Anglonormanština je označení pro dialektstaré francouzštiny používaný v Anglii v době vlády severofrancouzskýchNormanů. Používaly ji vyšší společenské vrstvy odexpanze Viléma Dobyvatele roku1066 zhruba do14. století (stoleté války).
Normané byli jako potomciVikingů takégermánského původu (slovo „norman“ pochází ze slovaseveřan, tj. „norseman“), kteří na počátku 10. století založilinormandské vévodství pod francouzskou svrchovaností a převzali francouzský jazyk (jazyk d’oïl), jejich dialekt se nazývánormanština.
Anglosaština jako jazyk porobenýchAnglosasů a anglonormanština vládnoucífeudální vrstvy se začaly mísit až ve13. století. Do té doby žily obě jazykové skupiny vedle sebe odděleně a často ve skrytém či otevřeném nepřátelství. Toto splývání mělo za následek vytvořenístřední angličtiny.
V anglonormanštině neproběhly některé souhláskové změny, ke kterým došlo ve vývoji standardní francouzštiny:[ka] → [ša] (cat × chat, anglicky × francouzsky kočka),[ga] → [ža] (garden × jardin, zahrada), germánské[w] → [g] (warranty × garantie, záruka). Původní hlásky slouží jako ukazatele toho, že daná anglická slova přešla z francouzštiny prostřednictvím anglonormanštiny. Pozdějšími výpůjčkami z francouzštiny pak vzniklydublety, např.catch achase (chytat někoho),warden aguardian (strážce).
S anglonormanštinou se lze setkat nastátním znaku Spojeného království: motto panovníkaDieu et mon droit („Bůh a mé právo“) a mottopodvazkového řáduHoni soit qui mal y pense („Hanba tomu, kdo o tom zle smýšlí“). Používá se také v britském parlamentu v některých ustálených frázích jakoLe Roy/La Reyne le veult („Král/Královna to chce“) při schválení zákona královnou.
