| Antonín Novotný | |
|---|---|
 | |
| 6. prezident Československa | |
| Ve funkci: 19. listopadu1957 – 22. března1968 | |
| Předseda vlády | Viliam Široký Jozef Lenárt |
| Předchůdce | Antonín Zápotocký |
| Nástupce | Ludvík Svoboda |
| 6. První tajemník ÚV KSČ | |
| Ve funkci: 13. září1953 – 5. ledna1968 | |
| Předchůdce | Klement Gottwald |
| Nástupce | Alexander Dubček |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ |
| Narození | 10. prosince1904 Letňany Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. ledna1975 (ve věku 70 let) Praha Československo  Československo |
| Příčina úmrtí | srdeční zástava |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Národnost | česká |
| Choť | Božena Novotná (1929–1975) |
| Děti | Antonín |
| Sídlo | Letňany rodný dům Antonína Novotného |
| Profese | strojní zámečník |
| Ocenění | Řád 25. února 1. stupně (1949) Řád budování socialistické vlasti (1954) Řád Klementa Gottwalda (1955) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska Řád 25. února … více naWikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | oficiální stránka |
| Commons | Antonín Novotný |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Antonín Josef Novotný (10. prosince1904Letňany[1] –28. ledna1975Praha[2]) byl československý politik a funkcionářKomunistické strany Československa. V letech 1953–1968 zastával funkci prvního tajemníka KSČ. Kromě toho během let 1957 až 1968 úřadoval jakočeskoslovenský prezident, v pořadí třetí komunistický.
Novotný pocházel z chudé rodiny zedníka Antonína Novotného (* 1874) z Letňan a Barbory, roz. Hlaváčové (* 1882) z Velkých Čakovic. Narodil se v Letňanech čp. 28 (kde měli bydliště i jeho otec Antonín a děd Antonín, dnes Beranových 28) a 13. prosince dostal při křtu vkostele sv. Remigia ve farnostiČakovice jména Antonín Josef.
Vyučil se strojním zámečníkem, poté pracoval jako dělník. V prosinci 1929 se oženil sBoženou Fridrichovou, v následujícím roce se jim narodil syn Antonín.[3] Podle zápisu v matrice v únoru 1921 vystoupil z církve.
Roku 1921 vstoupil doKSČ, kde prošel řadou funkcí (v pražské organizaci), v letech 1937–1938 působil jako tajemník KV KSČ vHodoníně. Po zákazu komunistické strany (1938) pracoval jako dělník ve vysočanskéVčele.[4]
Zadruhé světové války se podílel na ilegální činnosti KSČ, v roce 1941 byl zatčen a až do roku 1945 byl vězněn vkoncentračním tábořeMauthausen-Gusen.
Pro volby doprozatímního Národního shromáždění v roce 1945 byl na kandidátce KSČ umístěn jako 6. náhradník za KSČ, zvolen poslancem ještě nebyl.[5][6] Poslancem se stal po volbách v roce 1948 a zůstal jím až do své volby prezidentem republiky v roce 1957. Od roku 1954 byl členem předsednictva Národního shromáždění.[7][8]
V letech 1945–1951 byl vedoucím tajemníkem KV KSČ v Praze. V letech 1946–1968 byl členemÚV KSČ, v roce 1951 se stal členem předsednictva ÚV KSČ a 13. září 1953 byl zvolenprvním tajemníkem ÚV KSČ.[9]
Když zemřel prezidentAntonín Zápotocký, čekalo se, že novým prezidentem budeViliam Široký. V Praze už probíhaly přípravy na volbu Širokého, tiskly se dokonce jeho prezidentské obrazy. Při návštěvě československé komunistické reprezentace v Moskvě rozhodlChruščov vMoskvě jinak. Když dostal zprávu o smrti Zápotockého, osobně doporučil do funkce prezidenta Antonína Novotného.Ústřední výbor KSČ navrhl Antonína Novotného jako kandidáta na prezidenta.[10]
Dne 19. listopadu 1957 se stal prezidentem Československa, když pro něj hlasovalo všech 353 přítomných poslancůNárodního shromáždění.[11] V roce 1960 vyhlásil rozsáhlou amnestii a na svobodu se tak dostala řada odsouzených z politických procesů 50. let. Jelikož však v době jeho úřadu výkonnost ekonomiky neustále klesala, musel Novotný hledat další východiska v této oblasti. V roce 1963, v době zhroucení tzv. 3. pětiletky, která musela být zrušena a přeplánována, odvolal z funkce předsedy vlády stalinistuViliama Širokého a nahradil jej pragmatičtějšíJozef Lenárt. Díky tomu byly v roce 1965 přijaty reformní návrhy ekonomaOty Šika. V roce 1967 chtěl Novotný obnovit tvrdší kurs, ale vzhledem k již probíhajícímu procesu uvolňování bylo již pozdě. V té době již intelektuálně nestačil novodobým úkolům a jeho spontánní vystoupení vyvolávala často smích a vtipkování mezi obyvatelstvem.[12] Sám o sobě a o svých schopnostech pochyboval. Svědectví jeho neteře z konce padesátých let 20. století popisuje, jak Novotný drží hlavu v dlaních a stěžuje si, že na funkci nestačí a nemůže v ní obstát. Styděl se před vzdělanými lidmi, a k inteligenci se proto choval tvrdě a přezíravě.[13]
V době jeho působení v čele státu došlo postupně k značnému uvolnění a k částečnérehabilitaci většiny nespravedlivě odsouzených v 50. letech. Podle historikaJiřího Pernese Novotný trávil v prezidentském úřadě svá dopoledne v pondělí, ve středu a v pátek. Většinu času totiž nadále věnoval své důležitější funkci prvního tajemníka ÚV KSČ. Novotný byl první hlavou státu, která se nechávala oslovovat „soudruhu prezidente“, a po nástupu do funkce si nechal snížit plat.[14]
V roce 1960 na zasedání tehdejšího ÚV KSČ 13. a 14. ledna aktivně prosadil schválení návrhu novéústavy, tzv.socialistické, nahrazujícíÚstavu 9. května z roku 1948 (kterou tehdejší prezidentEdvard Beneš odmítl podepsat). Krátce poté se sešloNárodní shromáždění, které 9. dubna 1960 schválilo novou územní organizaci státu, spočívající ve slučování okresů a snížení počtu krajů. 5. až 7. července na celostátní konferenci KSČ Novotný v hlavním projevu konstatoval „vítězství socialismu“ (čímž myslel téměř úplnou likvidaci soukromého podnikání a vlastnictví výrobních prostředků v ČSR a vznik společnosti bez vykořisťovatelských tříd). 11. července 1960Národní shromáždění schválilo tuto novou, tzv. socialistickou ústavu. Tím byl tradiční názevČeskoslovenská republika změněn naČeskoslovenská socialistická republika (ČSSR) a byl zaveden i nový státní znak. Pro Antonína Novotného byl hlavním problémem v řízení společnosti problémslovenský. Ve chvíli, kdy byla schválena ústava v roce 1960 a Československo se považovalo za socialistickou zemi, šlo v podstatě o centralistické řízení, takzvanýdemokratický centralismus. Antonín Novotný a jehopragocentrický aparát velice silně zastával tuto teorii, ve které pro slovenské národní orgány a vůbec sebeuplatnění slovenského národa jak politicky, tak kulturně nebylo žádné místo. Od představitelůMatice odmítl převzít dary a obvinil je z podporyseparatismu. Při návštěvě Slovenska zakázal vzít dary od Matice slovenské i své manželce se slovy: „Božka nic neber.“ Pak odjel do Prahy.[15]
V šedesátých letech se však československá společnost postupně značně liberalizovala. Byla zavedena tzv.Nová hospodářská soustava, vznikala malá divadla,nová vlna ve filmu, začaly být vydávány výrazně svobodomyslnéLiterární noviny atd. Značnou pozornost věnoval Antonín Novotný tělovýchovným vystoupením (československá spartakiáda).
Dne 12. listopadu 1964 byl po uplynutí sedmiletého funkčního období podruhé zvolen československým prezidentem. Ruku pro něj zvedlo všech 294 přítomných poslancůNárodního shromáždění.[10]
Novotného se značně dotkly tzv.strahovské události na konci října 1967 a osobně se pokusil na Strahově v menze kolejí neúspěšně hledat se studenty řešení vzniklé nespokojenosti.Masarykovské názory studentů se dostávaly do přímého konfliktu s jeho názory. Studenti hovořili o svobodné vůli člověka, nepotřebnostiLidových milicí, porušování akademické svobodyStátní bezpečností, potlačování studentských nepokojů a také o možnostech drobného soukromého podnikání. Na podzim roku 1967, po pokusu Novotného omezit liberalizaci (bylo zastaveno vydávání oblíbených liberálních Literárních novin, zakázal např. promítání filmuBílá paní, který tehdy zaplňoval československébiografy), vznikla politická krize, které využili jeho odpůrci. StalinistéBiľak aKolder a takéHendrych se spojili s reformními komunisty ve snaze odvolat Novotného z funkce prvního tajemníka ÚV KSČ, a to i přesto, že se za něj postavily Lidové milice, které poté při jeho únorovém projevu zcela zaplnily pražské Staroměstské náměstí. Jako řešení vzniklé patové situace on sám navrhl svého oblíbence,[16][17] slovenského komunistuAlexandra Dubčeka jako kompromisního kandidáta[zdroj?] na funkci 1. tajemníka ÚV KSČ. Dubček pak byl 5. ledna 1968 zvolen do této funkce a Antonín Novotný zůstal prezidentem až do 22. března 1968[18], kdy byl přinucen odstoupit i z tohoto úřadu a zcela odejít z politického života. V květnu 1968 byl odvolán ze všech funkcí a bylo mu pozastaveno členství v KSČ. Vráceno mu bylo v obdobínormalizace v roce 1971, ale do politického života se již nevrátil.[19]
Antonín Novotný zemřel 28. ledna 1975 po krátké těžké nemoci na infarkt myokardu ve věku 70 let ve Státním sanatoriu v Praze. Zpráva o jeho smrti vRudém právu připomněla, že byl zakládajícím členem KSČ.[20] Poslední rozloučení se konalo dne 1. února 1975 ve velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích. Pohřbu se zúčastnila delegace vedená členem Ústředního výboru KSČ Emilem Mertlem.[21]
.svg)
Antonín Novotný odmítl žádost Brežněva o přijetí sovětských jednotek na území Československa,[22] nepodporoval nástup Brežněva k moci (přiklonil se na stranu jeho rivalaKosygina), umožnil postupnou liberalizaci. Jeho postoj ke Slovensku je často označován za problematický. NapříkladMatici slovenskou pomluvil (což vyplývalo z jeho nedostatečného nejen historického vzdělání), 5. až 7. července 1960 omezil pravomociSlovenské národní rady a pomocí dalších orgánů zrušilSbor pověřenců – národní orgán moci vládní a výkonné na Slovensku. Tím pádem se Československo stalo de facto unitárním státem. Po krachu III. pětiletého plánu v roce 1963 získal pochybnosti o centrálním řízení československého hospodářství (vystoupení na Letné 9. května 1963). Zejména v roce 1965 připustil význam prezidentůT. G. Masaryka a Beneše na vzniku a obnově Československa. Při rehabilitacích nepřímo odsoudil neblahou roli obou svých bezprostředních předchůdců ve funkci prezidenta republiky.
Po roce 1989 vzniklo několik filmů či seriálů, které se zabývaly obdobím let 1948–1968, které bylo klíčové jak pro Československo, tak pro Novotného samotného. Antonína Novotného ztvárnili:
| Zdeněk Bureš | seriálČeské století, režieRobert Sedláček, 2013 |
| Jan Novotný | filmVlny, režieJiří Mádl, 2024 |
Prezident Novotný se stal, podobně jako jeho předchůdci,[23][24][25] terčem četných anekdot, které se vysmívaly jeho nevzdělanosti.[26] Mezi lidmi měl přezdívku „der schöne Toni“. Když se jako host zúčastnil zasedání Valného shromážděníOSN, byl údajně zvolen nejkrásnějším státníkem, který na jednání byl.[27]
Československý válečný kříž 1939[28]
Pamětní odznak druhého národního odboje[28]
Řád 25. února[28]
Řád budování socialistické vlasti[29]Řád Klementa Gottwalda – za budování socialistické vlasti[30][pozn. 1]
Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR[28]_ribbon.gif)
Řád královny ze Sáby (Etiopie)[34]
Královský řád Kambodže (Kambodža)[35][pozn. 2]
Řád hvězdy Indonéské republiky I. třídy (Indonésie)[36]
Řád jugoslávské velké hvězdy (Jugoslávie)[37]
Řád Nilu (Sjednocená arabská republika)[38].gif)
Řád Pahlaví (Írán)[39]Jeho celoživotní zálibou bylmariáš[40], který hrál i ve své rezidenci na Orlíku.[40] Také při dlouhotrvajících letech na zahraničních cestách se této zábavě věnoval. Jeho partnerem byl obvykleVáclav David (ministr zahraničí),Jiří Hendrych (tajemník ÚV KSČ) a Ladislav Novák (vedoucí Kanceláře prezidenta)[40].
Obrázky, zvuky či videa k tématuAntonín Novotný na Wikimedia Commons
OsobaAntonín Novotný ve Wikicitátech| Prezidenti Československa | |
|---|---|
Tomáš G. Masaryk(1918–1935) •Edvard Beneš¹(1935–1938) •Emil Hácha(1938–1939) •Edvard Beneš¹(1945–1948) •Klement Gottwald(1948–1953) •Antonín Zápotocký(1953–1957) •Antonín Novotný(1957–1968) •Ludvík Svoboda(1968–1975) •Gustáv Husák(1975–1989) •Václav Havel(1989–1992) | |
| ¹ Beneš byl v letech 1940–1945prezidentem v exilu | |
| Generální tajemníci ÚV KSČ | |
|---|---|
1921–1922:Václav Šturc • 1922–1924:Alois Muna • 1924–1926:Josef Haken • 1927–1929:Bohumil Jílek • 1929–1953:Klement Gottwald (1945–1953 předseda strany) • 1945–1951:Rudolf Slánský • 1953–1968:Antonín Novotný • 1968–1969:Alexander Dubček • 1969–1987:Gustáv Husák • 1987–1989:Miloš Jakeš • 1989:Karel Urbánek | |
| Vláda Antonína Zápotockého a Viliama Širokého | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Antonín Zápotocký(jmenován 15. června 1948,KSČ) •Viliam Široký(jmenován 21. března 1953,KSČ) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 15. června 1948 | Viliam Široký(náměstek předsedy vlády do 21. března 1953,KSČ) •Zdeněk Fierlinger(náměstek předsedy vlády do 14. září 1953,KSČ) •Ján Ševčík(náměstek předsedy vlády do 29. května 1952,SSO) •Vladimír Clementis†(zahraničí do 18. března 1950,KSČ) •Ludvík Svoboda(obrana do 25. dubna 1950,KSČ) •Antonín Gregor(zahraniční obchod do 2. prosince 1952,KSČ) •Václav Nosek(vnitro do 14. září 1953,KSČ) •Jaromír Dolanský(finance do 5. dubna 1949,KSČ) •Zdeněk Nejedlý(školství a osvěta do 31. ledna 1953,KSČ) •Alexej Čepička(spravedlnost do 25. dubna 1950,KSČ) •Václav Kopecký(informace do 31. ledna 1953,KSČ) •Augustin Kliment(průmysl, těžký průmysl do 1. srpna 1952,KSČ) •Július Ďuriš(zemědělství do 10. září 1951,KSČ) •František Krajčír(vnitřní obchod,KSČ) •Alois Petr(doprava do 14. prosince 1951,ČSL) •Evžen Erban(sociální péče do 8. září 1951,KSČ) •Ludmila Jankovcová(výživa,KSČ) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Emanuel Šlechta(technika do 20. prosince 1950,ČSS) •Alois Neuman(pošty, od 30. dubna 1952 spojů,ČSS) •Vavro Šrobár(sjednocení zákonů do 6. prosince 1950,Strana slobody) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| †Popraveni ve vykonstruovaném politickémprocesu se Slánským. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
