Antifeminismus je široce definován jako opozice proti některým nebo všem formámfeminismu. Jako antifeminismus lze označit buď teoretické odmítnutí potřeby zrovnoprávnitženy ve společnosti a politice, nebo odpor vůči organizovaným hnutím, která takové zrovnoprávnění prosazují, nebo vůči konkrétním politickým krokům, která tato hnutí prosazují.
Antifeministé jsou stoupenci antifeminismu. Vyznačují se myšlenkami nebo chováním odrážejícím nedůvěru v ekonomickou, politickou a sociální rovnost pohlaví.[1] Antifeministé mohou být muži i ženy.
Francouzská aktivistka za práva ženHubertine Auclert použila v roce 1882 poprvé pojemféminisme, aby popsala svůj politický postoj. Pojem se rychle rozšířil především na mezinárodních konferencích a kongresech žen. VNěmecku ale našel jen málo využití v politických aktivitách žen, neboť krátce pofrancouzsko-německé válce v letech 1870-71 se chtěli Němci od svých francouzských sousedů jazykově vymezit. Zároveň to byl pravděpodobně důvod, proč se tento pojem v průběhu času přece jen prosadil. Odpůrci ženského hnutí shazovali snahy žen o emancipaci a prohlašovali feminismus za něco negativního. V reakci na to byli tito odpůrci brzy označováni jako antifeministé.[2]
Pojem vytvořila německá feministkaHedwig Dohmová v knizeAntifeministé (Die Antifeministen, 1902) podle vzoru tehdy již existujícího pojmuantisemitismus.[3][4] DíloAntifeministé se skládá v zásadě ze sbírky článků, které již publikovala v různých časopisech. Práce je ideologicky kritickou analýzou různých typů antifeministů a jejich motivů.
Téma antifeminismu nebylo v minulosti v českém veřejném prostoru probíráno, přestože pro to existovaly předpoklady. Vkomunistickém Československu byla nerovnost pohlaví zakotvena přímo v zákonech, muži byli diskriminovánipovinnou vojnou,[6] pozdějším věkem odchodu dodůchodu[7] a všeobecně rozšířeným svěřováním dětí z rozvedených manželství do péče matek.[8] V dnešní České republice jsou si již obě pohlaví teoreticky rovna, přetrvává však pověra o matce jako důležitějším rodiči pro dítě.[9]
Proto se v poslední době rozvinula kritika českýchfeministek, které na jednu stranu volají po odstranění všech přetrvávajících foremdiskriminace (např. požadavky na genderové kvóty v politických funkcích nebo v podnicích),[10] na druhou stranu mlčí o narovnání rodových rozdílů při rozhodování o péči o děti rozvedených rodičů,[11] případně proti rodičovské rovnosti aktivně vystupují.[12] S kritikou feminismu vystupuje např. lidskoprávní sdruženíK 213[13][14] nebo webový portál Střídavka.[15] Kromě rodičovské nerovnosti jsou feminismu zazlívány destrukce současné společnosti a totalitářské tendence.[16][17]
Ze současné české literatury se profiluje jako antifeministka např. spisovatelkaVěra Nosková, část jejíž tvorby je věnována kritice nerovného postavení mužů a žen. Její knihyChraňme muže aPříběhy mužů zaznamenaly dopadyfeminismu na muže a celou společnost, antiutopický románRozkošný zákon pak paroduje feministickou totalitu.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAntifeminismus na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloantifeminismus ve Wikislovníku | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
