| Antonín Balatka | |
|---|---|
 | |
| Narození | 27. října1895 Královské Vinohrady,Čechy Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 25. června1958 (ve věku 62 let) Brno Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Ústřední hřbitov v Brně |
| Alma mater | Pražská konzervatoř |
| Povolání | hudební skladatel,dirigent,hudebník aučitel |
| Manžel(ka) | Vera Danilova |
| Ocenění | zasloužilý umělec |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databáziNárodní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Antonín Balatka (27. října1895Královské Vinohrady[1] –25. června1958Brno) byl českýdirigent askladatel.
Antonín Balatka se narodil27. října1895 naKrálovských Vinohradech (tehdy ještě nebyly součástíPrahy), otec Ferdinand Balatka (1862-??) byl kancelářský sluha (Kanzleidiener),[2] matka Františka, rozená Blažková (1864-??) pocházela zVysokého nad Jizerou. Byl z velmi chudých poměrů. V raném dětství ztratil otce, matka byla služebná, později prodavačka.[3] Přesto se snažila dát synovi pokud možno nejlepší vzdělání. Vystudoval reálné gymnázium a učitelský ústav. Po studiích krátce učil, ale v roce1914 se stal žákem pražské konzervatoře. Studoval hru na varhany u Antonína Elšlégra a ve skladbě absolvoval mistrovský kurz uVítězslava Nováka. Na studia si vydělával korepeticemi v pěvecké škole Marie Pivodové a působil i jako sbormistr akademického pěveckého sdružení„Praha“.
Jeho první veřejně provedenou skladbou bylaSuita pro klavír (ještě v době studia –1919). V červnu téhož roku Balatka absolvovalTriem pro klavír, housle a violoncello.
V roce1919 nastoupil do operylublaňského Národního divadla jako korepetitor opery, operety a baletu. Původně jednoroční smlouva se postupně protáhla na 10 let a z místa korepetitora se Balatka postupně propracoval na dirigenta a režizéra. VeSlovinsku se stal významným propagátorem české hudby. Uvedl zde mimo jiné cyklusSmetanových oper,FoersterovuEvu aJanáčkovuJejí pastorkyňu. Na symfonických koncertech řídil SmetanovuMou vlast,DvořákovuNovosvětskou i díla svého učiteleVítězslava Nováka. Úspěch měl jeho vlastní baletZ jitřní země (Oz jutrove dežele) a ceněna byla i jeho scénická hudba, kterou komponoval pro lublaňskou činohru. Kromě práce v opeře vyučoval i na lublaňské konzervatoři
Dne 18. června1923 se Antonín Balatka oženil s herečkou činohry Národního divadla v Lublani Verou Danilovou (1891-1971), rozenou Cerarovou,[1] která pocházela ze známé slovinské umělecké rodiny.
Přes mimořádné umělecké příležitosti, které mu Lublaň poskytla i přes zřetelné úspěchy, kterých zde dosáhl, Balatka velmi toužil vrátit se zpět do vlasti. Ucházel se o přijetí vNárodním divadle v Praze, nicméně teprve v roce1929 se stal prvním dirigentem a šéfem opery Národního divadla vBrně. Slovinská vláda i kulturní obec desetileté působení Antonína Balatky vysoce ocenila. Mimo jiné mu bylo uděleno vyznamenání králeAlexandra I. – Řád sv. Sávy IV. třídy
Ani po svém příchodu do Brna Balatka nepřerušil své styky s jihoslovanskou kulturou. Několikrát hostoval v Lublaňské opeře a naopak v Brně uváděl díla jihoslovanských autorů (Jakov Gotovac:Morana 1930,Ženich z onoho světa 1936,Petar Konjović:Koštana 1932). Vedle toho uvedl řadu významných premiér českých autorů (např.Leoš Janáček:Z mrtvého domu,Rudolf Karel:Smrt kmotřička,Otakar Ostrčil:Honzovo království,Bohuslav Martinů:Hry o Marii,Emil František Burian:Maryša,Ervín Schulhoff:Plameny,Pavel Haas:Šarlatán, operyOsvalda Chlubny aj.) i autorů světových, zejména ruských (Modest Petrovič Musorgskij:Chovanština,Ženitba,Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov:O neviditelném městě Kitěži,Car Ivan Hrozný,Ivan Ivanovič Dzeržinskij:Tichý Don) a francouzských (Jacques Ibert:Angelika,Paul Dukas:Ariana a Modrovous,Hector Berlioz:Trójané), ale téžWagnerovaSiegfrieda. V Brně pokračoval i ve své pedagogické činnosti. Hned v roce 1929 začal vyučovat na brněnské konzervatoři a roku1946 byl jmenován profesorem. O pět let později se stal docentem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde byl zároveň proděkanem hudební fakulty.
Když byla za německé okupace brněnská opera uzavřena, cestoval spolu s brněnskými operními pěvci po koncertech v regionu. Po osvobození byl znovu jmenován správcem opery, ale pro nemoc se této funkce vzdal a plně se věnoval skladatelské činnosti.
Z Balatkova divadelního působení pochází celá řada scénické hudby. Kromě již zmíněného baletuZ jitřní země zkomponoval zpěvohruSvaté jaro (1942, na libreto Vladimíra Kantora, neprovedena), hudbu keKyticiKarla Jaromíra Erbena, rozhlasové pásmo inspirovanéMájemKarla Hynka Máchy a kantátuPíseň o vrchním veliteli. Rovněž komponoval i hudbu pro film (Hřích mládí –1934).
Těžiště jeho díla však je v písních a sborech (výběr):
Poměrně malou část jeho tvorby tvoří komorní a orchestrální hudba.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAntonín Balatka na Wikimedia Commons