Antofagasta je přístavní město v severnímChile, asi 1130 km severně od hlavního městaSantiaga. Je centrem stejnojmennéhoregionuAntofagasta. Ve městě žijepřibližně 349 tisíc[1] obyvatel. Jméno města je odvozeno buď zkečuánštiny neboajmarštiny a znamená „město velkého ledkového ložiska“.
Antofagasta je město dlouhého a úzkého tvaru umístěné jižně od Mejilloneského poloostrova a severně od Cerro Coloso. Na východě je ohraničeno strmými horami, které jsou částíKordiller; na západě pakTichým oceánem. Antofagasta leží v pouštiAtacama, která patří k nejsušším oblastem na Zemi. Průměrné roční srážky jsou menší než 4 mm.
Domorodí obyvatelé se nazývali Changos a oblast byla ve středověku součástíŘíše Inků. Vzhledem k převládající poušti se zde španělští kolonisté objevili poměrně pozdě. Francisco de Cisternas y de la Fuente Villalobos, jeden z nejbohatších vlastníků půdy na severu Chilského království, získal území smlouvou ze 4. července 1674. Jeho pastviny, využívané k chovu dobytka, tvořily dlouhý severojižní pás podél pobřeží se sídlem nazvanýmHacienda de Paposo.
Název osady od roku 1679 znělNuestra Señora del Paposo (Naše Paní z Paposa), podle chrámu Panny Marie prvních španělských misionářů. Další místní názevPeñas Blancas španělsky znamená „bílé skály“ a byl odvozen z vápencových útesů na pobřeží.
Mapa Chile a Peru z roku 1793
Královský řád z roku 1777 zmiňuje vylidněnou oblast pouště Atacama v chilské jurisdikci, mapa z roku 1793 zobrazuje území s hranicí mezi Chile a Peru na řece Loa, pod správou španělského guvernéra Chile a vicekrále Peru, Ambrosia O’Higginse.
V roce 1866 byla v kraji objevena velká ložiska dusičnanů: ledek byl v té době velmi důležitou surovinou pro výrobu hnojiv a výbušnin, dále byla odkryta ložiska stříbrné a měděné rudy, takže osada s pastvinami a pouštní oblast nabyly rychle velkého hospodářského a politického významu. Město bylo založeno mezi lety 1866 a 1874 jako přístav pro dopravu ledku a stříbra.
Ekonomika města byla a je založena na těžbě a zpracování surovin. V současnosti převládáměď, dříve se vyváželledek aguáno. Město bylo známé jako hlavní měďný přístav Chile, v současnosti tuto pozici pomalu ztrácí ve prospěch nedalekého městaMejillones (hlavně kvůli mnoha investicím v tomto městě, zahrnujícím i nový přístav). Město je politickým, hospodářským, kulturním i náboženským centrem metropolitní oblasti, také sídelním městem římskokatolické arcidiecéze. Velký význam mají služby turistického ruchu.
V roce 1918 vznikla z dosavadná průmyslové školy vysoká škola technická, orientovaná zvláště na hornictví a hutnictví místních surovin. Roku 1957 byla rozšířena o výuku pedagogiky a biologie ve svazku vysokých škol severní ChileCentro Universitario Zona Norte. Od roku 1981 je samostatnou univerzitou s několika fakultami.[2]
La Portada - skála v podobě kamenné brány o výšce 43 metrů a šířce 23 m; zformovala ji mořská eroze za dva miliony let, společně slavicí pobřežních útesů je od roku 1990 chráněnou přírodní památkou.
Ruiny Huanchaca - ruiny staveb hutního komplexu těžební společnosti Huanchaca; postaveny v letech 1888-1892 zandezitových kvádrů; později vojenská pevnost, nyní národní kulturní památka, zčásti přístupná jako muzeum pouště Atacama; vojenská kaple Panny Marie.
Pomník španělských králů
Pomník prvnímu obyvateli města (kolonistovi s loďkou)
Mano del Desierto (Ruka pouště), monument o výšce 12 metrů s ocelovou konstrukci a cementovým pláštěm; v poušti Atacama ve výšce 1000 metrů nad mořem jej vytvořil Mario Irarrázabal roku 1992; slouží mj. pro orientaci turistům.
_(Editado).jpg)
.jpg)
