Původní jméno královny znělo Anchesenpaaton, což přibližně znamená:"Ta, jež žije proAtona" neboli"Žijící Atonem". Ve 3. roce po nástupu Tutanchamona si, spolu s mladičkým faraonem, změnila jméno podle restaurovaného bohaAmona na známější Anchesenamon, což se dá přeložit jako:"Ta, jež žije Amonem" či"Žijící Amonem".[5]
Narodila se kolem roku 1360 př. n. l., ve 4. roce vlády tzv."kacířského" faraonaAmenhotepa IV./Achnatona jako v pořadí třetí dcera tohoto monarchy - ze vztahu s jeho obdivovanou hlavní manželkou - krásnou královnouNefertiti. Rodiče měli, vedle ní, ještě dalších pět dcer: nejstarší, tj. 1. bylaMeritaton, 2.Mekaton, pak následovala v pořadí 4. dceraNeferneferuaton Tašerit, 5. byla dceraNeferneferure a poslední 6.Setepenre.[6] Spolu s nimi a s tzv.polorodými (tj. po otci vlastními) sourozenci (Tutanchamonem, možná iSmenchkarem a s dalšími neznámými potomky Achnatona) byla vychovávána (až v překvapivé volnosti a za velké rodičovské lásky) v nové metropoliAchetatonu, kam přesídlil její otec zThéb, přibližně v 7. roce své vlády.[7] Nedlouho před smrtí otce se poměrně překvapivě stala jeho vedlejší královskou manželkou.[3] Není však zcela jisté, zda s Achnatonem měla dcerkuAnchesenpaaton mladší, jež se jí někdy přisuzuje. Tento Achnatonův potomek zůstává doposud prakticky neznámý.
Zřejmě ve svých 14 (příp. 13) letech, po otcově skonu, byla provdána za svého mladšího (polorodého) bratra Tutanchamona,[8] který nastoupil na trůn po tajemnémSmenchkareovi a jenž po 10 letech předčasně zemřel (na následky zranění a přidružených problémů). Smrt si pro faraona přišla ve věku cca 19 let.
S Tutanchamonem, alespoň podle výkladů zachovaných zpráv či výtvarných děl, zřejmě prožívala láskyplný vztah. Manželé žili zprvu v Achetatonu, po jeho opuštění ve 3. roce Tutanchamonovy vlády pak vMemfidě, a také v nejdůležitějším městě tehdejšího Egypta - v Thébách.[9]
Anchesenamon a Tutanchamon neměli žádné přeživší děti. V Tutanchamonověhrobce ale egyptologové nalezli mumie dvou děvčátek, které byly po roce2000 a znovu po roce2010 opětovně prozkoumány týmem Dr.Zahiho Hawasse. Pro porovnávání těchto a dalšíchamarnských panovnickýchmumií bylo použito nejmodernějších metod, vč. analýzyDNA či počítačovétomografie. Již dříve učiněné závěry, že jde pravděpodobně o faraonovy dcerky, byly díky těmto metodám potvrzeny. Jedna se narodila již mrtvá, druhá zřejmě zesnula krátce po porodu. Vědci se také domnívají, že zde mohlo sehrát jistou negativní roliincestní spojení v panovnickém rodě, které již dříve stálo za vrozeným tělesným postižením mladého faraona.[10]
Anchesenamoniny osudy po smrti Tutanchamona, kterého zcela jistě přežila, nejsou zcela jasné. Podle některých badatelů je možné, že právě ona se obrátila nachetitského králeŠuppiluliumaše s žádostí, aby jí poslal za manželajednoho ze svých synů. Jiní badatelé (Philipp Vandenberg ad.) ovšem za pisateku žádosti považují její zesnulou matku Nefertiti. Vycházejí z toho, že žádost ke králi byla učiněna někdy v průběhu podzimu, a jelikož Tutanchamon zemřel již na počátku roku, jeví se teorie o Anchesenamon - jako pisatelce - nepravděpodobná. Tutanchamon byl navíc svým nástupcemAjem (do 2 a půl měsíců) urychleně pohřben a tím se Aj, jako původce pohřbu, mohl dle egyptskéhopráva považovat za králova nástupce. Velká prodleva mezi smrtí manžela a napsáním dopisu Anchesenamon tedy v podstatě jako pisatelku vylučuje. Přesto se stále vedoudiskuse, jestli tomu tak opravdu bylo.[11]
Ovdovělá"velká královská manželka" a zároveň"velká dědičná princezna" Anchesenamon se nakonec (již po třetí) provdala za svého pravděpodobného děda (a dosavadního spoluregenta svého zesnulého manžela) -"Božského otce"Aje II. (V ten čas bylo Ajemu již zhruba 60-70 let)."Božský otec" sňatkem s ní sledoval zlegitimování svého nároku na trůn, který si (konec konců) již před tím vydobyl uspořádáním pohřbu mrtvého Tutanchamona. Svazek, byť nepochybně jen formální, mj. přesvědčivě dokládá např. společný prsten s jejich panovnickými kartušemi.
V době svého svazku s Ajem II. - jak dokládá egyptoložkaJoyce Tyldesley - stále žila Ajova 2.(?) choťTej (Tije atp.), vystupující jako"velká královská manželka". Proto je více než prevděpodobné, že Anchesenamon nosila pouze titul vedlejší královské choti.[12]
Předpokládaná reálná podoba posledního manžela - faraonaAje II. z dílny známéhosochařeThutmose, působícího vAchetatonu. Umělec byl známý svýmrealistickým zpodobňováním portrétovaných osob.
Snad již v průběhu (přibližně necelé čtyřleté) Ajeho vlády Anchesenamon zemřela. Za panování Ajeho nástupce -generálaHaremheba - se totiž již (v dobových textech či ze souvislostí) nevyskytuje. Haremheb se s ní - jako s dědičnou princeznou - ani nesnažil oženit. I to nasvědčuje, že již dříve zesnula.[13] Nelze ale stoprocentně vyloučit ani méně pravděpodobný scénář, že zesnula až za Haremheba. Tomu teoreticky mohlo postačovat, že si trůn pojistil pouze svým dřívějším svazkem s (pravděpodobnou) dcerou svého předchůdce Aje II. - princeznouMutnedžemet. Proto se o svazek s Anchesenamon třeba ani nesnažil, i když královna mohla ještě žít. Ta by potom dožila na dvoře či v některém prestižním egyptském harému (šlo o společensko-nábožensko-hospodářskou instituci žen u významných egyptských chrámů).
Pohřbená byla zřejmě svým posledním chotěm, popř. Haremhebem (na západním břehu Théb) vÚdolí králů, neboťÚdolí královen se v té době ještě pro pohřby nepoužívalo.
Již v roce1817 bylo dobrodruhemGiovannim Battistou Belzonim objeveno několik amarnských královskýchmumií v Údolí králů - a to v hrobceKV 21.[14] Jedna z nich patří mladé ženě, která je po posledních vědeckých průzkumech ztotožňována s královnou Anchesenamon. Tato totožnost však zatím není stoprocentní, neboťDNA mumie je příliš poškozená. Přesto existuje velká pravděpodobnost, že jde skutečně o kdysi tak krásnou a obdivovanou Anchesenamon.[10]
↑VANDENBERG.Nefertiti. [s.l.]: [s.n.] S. 220–221, 227.
↑abTV dokumenty: Nefertiti and the Lost Dynasty, čes.: Nefertiti a ztracená dynastie, USA 2007 a Nefertiti: Mummy Queen Mystery, čes.: Nefertiti - Záhada královniny mumie, Itálie 2011.
TYLDESLEY, Joyce.Kronika egyptských královen. Od prvních dynastií po smrt královny Kleopatry.. Překlad Hana Navrátilová a Roman Míšek. Praha: Mladá fronta, 2006. 206 s.ISBN978-80-204-1642-1.