Andezit (téžislandit) jevýlevnámagmatická hornina s častýmiporfyrickými vyrostlicemiminerálů. Název horniny je odvozen od pohoříAndy, kde se často vyskytuje. Andezitovélávy eruptují s teplotou 900 až 1100 °C, jejicherupce jsou často explozivní.
Jeho hlubinným ekvivalentem jediorit, do jehož skupiny je řazen. Mezi hypoabysální a subvulkanické ekvivalenty patří dioritovéporfyry alamprofyry –kersantit aspesartit. Předterciérní andezity jsou označovány jako paleoandezit, dříve též porfyrit.[1]
Andezity se vyskytují ve formě povrchových uloženin nebo malých, mělkýchintruzí. Mají afanitickou, porfyrickou nebo sklovitou strukturu. Procentuální obsah SiO2 je 56 až 63 %.
Barva andezitů může být světle až tmavě šedá, zelená, šedozelená, červená, hnědá až téměř černá. Pokud je horninazvětralá, může mít barva odstíny žluté, okrové nebo červené barvy.
Zdrojem produkce andezitovéhomagmatu jsou ostrovní oblouky a divergentní kontinentální okraje, kde dochází k poklesůmoceánské kůry do zemskéhopláště. Názory na samotný vznik, resp. původ andezitového magmatu jsou stále nejednotné. Jsou rozděleny do dvou skupin:
názory předpokládající primární vznik, tj. přímý vznik andezitového magmatu:
Andezity jsou podobně jakobazalty jedněmi z nejrozšířenějších vulkanických hornin, jejich blízké vzájemné propojení a podobný makroskopický vzhled může komplikovat jejich rozlišení. Vznik andezitů je spojen se sopečnou aktivitou nadsubdukčními zónami, tedy s pohořími Andského typu[1].
Andezitický vrch Žarnov v pohoří Vtáčnik
Ve světě jsou známy především z lokalit vAndách, kde dodnes vznikají např. v sopkáchCotopaxi aPopocatépetl. Jiné aktivní sopky se nacházejí v Japonsku např.Fudži, nebo v Indonésii –Krakatoa[3].
