Andrea del Verrocchio, vlastním jménemAndrea di Michele di Francesco di Cioni (1435,Florencie –10. října1488,Benátky), bylitalskýrenesanční malíř,zlatník asochař činný vŘímě, ve Florencii a v Benátkách, kde pobýval kvůli jedné ze svých nejvýznamnějších prací, jezdeckému pomníku Bartolomea Colleoniho.
Andrea del Verrocchio patřil k nejvýznačnějším uměleckým osobnostem druhé poloviny 15. století. V jeho ateliéru se vyučilo mnoho osobností následující generace. Patří mezi ně malířSandro Botticelli neboLeonardo da Vinci, který je považován za jeho nejvýznamnějšího žáka.
Jeho otec, Michele di Francesco Cioni, měl cihlářskou a keramickou dílnu, později pracoval jako výběrčí daní. Andrea patrně u otce odpozoroval technologii výroby reliéfních dlaždic z pálené hlíny. Podle životopisu odVasariho rád používal také jemně mletou sádru zVolterry nebo zeSieny k odlévání sošek.[1] Z pálené hlíny jsou jeho dekorativní články i sochy.
Andrea se nejprve vyučil zlatníkem v dílně Giuliana Verocchia, po němž převzal příjmení. Sporné zůstává, zde se Andrea později učil sochařství uDonatella, písemné zprávy chybějí a podle Johna Pope-Hennessyho je to v rozporu se stylem jeho raných děl. Každopádně byl Donattelovým pokračovatelem.[2] Zabýval se také geometrií, což zúročil později v návrhu náhrobku Medicejských.
Verocchiova hlavní malířská a sochařská díla jsou datována do posledních dvaceti let jeho života, kdy žil na dvořeLorenza I. Medicejského a jeho syna Piera ve Florencii. Tam byl členem malířského cechu svatého Lukáše.
V závěru života si Verrocchio otevřel dílnu v Benátkách, kde pracoval na pomníku kondotiéra Bartolomea Colleoniho. Jeho florentskou dílnu pak vedl Lorenzo di Credi. Verocchiův Colleoni spolu s Donotallovým Gattamelatou bývá historiky umění ceněn jako nejvýznamnější italský renesanční jezdecký pomník.[3] Skupina anonymních soch bývá označována jako Verocchiova dílna nebo Verocchiova škola. Jeho monumentální sochy ovlivnily takéMichelangela.
O jeho životě se ví málo. Neoženil se a celý život finančně podporoval členy své rodiny.
Praxi zahájil Andrea drobnými pracemi stolního stříbra. Dva stříbrné koflíky s dekorativními reliéfy zvířat a rostlin, jež se nedochovaly, byly podle životopisce Giorgia Vasariho skvělé. Přivedly obchodníky florentského cechu k objednávce dvou reliéfů stříbrného oltářesv. Jana Křtitele pro cechovní kostelOr San Michele ve Florencii. V tamním muzeu se dochoval pouze jeden.
V letech 1465 – 1467 Verrocchio vytvořil náhrobníkCosima staršího de Medici v kříženíchrámu San Lorenzo ve Florencii. Jde o kruhový objekt v podlaze seskládaný z různě barevných mramorů, opatřený nápisem a erby rodu Medicejských.
V letech 1465 – 1483 vytvořil Verrocchio jednu ze svých nejznámějších prací, kterou je sousoší Nevěřícího Tomáše sKristem osazené na plášti florentského kostela Orsanmichele. Průběh prací na sousoší byl poměrně zdlouhavý, na své místo bylo osazeno až po 18 letech práce v roce 1483.
David s hlavou Goliáše
Tradiční scéna zobrazuje postavu Krista, který ukazuje Tomášovi ránu ve svém boku, aby do ní Tomáš mohl vložit své prsty a uvěřil tak, že skutečně vstal z mrtvých. Unikátní je zobrazení drapérií plášťů obou postav, které se vlní do drobných záhybů a vnáší tak do výjevu velké napětí. Tento styl měl poměrně silný ohlas u mladších florentských umělců, kteří se jej snažili napodobit.
V letech 1469 – 1472 Verrocchio vytvořil dvojnáhrobek pro kostel San Lorenzo. Jde o společný náhrobekGiovanniho de Medici aPiera de Medici, kterému se říkalo Il Gottoso. Je umístěn na pomezí Staré sakristie v kostele San Lorenzo a boční kaple, která se Starou sakristií sousedí. Náhrobek je zdoben bronzovými aplikacemi a je zasazen do bronzové sítě. Motiv sítě symbolizuje smrt a pomyslný závěs, který člověk odnímá ze svých očí v okamžiku smrti. Na náhrobku je nápis: Patri Patrvo qve (Otci a strýci).
V letech 1473 – 1475 Verrocchio vytvořil sochuDavida. Je vysoká 125 cm a zobrazuje mladíka v krátké suknici s mečem v ruce a s hlavou Goliáše u svých nohou. I tato práce našla ohlas a byla mnoha umělci napodobována.
Z let 1472 – 1475 pochází nejslavnější Verrocchiův obraz Křest Kristův, který je jedním z klíčových exponátůgalerie Uffizi ve Florencii. Část obrazu byla pod Verrocchiovým dohledem dokončena jeho žákem Leonardem da Vinci. Je mu přičítána levá postava klečícího anděla a podílel se i na malbě krajiny v pozadí.
Roku 1471 pozval papežSixtus IV. Verrocchia do Říma, aby jeho kapli vyzdobil stříbrnými sochami apoštolů. Nedochovaly se, neboť byly později roztaveny.
Vytvořil také malé sošky koní z bronzu, které byly velmi úspěšné a Verrocchia přivedly k sochařským pracím s mramorem. Náhrobek pro Lucrezii Tornabuoniovou z roku 1471 jej zařadil mezi známé sochaře. Verrocchio tak v Římě nasbíral mnoho zkušeností a do své rodné Florencie se vrátil jako slavný a uznávaný sochař.
Jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho je považován za nejdůležitější dílo Verrocchioa. Kondotiér Colleoni žil v letech 1400 – 1475 a vedl vojska ve službách Benátské republiky. Byl velmi úspěšným vojevůdcem, a proto se Benátky rozhodly postavit mu reprezentativní pomník. V roce 1480 zvítězil Verrocchiův návrh pomníku. Jedná se o monumentální dílo, neboť socha je téměř čtyřmetrová. Dílo si vyžadovalo dlouhou přípravu a Verrocchio nejprve přichystal formu pro odlití sochy. Během práce však onemocněl a v roce 1488 nečekaně zemřel.
Po smrti Verrocchia byla práce na pomníku zadána jednomu z Verrocchiových konkurentů v této zakázce – Allesandru Leopardimu. Ten nechal podle Verrocchiova modelu jezdecký pomník odlít a navrhl i sokl pomníku. Jezdecký pomník byl dlouho považován za Leopardiho dílo. Dnes je Colleoniho jezdecký pomník považován za klíčové dílo Verrocchiovy tvorby.
Andrea del Verocchio zemřel v Benátkách roku 1488 v 53 letech, aniž stihl dokončit své poslední zakázky. Byl to jezdecký pomník kondotiéra Bartolomea Colleoniho, také sochy tří teologických ctností aBoha Otce pro náhrobek kardinála Forteguerriho v dómu vPistoji.
Vykonavatelem jeho poslední vůle byl jeho žákLorenzo di Credi, který mistrovo tělo převezl do rodinné hrobky v kostele San Ambrogio ve Florencii.[4]
Několik vynikajících malířů, jako Leonardo da Vinci a Lorenzo di Credi, se učilo v jeho dílně. Spolupracovali s ním takéDomenico Ghirlandaio,Sandro Botticelli, Francesco Botticini aPietro Perugino. Jejich raná díla lze jen těžko odlišit od Verrocchiových. Podle Giovanniho Santi také Sandro Botticelli, Luca Signorelli a mladý Filippino Lippi prošli Verrocchiovým ateliérem. Jejich díla, zejména série líbezných madon podobných typů, fyziognomie a gest byla tak oblíbená, že se často kopírovala a jejich autorství je dosud sporné.
Florentský básník Ugolino Verino o jeho žácích a spolupracovnících napsal:
„
Ať už ti malíři mají cokoli dobrého, pili z Verrocchiova pramene...
V. V. Štech,Italská renesanční plastika. SNKLHU Praha 1960, s. 219-248
Giorgio Vasari,Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů. Odeon Praha 1976, I. díl, s. 421–429 (přeložilPavel Preiss s úvodním textem, faktickými opravami a dodatky v poznámkách).
.jpg)
%2c_madonna_col_bambino_e_crocifissione%2c_1450-1500_ca..JPG)
