| Antonín Benjamin Svojsík | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. září1876 Praha Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 17. září1938 (ve věku 62 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | pedagog, zakladatelčeskéhoskautingu |
| Ocenění | Vyznamenání Zlaté lípy |
| Manžel(ka) | Julie Svojsíková |
| Rodiče | Antonín Svojsík (1830–1880) Ludmila roz. Havlíková (1852–1911) |
| Příbuzní | Alois Svojsík František Svojsík[1] Gustav Armin Svojsík (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Antonín Benjamin Svojsík (5. září1876Praha –17. září1938Praha-Podolí[2]) byl český pedagog a zakladatel českéhojunáctví. Výrazným způsobem ovlivnil celýčeský skauting.
Původním jménemAntonín František Svojsík se narodil jako druhý ze čtyř synů. Jeho starší bratr, knězAlois Svojsík (1875–1917), se proslavil rozsáhlou publikacíJaponsko a jeho lid (1913), která byla zdaleka nejobsáhlejší knihou o Japonsku v češtině z dob Rakouska-Uherska.[3]
Krátce po narození až do svých tří let bydlel s rodiči a sourozenci veDvoře Králové nad Labem, kde byl jeho otec Antonín Svojsík (13. 1. 1835Holice – 1. 2. 1880Dvůr Králové nad Labem), bývalý četnický strážmistr, soudním zřízencem. Po otcově smrti se matka Ludmila roz. Havlíková z Dobřichovic (1852–1911) přestěhovala do Prahy.
Od mládí byl pohybově nadaný a chtěl se stát učitelem tělocviku, což se mu splnilo. Rád zpíval a stal se členemČeského pěveckého kvarteta. Zde jako nejmladší člen získal přezdívku Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Antonín Svojsík několikrát navštívil v dospělosti město svého dětství Dvůr Králové a zúčastnil se Junáckých dnů.
Díky svému staršímu bratru Aloisovi a Josefu Meilbeckovi se seznámil se skautingem v roce1909 a o dva roky později se o prázdninách tehdy 35letý středoškolský profesor Svojsík zžižkovské reálky vydal doAnglie. Zde navštívil skautský tábor a seznámil se s novými metodami výchovy mládeže.[4] Vrátil se nadšený a začal překládat knihuScouting for boys odR. B. Powella. Ale uvědomoval si, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec samostatně nevydal.
Po prázdninách1911 sestavil pokusnou skautskou družinu z žáků žižkovské reálky. Radil se s významnými odborníky a získal pro spolupráci další známé osobnosti, např. profesory Čádu, Drtinu,Masaryka,Kramáře apod. V roce1912 vydal knihuZáklady junáctví, do které přispěla řada dalších spisovatelů a středoškolských profesorů –M. Aleš (nakreslil obálku),A. Jirásek,K. V. Rais, dr.J. Guth-Jarkovský a další. Skauting také začal intenzivně propagovat přednáškami napříč Českem.
Reakce veřejnosti byla rozporuplná. Např.Humoristické listy označily skauty jako moderní cikány, jiní zachovávali zdrženlivý postoj.[4]
V roce1912 o prázdninách vedl první skautský tábor nedaleko hraduLipnice. Tábor měl 13 účastníků, jeho průběh Svojsík vylíčil v brožurceDen v táboře Junáků. Známý je takéSkautský deníkJiřího Wolkera, kde básník popisuje své zážitky z tábora na stejném místě z roku1916.
Svojsík se nejprve pokusil začlenit vznikající skautské družiny doSokola, kde ale neuspěl. Založil tedy 15. června1914 samostatný skautský spolekJunák – český skaut, jehož prvním starostou se stal pražský hygienik dr.Čeněk Klika.[4]
V roce1915 začal vydávat časopisJunák, který udržel vydávat i v těžkéválečné době. Podařilo se mu udržet činnost spolku navzdory tlaku, aby byli skauti využiti pro válečné účely; místo toho inicioval četnou charitativní pomoc, například ve prospěchČerveného kříže, a vydal příručkuPolní hry, již sice šlo využít pro předvojenskou výchovu, ale neobsahovala aktivity čistě vojenské. Za ústupky rakousko-uherské moci byl v Junáku kritizován.[5]
V roce1918 bylo v Praze asi 300 skautů[zdroj?] a ti se zapojili plně do službyNárodního výboru. Byla vytvořena skautská pošta, která se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době. Starší skauti působili jako ostraha důležitých objektů, skautky zase jako úřednice, telefonistky a tlumočnice.[6]
Po válce dne 7. června 1919 založil SvojsíkSvaz junáků – skautů RČS a stal se jeho náčelníkem, jímž zůstal až do své smrti.
V době první republiky pracoval v ústředí skautské organizace a skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobré pověsti. Vznikaly další skautské organizace s mírně odlišnými názory, které se Svojsík snažil sjednotit se Svazem; ke spojení však došlo až po Svojsíkově smrti pod vlivem hrozby fašismu na počátku roku 1939, kdy vzniklJunák – ústředí skautské výchovy.[4]
O prázdninách1938 odjel doRuska, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Také chtěl z vlastního pohledu poznat nové směry v ruské tělovýchově. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce a s velkým sebezapřením se vrátil domů2. srpna 1938. Po návratu prohlásil, že„skauting vylučuje totalitu, totalita vylučuje skauting“. Za týden ulehl s horečkami způsobenými streptokokovou nákazou, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči a17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodily svého náčelníka na památnýVyšehradský hřbitov.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAntonín Benjamin Svojsík na Wikimedia CommonsAutorAntonín Benjamin Svojsík ve Wikizdrojích
Digitalizovaná dílaAntonína Benjamina Svojsíka vČeské digitální knihovně
