| Andrej Ždanov | |
|---|---|
 Andrej Alexandrovič Ždanov | |
| Druhý sekretářKomunistické strany Sovětského svazu | |
| Ve funkci: květen1941 – srpen1948 | |
| Předchůdce | Lazar Kaganovič |
| Nástupce | Georgij Maximilianovič Malenkov |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | Generálplukovník |
| Bitvy/války | Zimní válka II. světová válka *Obležení Leningradu |
| Narození | 26. února1896 Mariupol Ruské impérium  Ruské impérium |
| Úmrtí | 31. srpna1948 (ve věku 52 let) Moskva Sovětský svaz  Sovětský svaz |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Hřbitov u Kremelské zdi |
| Rodiče | Aleksandr Zhdanov aEkaterina Zhdanova |
| Ocenění | Leninův řád (1935) Řád rudého praporu práce (1939) Řád rudého praporu (1940) Řád Suvorova 1. třídy (1944) Řád Kutuzova 1. třídy (1944) … více naWikidatech |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Andrej Alexandrovič Ždanov (ruskyАндре́й Алекса́ндрович Жда́нов;26. února1896,Mariupol –31. srpna1948,Moskva) bylsovětskýkomunistický politik a ideolog.
Narodil se ve městěMariupol, jež bylo na jeho počest v letech 1948–1989 pojmenováno Ždanov. Vstoupil do bolševické strany roku 1915. Roku 1934 se po zavražděníKirova stal předsedouleningradské stranické organizace a hlavním organizátorem tamníchčistek. V roce 1939 zařídil sovětskou stranou prefabrikovanýmainilský incident, který byl použit jako záminka k rozpoutánízimní války.
Roku 1940 řídil začleňování okupovanéhoEstonska do Sovětského svazu.[1] BěhemVelké vlastenecké války řídil obranuLeningradu. Po příměří s Finskem vedl Spojeneckou kontrolní komisi ve Finsku.
Roku 1946 bylStalinem pověřen řízením sovětské kulturní politiky. Byl odpovědný za pronásledování nezávislých umělců jako byliAnna Andrejevna Achmatovová,Michail Zoščenko,Dmitrij Šostakovič aSergej Prokofjev.[2] Roku 1947 organizovalKominformu, mezinárodní organizaci komunistických stran.
Zemřel v roce 1948 v Moskvě na srdečníinfarkt, možná spoluzapříčiněný jeho nezvladatelnýmalkoholismem.[3] Jiná hypotéza říká, že za jeho smrtí mohl stát sámStalin.[4] Ždanovovi nepřáteléMalenkov aBerija po jeho smrti zlikvidovali pozůstalé Ždanovovy chráněnce v politickém a státním aparátu čistkou zvanouleningradská aféra.
Ždanovova doktrína v kultuře, známá jakoždanovismus neboždanovština, ovlivnila celou sovětskou kulturní produkci až do konce 50. let a projevila se i na umění v zemích pod vlivem Sovětského svazu včetně Československa a v maoistické Číně. Takzvanýsocialistický realismus sovětského umění se v ní dostal do nejkrajnější, zjednodušující a zcela dogmatické polohy. Vliv západního umění byl považován za ideologicky podvratný, umělecká inovace podvázána. Umělec byl povinen kanonickými „realistickými“ prostředky hlásat jedině správné politické hodnoty a napomáhat tak komunistické straně v jejím politickém boji.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAndrej Alexandrovič Ždanov na Wikimedia Commons
OsobaAndrej Alexandrovič Ždanov ve Wikicitátech
