V tmavě modrých zemích je angličtina většinovým jazykem, ve světle modrých pouze úředním
Germánsky mluvící kmeny z různých částí severozápadníhoNěmecka (Sasové,Anglové) aJutska (Jutové) v pátém století našeho letopočtu vpadly do východníAnglie. Zde se jejich jazyk,anglosaština, rozšířila bud tím, že nově příchozí původníkeltské obyvatelstvo vytlačili, nebo došlo k postupné asimilaci a původní obyvatelé postupně jazyk a kulturu nové panující vrstvy přijali. Angličtina je tedy svým původemanglofríský jazyk.
Ať už byl postup jejího rozšiřování jakýkoliv, jednotlivé germánské dialekty se časem sloučily do jazyka dnes nazývaného „staroangličtina“, jenž připomínal některá dnešní nářečí severozápadního pobřežíNěmecka aNizozemí (resp.Fríska). Psaná angličtina si dlouho dále udržovala svojisyntetickou strukturu a víceméně byla tvořena jedním literárním standardem. Oproti ní mluvená staroangličtina tuto strukturu postupem doby ztrácela a stávala se víceanalytickou. Přišla o komplexnější systém práce s podstatnými jmény a začala se více spoléhat napředložky a pevné pořadí slov. Předpokládá se též, že byla ovlivňována vývojembritonských jazyků. Později byla ovlivněna i příbuznoustaronorštinou patřící meziseverogermánské jazyky, kterou používaliVikingové usídlení především v severních oblastech a při východním pobřeží až k dnešnímuLondýnu, v historické oblasti dnes známé jakoDanelaw.
V roce1066 si Anglii podmaňujíNormané. Dalších tři sta let tak normanští králové a vysoká šlechta používá pouzeanglonormanštinu blízce příbuznoustarofrancouzštině. Do staroangličtiny přechází mnoho normanských slov, později je množství slov převzato i z latiny ařečtiny a ve slovní zásobě zůstávají až do dnešních dnů. Normanský vliv silně ovlivňuje vývoj jazyka v následujících staletích, čímž ústí do „Střední angličtiny“ („Middle English“).
Během patnáctého století prošel jazyk velkými změnami výslovnostisamohlásek a londýnský dialekt angličtiny se rozšířil v administrativě a státní správě. Ke standardizaci jazyka přispěl i rozvojknihtisku. Počátky moderní angličtiny tak lze vysledovat v období životaWilliama Shakespeara.
V roce1755Samuel Johnson vydává první slovník angličtiny –Dictionary of the English Language – a vytváří jím první jazykový standard. Roku1828 zveřejňuje veSpojených státechNoah Webster vlastní slovník, kterým angličtinu zjednodušuje a modernizuje, ačkoliv se mnohé jeho novotvary neuchytily a v používání zůstaly konzervativnější Johnsonova slova.
Pro moderní angličtinu je příznačné, že se dělí na jednotlivé národní varianty v rámci světa (americká angličtina,australská angličtina,novozélandská angličtina atd.) a navíc do ní díky mezinárodnímu obchodu, dnes již bývalé koloniální říši a internacionalizaci opět vstupuje mnoho slov z cizích jazyků. Díky industrializaci a velkým společenským změnám v době průmyslové revoluce a později v průběhu a mezi oběma světovými válkami dochází především veVelké Británii ke snižování rozdílů jazyka jednotlivých společenských vrstev. Výrazný vliv má zahájení rádiového vysílání ve dvacátých letech dvacátého století, jež nejenže vytvořilo prostřednictvímBBC dnešní jazykový standard, ale zároveň přispělo k zahájení uvolňování jazyka a šíření a míchání jeho jednotlivých akcentů tak, jak je tomu v 21. století.
Angličtina se píšelatinkou. S výjimkou některých cizích slov se obejde bezdiakritických znamének. Díky dominantnímu postavení angličtiny ve světě (a též díky výpočetní technice, která zpočátku podporovala především angličtinu) se anglická abeceda stáváde facto standardem pro „základní latinku“[zdroj?] – přestože ne všechna její písmena byla původně obsažena v latině.Anglická abeceda obsahuje písmena v následujícím pořadí:
Angličtina používá historickýpravopis, který odráží stav jazyka okolo roku 1400. Vzhledem k tomu, že téměř nereflektuje změny, ke kterým došlo ve vývoji v pozdější době, písemný projev se značně rozchází s výslovností. Pravopisná pravidla mají velké množství výjimek, lze jen zhruba odhadnout, jak se které slovo vyslovuje. Problematická je zejména výslovnost cizích slov, především převzatých z francouzštiny. Výslovnost samohlásek závisí především na tom, zda se (v písmu) nacházejí v otevřených (např.hate [hɛɪt], nenávidět) nebo zavřených (např.hat [hæt], klobouk) slabikách.
Vzhledem k rozsáhlému jazykovému území a velkému počtu mluvčích se výslovnost angličtiny regionálně značně liší. Existují dva všeobecně přijímané standardy anglické výslovnosti, a to britský, označovaný jakoReceived Pronunciation (RP), a americký, známý jakoGeneral American (GA).
Přízvuk je v angličtině pohyblivý. Ve slovech germánského původu stojí zpravidla na první slabice (s výjimkou slov s nepřízvučnýmipředponami). V četných přejatých slovech se však může nacházet na kterékoliv slabice, mnohdy rozlišuje význam stejně psaných slov. Přízvuk výrazně ovlivňuje výslovnost samohlásek. Nepřízvučné samohlásky jsou redukovány (ɘ, ɪ).
Anglickámluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimálníflexe dává současné angličtině převažující charakteranalytického jazyka.
Angličtina nerozlišujerod (mužský, ženský a střední). Výjimkou jsou pouze osobní a přivlastňovacízájmena ve 3. osobě jednotného čísla (he – on;she – ona;it – ono;his – jeho;her – její;its – jeho), která se používají na základě přirozeného rodu. Toto nemá žádný vliv na mluvnické tvary slov.
neurčitý:a, an[ɘ, ɘn] (původní význam „jeden“), který se používá pouze v jednotnémčísle; delší tvaran se používá před slovem začínajícím ve výslovnosti samohláskou, např.an orange, (nějaký) pomeranč;
určitý:the (původní význam „ten“) se používá v jednotném i množném čísle. Vyslovuje se[ðɘ], před samohláskou[ðiː].
Skloňování podstatných jmen je značně zjednodušené. Z původního systému 4 pádů se zachovalnominativ agenitiv (zakončení-'s, v množném čísle-s'; např.Peter's car, Petrovo auto), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. K vyjádření větných vztahů se používajípředložky a pevný slovosled.
Množné číslo se tvoří pomocíkoncovky-(e)s (výslovnost[-s, -z, ɪz] dle předcházející hlásky), např.cars, auta. Malé množství podstatných jmen tvoří množné číslo nepravidelně, např.man – men, muž – muži.
Přídavná jména jsou nesklonná. Mohou seodvozovat od jinýchslovních druhůpříponami, např.hunger, hlad –>hungry, hladový. Často se však přídavným jménem stává podstatné jméno v přívlastkové pozici, tj. před jiným podstatným jménem, např.horse, kůň –>horse mane, koňská hříva.
Přídavná jména sestupňují některá analyticky (složenými tvary s more, více,most, nejvíce), jiná synteticky koncovkami-er, -est.Superlativ (3. stupeň) se obvykle pojí se členem určitým.
Osobnízájmena se skloňují, mají zvláštní tvary pro podmět (nominativ) a předmět (dativ/akuzativ), např.she, ona –>her, jí/ji. Přivlastňovací zájmena mají odlišné tvary, pokud nestojí bezprostředně před podstatným jménem, např.my house, můj dům ×this house ismine, tento dům je můj.
Chybí tvar zvratných osobních a přivlastňovacích zájmen, používaný v ostatních germánských jazycích ve 3. osobě, např.he sawhis car může znamenat „on vidělsvé auto“ i „on viděljeho auto“. Naopak existují zvláštní tvary osobních zvratných zájmen, např.I can seemyself in the mirror, vidímse v zrcadle, tyto tvary mohou též sloužit jako zájmena zdůrazňovací (např. Jásám jsem to udělal, Imyself did it).
Zástupné zájmeno one slouží k nahrazení již zmíněného počitatelného podstatného jména, které nechceme opakovat.
Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném aminulémčase. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobníchzájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka-s ve 3. osobě jednotného čísla, např.he works, on pracuje.
Infinitiv zvláštní zakončení nemá a je často používán s částicíto, např.I want to be, chci být.
Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i angličtinaslabá a silná slovesa. Silná slovesa (obvykle uváděná jako nepravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpnémpřehlásku, např.sing – sang – sung, zpívat. Slabá slovesa (pravidelná) mají v minulém čase a příčestí trpném koncovku -ed, např.work – worked – worked, pracovat.
Zvláštností angličtiny oproti ostatním germánským jazykům je rozlišeníaspektu průběhovosti, např.I am going, jdu (právě nyní) ×I go, chodím (často, pravidelně).
Tvoří se nejčastěji od přídavných jmen příponou-ly (beautiful, krásný – beautifully, krásně), existují ale i příslovce tvořená jinými způsoby:předponoua (aboard,abroad),složením slov (American-style, clockwise). Některá se tvarem shodují s přídavnými jmény (fast, hard, low, straight a další). Od některých přídavných jmen lze vytvořit dvě odpovídající příslovce, jejichž tvary se ale významově liší:hard (tvrdý) může mít příslovcehard (tvrdě) ale ihardly (stěží, sotva, skoro ne), podobněnear (blízký) může mít příslovcenear (blízko) ale inearly (téměř). Stupňování příslovců se provádí stejně jako u přídavných jmen, mají-li stejný tvar jako přídavná jména, příponou -ly odvozené tvary se pak stupňují analytickým způsobem (angrily, more angrily, most angrily).
Angličtina má pevnýslovosled typuSVO (podmět (S) –přísudek (V) –předmět (O)). Na rozdíl od jiných germánských jazyků neplatí zásada, že sloveso v určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě vevětě. I v případě přesunutípříslovečného určení na začátek věty zůstává uvedené pořadí podmětu a přísudku.
Otázka se obvykle tvoří pomocným slovesem, v přítomném a minulém čase specificky pomocí slovesado (dělat), např.do you know?, víš? Slovesa be, have got a modální slovesa však používají k vytvoření otázky inverzi: I have got – Have I got?; I must -Must I?Otázky na podmět však nepoužívají ani pomocná slovesa ani inverzi a mají přímý slovosled (What eats the dog? – Co žere psa? na rozdíl od What does the dog eat – Co žere pes?).Záporné otázky vyjadřují zpravidla citové zbarvení (Don't you speak English? – Copak ty nemluvíš anglicky?).
Slovesný zápor se tvoří přidáním pomocného slovesa a záporky not, např.I do not know, nevím. U některých sloves ale pouhým přidáním not – I cannot, nemohu.
V anglické větě zpravidla bývá ve standardní angličtině jedinýzáporný výraz (např.I have nothing, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicínot (viz výše), zkráceně n't.
Přívlastky vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími a přivlastňovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem.
Slovní zásoba angličtiny obsahuje největší podíl slov cizího původu, převážně z románských jazyků hlavně z francouzštiny např.language – langue (jazyk),grand – grande (veliký),parrot – perroquet (papoušek). Slova germánského původu („původní“ anglosaská nebo odvozená zeskandinávských jazyků) včetně mimo jiné všechzájmen aspojek bývají kratší než latinská slova a jsou běžnější v každodenní řeči. Delší slova latinská jsou často považována za elegantnější nebo učenější alternativy. Nadměrné používání těchto slov je však obecně považováno za nevhodné.[zdroj?]
V mnoha případech je možné volit mezi germánskými a latinskýmisynonymy. V některých případech se pak přidává i varianta francouzská odvozená od stejného latinského základu. Znalost těchto variant umožňuje mluvčímu dobře kontrolovat formální úroveň svého jazyka. Chce-li například v diskusi uvést argument velmi přímo, většinou zvolí germánské slovo. Naopak latinská a francouzská slova budou většinou užívána v psaném projevu nebo mluvené řeči formální.[zdroj?]
Bohatství jazyka pak spočívá v množství různých variant rozdílných významů a odstínů umožňujících komplexně a přesně vyjádřit odstíny popisovaných myšlenek. Angličtina je typická i svou celkově velkou slovní zásobou v oblasti aktivní slovní zásoby a svou přizpůsobivostí. Do běžného použití snadno přijímá technické termíny, často dokonce celé novéfráze. Nové významy velmi často a také velmi snadno vytváří starým slovůmslang.
Angličtina má bohatou slovní zásobu a schopnost přijímat nová slova. Jelikož však na rozdíl od ostatních velkých jazyků neexistuje žádný regulační úřad, jež by nová slova „přijímal“, je velmi problematické určit jejich počet.Novotvary vznikají především v lékařství, vědě a technologiích, ale i v dalších oblastech. Jednotlivé slangy se neustále vyvíjejí. Často se navíc uplatňují slova přinesená komunitami přistěhovalců.
Druhá editaceOxford English Dictionary, zahrnuje 600 000 slov, ale editořiMerriam Webster's Third New International Dictionary, Unabridged předpokládají, že celkový počet je mnohem vyšší.Global Language Monitor po zkombinování oxfordského slovníku a dalších slovníkových zdrojů odhadl, že angličtina v současnosti obsahuje přibližně 990 000 slov.
Jedním z důsledků normanskofrancouzského vlivu je, že anglická slovní zásoba je poměrně rovnoměrně rozdělena mezi slova germánská (většinou staroanglická) a slova latinská (resp. starofrancouzská, resp. anglonormanská). Bylo vytvořeno již mnoho statistických průzkumů zachycující vzájemné poměry, žádný z nich však nebyl všemi lingvisty zcela přijat.[zdroj?]
Jiný průzkumJosepha M. Williamse v Origins of the English Language mezi deseti tisíci slov převzatých z několika tisíců obchodních dopisů nalézá francouzštinu (langue d’oïl) 41 %, „původní“ angličtinu 33 %, latinu 15 %,dánštinu 2 %,nizozemštinu 1 % a ostatní 10 %.[zdroj?]
Jisté však je, že 83 % z jednoho tisíce nejčastějších anglických slov má anglosaský původ.[zdroj?]
All human beings are born free and equal in dignity and rights. They are endowed with reason and conscience and should act towards one another in a spirit of brotherhood.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
.JPG)
.svg)
