Antarktida (název pochází z řečtiny a znamená „naprotiArktidě“, tedy v přeneseném významu „naproti severu“) je nejjižnější a nejméně obydlený kontinent na Zemi. Nachází se téměř celý jižně odJižního polárního kruhu a je obklopenJižním oceánem (známým také jako Antarktický oceán) a nachází se na něm geografickýjižní pól. Antarktida je pátým největším kontinentem, je asi o 40 % větší než Evropa a má rozlohu 14 200 000 km². Většinu Antarktidy pokrývá antarktický ledový příkrov o průměrné tloušťce 1,9 km.[2]
Antarktida je v průměru nejchladnější, nejsušší a největrnější ze všech kontinentů a má nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku. Jedná se převážně o polární poušť s ročním úhrnem srážek přes 200 mm podél pobřeží a mnohem méně ve vnitrozemí. V Antarktidě je zamrzlých asi 70 % světových zásob sladké vody, která by v případě tání zvedla hladinu světového oceánu o téměř 60 m. V Antarktidě se nachází i několik vodních ploch. Antarktida drží rekord v nejnižší naměřené teplotě na Zemi, a to -89,2 °C. V pobřežních oblastech mohou teploty v létě přesáhnout 10 °C.[2] Mezi původní druhy živočichů patříroztoči,hlístice,tučňáci,tuleni aželvušky. Tam, kde se vyskytuje vegetace, má většinou podobulišejníků nebomechů.
Ledové šelfy Antarktidy byly pravděpodobně poprvé spatřeny v roce 1820 během ruské expedice vedenéFabianem Gottliebem von Bellingshausenem aMichailem Lazarevem. V následujících desetiletích probíhaly další průzkumy francouzských, amerických a britských expedic. První potvrzené přistání provedl norský tým v roce 1895. Na počátku 20. století se uskutečnilo několik výprav do nitra kontinentu. Jako první dosáhli magnetického jižního pólu britští badatelé v roce 1909 a geografického jižního pólu poprvé dosáhli norští badatelé v roce 1911.
Název kontinentu pochází ze slovaantarctic, které pochází ze středofrancouzského antartique nebo antarctique („naproti Arktidě“) a následně z latinského antarcticus („naproti severu“). Antarcticus je odvozeno z řeckého ἀντι- ('anti-') a ἀρκτικός ('medvědí', 'severní').[3] Řecký filozofAristotelés psal v Meteorologii o „antarktické oblasti“ asi 350 let př. n. l.[4] Řecký geograf Marinus z Tyru údajně použil tento název ve své mapě světa z 2. století n. l., která je dnes ztracená. Římští autoři Gaius Julius Hyginus a Apuleius používali pro jižní pól romanizovaný řecký název polus antarcticus,[5] z něhož pochází starofrancouzské pole antartike (moderní pôle antarctique) doložené v roce 1270 a odtud středoanglické pol antartik, které se poprvé objevuje v pojednání anglického autora Geoffreyho Chaucera.[3]
Víra Evropanů v existenci Terra Australis – rozsáhlého kontinentu na dalekém jihu zeměkoule, který měl vyvažovat severní země Evropy, Asie a severní Afriky - existovala jako intelektuální koncept již od klasického starověku. Víra v takovou zemi trvala až do objevení Austrálie Evropany.[6]
Na počátku 19. století objevitelMatthew Flinders zpochybnil existenci samostatného kontinentu na jih od Austrálie (tehdy nazývané Nové Holandsko), a proto se zasazoval o to, aby se pro Austrálii místo toho používalo označení „Terra Australis“,[7][8] v roce 1824 koloniální úřady v Sydney oficiálně přejmenovaly kontinent Nové Holandsko na Austrálii a termín „Terra Australis“ zůstal jako označení Antarktidy nedostupný. V následujících desetiletích geografové používali výrazy jako „antarktický kontinent“. Hledali poetičtější náhradu a navrhovali názvy jako Ultima a Antipodea.[9] Název Antarktida byl přijat v 90. letech 19. století, přičemž první použití názvu se připisuje skotskému kartografovi Johnu Georgi Bartholomewovi.[10]
Většinuoligocénu byla Antarktida zaledněná, ale do polovinymiocénu zase roztála.Roald Amundsen a jeho muži se dívají na jižní pól, 1911
Před desítkami miliónů let v Antarktidě nebyla ledová pokrývka, alelesy.[11][12] Byly zde časté požáry.[13] V obdobíkřídy (před 145 až 66 miliony let) bylo v oblasti Antarktidy výrazně tepleji než dnes a podmínky v okolí Jižního pólu byly prakticky tropické.[14] Led se objevil přibližně před 46 milióny let.[15][chybí lepší zdroj] S počátkemoligocénu před 34 milióny došlo k masivnějšímu zalednění. Tou dobou došlo k oddělení Antarktidy od Ameriky.[16] A led je zde nepřetržitě 14 miliónů let, tedy déle než se předpokládalo.[17]
Antarktida nepatří žádnému státu. Má však bohaté zásobynerostů aryb, takže si na ni různé země dělaly nárok. Dvanáct států podepsalo v roce1959 smlouvu na podporu vědeckého výzkumu a míru na Antarktidě. Tuto smlouvu dosud podepsalo osmatřicet zemí. Jako součást úsilí, jež si klade za cíl uchovat tuto divočinu neporušenou činnostíčlověka, zde byla roku1991 na dobu 50 let zakázána těžba.
Vlajka Antarktického smluvního systému Poměr stran: 2:3
Zároveň jsou některými státy, jež si nárokují jednotlivá antarktická teritoria, nebo nižšími státními celky, jejímiž součástí jsou nárokovaná antarktická území, užívány vlastní teritoriální vlajky.Územní nároky na Antarktidu jsou však, dle komplexu smluv Antarktického smluvního systému, pozastaveny.
Mapa skalního podkladu AntarktidySatelitní obrázek AntarktidyToto je topografická mapa Antarktidy po rozpuštění ledového příkrovu (při započítání jakpostglaciálního vzestupu, tak vzestupu hladiny oceánů). Takto mohla Antarktida vypadat asi před 35 milióny let, kdy bylo na planetě ještě dostatečně teplé klima.
Antarktida mározlohu 13 829 430km², a to včetně šelfových ledovců a ostrovů. Rozloha bez nich činí 12 272 800 km². Nejvyšší horou jeVinson Massif v Ellsworthově pohoří s nadmořskou výškou 4892 m. Průměrná nadmořská výškakontinentu činí 1958 m včetně šelfových ledovců a 2194 m bez nich. Antarktida je pátým největšímsvětadílem na Zemi a je ze všech nejchladnější (vizPodnebí).
Objem ledu na Antarktidě je 27 mil. km³.[18] Jediná území bezledu, která lze v Antarktidě spatřit, tvoří horskévrcholy,nunataky aoázy, jako např.Suchá údolí McMurdo. Ledový příkrov podél jižního pobřeží během léta taje a odlamují se z něj velké kusy,ledové kry. Tyto kry mohou být až 60 metrů vysoké a mnoho kilometrů dlouhé. Pro lodě, které je míjejí, představují nesmírné nebezpečí.Maximální mocnost antarktickéholedovce je 4776 m, přičemž průměrná mocnost činí 1829 m.
Antarktida je nejchladnějším, největrnějším a nejsušším kontinentem na Zemi.[2] Nejnižší přirozená teplota vzduchu, která kdy byla na Zemi zaznamenána, byla -89,2 °C na ruské stanici Vostok na centrální plošiněVýchodní Antarktidy 21. července 1983.[20] Ještě nižší teplota vzduchu -93,2 °C byla zaznamenána v roce 2010 pomocí družice – mohla však být ovlivněna přízemní teplotou a nebyla zaznamenána ve výšce 2 m nad povrchem, jak je požadováno pro oficiální záznamy teploty vzduchu.[21] Naopak nejvyšší historicky naměřená teplota v Antarktidě o hodnotě +20,75 °C byla zaznamenána na Seymourově ostrově dne 9. února roku 2020.[22] Druhá nejvyššíteplota byla naměřena na argentinské staniciEsperanza dne 6. 2. 2020, a to +18,3 °C.[23] Průměrné teploty mohou dosahovat minimálně -80 °C (-112 °F) ve vnitrozemí kontinentu v zimě a maximálně přes 10 °C (50 °F) v blízkosti pobřeží v létě.[24]
Antarktida je polární pouští s malým množstvím srážek; na kontinent dopadá v průměru ekvivalent asi 150 mm vody ročně, většinou ve formě sněhu. Vnitrozemí je sušší a ročně tam spadne méně než 50 mm, zatímco v pobřežních oblastech obvykle více než 200 mm.[24] V několika oblastech s modrým ledem vítr a sublimace odstraňují více sněhu, než kolik se ho nashromáždí srážkami.[25] V suchých údolích dochází ke stejnému efektu nad skalním podkladem, což vede ke vzniku pusté a vysušené krajiny.[26] Antarktida je chladnější nežarktická oblast, protože velká část Antarktidy leží v nadmořské výšce přes 3 000 m, kde je teplota vzduchu nižší. Relativní teploSeverního ledového oceánu se přenáší přes arktický mořský led a zmírňuje teploty v arktické oblasti.[27]
Východní Antarktida je chladnější než jejízápadní protějšek, protože se nachází ve větší nadmořské výšce.Povětrnostní fronty jen zřídka pronikají daleko do nitra kontinentu, takže v jeho středu panuje chlad a sucho s mírnou rychlostí větru. V pobřežní části Antarktidy jsou běžné vydatné sněhové srážky, kdy bylo zaznamenáno až 1,22 m sněhu za 48 hodin. Na okraji kontinentu často vanou silné katabatické větry z polárních plošin o síle bouře. V létě dopadá na povrch jižního pólu více slunečního záření než na rovníku, protože zde každý den svítí 24 hodin.[2]
Ve druhé polovině 20. století se nejrychleji oteplovalAntarktický poloostrov, těsně následovanýZápadní Antarktidou, ale na počátku 21. století teploty rostly pomaleji.[28] Naopakjižní pól, který se nachází vevýchodní Antarktidě, se po většinu 20. století téměř neoteploval, ale mezi lety 1990 a 2020 teploty vzrostly třikrát více než celosvětový průměr.[29] V únoru 2020 byla na tomto kontinentu zaznamenána nejvyšší teplota 18,3 °C, což bylo o 0,8 °C více než předchozí rekord dosažený v březnu 2015.[30]
Existují důkazy, že oteplování povrchu Antarktidy je způsobeno lidskými emisemiskleníkových plynů,[31] ale je obtížné ho určit kvůlivnitřní proměnlivosti.[32] Hlavní složkou klimatické proměnlivosti Antarktidy je Jižní anulární mód (nízkofrekvenční mód atmosférické proměnlivosti jižní polokoule), který v létě pozdějších desetiletí 20. století vykazoval zesílení větrů v okolí Antarktidy spojené s nižšími teplotami nad kontinentem. Tento trend byl v rozsahu, který neměl za posledních 600 let obdoby; nejdominantnějším faktorem tohoto módu proměnlivosti je pravděpodobně úbytek ozonu nad kontinentem.[33]
Na nejstudenějším kontinentu byly objeveny pouze dva druhy původních kvetoucích rostlin, jedna nepůvodníinvazní kvetoucí bylina (Poa annua) a více než 50 druhůmechů ališejníků (celkem asi 1100 druhů rostlin). Zaznamenány byly takéřasy,houby abakterie. Roku1994 podali vědci zprávu o nárůstu počtu pobřežních rostlin.[zdroj?] Vlivem lidské přítomnosti ale klesá nedotčenost kontinentu a tak i biodiverzita.[34]
Vzhledem k drsným klimatickým a přírodním podmínkám je Antarktida obývána pouze vědeckými pracovníky výzkumných polárních stanic mnoha států. V letní sezóně jich je přes 4000, v zimní kolem 1000.[35] Jezdí sem ale i turisté.[36]
Antarktida má značná ložiskanerostných surovin. Využití těchto ložisek nastálo zakazujeProtokol o ochraně životního prostředí Smlouvy o Antarktidě, tento zákaz může být přehodnocen v roce2048. Případné využití také budou ztěžovat nepříznivé přírodní podmínky i odlehlost oblasti od vyspělýchprůmyslových center světa.
Nejvýznamnější jsou ložiskauhlí ve Transantarktickém pohoří a Viktoriině země,ropy azemního plynu v oblasti Ross-Weddellovy deprese,železných rud v zemi Královny Maud,cínu,mědi,uranu,zlata,diamantů,olova,manganu a dalších. Oceány obklopující Antarktidu jsou bohaté na tuleně a velryby i některé druhy ryb. Díky svému mohutnému ledovcovému příkrovu je kontinent největším rezervoárem sladké vody na světě.
Na samotném kontinentě není provozována téměř žádná hospodářská aktivita. V okolních mořích je provozovánrybolov (128 081 tun v roce 2006) aturistika (36 460 návštěvníků na lodích v roce 2007).[35] Některé letecké společnosti také provozují nad Antarktidou vyhlídkové lety.
Doprava v Antarktidě je vzhledem k extrémním podmínkám velmi náročná. První průzkumníci byli odkázáni především na lidskou, případně zvířecí sílu. V současnosti se díky moderním technologiím uplatňuje i mechanizovaná přeprava osob a nákladů.Dopravní prostředky musí odolávat silným mrazům a větru i všudypřítomnému ledu. Navíc je nutné dbát také na minimalizaci ekologických dopadů v relativně nenarušeném antarktickémekosystému. Ukládání odpadů, včetně starých vozidel, je zakázáno od platnostiProtokolu o ochraně životního prostředí v roce 1998.
Polární stanice Amundsen–Scott je spojena s pobřežím ledovou „dálnicí“
Jediný námořnípřístav na Antarktidě je u stanice McMurdo. V jiných místech musí lodě zakotvit dál odpobřeží a zásoby nebo cestující se do cíle přepravují malými čluny nebovrtulníkem. Během letních měsíců (leden–březen) navštěvuje antarktické pobřeží (zejménaAntarktický poloostrov) kromě vědeckých expedicí také množství soukromých jachet a turistických lodí. Většinou je jejich výchozím přístavemUshuaia v Argentině.
Historicky první pravidelnou leteckou linku na Antarktidu začala provozovat americká společnost. Byla určena jen pro vědce a výzkumníky. Přistávací plocha byla pojmenována podle australského dobrodruha a letce siraHuberta Wilkinse, který podnikl let na tento kontinent jako první, a to v roce1928.[37]
V Antarktidě (zejména na ostrově Vega a Ostrově Jamese Rosse) již byly objeveny zkameněliny mnoha druhohorních živočichů,plesiosaurů,mosasaurů a taképopulárních dinosaurů. Těch už známe z Antarktidy několik druhů, první byl přitom objeven již v roce1986 (v sedimentech geologickéhosouvrství Snow Hill Island).[38]
Antarktida je upravenaantarktickým smluvním systémem a ačkoli zde bylyúzemní nároky, tak po dobu platnostiSmlouvy o Antarktidě jsou zmraženy.[39] Využití Antarktidy může být čistě vědecké a není zde povolena žádná těžba.[40]
Uplatňuje se zde princip přísnédemilitarizace, který je kontrolován pravidelnými inspekcemi. Není možné zde umístit žádné zbraně, provádět manévry a ani zkoušky zbraní hromadného ničení.[41]
↑LETTINCK, Paul.Aristotle's Meteorology and Its Reception in the Arab World: With an Edition and Translation of Ibn Suwār's Treatise on Meteorological Phenomena and Ibn Bājja's Commentary on the Meteorology. [s.l.]: BRILL 524 s.Dostupné online.ISBN978-90-04-10933-9. S. 158. (anglicky) Google-Books-ID: lB0QKKodRzYC.
↑HYGINUS; HYGINUS, Gaius Iulius; HYGINUS.Hygini De astronomia. Příprava vydání Ghislaine Viré. Stutgardiae: Teubner, 1992. 176 s. (Bibliotheca scriptorum Graecorum et Romanorum Teubneriana).Dostupné online.ISBN978-3-519-01438-6. S. 176.
↑CAWLEY, Charles.Colonies in Conflict: The History of the British Overseas Territories. [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing 451 s.Dostupné online.ISBN978-1-4438-8128-9. S. 130. (anglicky) Google-Books-ID: TXnWCgAAQBAJ.
↑National days : constructing and mobilising national identity. [s.l.]: Basingstoke [England] ; New York : Palgrave Macmillan 256 s.Dostupné online.ISBN978-0-230-23661-5. S. 75.
↑CAMERON-AS, Margaret.Lying for the admiralty. Kenthurst: Rosenberg publishingISBN978-0-6480439-6-6. S. 20.
↑ Tne naming of Antarctica - Bartholomew Archive - National Library of Scotland.digital.nls.uk [online]. [cit. 2023-10-14].Dostupné online.
↑HRONOVÁ, Zuzana. Čeští vědci zbořili mýty o Antarktidě. Bývaly tu lesy, rostliny, dinosauři a dvoumetroví tučňáci.Aktuálně.cz [online].Economia, 2015-10-21 [cit. 2021-10-22].Dostupné online.
↑DUNNING, Hayley. Traces of ancient rainforest in Antarctica point to a warmer prehistoric world.phys.org [online]. 2020-04-01 [cit. 2021-10-22].Dostupné online. (anglicky)
↑Johann P. Klages, Ulrich Salzmann, Torsten Bickert, Claus-Dieter Hillenbrand, Karsten Gohl, Gerhard Kuhn, Steven M. Bohaty, Jürgen Titschack, Juliane Müller, Thomas Frederichs, Thorsten Bauersachs, Werner Ehrmann, Tina van de Flierdt, Patric Simões Pereira, Robert D. Larter, Gerrit Lohmann, Igor Niezgodzki, Gabriele Uenzelmann-Neben, Maximilian Zundel, Cornelia Spiegel, Chris Mark, David Chew, Jane E. Francis, Gernot Nehrke, Florian Schwarz, James A. Smith, Tim Freudenthal, Oliver Esper, Heiko Pälike, Thomas A. Ronge, Ricarda Dziadek & the Science Team of Expedition PS104 (V. Afanasyeva, J. E. Arndt, B. Ebermann, C. Gebhardt, K. Hochmuth, K. Küssner, Y. Najman, F. Riefstahl & M. Scheinert) (2020).Temperate rainforests near the South Pole during peak Cretaceous warmth.Nature,580: 81-86. doi:https://doi.org/10.1038/s41586-020-2148-5
↑EHRMANN, Werner U.; MACKENSEN, Andreas. Sedimentological evidence for the formation of an East Antarctic ice sheet in Eocene/Oligocene time. S. 85–112.Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology [online]. 1992-05. Roč. 93, čís. 1–2, s. 85–112.Dostupné online.ISSN0031-0182.doi:10.1016/0031-0182(92)90185-8. (anglicky)
↑BAILLIE, Katherine Unger. East Antarctic Ice Sheet has stayed frozen for 14 million years.phys.org [online]. 2015-12-15 [cit. 2021-10-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ New map of landscape beneath Antarctica unveiled.phys.org [online]. [cit. 2025-03-13].Dostupné online.
↑HUI, Fengming; CI, Tianyu; CHENG, Xiao. Mapping blue-ice areas in Antarctica using ETM+ and MODIS data.Annals of Glaciology. 2014-01, roč. 55, čís. 66, s. 129–137.Dostupné online [cit. 2023-10-14].ISSN0260-3055.doi:10.3189/2014AoG66A069. (anglicky)
↑FOUNTAIN, Andrew G.; NYLEN, Thomas H.; MONAGHAN, Andrew. Snow in the McMurdo Dry Valleys, Antarctica: SNOW IN THE MCMURDO DRY VALLEYS, ANTARCTICA.International Journal of Climatology. 2010-04, roč. 30, čís. 5, s. 633–642.Dostupné online [cit. 2023-10-14].doi:10.1002/joc.1933. (anglicky)
↑ROHLI, Robert V.; VEGA, Anthony J.; VEGA, Anthony J.Climatology. Fourth edition. vyd. Burlington, Massachusetts: Jones & Bartlett Learning 418 s.ISBN978-1-284-12656-3,ISBN978-1-284-11998-5. S. 241.
↑CLEM, Kyle R.; FOGT, Ryan L.; TURNER, John. Record warming at the South Pole during the past three decades.Nature Climate Change. 2020-08, roč. 10, čís. 8, s. 762–770.Dostupné online [cit. 2023-10-14].ISSN1758-6798.doi:10.1038/s41558-020-0815-z. (anglicky)
↑ Antarctica logs highest temperature on record of 18.3C.BBC News. 2020-02-07.Dostupné online [cit. 2023-10-14]. (anglicky)
↑GILLETT, Nathan P.; STONE, Dáithí A.; STOTT, Peter A. Attribution of polar warming to human influence.Nature Geoscience. 2008-11, roč. 1, čís. 11, s. 750–754.Dostupné online [cit. 2023-10-14].ISSN1752-0908.doi:10.1038/ngeo338. (anglicky)
↑STEIG, Eric J.; DING, Qinghua; WHITE, James W. C. Recent climate and ice-sheet changes in West Antarctica compared with the past 2,000 years.Nature Geoscience. 2013-05, roč. 6, čís. 5, s. 372–375.Dostupné online [cit. 2023-10-14].ISSN1752-0908.doi:10.1038/ngeo1778. (anglicky)
↑IPCC SROCC.IPCC Special Report on the Ocean and Cryosphere in a Changing Climate: Chapter 3 Polar Regions [online]. IPCC, 2019 [cit. 2023-10-14].Dostupné online.
↑LEIHY, Rachel I.; COETZEE, Bernard W.T.; MORGAN, Fraser; RAYMOND, Ben; SHAW, Justine D.; TERAUDS, Aleks; CHOWN, Steven L. Antarctica's wilderness has declined to the exclusion of biodiversity.www.biorxiv.org [online]. 2019-01-22 [cit. 2021-10-22].Dostupné online.doi:10.1101/527010. (anglicky)
↑abc CIA - The World Factbook - Antarctica.www.cia.gov [online]. [cit. 2009-06-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-25.
↑VÁCLAVÍKOVÁ, Jana. Vyfotit se s tučňákem, zalyžovat si na ledovci. Turisté zaplavují Antarktidu.Aktuálně.cz [online].Economia, 2020-03-03 [cit. 2021-10-22].Dostupné online. (anglicky)
↑ Letecké linka na pól.Týdeník Květy. Prosinec 2007, roč. XVII, čís. 51, s. 6.
.svg)
.jpg)
