Praděd Antonína Dvořáka, rolník Jan Dvořák (1729–1777), se narodil i zemřel v Třeboradicích. Antonínův děd, Jan Nepomuk Dvořák, se narodil v Třeboradicích v roce 1764. V letech 1818–1824 a 1830–1838 měl v Nelahozevsi v domě č. 24 pronajatý řeznický krám. Se svou manželkou Annou, rozenou Bobkovou měl 14 dětí. Zemřel v Nelahozevsi v roce 1842, jeho žena pak roku 1848. Měli také pronajaté řeznictví v Dřínově, kde se jim roku 1814 narodilFrantišek Dvořák, skladatelův otec. Ten se vyučil řezníkem a poté odešel na osm let na „zkušenou“ naMoravu a doUher. Po návratu se v roce 1840 vChržíně oženil sAnnou Zdeňkovou (1820–1882), která pocházela z Uhů a byla dcerou šafářelobkovického panství. K provozování řeznictví si manželé pronajali v Nelahozevsi dům č. 24 a později i tzv.Engelhardtovu hospodu na č. 12, v letech 1855–60 žili veVelké hospodě veZlonicích čp. 69, hostinec měli později pronajatý také vKladně, kde Anna zemřela 15. prosince 1882, jako manželka soukromníka Františka Dvořáka z Kladna a byla zde také 17. prosince pohřbená.[5] Připomíná ji zde památkově chráněný žulový pomník na bývalém hřbitově v parkuDvořákovy sady uměstského divadla (Antonín Dvořák má poblíž bustu; obojí iniciovalCyril Novotný z tamního pěveckého spolkuSmetana). František zemřel 28. března 1894 jako soukromník veVelvarech a byl zde pohřben 1. dubna u sv. Jiří.
Matriční záznam o narození Antonína DvořákaArch ze sčítání lidu v roce 1857 pro Zlonice čp. 69, na kterém je zapsán Antonín Dvořák.
V Nelahozevsi v domě č. 12 se manželům Františkovi a Anně Dvořákovým 8. září 1841 narodil syn Antonín, první z devíti dětí. V roce 1847 začal Antonín Dvořák chodit do školy a pod vedením učitele Josefa Spitze také hrát na housle. Otec původně pro syna rovněž plánoval práci řezníka (domněnka, že se vyučil řezníkem, byla vyvrácena).[6] V letech 1853–1856 mladý Antonín pobýval veZlonicích, kde se ho ujal místníučitel a varhaníkAntonín Liehmann. Antonín se u Liehmanna učil hudební teorii, hrát nahousle,klavír a varhany.
S cílem zvýšit své příjmy poskytoval mladý Dvořák hodiny hry na klavír. Tak se seznámil se svou budoucí manželkou. Původně se zamiloval do své žačkyJosefíny Čermákové, ta ale neopětovala jeho city a provdala se později za hraběteVáclava Roberta z Kounic. 17. listopadu roku 1873 se Antonín Dvořák oženil[9] s mladší sestrou Josefy,Annou (1854–1931).[10][11]
Manželům Antonínovi a Anně Dvořákovým se narodilo celkem devět dětí:
Otakar (4. 4. 1874 – 8. 9. 1877), zemřel na onemocnění neštovicemi;
Josefa (19. 8. 1875 – 21. 8. 1875);
Růžena (18. 9. 1876 – 13. 8. 1877), zemřela na otravu fosforem;
Otilie (6. 6. 1878 – 5. 7. 1905), v roce 1898 se provdala za Dvořákova žáka, hudebního skladateleJosefa Suka, 1 syn;[12]
Anna (13. 1. 1880 – 10. 9. 1923), manžel Josef Sobotka, 2 děti;
Počátek Dvořákovy skladatelské tvorby se dá zdokumentovat k roku 1861.[14] Jeho první skladatelské pokusy se však nesetkaly s větším veřejným ohlasem.[15] Po své svatbě začal pracovat jako varhaník vkostele sv. Vojtěcha na Novém Městě.[16]
Do Dvořákovy skladatelské dráhy zasáhl významným způsobem pražský rodák, hudební kritik působící veVídniEduard Hanslick. V roce 1877 informoval Dvořáka, že jeho dílo přilákalo pozornost tehdy výrazné osobnostihudebního romantismu, skladateleJohannese Brahmse,[17] který jej posléze doporučilberlínskému nakladateli hudebních dělFritzi Simrockovi. Dvořák pak pro Simrocka v roce 1878 napsal první řadu svýchSlovanských tanců a získal za ni velmi pozitivní kritiku, a to i od Hanslicka samotného. S Brahmsem zůstal Dvořák po dlouhá léta v přátelském poměru. Navštívil jej na smrtelné posteli a pak se zúčastnil jeho pohřbu, který se konal 6. dubna 1897.[18]
Rodina Dvořákových byla častými hostyhraběte JUDr.Václava Roberta z Kounic na zámečku veVysoké u Příbramě. Zde Antonín Dvořák bydlel nejprve ve správcovském domě hraběte Kounice, který byl jeho švagrem. Později od něj koupil na východním druhém konci vesnice za 2 000 zlatých opuštěný špýchar s dlouhodobě neobývanou budovou správce ovčína.[19] Špýchar nechal přestavět na své letní sídlo, kde s nadšením sadařil, choval holuby a komponoval.
Úspěšně se uplatnil i jakodirigent svých skladeb. Roku 1884 byl pozván doLondýna, aby vRoyal Albert Hall dirigoval svouStabat Mater, vokálně-instrumentální dílo, složené po smrti jedné z jeho dcer. Na koncert přišlo 12 tis. diváků.[20] Setkal se s ohromujícím úspěchem a získal tak silné vazby naanglickou hudební scénu, kde ho vynikající výkony souborůsborovéhozpěvu motivovaly k dalšímu kompozičnímu úsilí v oblasti skladeb vokálně-instrumentálního charakteru. JehoRekviem, poprvé uvedené v roce 1891 v Birminghamu pod skladatelovou taktovkou (českápremiéra se uskutečnila v Národním divadle v Praze v dubnu roku 1892), bylo vyvrcholením této činnosti. Na základě svých hudebních úspěchů získalčestný doktorát v Praze a naCambridgeské univerzitě.[21]
Dvořák se přátelil s ruským skladatelemČajkovským, který ho v roce 1890 pozval koncertovat v Moskvě a Petrohradě.[22]
Dvořák s rodinou a přáteli v USA (1893): zleva manželkaAnna, syn Antonín, Sadie Siebertová,Josef Jan Kovařík, matka Sadie Siebertové, dcera Otilie, Antonín Dvořák
V roce 1892 byl Dvořák obeslán dopisem zeSpojených států amerických. Zakladatelka americké národní konzervatoře v New Yorku,Jeanette Thurberová, se ho snažila získat jako ředitele této instituce. Nejprve sice váhal, ale pak nabídku přijal. Jeho pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1892–1895 mu přinesl další pocty a definitivně i světovou proslulost. Během jeho pobytu jej doprovázel česko-americký houslistaJosef Jan Kovařík, se kterým se Dvořák potkal v Praze.[23]
Hlavním Dvořákovým úkolem v Americe bylo pomoci najít americké hudbě tvář. Podle českého skladatele se tak mělo stát především díky inspiraci indiánskou a afroamerickou hudbou. Jeho žákHarry T. Burleigh, jeden z prvních černošských skladatelů, Dvořákovi předvedl kouzlo amerických spirituálů.[24] Kovařík jej o letních prázdninách roku 1893 přivedl do svého rodného domu ve Spillville,[25] kde Dvořák zkomponoval několik komorních děl.
Kvůli problémům s vyplácením honoráře se však Dvořák nakonec vrátil do Prahy, svou roli v tom ale sehrála i jeho stále stoupající prestiž v Evropě a stesk po domově.
Podpis Antonína Dvořáka na autografu 9. symfonieDvořákův pohřeb 5. května 1904 byl národní událostí[26]
Po návratu do Čech Dvořák především odpočíval s rodinou veVysoké u Příbramě. Právě zde pak složil dvě ze svých nejznámějších oper –Rusalku aArmidu. V této poslední fázi tvorby mu byl inspirací také český folklór.
V roce 1895 se Dvořák stal profesorem napražské konzervatoři,[27] kde vychoval řadu významných českých skladatelů, jakými byli např.Vítězslav Novák,Oskar Nedbal aJosef Suk starší. Josef Suk se seznámil a později, v roce 1897, oženil s Dvořákovou dcerou Otilií a stal se tak jeho zetěm.
Dvořákovy šedesáté narozeniny v roce 1901 se staly národní událostí.[30]
V roce 1901 byl panovníkem jako první hudebník jmenován doživotním pairemPanské sněmovnyŘíšské rady ve Vídni[31] a v témže roce se Dvořák stal nástupcemAntonína Bennewitze ve funkci ředitele Pražské konzervatoře.[32]
Antonín Dvořák zemřel po pěti týdnech nemoci dne 1. května 1904. Dobová oficiální diagnóza stanovila jako příčinu úmrtímozkovou mrtvici.[33] Moderní výzkum se přiklání k úmrtí na plicní embolii v důsledku dlouhodobého klidu skladatele na lůžku.[34] Dne 5. května byl pohřben naVyšehradském hřbitově.[35][36] Zanechal po sobě velké dílo a také několik nedokončených prací.
Dvořák byl velmi zbožný muž, měl laskavou a nekomplikovanou osobnost. Mezi jeho velké záliby (vyjma lásky k hudbě) patřila železnice a chov holubů. Trpělagorafobií, která se ke konci života stupňovala.
„
Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, aby „domluvil, v čem jsme předešle přestali“. To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla.
Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou.
Často komponoval hned, jakmile se vzbudil. Hudební myšlenku si nejprve „zahrál“ na svrchnici postele. Psával-li u stolu, držel brko mezi zuby a prsty hrály na kabátě nebo na nohách. Až za chvilku se obrátil k pianu, přehrával a přitom tichým hlasem zpíval. Často jsem se vplížila do pokoje a poslouchala. On mi hleděl do očí, slabě hvízdal a jistě ani nevěděl, že jsem na světě.
Kriminalistický ústav v Praze na základě rozboruDNA skladatelova vnuka Antonína Dvořáka (* 1929) (syna Otakara Dvořáka), zjistil, že předkové Dvořáků v mužské linii pochází z Kazachstánu nebo Pákistánu.[38]
Jehoumění je naprosto osobitouklasicistně-romantickou syntézou. Síla a absolutní jedinečnost skladatelova je přítomna především v orchestraci ainstrumentaci. Jeho tvůrčí vývoj probíhal v několika etapách: první skladby vyrůstají z odkazuBeethovena aSchuberta, druhá fáze jeho úsilí je však již zcela v režii jeho osobitého cítění, kdy projevuje již naprosto originální a specifické hudební chápání jak po formální, tak obsahové stránce. Třetí období je typickým příklonem k vlasteneckým námětům a českým hudebním inspiracím (kantátaHymnus,Moravské dvojzpěvy).
Zvláštního zabarvení dodalo jehohudbě úsilí o obecněslovanský ráz tvorby, kterým obohatil nejvýrazněji světovou hudební tvorbu. Podobně (aniž by však opustil české a slovanské charakteristiky) byl za svého amerického pobytu inspirován hudboučernošskou aindiánskou, což se projevilo v jeho9. symfonii, zvané „Z Nového světa“, která patří k nejlepším dílům tohoto druhu v celé hudební historii. V posledním období dospěl k osobitě barvitému projevu v souvislosti s inspirací českýmipohádkami abájemi (operyČert a Káča,Rusalka,Jakobín,Armida).
Nejrůznější dokumenty a další památky (notovéautografy, korespondence, listinné materiály, výtvarná díla, dobové fotografie, programy, plakáty) na tohoto výjimečného skladatele jsou umístěny v Muzeu Antonína Dvořáka, které od doby svého vzniku v roce 1932 sídlí v baroknímletohrádku Amerika v Praze.
Jeho dílo je bohaté jak svým počtem, tak rozsahem forem – čítá téměř 120 opusů, z nichž většina představuje velkáorchestrální, vokálně-instrumentální čihudebně dramatická díla.
Po Dvořákovi byl v letech 1991–2018 pojmenován český vlakový spoj (jeden a později pár vlaků) kategorieEuroCity, jezdící mezi Prahou, Vídní a Grazem, od roku 2014 v kategoriirailjet, od roku 2018 nesou však všechny spoje na této lince jméno Vindobona.[44]
V roce 2018 vznikla pomocí umělé inteligence skladba „From The Future World“. Na základě rozepsané skici objevené po více než 100 letech byla za pomoci umělé inteligence AIVA dokončena.[45][46] Zcela nová skladba o třech větách je založená na motivech a vzorcích komponování Antonína Dvořáka. První ze tří vět nahrálIvo Kahánek, klavírista Pražské Filharmonie.[47]
↑ Nejraději mi říkal indiáne. Vycházejí vzpomínky na skladatele Dvořáka.iDNES.cz [online]. 2017-02-12 [cit. 2023-07-30].Dostupné online.
↑Burghauser,Antonín Dvořák Thematický Katalog (2006), s. 105 ("Dvořákův pohřeb je opět i národní manifestací.")
↑Černušák (1963), s. 278 ("... nastoupil opět jako prof. pražské kons. [od X. 1895]")
↑Černušák (1963), s. 278 ("... zakotvilo jeho dílo ve Vídni zásluhou H. Richtra i G. Mahlera, v Německu vlivem H. Bülowa a Jos. Joachima; v Anglii se o ně zasloužil Jos. Barnby a Alex. Mackenzie.")
↑KOLÁČNÝ, Ivo.Řády a vyznamenání habsburských monarchií. Druhě přepracované a rozšířené vydání. Praha: Elka Press, 2023. 362 stran. str 229
↑Černušák (1963), s. 279 ("Premiéra Rusalky ... a D. šedesátka byly počátkem rozsáhlých oslav v cizině i doma ...")
↑j. b. Antonín Dvořák jmenován byl panovníkem doživotním členem panské sněmovny říšské rady.Dalibor. Časopis pro všecky obory umění hudebního. 1901-04-20, roč. 23, čís. 16, s. 132.Dostupné online.
↑Černušák (1963), s. 279 ("Zemřel, raněn mozkovou mrtvicí ...")
↑ Rozbor sto let starého léku ukázal, čím se před svou smrtí léčil Antonín Dvořák.www.nm.cz [online].Národní muzeum, 2020-07-30 [cit. 2025-08-13].Dostupné online.
↑ Hrobka hudebního skladatele Antonína Dvořáka na Vyšehradském hřbitově.212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-24.
↑Glóbus Antonína Dvořáka - Eliška a Bugatti | Česká televize. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online.
↑BENEDIKTOVÁ, Jana. Karban, pivo, řízky. Antonín Dvořák byl také jenom člověk.ČT24 [online].Česká televize, 2018-04-03 [cit. 2025-09-11].Dostupné online.
↑ From The Future World.www.fromthefutureworld.cz [online]. [cit. 2023-03-14].Dostupné online.
↑Umělá inteligence dokončila Dvořákovo dílo. Poslechněte si premiéru skladby Z budoucího světa [online]. ČRo Vltava, 2019-11-15 [cit. 2019-11-16].Dostupné online.
↑AIVA / Antonín Dvořák: From the Future World. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online.
BURGHAUSER, Jarmil. Antonín Dvořák. Praha: Bärenreiter Supraphon 2006.ISBN80-86791-26-2
CLAPHAM, John. Dvořák. New York: W. W. Norton 1979.ISBN0-393-01204-2
DÖGE, Klaus.Antonín Dvořák. Život - dílo - dokumenty. Praha: Vyšehrad 2013. s. 358.
NOVOTNÝ, Cyril.Vztahy Antonína Dvořáka ke Kladnu: Dvořákovy oslavy na Kladně. Ilustrace Stanislav Kulhánek. 1. vyd. Kladno: Výbor pro Dvořákovy oslavy na Kladně, 1941. 16 s.Dostupné online.
RYPL, Celestin.Sborník k oslavě stoletých narozenin Antonína Dvořáka : 1841-1941. 1. vyd. Praha: Evropské vydavatelstvo, 1941. 193 s.Dostupné online.
ŠOUREK, Otakar.Život a dílo Antonína Dvořáka. 4 sv. Praha : Hudební Matice Umělecké besedy, 1922–1933
TOMEŠ, Josef, a kol.Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl:Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s.ISBN80-7185-245-7. S. 273–275.
VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Antonín Dvořák (1841–1904).Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2011, 22(3-4), s. 86–89. ISSN 1210-6097.
.jpg)
.jpg)
.JPG)
.jpg)
