Anat (ugaritsky´anatu), téžAnát, starořeckyAnath,egyptskyAnit, jekanaánská, respektivezápadosemitská bohyně války a lovu, označovaná jakobatultu „panna“. Často je uváděna též jako bohyně lásky a plodnosti, ale taková funkce z dobových textů přímo nevyplývá. Byla považována za sestru a pomocniciBaala, ale také byla spojována s bohem moru a smrtiRešefem. Podle jednoho mýtu když byl Baal zabitMótem vydala se hledat Baala do podsvětí, oživila ho a sama Móta porazila. V obdobíhelénismu splynula s bohyníAštarté do bohyně zvanéAtargatis.[1][2][3]
Anat byla také převzata doegyptského náboženství, především v během nadvládyHyksósů (cca1700 př. n. l.), a zvláštní úctu jí projevovalRamesse II. (1279–1213 př. n. l.), jenž po ní pojmenoval svoji dceru Bin-Anat („dcera Anat“). Byla ji zasvěcena svatyně vDžanetu a byla označena za dceruReovu. Často byla spojována sHathor, přičemž byla zobrazována s podobným účesem, obecně byla zobrazována jako nahá dívka, s účesem, často stojící na lvu a držící květiny, byla uznávána pro svou mladickou energii a divokost v bitvě a spojována s bohem. Na egyptské stéle zRas Šamra je označována jako „královna nebes“ a „paní všech bohů“.[2][3]