| Andrej Hlinka | |
|---|---|
 Andrej Hlinka v roce 1937 | |
| 1. předsedaHlinkovy ľudové strany | |
| Ve funkci: 1913 – 16. srpna1938 | |
| Nástupce | Jozef Tiso |
| PoslanecRevolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 10. ledna1919 – 9. října1919 | |
| PoslanecNárodního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1938 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Katolická lidová strana (do 1901) Slovenská národná strana Hlinkova slovenská ľudová strana (1905 – 1938) |
| Narození | 27. září1864 Černová,Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. srpna1938 (ve věku 73 let) Ružomberok,Československo |
| Alma mater | Gymnázium Janka Francisciho-Rimavského |
| Profese | kněz, politik |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Commons | Andrej Hlinka |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Andrej Hlinka (27. září1864Černová[1], dnes částRužomberku –16. srpna1938Ružomberok[2]) bylslovenskýkatolickýkněz,politik, vůdčí osobnost slovenského národního hnutí, signatářMartinské deklarace a zakladatel a vůdčí osobnostHlinkovy slovenské ľudové strany (tzv. ľuďáků).
Hlinka absolvoval kněžský seminář přiSpišské kapitule, na kněze byl vysvěcen v roce1889. Byl farářem na různých místech, naposledy v Ružomberku. Už v mládí začal politickou kariéru v řadách maďarské Lidové strany (Néppárt), vedenéhrabětem Zichym. Stranu opustil poté, co se vzdala principů národnostnítolerance; mimo jiné nesouhlasila s Hlinkovou poslaneckou kandidaturou kvůli jeho národnostním projevům. Ve volbách 1901 dokonce podpořil kandidáta maďarské Liberální strany. V roce1897 se stal redaktoremĽudových novin, v roce1906 založilĽudovou banku a v roce1910 slovenské tiskárny vBratislavě. V letech 1905 a 1913 se neúspěšně pokoušel založit Slovenskou lidovou stranu. Mezitím byl v letech 1907–1910 ve vězení, oficiálně kvůli protimaďarským projevům během voleb 1906 a kvůli projevům během českého přednáškového turné 1907. Reálně proto, že se vyslovil proti národnostnímu útlaku v Uhersku a že kritizoval mj. maďarizační školské zákony z roku 1907. Ve vězení se setkal a polemizoval s pozdějším maďarským komunistickým vůdcemBélou Kunem. Psal a překládal teologická díla.
V roce1918 se Hlinka stal členem nově vytvořenéSlovenské národní rady. Na samém počátku byl nakloněn myšlence jednotného „československého národa“,[3] rychle ji však opustil. Ještě v témže roce se podílel na založeníSlovenské ľudové strany, jíž se stal předsedou. Byl vůdčí osobností pětičlenné delegace slovenských kněží, která v létě1919 přijela doFrancie naVersailleskou konferenci, aby žádala autonomii pro Slovensko. Na konferenci odjel z Polska přes Rumunsko na falešný polský pas, ale na jednání nebyl vůbec vpuštěn a po návratu byl krátce uvězněn na Mírově. Důvodem uvěznění bylo, že cestoval doVersailles právě na falešný pas.
U příležitosti 700. výročí založení Třetího řádu sv. Františka z Assisi se v říjnu 1921 zúčastnil spolu se knězem Dr.Aloisem Kolískem první velké společné pouti Čechů a Slováků v novodobé historii Československa.[4] V roce1924 byl jmenovánpapežským komořím a v roce1927apoštolským protonotářem.
V roce1925 se jeho strana přejmenovala naHlinkovu slovenskú ľudovú stranu (HSĽS), jíž byl až do konce svého života lídrem a hlavním ideologem. V letech1918 až1938 byl vůdcem poslanecké frakce SĽS a posléze HSĽS v československémNárodním shromáždění. Dne 27. února 1938 jednal sK. H. Frankem zeSudetoněmecké strany (SdP) o spolupráci; SdP pak poskytla hlinkovcům finanční podporu ve výši pět milionů korun.[5] Krátce před svou smrtí se dohodl na spolupráci mezi HSĽS,Konradem Henleinem a politickým vůdcemmaďarské menšiny v Československu hrabětemEsterházym.
Ideologický základ Hlinkova politického přesvědčení a politiky tvořilohluboké vlastenecké cítění (zvýrazněné nejprve maďarskou nadvládou a posléze zřetelně slabším postavením Slováků v Československu),klerikalismus aantikomunismus. Jestliže v mládí byl odpůrcem útlaku Slováků ze strany Maďarů, po vzniku Československa se stal vášnivým odpůrcem „pražskécentralizace“ a faktu, že většinu moci ve státě soustředili ve svých rukouČeši. Nicméně ve třicátých letech po sjezdu strany v Piešťanech v září 1936 tato strana jednoznačně přechází na autoritativní nebo spíše totalitní pozice a nachází vzory v rakouském stavovském státě, v PortugalskuAntónia Salazara,Frankově Španělsku neboMussoliniho Itálii.[6]
První prezidentČeskoslovenskaTomáš Garrigue Masaryk o Hlinkovi prohlásil: „Základním jeho rysem je ohromná primitivnost, nevzdělanost, naprostá nepotřeba kultury.“[7]
Po Hlinkově smrti stanul v čele jeho stranyJozef Tiso. Strana postupně ovládla situaci na Slovensku a po vznikuSlovenského štátu převzala veškerou moc (teoreticky, prakticky ovšem byla její moc a moc jejích představitelů omezena přánímiNěmecka). Strana se změnila ve skutečně masovou a z Hlinky se stala kultovní osobnost nového režimu. Odvolávaly se na něj i nově založené organizaceHlinkova garda (napodobenina německýchSturmabteilung) aHlinkova mládež (napodobenina německýchHitlerjugend).
V dubnu 1939 přijalSlovenský sněmzákon o zásluhách Andreje Hlinky (83/1939 Sl.z.).
Po obnovení Československa v roce1945 byl Hlinka jakožto antikomunista, klerikalista, odpůrcepragocentrismu a centralizace státu a i vzhledem k tomu, že před svou smrtí v roce1938 krátce aktivně spolupracoval seSudetoněmeckou stranou aJánosem Esterházym, označen jakofašista či spíše klerofašista. Posametové revoluci ovšem ztratil tento jednostranný negativní pohled svůj monopol.
Jeho tvář byla vyobrazena na poslední slovenské tisícikorunovébankovce, platné před zavedenímeura. V říjnu 2007 Národní rada Slovenské republiky přijala zákon č. 531/2007 Z.z., o zásluhách Andreje Hlinky o státotvorný slovenský národ a o Slovenskou republiku. Je po něm pojmenován slovenskýŘád Andreje Hlinky.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAndrej Hlinka na Wikimedia Commons
AutorAndrej Hlinka ve Wikizdrojích
OsobaAndrej Hlinka ve Wikicitátech