| Antonín Václavík | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. července1891 Pozlovice Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. prosince1959 (ve věku 68 let) Brno Československo  Československo |
| Povolání | etnolog, etnograf, sběratel, muzeolog, historik umění aučitel |
| Děti | Iva Drápalová[1] |
| Příbuzní | Dan Drápal (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Antonín Václavík (12. července1891Pozlovice[2] –4. prosince1959Brno) byl moravský učitel,etnograf afolklorista. Jeho odkaz spočívá kromě zachování lidových zvyků zejména v moderním pojetímuzejních sbírek spojujících přístup vědecký s nadčasovým vizuálním ztvárněním.
Narodil se v zemědělské rodině Josefa Václavíka (1846) a Anny roz. Martincové (1849–1922). Jeho sourozenci byli: Josef (1870–1922), Anna (1875–1915), Anežka (1879–1963), Vincenc (1882–1939) a František (1886–1963).
Jako jediný mohl v chudé rodině studovat. Maturitu složil v roce 1912 na reálnémgymnáziu vUherském Brodě a poté rok studoval vPraze na obchodní akademii. Později již při zaměstnání si doplnil maturitu na klasickém gymnáziu veSkalici naSlovensku. Předprvní světovou válkou pracoval jako úředník v Sázavských sklárnách. Za války nastoupil na vojenskou službu, ale ze zdravotních důvodů byl v roce 1916 poslán na léčení doLuhačovic. Po válce vystudovalnárodopis v Bratislavě, r. 1926 získal doktorát filozofie.
Etnografickému sběru se věnoval od mládí a pokračoval po návratu do Luhačovic spolu s bratrem Františkem. Zaměřovali se zejména na oblastLuhačovského Zálesí. 28. července 1918 bylo v Luhačovicích otevřeno muzeum v zámečku nad lázeňskou kolonádou s názvem Prozatímní muzeum Slováckého Zálesí, kde vykonával funkci správce. 12. srpna 1918 byla založena Muzejní společnost v Luhačovicích, jejíž byl duší. Ta pokračovala ve sběratelské činnosti bratří Václavíků, díky penězům z veřejných fondů rozšiřovala sbírky a také rozvíjela propagační a osvětovou činnost. Jejími spoluzakladateli byli ředitel lázní Václav Zajíc, lázeňský lékař Arnold Kučera, řídící učitel a kronikář Jakub Balhar, učitelé Jan Zatloukal, Josef Krystýnek a Joža Šimanová.
Antonín Václavík se také zasadil o pozvání malířeFrantiška Hlavici, aby kresbou a malbou dokumentoval mizející lidové tradice; později se téhož účastnili i malířFerdiš Duša a architektFrantišek Faulhamr. K zápisu lidových písní oslovil zaseJosefa Černíka. Antonín Václavík literárně zpracoval své více než dvacetileté dílo a v roce 1930 vydal rozsáhlou monografiiLuhačovské Zálesí. Na 672 stranách textu pojednává o tradicích, lidových zvycích, umění, ale i odemografických a hospodářských aspektech, vzdělávání, péči o zdraví ap. Text doplnilo 800 ilustrací, krom výše uvedených autorů také např.Joži Uprky čiFrantiška Pečinky. Problematické bylo načasování vydání v době hospodářské krize i navýšení rozpočtu na vydání knihy, což vedlo ke sporům, které se v roce 1937 dostaly k soudu. Naštěstí na podzim roku 1938 byla odvrácena hrozba exekuce sbírek muzea.
Po vzniku Československa mu byla nabídnuta účast na záchraně lidových tradic na Slovensku. Od roku 1919 zde působil jako zaměstnanecMinisterstva školství a národní osvěty a v letech 1934–1938 jako vrchní ministerský komisař. Z této doby pochází jeho monografiePodunajská dědina v Československu (1925). Podílel se na zřízení národopisných sbírek muzeí vRimavské Sobotě,Piešťanech,Skalici,Turč. sv. Martině,Bratislavě, ale i Uherském Brodě. Účastnil se třídění národopisných sbírekPražského hradu a od roku 1922 spolupracoval s národopisným odborem spolkuVesna v Brně.
V roce 1939 se vrátil na Moravu, za války působil jako odborný pracovníkSlováckého muzea vUherském Hradišti a třídil zdejší sbírky, ale také sbírky veVizovicích,Holešově,Rožnově a reinstaloval expozici Muzea luhačovského Zálesí do nových prostor.
Podruhé světové válce byl jmenován řádným profesorem národopisu naMasarykově univerzitě vBrně. Pokračoval v publikační a pedagogické činnosti (Volkskunst und Gewebe 1956, Výroční obyčeje a lidové umění, vydáno posmrtně). V této fázi do jeho práce zasahovala výrazně aktivita komunistických ideologií. Jeho odkaz spočívá kromě zachování zvyků zejména v moderním pojetí sbírek spojujících přístup vědecký s nadčasovým vizuálním ztvárněním.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAntonín Václavík na Wikimedia Commons