| Antonín Novotný | |
|---|---|
| Narození | 1930 |
| Úmrtí | 1982 (ve věku 51–52 let) |
| Bydliště | Praha, U Malvazinky 2112/20 |
| Národnost | česká |
| Občanství | Československo |
| Zaměstnavatel | podnik zahraničního obchodu Artia |
| Domovské město | Praha |
| Rodiče | Antonín Novotný Božena Fridrichová |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Antonín Novotný mladší (1930–1982) byl syn československého prezidentaAntonína Novotného.
Narodil se do rodiny strojního zámečníka Antonína Novotného a jeho ženyBoženy Fridrichové.[1] V období září 1941–1945 vyrůstal bez otce, který byl vězněn v koncentračním táboře. Po svatbě žil s manželkou ve vile, kterou obývali jeho rodiče.Vila patřila před 2. světovou válkou Jaroslavu Preissovi.[2]
Antonín Novotný mladší měl dva syny.[3]
Antonín Novotný mladší pracoval jako nástrojař v letňanské Avii. Po absolvovánídělnické přípravky, kde složil maturitní zkoušku, studoval na vojenském učilišti v Lipníku nad Bečvou. Absolvoval s hodností poručíka a odešel na Vojenskou politickou akademii. Vojenskou akademii nedostudoval.[4] Následně pracoval v organizaci zahraničního obchoduOmnipol jako obchodní referent, cenový referent a vedoucí sekretariátu. Po angažmá v sekretariátu ministra ve funkci odborného referenta byl nominován na funkci generálního ředitele podniku zahraničního obchodu „Artia“.[3]
Antonín Novotný mladší popíral, že se do funkce generálního ředitele dostal díky mocenské pozici svého otce. Funkce generálního ředitele se vzdal po abdikaci prezidenta republiky Antonína Novotného.[5] Dalším jeho zaměstnavatelem bylo Generální ředitelství celnic.[2]
Zrušení předběžné cenzury odsouhlasil 4. března roku 1968 svým usnesením ÚV KSČ a bylo provedeno následnou novelou tiskového zákona.[6] V uvolněném ovzdušíPražského jara začaly vycházet články dříve nemyslitelné. Byly zveřejněny informace o protizákonné majetkové činnosti Antonína Novotného mladšího a zneužití postavení člena prezidentovy rodiny:
Popsané nezákonnosti čtenáři posuzovali v kontextu reálných mezd roku 1968, kdy koupě automobilu byla pro mnohé nedosažitelným snem.[10]