Imoralista Těsná brána Pastorální symfonie Penězokazi Corydon … více naWikidatech
Ocenění
Nobelova cena za literaturu (1947) Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1949) Goetheova medaile za umění a vědu Velká cena za nejlepší román půlstoletí
Manžel(ka)
Madeleine Rondeauxová (do 1938)
Děti
Catherine Gideová
Rodiče
Paul Gide aJuliette Rondeauxová
Příbuzní
Charles Rondeaux de Montbray (praděd) Jean-Baptiste Rondeaux (praprastrýc)
Narodil se roku1869 v rodině významnéhoprávníka aprofesora Paula Gida. Mládí prožil v silně náboženském rodinném prostředí, které po otcově smrti ovládla matka. Ač původněkatolička, zavedla v rodině přísný režimprotestantskypuritánských mravů.
Studoval na několika školách a pro špatný zdravotní stav musel studia několikrát přerušit. JakostudentAlsaské koleje (École Alsacienne) se začal živě zajímat o literaturu, přispíval do různých revuí, seznámil seStéphanem Mallarmém,Paulem Valérym,Paulem Claudelem a dalšími přednímifrancouzskýmibásníky. Začal vydávat svá první díla, silně poplatnásymbolismu, od kterého se však brzy odklonil.
V letech1893–1894 podnikl ozdravné cesty do severníAfriky a stal se blízkým přítelemOscara Wilda, se kterým se seznámil vAlžíru. Tyto cesty, na kterých se seznámil s palčivýminárodnostními a sociálními problémy a také objevilsvět smyslů, přispěly k tomu, že se odvrátil od výchovou vštěpované přísné sebekázně k vyhraněnémuindividualismu aetickému,filozofickému iestetickému relativismu. Výrazem tohoto přerodu se stala lyrická prózaPozemské živiny (1897), kterou je možno považovat za jakýsi Gidův manifest, ve kterém vyjadřuje svůj požadavek na osvobozenívlastního já. To představuje jakýsiasketismus naruby, podle kterého se smysly musí otevřít všemu, co je přirozené, lidský život je sám o sobě dostatečným cílem, náboženské příkazy a morální konvence nezavazují. Subjektem i objektem jeho analýzy se stává hrdina, který nechce být spoután žádnýmiprincipy a ve všem se chce odlišit od ostatních lidí. Svědčí o tom jehoepicképříběhyImoralista (1902),Těsná brána (1909),Vatikánské kobky (1914) iPastorální symfonie (1919), které sledují a rozvíjejí konflikty, vznikající ze střetu silného jedince s omezujícím vlivem prostředí.
Roku1909 založil společně sJacquesem Copeauem aJeanem Schlumbergerem literární magazínLa Nouvelle Revue Française (NRF) a vedl jej do roku1914. Magazín se hlásil k novému klasicismu a hodlal uvádět kvalitní literární díla, aniž by podporoval nějaké literární doktríny. Díky jeho doporučení tak vyšel napříkladrománJean Barois odMartina du Garda.
Na vrcholu své popularity se ocitl po skončeníprvní světové války, kdy do jeho díla začal pronikat zájem o současné problémy, jak o tom svědčí jehorománPenězokazi (1925). O sobě samém vypověděl s naprostou upřímností vautobiografickémrománuZemři a živ budeš (1926), ve kterém se přiznal ke svéhomosexualitě (přestože byl od roku1895 ženat se svou sestřenicí Madeleine Rondeauxovou) a obhajoval ji.
Sándor Márai v díle Denníky I. píše: „Gide byl otrokem sexuální a spisovatelské vášně...“
Na počátku třicátých letech začal projevovat sympatie k úsilí o sociální přestavbu světa. Byl okouzlen projektemkomunistické společnosti, který ovšem chápal po svém jako uskutečnění moderně reformovaných vztahů prvotního křesťanství. Společně sAndré Malrauxem intervenoval vBerlíně za osvobození uvězněného komunistického funkcionářeGeorgi Dimitrova a roku1936 navštívil dokonceSovětský svaz. Hluboké rozčarování z této cesty pak popsal ve svéreportážiNávrat ze Sovětského svazu, která vyvolala ostrou kritiku ze strany tehdejších levicových intelektuálů, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastnízkušenosti (v Česku například vystoupil spolemikou básníkStanislav Kostka Neumann ve své knizeAnti-Gide).
Roku1947 obdrželNobelovu cenu za literaturuza jeho obsáhlé a umělecky významné literární dílo, v němž lidské problémy a životní podmínky vystihl s neochvějnou láskou k pravdě a psychologickou bystrozrakostí (citace z odůvodnění Švédské akademie).
Le Voyage d’Urien (1893, Cesta urianova), fiktivnícestopis,
Paludes (1895),povídka,satirický obrazpařížského literárního„bahnění“, nenalézajícího odvahu ke svobodě a odvážnosti činu.
Les nourritures terrestres (1897, Pozemské živiny),lyrickápróza, proklamace autorova nového pohledu na svět, usilujícího o možnost plného rozvinutí a uplatnění osobnosti jedince, který odkládá vnucenou mu morálku, chce být nezávislý na lidském společenství a sleduje jen své individuální potřeby a cíle bez ohledu na překážky a i na oběti druhých lidí.
Le Prométhée mal enchaîné (1899, Prométheus špatně připoutaný),povídka sdramatickými dialogy,
L'Immoraliste (1902, Imoralista),román v němž egoistický hrdina Michel přijíždí do severní Afriky se svou těhotnou ženou Marcelinou uzdravit se ztuberkulózy. Zatímco Michel prožívá obrodu smyslového života, Marcelinu horké a suché podnebí zabijí. Nakonec Marcelina umírá a Michel, uvolněný z pout povinnosti o ohledů ke své životní družce, může vychutnávat rozkoše uzdraveného a hledat jen takové štěstí a blaho, které vyhovuje jeho osobní představě.
Le Prométhée mal enchaîné (1907, Prométheus špatně připoutaný),komedie,
Dostoievsky d’apres sa correspondance (1908, Dostojevskij podle své korespondence),esej,
La Porte étroite (1909, Těsná brána),román, v němž Gide komentuje životní cestu dívky Alissy, z níž se po prvním milostném vzplanutí stane staropanenská pobožnůstkářka, která zničí život i svému milému. Román vyznívá tragicky a naznačuje Gideovo odmítnutí zříkání se pozemského života za cenu„svatosti“. Ukazuje, že takový život vyústí v zoufalství a potvrzuje neužitečnost oběti.
Le Retour de l'Enfant prodigue (1912, Návrat marnotratného syna),román,
Les Caves du Vatican, (1914, Vatikánské kobky),román, označený autorem jako„bláznovská fraška“, je rozsáhlousatirou, jejímž předmětem je náboženská bigotnost. Příběh je založený na„šeptandě“ o tom, žepapežLev XIII. je vězněn na Andělském hraděsvobodnými zednáři a že jimi dosazený lžipapež, který vydal encyklikuRerum novarum, utužuje ve světě vládu ďáblovu. Děj knihy se skládá zgroteskního pásma podvodných machinací zločinecké bandy a vrcholí bezdůvodnou vraždou, která je pojata jako volní akt jedince, necouvajícího ani před zločinem.Román měl za následek Gidův rozchod sPaulem Claudelem.
La Symphonie pastorale (1919, Pastorální symfonie),román, jehož hlavní hrdinkou je slepá Gertruda, která, dokud nenabyla operací zraku, neznala klamy a bludy světa. Lidská láska jí splývala s představou citu lásky ke všem lidem, se soucitem a obětavostí. Teprve s vráceným zrakem prohlédá a přesvědčuje se i o sobeckých a nízkých pohnutkách jednání svého pastorského ochránce a vychovatele. Tragická deziluze pak uspíší její smrt, když poznání skutečnosti rozbilo její sen o člověku a jeho ušlechtilosti. Knihu roku1946 zfilmoval francouzský režisérJean Delannoy.
Corydon (1924), čtyři sokratovské dialogy o homosexualitě
Les Faux-monnayeurs (1925,Penězokazi),román, je psán inovativní formou, která spoluvytvářela literární modernu (James Joyce,Andrej Bělyj) a v mnohém předznamenala iestetiku francouzského„Nového románu“. Syžet románu obsahuje popispařížského prostředí měšťanských vrstev předprvní světovou válkou. Zabývá se falšováním emocí, případně mezemi volního jednání, které ukazuje v okamžicích, kdy může druhé svou bezohledností i zabít. Zabývá se křehkostí dospívajících, tématem šikany a je zde také otevřeně traktována homosexualita, což lze pro Gideovu příslušnost k této minoritě vykládat do jisté míry i jako autobiografický záznam.
Le Journal des Faux-Monnayeurs (1926, Deník Penězokazů),esej, ve které Gide vysvětluje své tvůrčí postupy při psanírománuPenězokazi.
Le Retour du Tchad (1928, Návrat z Čadu),cestopis,
L'École des femmes (1929, Škola žen),román, první díl triptychu vydaného česky souhrnně pod názvemNedokončené vyznání,
Robert (1929, Robert),román, druhý díl triptychuNedokončené vyznání,
La Séquestrée de Poitiers (1930), kniha o případuBlanche Monnier, ženě z Poitiers, kterou její rodina 25 let věznila v domě. Gide pouze změnil jména hlavních protagonistů.
Les Nouvelles Nourritures (1935, Nové živiny),esej navazující na autorovyPozemské živiny z roku1897.
Genevieve (1936, Jenovefa),román, třetí, závěrečný díl triptychuNedokončené vyznání, ve všech třech románech se znovu kladou otázky po vratkosti rovnováhy mezi štěstím jedince, štěstím rodiny a zájmy společnosti. Hlavní hrdinka vstupuje do nešťastného manželství a až její dcera je schopna zpětně po letech rekonstruovat její opravdové city a sexuální zaměření.
Retour de l'U.R.S.S. (1936, Návrat ze Sovětského svazu) aRetouches a mon Retour de l'U.R.S.S. (1936, Retuše k mému Návratu ze Sovětského svazu),reportáže, ve kterých autor upozornil na celou řadu negativních jevů vestalinskémRusku. Ty většina levicových spisovatelů, kteříSovětský svaz navštívili, odmítala vidět, a tak knihy vzbudily velký rozruch a vyvolaly ostrou kritiku. Gide ve svých reportážích ukazuje, žesocialismus není to nejlepší, co může být, a naznačuje, že je to horší systém než kapitalismus. Levicoví intelektuálové knihy odmítli jako protisovětský pamflet, přestože mnoho z nich nemělo se sovětským prostředím vlastní zkušenosti (v Česku například vystoupil s polemikou básníkStanislav Kostka Neumann ve své knizeAnti-Gide).
↑GIDE, André.Vatikánské kobky: bláznovská fraška. Překlad Josef Pospíšil. 2. vyd., v Odeonu 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 234 s. Světová četba; sv. 381. [Stať J. Š. Kvapila „André Gide, glosa k životu a dílu" je na str. 7–17; viz str. 17.]
↑ André Gide: Vatikánské kobky. Bláznovská fraška o nepravém papeži a spiknutí kolem Svatého stolce.Vltava [online]. [cit. 2022-08-30].Dostupné online.
