zápasů, včetněderby vyhrál. Dne 6. ledna2020 se po vítězství 3:1 nadNeapolí, dosáhl 100 vítězství v Serii A jako trenér, což bylo nejrychlejší překročení tohoto milníku v historii italské ligy. I ve druhémderby vyhrál a stal se prvním trenéremNerazzurri, který ve své debutové sezóně vyhrál oba zápasy, poCarcanovi v sezóně 1945/46.[9] Těsně po derby, které vyneslo tým do čela tabulky, zaznamenali výsledkový propad a definitivně opustili 1. místo. Nakonec v lize skončil na 2. místě, jen o bod zaJuventusem. VLM skončil na 3. místě ve skupině a tak mohl hrát ještěEL ve které skončil až ve finále (po 22 letech), kde prohrál 2:3 seSevillou.
V následující sezoně bylo ve znamení smíšených výsledků v prvních dvou měsících, které však udrželi tým v kontaktu s předními pozicemi. Po listopadové přestávky dal dohromady sérii osmi po sobě jdoucích vítězství, která je posunula na 2. místo blízkoMilána, který se stalzimním mistrem. Od 22. kola byl na 1. místě a to si pohlídali do konce sezony a mohli tak slavit po 11 letech titul a celkem šestý titul jako trenér. VLM vyhrál ve skupině jen jedno utkání a skončil na 4. místě. I když získal titul proNerazzurri tak došlo 26. května2021 k náhlému ukončení smlouvy.[10]
Nové angažmá po odchodu odNerazzurri nenašel, ale po špatném začátku uanglickéhoTottenhamu se 2. listopadu2021 se vedení klubu rozhodlo jej angažovat. Více méně se mu dařilo a 29. prosince, po remíze vSouthamptonu, se stal prvním trenéremSpurs, který zůstal v lize neporažen v prvních sedmi odehraných zápasech (4 výhry a 3 remízy).Ligu uzavřel na 4. místě, čímž seSpurs po dvou letech vrátil doLM.
Následující sezóna se ukázala jako těžká, jak na sportovní, tak na osobní úrovni. Nejprve v říjnu2022 náhle zemřel naakutní myeloidní leukémii atletický trenér londýnského týmu Giampiero Ventrone, s nímž spojil velkou část své fotbalové a poté i trenérské kariéry.[11] V únoru2023 musel dočasně opustit vedeníSpurs, kvůli následkům operace odstraněnížlučníku a následné rekonvalescenci.[12] Po neuspokojivému výkonech jak vlize tak i vLM se dne 26. března2023 vedení klubu rozhodlo jej odvolat.[13]
.svg)
.svg)
