velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1996) rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (2006) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (2007) Leo Baeckova cena (2007) medaile Roberta Schumana (2007) … více naWikidatech
Poznovusjednocení Německa v prosinci 1990 byla zvolena poslankyníSpolkového sněmu za CDU ve volebním obvodě „Severní Přední Pomořansko, Rujána a Stralsund“, který se nachází ve spolkové zemiMeklenbursko-Přední Pomořansko. Brzo poté byla jmenována ministryní životního prostředí ve vládě kancléřeHelmuta Kohla. Po jeho odstoupení z funkce předsedy CDU v roce 2000 jej nahradila. Předtím zastávala pozici generální sekretářky strany.
První vládu takzvanévelké koaliceCDU/CSU a SPD vedla od 22. listopadu 2005 do 28. října 2009. Po volbách doSpolkového sněmu roku 2009 se stala kancléřkoudruhé vlády, tentokrát v čele koalice CDU/CSU a FDP.[12] V září 2013 vyhrála jako volební lídryně CDU/CSU již třetíparlamentní volby se ziskem 41,5 % hlasů. Posléze vyjednala novou koalici, když se stávající koaliční partnerSvobodná demokratická strana (FDP) nedostal doSpolkového sněmu.[13] Dne 17. prosince 2013 došlo k její třetí volbě za kancléřku a jmenovánívlády, podruhé utvořené se sociálnědemokratickou SPD. Vpodzimních volbách 2017 ztratilo společenství CDU/CSU 8,5 procentního bodu proti roku 2013, po obtížných vyjednáváních došlo k dohodě mezi CDU/CSU a SPD na vzniku velké koalice a 14. března 2018 se Merkelová stala kancléřkou jižčtvrté vlády.[14]
Na podzim 2018 oznámila, že na stranickém sjezdu v prosinci téhož roku nebude znovu kandidovat na funkci předsedkyně strany, úřad spolkové kancléřky si však podrží až do konce volebního období, tedy do roku 2021. Uvedla, že poté již ani na funkci kancléřky kandidovat nebude,[15] nýbrž má v úmyslu zcela odejít z politického působení. Ve funkci předsedkyně CDU ji 7. prosince 2018 nahradilaAnnegret Krampová-Karrenbauerová.[16]
Angela Merkelová má po matce německé a po otci také polské kořeny.[17] Její děd Ludwig Kazmierczak (1896–1959) se narodil v Poznani jako nemanželský syn Anny Kazmierczakové a Ludwika Wojciechowského. Anna Kazmierczaková se později provdala za Ludwika Rychlického. Ludwig Kazmierczak se cítil být Němcem a odešel doBerlína. Ve 30. letech 20. století přijal jméno Kasner.[18]
Narodila se v červenci 1954 v Hamburku, v tehdejšímZápadním Německu, jakoAngela Dorothea Kasner, dceraluteránského pastora Horsta Kasnera (1926–2011) a učitelky latiny a angličtiny Herlind Kasnerové (rozené Jentzsch, * 1928 v tehdySvobodném městě Gdaňsku resp. Danzigu, † 6. dubna 2019 v Berlíně). Na podzim 1954 se rodina přestěhovala doNěmecké demokratické republiky, a to doQuitzowa u Perlebergu, kam byl její otec přeložen na místo evangelického faráře.
Od roku 1957 vyrůstala s dvěma mladšími sourozenci Marcusem (* 1957) a Irene (* 1964) v Templinu v okreseUkerská marka (vespolkové zemiBraniborsko), kde se její otec stal vedoucím církevního vzdělávacího zařízení.
V roce 1961 začala svou školní docházku jako žákyně prvního stupně na tzv. Vyšší polytechnické škole (Polytechnische Oberschule). Začátkem sedmdesátých let vstoupila do východoněmeckéhoSvazu svobodné mládeže (Freie Deutsche Jugend, FDJ), který byl pod kontrolou vládnoucíSjednocené socialistické strany Německa (SED), vyznávající komunistickou ideologii.
Merkelová hovoří plynně anglicky a dobře rusky, tedy jazyky, které byly povinnými předměty ve škole. Po maturitě s výborným prospěchem, kde se projevilo její nadprůměrné nadání pro matematiku a cizí jazyky,[chybí zdroj] studovala od roku 1973 fyziku naUniverzitě v Lipsku.
Odmítla spolupráci seStasi, která jí byla – i díky smířlivému postoji jejího otce k režimu – nabídnuta po získání univerzitního diplomu v roce 1978. V její složce, kterou o ní tajná policie vedla, je zaznamenán její kritický postoj vůči komunistickému režimu a souhlas s činností polského opozičního odborového hnutíSolidarita.
Doktorát z fyziky získala roku 1986 u profesoraLutze Zülickeho prací o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchýchuhlovodíků.
Od roku 1978 do 1990 pracovala jako vědecká spolupracovnice na Institutu fyzikální chemieAkademie věd NDR v Berlíně v oboru kvantové chemie. Zde byla členkou krajského vedení FDJ a stala se sekretářkou této mládežnické organizace pro agitaci a propagandu na Akademii. Nikdy však nevstoupila do žádné ze stran politického bloku vedenéhoSED.
Některé práce pro dokončení svého doktorátu prováděla Angela Merkelová v roce 1985 také vPraze. V tamním Ústavu organické chemie a biochemieČeskoslovenské akademie věd působila kvůli tomu, že tam měli počítač značkyIBM, kterým nebylo vybaveno žádné vědecké pracoviště v tehdejšíNěmecké demokratické republice, ale potřebovala výpočetní kapacity tohoto tehdy moderního přístroje pro svou práci směřující k získání doktorátu. Na počátku roku 1985 strávila v Praze půl roku a i poté se vracela při dokončování své práce. Jejími mentory se tehdy stali vedoucí její pracovní skupiny, kvantový chemik a pozdější ředitel ústavuZdeněk Havlas a takéRudolf Zahradník.[19] Společně s českými vědci se během svého působení v Praze podílela také na vzniku čtyř vědeckých prací.[20][p 1] S řadou z nich navázala také přátelství a udržuje kontakt.[19]
Angela Merkelová byla v prvním manželství provdaná za fyzikaUlricha Merkela. Toto manželství trvalo od roku 1977 do roku 1982. Po rozvodu si ponechala příjmeníMerkel. Od 30. prosince 1998 je podruhé vdaná za berlínského univerzitního profesora chemieJoachima Sauera, kterého poznala již v roce 1984. Manželství zůstalo bezdětné. Profesor Sauer má však dvě děti ze svého prvního manželství.
VNěmecké demokratické republice se nepodílela na činnosti žádné opoziční skupiny. Během převratu koncem roku 1989 vstoupila do nově vzniklé stranyDemokratischer Aufbruch (DA) a později se stala její tiskovou mluvčí.
Po volbách dolidové sněmovny NDR (Volkskammer) v roce 1990 se stala druhou mluvčí poslední vlády NDR premiéraLothara de Maizière. V srpnu 1990 se po sloučení stranyDemokratischer Aufbruch avýchodoněmecké CDU stala automaticky členkou celoněmecké CDU.
Poznovusjednocení Německa na podzim 1990 byla zvolena v přímém mandátu doSpolkového sněmu(Bundestag). Ve vláděHelmuta Kohla se v lednu 1991 stala spolkovou ministryní pro ženy a mládež. V prosinci téhož roku byla zvolena místopředsedkyní celospolkové CDU. Mimo to byla od 1993 do 2000 zemskou předsedkyní CDU vMeklenbursku-Předním Pomořansku.
Ministryně životního prostředí Angela Merkelová v červnu 1995 v Bonnu
V prosinci roku 1999 se dostala na veřejnost tzv. „aféra s dary pro CDU“. Tehdejší čestný předseda CDUHelmut Kohl oznámil dne 16. prosince 1999, že v době svého působení jako kancléř Spolkové republiky porušil zákon o darech politickým stranám a nezákonně získal pro CDU obnosy ve výši několika milionůněmeckých marek. Nebyl však ochoten sdělit jména dárců, neboť těmto lidem dal čestné slovo, že tak nikdy neučiní. Poté se generální tajemnice CDU Angela Merkelová od Kohla odvrátila. 22. prosince 1999 uveřejnila v deníkuFrankfurter Allgemeine Zeitung jako host příspěvek, ve kterém Kohla tvrdě zkritizovala a vyzvala CDU, aby se od něj distancovala. Prohlásila doslovně: “Strana se tedy musí naučit běhat, musí si důvěřovat, že i v budoucnosti může v boji proti svým politickým soupeřům obstát i bez svého starého válečného koně, jakým se Helmut Kohl často sám nazýval. Jako někdo v pubertě se (strana) musí odpoutat od (rodičovského) domu a jít vlastní cestou.”[21] Kohl posléze odstoupil ze své poslední stranické funkce v CDU jako její čestný předseda. Merkelová ale později, na podzim 2001 (už jako předsedkyně strany) odmítla proti němu právně postupovat. Do aféry s dary CDU byl údajně zapleten i Kohlův následovník jako předseda stranyWolfgang Schäuble, který z této funkce dobrovolně odstoupil.
Svým postojem vůči Kohlovi si získala sympatie členů CDU, kteří ji na prvních pěti regionálních konferencích roku 2000 bouřlivě oslavovali. Přes „tlačenici“ mnohých zájemců byla nakonec kandidována vedením strany jako spolková předsedkyně CDU a v dubnu 2000 v Essenu do této funkce zvolena téměř 96 % hlasy jako nástupkyně Wolfganga Schäubleho. V prosinci 2004 byla v Düsseldorfu v této funkci potvrzena na další období, ale již jen „pouhými“ 88,4 % hlasů delegátů sjezdu CDU.
Mocenskou pozici si upevnila po volbách 2002 také zvolením za předsedkyni spolkové frakce CDU/CSU, tedy za vedoucí opozice ve Spolkovém sněmu jako následovniceFriedricha Merze. Předtím se ale musela vzdát kandidatury na spolkovou kancléřku ve prospěchbavorského premiéraEdmunda Stoibera.
V květnu 2005 byla Angela Merkelová nominována za kandidátku CDU/CSU na úřad spolkového kancléře v předčasných volbách do Spolkového sněmu v září téhož roku. V těchto volbách strany CDU a CSU společně velmi těsně zvítězily nad dosud vládnoucí SPD. Stačila však na to, aby byla zvolena kancléřkou místo dosavadního kancléřeGerharda Schrödera (SPD).
Jako kancléřka ekonomicky nejsilnějšího státu EU byla velmi angažovaná při snahách o vyřešení krize vzniklé kvůlivelkému zadlužení některých členských států Eurozóny. Německo je největším věřitelem zadluženéhoŘecka.[22]
Dne 13. března 2016 se ve třech německých spolkových zemích konaly volby do tamních zemských sněmů, které byly prvními volbami od počátku imigrační krize a byly považovány za hodnocení politiky kancléřky Merkelové. JejíKřesťanskodemokratická unie vSasku-Anhaltsku,Porýní-Falci iBádensku-Württembersku ztratila, úspěch naopak přinesly volbyZeleným a zejména opačně zaměřenéAlternativě pro Německo (AfD), kterou před volbami podpořil např. český exprezidentVáclav Klaus.[24] AfD, hodnocená jakoeuroskeptická anárodně konzervativní strana, se dostala do zemských sněmů všech zemí s výsledky od 12,6 % do 24,2 % a zesílil tak tlak na změnu politiky Angely Merkelové.[25]
Evropská komise v čele sUrsulou von der Leyenovou, která s podporou kancléřky Merkelové zajišťovala společný nákupvakcín proti covidu-19 pro členské státy Evropské unie,[26] byla kritizována za pomalý postup při jejich nákupu.[27] Merkelová kritiku odmítla a prohlásila, že „Nestojíme o žádný samostatný postup na národní úrovni při obstarávání vakcíny. Postupovat podle společného plánu EU bylo správné.“[28]
V roce 2014 podpořila Merkelová ekonomické sankce protiRusku, které západní státy zavedly v reakci naanexi Krymu v březnu toho roku. V únoru 2015 pomohla dojednatdruhou mírovou dohodu z Minsku, která měla zastavitválku na Donbase. V březnu 2015, po dosažení dohody vMinsku, kritizovali němečtí představitelé z její blízkosti tehdejšího vrchního velitele sil NATO v Evropě amerického generálaPhilipa Breedlova za „nepravdivá tvrzení a přehnané soudy“ o přítomnosti ruských vojsk na Ukrajině.[29] Kancléřka však prosazovala zachování protiruských sankcí a pohrozila několikrát jejich zpřísněním.[30] Při setkání s ruským prezidentemVladimirem Putinem v Moskvě u příležitosti 70. výročí porážkynacistického Německa odsoudila „zločinnou a protiprávní anexi Krymu“, která podle ní ohrožuje evropský pořádek.[31]
Dne 2. května 2017 se po dvou letech opět s Putinem sešla, a sice v letoviskuSoči. Tématem několikahodinových rozhovorů obou státníků byly bilaterální problémy, příprava na zasedání vedoucích politikůG20 v červenci 2017 v Hamburku a opět také situace na východníUkrajině.[32]
V únoru 2003 Merkelová podpořila plánovanou americkouinvazi do Iráku. V článku proThe Washington Post dala najevo, že jako předsedkyně opoziční CDU nesouhlasí s německým kancléřem Schröderem, který spolu s francouzským prezidentem Chiracem odmítal invazi do Iráku, a v článku také uvedla, že „Německo potřebuje přátelství Francie, ale výhody tohoto přátelství lze realizovat jen v těsné spolupráci se „starými“ i „novými“ evropskými partnery a v rámci transatlantické aliance se Spojenými státy.“[33]
Merkelová prosazovala jednostranné vyhlášení nezávislostiKosova naSrbsku 17. února 2008 a spolu s americkým prezidentemGeorgem W. Bushem přesvědčovala ostatní evropské země, aby také uznaly nezávislost Kosova.[34]
Merkelová, americký prezidentObama a britský premiérCameron na summitu G8 v roce 2011
V červenci 2013 obhajovala tajný americký program sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany americké zpravodajské službyNSA, který odhalilEdward Snowden, a označila Spojené státy za „našeho nejvěrnějšího spojence po celá desetiletí“.[36] V říjnu 2013 vyšlo najevo, že NSA odposlouchávala její mobilní telefon.[37] Americký prezident Obama měl nařídit NSA, aby o kancléřce vytvořila rozsáhlý spis.[38] Vyšlo také najevo, že německý dvojí agent předával Američanům tajné informace a dokumenty. V reakci na toto odhalení byl z Německa v červenci 2014 vyhoštěn představitel (tzv. rezident) americkéÚstřední zpravodajské služby (CIA) v Německu a Merkelová otevřeně kritizovala metody NSA a sledování spojeneckých států a jejich politiků.[39]
V dubnu 2015 vyšlo na druhou stranu najevo, že německáSpolková zpravodajská služba (BND) na žádost NSA tajně sledovala německé i evropské politiky a evropské firmy, včetně zbrojních a leteckých výrobců jakoAirbus, a zjištěné informace předávala americkým zpravodajcům.[40] Kancléřka spolupráci mezi německými a americkými zpravodajskými službami obhajovala. Někteří němečtí opoziční politici označili jednání BND za „vlastizradu“.[41] V únoru 2017 před parlamentní vyšetřovací komisí prohlásila, že o sledování vlád a institucí spřátelených zemí německou BND nic nevěděla.[42]
Merkelová, americký viceprezidentBiden a ukrajinský prezidentPorošenko na mezinárodní konferenci o bezpečnosti ve světě v Mnichově 2015
V dubnu 2016 ji americký prezident Obama pochválil za „odvážný postoj“ k přijímání blízkovýchodních uprchlíků.[43] Nastupující americký prezidentDonald Trump naopak v lednu 2017 uvedl na její adresu, že přijímáním „ilegálních imigrantů“ udělala „katastrofální chybu“.[44]
V červnu 2017 kritizovala novéamerické sankce proti Rusku, které připravil Kongres USA a které postihnou i evropské firmy spolupracující na rozšíření plynovoduNord Stream, který již přivádízemní plyn z Ruska do Německa po dněBaltského moře.[45]
BěhemEvropské migrační krize Merkelová čelila velmi rozporným reakcím ze strany veřejnosti jak v Německu samotném, tak v jiných státechEvropské unie. Na jedné straně se jednalo o vášnivou podporu, na druhé straně pak o ostrou kritiku jejího přístupu k řešení imigrační krize. Pod vlivem vládní imigrační politiky se v době krize v zemi začalo mluvit o tzv. „kultuře vítání“ (Willkommenskultur).[46][47][48] V srpnu 2015 v souvislosti s velkými počtyimigrantů prohlásila Merkelová, že Německo tuto uprchlickou vlnu zvládne („Wir schaffen das“). Krátce natoSpolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) naTwitteru oznámil, že nebude vracet zpět osobysyrského původu, které budou žádat o azyl, i když přišly z jiné bezpečné země.[49][50][51] Již v druhé polovině září toto rozhodnutí kancléřky důrazně kritizovalbavorský premiér a předseda „sesterské“ stranyCSUHorst Seehofer, když řekl mimo jiné, že podle něj svými výroky v podstatě vyzvala běžence, aby se z Maďarska přesunuli do Německa. Podle Seehofera „Německo tak zastavilo platnost (evropských azylových) pravidel“.[52]
Merkelová a předseda Evropské komiseJuncker prosazovalipovinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU
Dne 22. ledna 2016 podala skupina šesti právníků kvůli rozhodnutí Merkelové otevřít hranice u Spolkového ústavního soudu v Karlsruheústavní stížnost. „Kancléř nesmí činit rozhodnutí mimo rámec zákona, který určují voliči prostřednictvím parlamentu,“ uvedlClemens Antweiler, autor stížnosti.[53][54][55] Není však známo, že by stížnost u Ústavního soudu uspěla.[zdroj?]
V lednu roku 2016 se vyjádřil předseda FDPChristian Lindner, že uvrhla Evropu do chaosu.[56][57] Politiku Merkelové kritizoval krátce před svou smrtí i bývalý německý kancléřHelmut Kohl. Prohlásil, že „Evropa není schopná přijmout miliony uprchlíků“.[58]
TýdeníkDie Zeit na základě své analýzy situace dospěl k hodnocení, že kancléřčina rozhodnutí „neměla významný vliv na imigrační vlnu“.[59] Podle Angely Merkelové migrační krizi vyřešila až dohoda sTureckem, na níž se ona sama významně podílela.[60]
Ve své výroční zprávě devět expertů z různých oblastí napsalo, že se Německu podařilo dosáhnout „rovnováhy mezi kontrolou migrace a integrací těch uprchlíků, kteří chtějí plnohodnotně žít v Německu“. Třetina uprchlíků, kteří přišli do Německa v roce 2015, na podzim roku 2018 měla práci, což je dle rady překvapivým úspěchem. Německo také v roce 2018 částečně zpřísnilo pravidla pro trvalý či dočasný pobyt imigrantů. Deportace se staly o něco snadnějšími a seznam „bezpečných zemí původu“ byl rozšířen, aby zahrnoval i země zBalkánu a některé další. Tím bylo umožněno deportovat do jejich zemí původu některé žadatele o azyl, kteří se dopustili závažných přestupků.[61]
PolitologJiří Pehe upozornil na to, že předtím, než Merkelová učinila takzvané pozvání pro uprchlíky, v Evropské unii bylo v roce 2015 již 800 000 imigrantů a za rok 2014 jich do Evropy přišlo více než 600 000. Pehe dodal: „Mohla jednoduše říci – a bylo by zcela v souladu s mezinárodním právem – 'my jsme až skoro poslední země na trase mezi námi a Tureckem a Řeckem. Na ní je asi deset nebo patnáct bezpečných zemí, takže vy se o ně postarejte a my si v Německu umyjeme ruce, zavřeme hranice a budeme se dívat, jak si s tím poradíte.' Namísto toho řekla ‚dobře, pošlete nám je do Německa‘ a tím vlastně zachránila schengenský prostor a ulevila zemím, které by dnes byly v obrovské humanitární katastrofě.“[62] Merkelová se ke svým rozhodnutím vyjádřila tak, že „Německo pomohlo ve výjimečné situaci“. Bylo to podle jejích slov nutné z humanitárních důvodů, a ten krok byl projednán s Maďarskem aRakouskem.[63]
Volby do Spolkového sněmu 2017 a vznik koaliční vlády s SPD
Vevolbách do Spolkového sněmu dne 24. září 2017 utrpělo společenství CDU/CSU citelnou ztrátu ve výši 8,5 procentních bodů proti roku 2013. Přesto zůstalo se ziskem 32,9 % platných „druhých“ hlasů (tzv.Zweitstimme) nejsilnějším politickým uskupením v Německu. Také dosavadní koaliční partner CDU/CSU,Sociálnědemokratická strana Německa (SPD), ve volbách neuspěl; sociálním demokratům zůstalo pouze 20,5 % hlasů. Pouhé tři minuty po uzavření volebních místností oznámil tehdejší předseda stranyMartin Schulz, že SPD odejde do opozice, což jí mělo umožnit, aby postupně obnovila svou dřívější sílu.
Volby roku 2017 přinesly naopak velký úspěch straně FDP, která získala 10,4 % tzv. druhých hlasů a po čtyřech letech se opět vrátila do celoněmeckého parlamentu. Velká zásluha na tomto úspěchu se přisuzuje předsedovi stranyChristianu Lindnerovi. Značnou roli v politické aritmetice po volbách hraje také zisk 12,64 % hlasů pro opoziční pravicovou stranuAlternativa pro Německo (AfD), která se tím poprvé dostala do Bundestagu, nadto jako třetí nejsilnější strana v zemi.
Svaz 90/Zelení získal ve volbách 8,9 % druhých hlasů. Zelení a FDP vyhlásili po volbách svou ochotu vyjednávat o vzniku vlády tzv.jamajské koalice (Jamaika-Koalition) pod vedením dosavadní kancléřky Merkelové. Bylo však zjevné, že pro svou účast na vládě zamýšlely tyto dvě strany klást dalekosáhlé požadavky. Podle zprávy listuRheinische Post, převzaté deníkemFrankfurter Allgemeine Zeitung, se již během prvního týdne po volbách setkali vedoucí představitelé těchto dvou stran, aby projednali možnosti vzájemně odsouhlaseného postupu.[64] Následovaly rozhovory mezi CDU/CSU, Zelenými a FDP o řadě politických otázek. Po pět týdnů trvajícím „sondování“, které nebylo označeno jako „vyjednávání“, opustil předseda FDP Lindner spolu se svými stranickými kolegy těsně před půlnocí v neděli 19. listopadu 2017 zasedání v Berlíně. Lindner oznámil, že jeho strana FDP sondování ukončuje pro nepřekonatelné rozpory, především se Zelenými. FDP nesouhlasila s návrhy Zelených mj. ohledně energetické politiky a problémůimigrace, zvláště takzvaného spojování rodin (Familienzusammenführung) již v Německu žijících uprchlíků, kteří nemají nárok na politickýazyl nebo jinou formu trvalého pobytu.[65]
K neúspěchu politických rozhovorů krátce po volbách přispěly také neshody mezi CDU v čele s Angelou Merkelovou a „sesterskou“ stranou CSU tehdejšíhobavorského ministerského předsedyHorsta Seehofera, především v klíčové otázce dalšího postupu při zvládání uprchlické krize a problémů integrace zhruba 1,5 milionu nově přišlých obyvatel Německa. Kancléřka dlouho odmítala Seehoferův požadavek na stanovení horní hranice (Obergrenze) pro počet přistěhovalců (kromě kontingentu pro odborníky) na nejvýše 200 tisíc osob ročně. SlovoObergrenze se stalo jedním z nejpoužívanějších v politických diskusích v Německu. Krátce po volbách přistoupila na kompromisní formuli tzv. „dýchající horní hranice“, která však nezachránila vyjednávání s FDP.
Zástupci konzervativní unie CDU/CSU a sociální demokracie (SPD) podepsali koaliční smlouvu 12. března 2018
O dalším postupu se již 20. listopadu 2017 radila se spolkovým prezidentemFrankem-Walterem Steinmeierem. Protože SPD v tu dobu nadále vylučovala pokračování stále ještě vládnoucí velké koalice s CDU/CSU v novém legislativním období, zbývala možnost předčasných voleb, která je ale vzhledem k ústavním předpisům spojena s překážkami. Steinmeier apeloval po svém rozhovoru s Merkelovou na všechny politické strany zastoupené v Bundestagu, aby se konstruktivně zapojily do řešení vzniklé situace.[65] Politička SPDAndrea Nahlesová ihned nabídla, že by její strana za určitých podmínek mohla podpořit vznik nové menšinové vlády CDU/CSU, aniž by se na ní přímo podílela. Následně nabyly ale na síle úvahy o obnově velké koalice CDU/CSU a SPD.
Po dlouhém „sondování“ mezi CDU/CSU a SPD, které přerostlo ve „vyjednávání“, dále po sjezdech všech tří stran a po hlasování členské základny SPD bylo dosaženo koaliční dohody mezi těmito třemi stranami. Dne 14. března 2018 byla Angela Merkelová při tajné volbě ve Spolkovém sněmu – jako jediná kandidátka – počtvrté zvolena německou kancléřkou. Obdržela však jen 364 ze 709 možných hlasů, takže pro ni nehlasovalo 35 poslanců z řad vládní koalice.[66] Spolkový prezident Steinmeier poté jmenovalčtvrtou vládu pod jejím vedením, opět složenou z politiků CDU/CSU a SPD, avšak s dosti velkými personálními změnami v jednotlivých resortech. V rámci kabinetů po druhé světové válce se tak stala poKonradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi třetím německým kancléřem zvoleným počtvrté v řadě.[14]
Počínaje volbami do Spolkového sněmu v roce 2017 se dostavila série slabých volebních výsledků stran CDU/CSU, naposledy při volbách doHesenského zemského sněmu 28. října 2018. Při tomto hlasování získala CDU pouze 27,0 % a proti předešlým volbám ztratila 11,3 procentních bodů všech voličů, tedy zhruba třetinu svých přívrženců, a to ve prospěchSvazu 90/Zelených aAlternativy pro Německo. Jen 62 minut po uzavření volebních místností napsal vlivný vydavatel novinFrankfurter Allgemeine ZeitungBerthold Kohler, že se blíží konec kancléřství Angely Merkelové. Pokud se Merkelová podle něj bude snažit udržet si tento úřad, mohlo by to CDU dále oslabit a uvnitř strany vést k povstání. „Kancléřka by to měla sama vědět, pokud to neví, tak by jí to měl někdo říct.“[67]
Angela Merkelová během jednání Evropské rady za časů koronavirové pandemie roku 2021
Sotva 15 hodin poté, 29. října dopoledne, oznámila kancléřka Merkelová na schůzi předsednictva CDU v Berlíně, že na sjezdu strany v prosinci 2018 nebude znova kandidovat na funkci předsedkyně CDU. Úřad spolkové kancléřky si však chce ponechat až do konce stávajícího legislativního období, tedy ještě více než dva roky. Při příštích volbách do Spolkového sněmu v roce 2021 pak již nebude na funkci kancléřky kandidovat a ani nebude usilovat o poslanecký mandát.[15][68] Má pak v úmyslu zcela odejít z politického působení do soukromí. K tomuto jejímu rozhodnutí napsal francouzský listLe Monde, že Merkelová byla politicky oslabena v posledních třech letech své vlády, zvláště od svého rozhodnutí vpustit do země 900 tisíc žadatelů o azyl, až po nyní zahájený ústup z politiky.[69]
Typické gesto Angely Merkelové
V rozhovoru sLidovými novinami řekl německý politologJürgen W. Falter z univerzity vMohuči, že v čele vlády může Merkelovou po určitou dobu udržet její renomé ve světě. Pokud bude ale kladen důraz na další vnitropolitický vývoj, budou její naděje na udržení v kancléřském úřadu menší. Šance na zvolení jako předseda CDU má podle politologa Faltera a jiných expertů bývalý předseda frakce CDU/CSU ve Spolkovém sněmu, 62letýFriedrich Merz, kterého z této pozice Merkelová vytlačila již v roce 2002.[70] „Není tudíž jasné, jak by oni dva mohli spolupracovat,“ řekl Falter. Merz by byl kandidátem konzervativního křídla strany. Favoritkou kancléřky je však generální sekretářka CDUAnnegret Krampová-Karrenbauerová, levicová katolička, která by v zásadě pokračovala v politice Merkelové. Bez šancí není ani 39letý ministr zdravotnictvíJens Spahn, který v minulosti Merkelovou hodně kritizoval, i kvůli uprchlíkům, ale pro kancléřku by byl Spahn menším problémem než Merz.[71]
K pozadí odchodu Merkelové z funkce předsedkyně CDU byla časopisemDer Spiegel uveřejněna informace týkající se kandidatury Friedricha Merze na tuto funkci. Podle toho naléhal vlivný předseda Spolkového sněmu a bývalý ministr financíWolfgang Schäuble již delší dobu na Merze, aby se připravoval na nástupnictví po Angele Merkelové. Podle jeho rady si měl Merz nejpozději do odpoledne neděle 28. října 2018, dne voleb do Hesenského zemského sněmu, ujasnit zda chce na sjezdu CDU 7. prosince 2018 nastoupit do boje o posty předsedy CDU a následně i německého kancléře.[72] Nadto zařídil Merzovi schůzky v křesťansko-demokratických kruzích v Německu a zemíchEvropské unie, aby mohl připravit svoji kandidaturu a vysondovat svoje šance. Například podpořil Merzovu schůzku s předsedou evropské stranyEVPJosephem Daulem uprostřed října v Bruselu. Daul pak bezprostředně nato o Merzových záměrech informoval kancléřku Merkelovou, takže ta se mohla na tuto možnost připravit. Zároveň to mohlo ovlivnit její rozhodnutí, že se vzdá funkce předsedkyně CDU, avšak podrží si úřad kancléřky až do roku 2021.[72] Ve funkci předsedkyně CDU ji 7. prosince nahradilaAnnegret Krampová-Karrenbauerová.[16]
Dne 8. prosince 2021 Angela Merkelová skončila v politice jako třetí nejdéle sloužící kancléř Německa, o deset dní méně než Helmut Kohl.[73]
Putin a Merkelová vSoči v květnu 2018. Merkelová je kritizována za podporu rusko-německéhoplynovoduNord Stream 2.
Vládní stranaCDU kancléřky Merkelové čelila během jejího předsednictví několika skandálům s pochybnými sponzorskými dary.[74] Největší aféra s financováním CDU vypukla v roce 1999, kdy se Merkelová jako tehdy generální tajemnice strany ostře distancovala od dlouholetého předsedy CDU Helmuta Kohla i jeho vlády a po jeho pádu byla zvolena do čela CDU.[75]
Německo, které patří mezi největší světové vývozce zbraní,[76] bylo kritizováno za kontroverzní dodávky zbraní v hodnotě mnoha miliard eur doSaúdské Arábie,Kataru, který podporuje radikálníislamistické skupiny, a dalších státůPerského zálivu.[77] Tyto dodávky zbraní byly schváleny vládou kancléřky Merkelové.[78] Německá vláda byla opozičními stranami a některými komentátory kritizována také za plánovanou vojenskou spolupráci se Saúdskou Arábií, která v masovém měřítku porušujelidská práva.[79] Saúdové jsou obviňování i z exportu radikálníhowahhábismu a z páchání válečných zločinů v průběhu jejichvojenské intervence v Jemenu.[80]
Merkelová zprvu souhlasila s trestním stíháním německého satirikaJana Böhmermanna, který napsal báseň hrubě (i smyšlenými narážkami na sexuální chování) zesměšňujícítureckého prezidentaRecepa Tayyipa Erdoğana a přednesl ji ve veřejnoprávní televiziZDF jako „příklad“, co by už byla nepřípustná a stíhatelná kritika.[81] Podle kancléřky byla satira „vědomě urážlivá“,[82] za což si vysloužila satirikovu kritiku.[83] Kvůli této tzv. Böhmermannově aféře bylo proti Böhmermannovi vedenotrestní řízení podle § 103 německého trestního zákoníku, který do té doby zakazoval urážet zahraniční hlavy státu. Aféra vyvolala značnou mediální pozornost o svobodě médií a svobodě satiry a vedla ke zrušení zmiňovaného paragrafu. Böhmermann nebyl doposud odsouzen k žádnému trestu, i když v době jeho činu § 103 trestního zákoníku ještě platil.
20. června 2018 při vzpomínce na vysídlence a běžence Merkelová odsoudilavysídlení Němců z Československa a dalších zemí střední a východní Evropy podruhé světové válce, když prohlásila: „Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury. To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění.“ Merkelová dále uvedla, že až „dva milióny lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život.“ Podle česko-německé komise historiků během odsunu z Československa zahynulo 15 až 30 tisíc Němců. S výroky kancléřky Merkelové o neexistenci morálního a politického ospravedlnění pro odsun německých menšin nesouhlasili někteří čeští politici.[84]
Krátce po znovuzvolení Angely Merkelové do funkce kancléřky v březnu 2018 vznikly v německé vládě velké rozpory, především kvůli azylové a migrační politice. Tyto rozpory jsou hlavně mezi tzv. sesterskými stranami CDU a CSU. Jeden z vydavatelů deníkuFrankfurter Allgemeine Zeitung podrobil politiku Merkelové dne 21. června 2018 ostré kritice. Napsal mj., že její od roku 2015 prováděná politika nekontrolovaného vstupu migrantů do Německa vedla kbrexituSpojeného království, k trvalému vzestupu protestní stranyAlternativy pro Německo a k čím dál tím „jedovatějšímu společenskému klimatu“ v zemi. Skandály ve Spolkovém úřadu pro migraci a uprchlíky a několik vražd žen provedených cizinci vedou k úplnému nepochopení ze strany lidí.[85]
V listopadu 2024 vydala autobiografickou knihu„Svoboda“, v níž rekapitulovala život v NDR i sjednoceném Německu. Politice věnovala necelou třetinu knihy. Popsala klíčová rozhodnutí, včetně toho, proč v roce 2008 bránila vstupu Ukrajiny do NATO. Obhajovala svou politiku vůči Rusku i přístup během migrační krize 2015.[86] Ve svých pamětech reflektovala své zážitky z Československa běhemPražského jara 1968. Popsala, jak při dovolené v Krkonoších vnímala nadšení místních z reforemAlexandra Dubčeka, které v ní zanechaly silný dojem.Okupace Československa vojskyVaršavské smlouvy ji zasáhla jako symbol ztráty naděje na politickou změnu. Merkelová také vzpomínala na studijní pobyty v Praze, zejména spolupráci s fyzikálním chemikem Rudolfem Zahradníkem.[87] Kniha vyšla ve 30 zemích, v češtině ji vydalonakladatelství Práh.
I po konci svého kancléřského mandátu se občas vyjadřuje v médiích, často v souvislosti s aktuálním děním. V lednu 2025 například veřejně odsoudila předsedu CDU a kandidáta na kancléřeFriedricha Merze, jehož strana s podporouAlternativy pro Německo (AfD) prosadila návrh na zpřísnění migrační a azylové politiky.[88] V říjnu 2025 vyjádřila svůj názor, že k vypuknutíruské invaze na Ukrajinu došlo mimo jiné v důsledku omezení komunikace s ruskou stranou kvůlipandemii covidu-19 a faktu, že nedošlo k ustavení nového komunikačního formátu s Ruskem, který Merkelová prosazovala, ale proti jehož zavedení se postavilypobaltské státy aPolsko.[89]
Řád za mimořádné zásluhy – Slovinsko, 28. května 2021 –za osobní zásluhy o prohlubování všestranných vztahů mezi Slovinskem a Německem a důvěryhodné evropské vedení[102]
Angela Merkelová v Bratislavě (zleva předseda Evropské rady Donald Tusk, AM, slovenský premiér Robert Fico a předseda Evropské komise Jean Cloude-Junker
Angela Merkelová s americkým prezidentem Barackem Obamou před Braniborskou branou v Berlíně
Angela Merkelová při pietním aktu na místě koncentračního tábora Dachau
Setkání lídrů G7
Během projevu na kongresu Evropské lidové strany
S elektromobilem
S tehdejším českým ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem
Angela Merkel, Lutz Zülicke:Berechnung von Geschwindigkeitskonstanten für den C-H-Bindungsbruch im Methylradikal, Zeitschrift für physikalische Chemie, 1985, 266 (2), 353-361
Angela Merkel, Lutz Zuelicke:Nonempirical parameter estimate for the statistical adiabatic theory of unimolecular fragmentation carbon-hydrogen bond breaking in methyl,Molecular Physics, 1987, 60(6), 1379-1393
↑BALASUBRAMANYAM, Ranjitha.All Eyes on Berlin [online]. Foreign Policy, 16-09-2013 [cit. 2013-09-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GAYLE, Damien.50 Shades of Angela Merkel: German Chancellor's outfits recreated as Pantone colour chart (but none of them are very sexy) [online]. Daily Mail, 18-07-2012 [cit. 2013-09-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FRANCIS, David."Mama" Merkel May Win Germany, But Not the Euro Zone [online]. The Fiscal Times, 22-09-2013 [cit. 2013-09-22].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WAGELE, Elizabeth.What Personality Type is Angela Merkel? [online]. Psychology Today, 16-07-2012 [cit. 2013-09-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Angela Merkel 'world's most powerful woman' [online]. London: 24-08-2011.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Profile Angela Merkel [online]. Forbes, 18-04-2012 [cit. 2012-09-11].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Třetí triumf v řadě. Nejmocnější ženou světa je opět Angela Merkelová.iHNED.cz [online]. 2013-05-23 [cit. 2013-11-20].Dostupné online.
↑Germany's Merkel begins new term [online]. BBC, 28-09-2009 [cit. 2009-11-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31-10-2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑German Chancellor Angela Merkel makes a hat-trick win in 2013 Elections [online]. [cit. 2013-09-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2013.
↑ab Angela Merkelová je opět kancléřkou. Německý parlament ji zvolil již počtvrté.Lidovky.cz [online]. 2018-03-14 [cit. 2018-03-23].Dostupné online.
↑abGEORGI, Oliver: Merkel-Rückzug: „Weiter so“ reicht nicht mehr. (Odchod Merkelové: „Dále tak“ už nestačí.)[1],Frankfurter Allgemeine Zeitung, 29. října 2018 (německy).
↑abNěmecká CDU má novou předsedkyni. Ve volbě zvítězila favoritka Krampová-Karrenbauerová. Seznam Zprávy,[2], 7. prosince 2018.
↑Luboš Palata. Děda Merkelové přišel z Polska, rodina se před válkou přejmenovala.iDNES.cz [online]. 2013-03-14 [cit. 2013-03-14].Dostupné online.
↑abAdéla Skoupá. Angela byla pečlivá vědkyně, vzpomíná její mentor Havlas. Její politická kariéra ho překvapila.Hospodářské noviny [online]. 2016-08-24 [cit. 2016-08-24].Dostupné online.ISSN1213-7693.
↑afi; luk. „Vytrvalá morální vůdkyně.“ Osobností roku je podle časopisu Time Angela Merkelová.Česká televize [online]. 2015-12-09 [cit. 2015-12-09].Dostupné online.
↑ Evropa začíná být nebezpečným bojištěm, řekl Klaus na shromáždění AfD.ČT24 [online]. Česká televize, 2016-03-12 [cit. 2024-11-26].Dostupné online.
↑SATTAR, Majid: Merkel in Sotchi. Die Frau, die in die Kälte kam. (Merkelová v Soči. Žena, která přišla do chladna.)Frankfurter Allgemeine Zeitung (online), 2. května 2017 (německy).
↑German Chancellor Merkel Defends Work of Intelligence Agencies [online]. 10. července 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2. května 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Příběh roku 2015: Uprchlíci mění Evropu. Téma pomoci migrantům a jejich přijetí rozdělilo kontinent..Hospodářské noviny [online]. 2015-12-31, rev. 2016-01-02 [cit. 2016-01-08].Dostupné online.
↑ Germany drops EU rules to allow in Syrian refugees.The Telegraph [online]. 2015-08-24 [cit. 2016-01-24].Dostupné online.
↑ Why Syrians are sending love messages to Angela Merkel.Csmonitor [online]. 2015-08-28 [cit. 2016-01-24].Dostupné online.
↑ Rakouským slovem roku je „kultura vítání“.Týden.cz [online]. 2015-09-23 [cit. 2016-01-24].Dostupné online.
↑ Asylbewerber: Bundesregierung hält Zurückweisung an der Grenze für zulässig.Spiegel.de [online]. 2016-01-22 [cit. 2016-01-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-24.
↑ Skupina šesti právníků podala v Karlsruhe ústavní stížnost proti Merkelové.Česká justice [online]. 2016-01-23 [cit. 2016-01-24].Dostupné online.
↑ Obešla voliče a pozvala Syřany. Právníci podali ústavní stížnost na Merkelovou.Echo 24 [online]. 2016-01-24 [cit. 2016-01-24].Dostupné online.
↑ Merkelová: Migrační krizi nevyřešilo zavření balkánské trasy, ale dohoda EU s Tureckem.E15.cz [online]. [cit. 2020-07-22].Dostupné online.
↑EUROZPRÁVY.CZ. Zvládlo Německo v čele s Merkelovou migrační krizi? Odpověď expertů Vás možná překvapí | EuroZprávy.cz.eurozpravy.cz.Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-22.
↑ Merkelová zachránila Evropu, jinak by zkolabovala. A mnoho dalšího zajímavého řekl Jiří Pehe.Parlamentní listy [online]. [cit. 2020-07-22].Dostupné online.
↑ Proč jsem otevřela před lety hranice? Prosilo o to Maďarsko s Rakouskem, řekla Merkelová.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2020-07-22].Dostupné online.
↑KOHLER, Berthold: Wahl in Hessen: Abermals abgestraft. (Volby v Hesensku: Znova potrestána.)Frankfurter Allgemeine Zeitung,[5], 28. října 2018, 19:02 hod. (německy).
↑Merkelová na ústupu: skončí jako předsedkyně CDU a nebude obhajovat ani post kancléřky.Lidovky.cz,[6], 29. října 2018 10:42 hod.
↑Allemagne: les trois années qui ont affaibli Angela Merkel.Le Monde,[7], 29. října 2018, 20:09 hod. (francouzsky).
↑Merz will CDU-Chef werden: „Wir brauchen in der Union Aufbruch und Erneuerung“. (Merz se chce stát šéfem CDU: „V unii potřebujeme vzestup a obnovu.“ Frankfurter Allgemeine Zeitung,[8], 30. října 2018.
↑SCHUSTER, Robert: Skončit jako šéfka strany? Obrana útokem, říká o rozhodnutí Merkelové politolog. Lidovky.cz,[9], 30. října 2018.
↑abNeue CDU-Führung. Schäuble trieb Kandidatur von Merz voran. (Nové vedení CDU. Schäuble poháněl Merzovu kandidaturu dopředu.)Der Spiegel, č. 45/2018,[10], online 2. listopadu 2018, 16:44 hod. (německy).
↑ Budu hodně číst a spát. Žádná politika, říká Merkelová. Končí po 5860 dnech.Aktuálně.cz [online]. 2021-12-07 [cit. 2025-06-19].Dostupné online.
↑ Pro vyhnání Němců po válce není ospravedlnění, řekla Merkelová.Novinky.cz [online]. Borgis, 20. června 2018 [cit. 2018-06-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-28.
↑STELTZNER, Holger: Asyl und Euro. Merkel spaltet die Europäische Union. (Azyl a euro. Merkelová rozděluje Evropskou unii.)Frankfurter Allgemeine Zeitung,[11], aktualizováno 21. června 2018, 08:33 hod. (německy).
↑JABŮREK, Václav. Merkelová vydala své paměti. V knize přiznává, že v roce 2008 bránila vstupu Ukrajiny do NATO.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-11-26 [cit. 2024-11-26].Dostupné online.
↑PODLEŠÁK, Václav. Málo co je horší než zmařená naděje, vzpomíná Merkelová v knize na srpen 1968.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2024-11-26].Dostupné online.
↑ „Neuvěřitelná neloajalita k CDU, veřejná vyhlášení ke vzpouře proti Merzovi“. Bild tvrdě proti Merkelové.Echo 24 [online]. 30. ledna 2025.Dostupné online.
↑ Merkelová nepřímo nařkla Polsko a pobaltské státy z podílu na vypuknutí války na Ukrajině.www.novinky.cz [online]. 2025-10-06 [cit. 2025-10-06].Dostupné online.
↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana.www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online.
↑ Tildelinger av ordener og medaljer.www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (norsky)
↑ Archivovaná kopie.www.botschaft-peru.de [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-04.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas.www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online.
↑ Remarks by the President Honoring the Recipients of the 2010 Medal of Freedom.whitehouse.gov [online]. 2011-02-15 [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ 27.08.2015 Werner Faymann: "Dank für konstruktive Zusammenarbeit zwischen Deutschland und Österreich" : Aktuelle Meldungen : Bundeskanzler.web.archive.org [online]. 2015-09-10 [cit. 2019-08-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Archivovaná kopie.lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-01.
↑ Lithuanian president bestows state award upon German chancellor - DELFI EN - Mobile.www.delfi.lt [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (anglicky)
↑A.S, Petit Press. Merkel awarded for developing relations between Slovakia and Germany.spectator.sme.sk [online]. 2019-02-07 [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (anglicky)
↑VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis.www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-08-09].Dostupné online. (lotyšsky)
↑ Odlikovanci.Predsednica Republike Slovenije [online]. [cit. 2025-04-16].Dostupné online. (slovinsky)
.jpg)
.jpg)
_01.jpg)
.svg)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
