| Ana Blandiana | |
|---|---|
 Ana Blandiana (12. července 2019) | |
| Rodné jméno | Otilia Valeria Coman |
| Narození | 25. března1942 (83 let) Temešvár |
| Alma mater | Babeșova a Bolyaiova univerzita |
| Povolání | básnířka,spisovatelka,novinářka, esejistka, autorka dětské literatury apřekladatelka |
| Ocenění | Herderova cena (1982) honorary citizen of Timișoara (2000) Vilenická cena (2002) Giuseppe Acerbi literary prize (2005) Knight Grand Cross of the Order of Faithful Service (2008) … více naWikidatech |
| Choť | Romulus Rusan (1960–2016) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ana Blandiana (rumunská výslovnost:[ˈana blandiˈana]), vlastním jménemOtilia Valeria Rusan (za svobodna Coman) (*25. března1942 vTemešváru) je rumunská básnířka, esejistka a představitelka občanské společnosti. Je považována za jednu z vedoucích postav současné rumunské literární tvorby.[1] Pseudonym si zvolila podle Blandiany, rodné vesnice její matky, ležící nedalekoVințu de Jos vžupě Alba.
Jejími rodiči byli Gheorghe Coman (1915–1964), pravoslavný kněz a bývalý člen fašistické organizaceŽelezná garda,[2] který po válce a nástupu komunistického režimu strávil několik let ve věznici vAiudu a zemřel při nehodě krátce po propuštění na základě amnestie, a účetní Otilla (rozená Diacu). Spisovatelčina sestra Geta se narodila roku 1947. V roce 1960 se Ana provdala za spisovatele Romula Rusana.
V letech 1962–1967 studovalafilologii na univerzitě vKluži. Po debutu v tamním časopiseTribuna, kde se poprvé podepsala jako Ana Blandiana, byla zahrnuta do antologie30 de poeți tineri (30 mladých básníků). V roce 1963 po čtyřletém zákazu ve spojitosti s postavením jejího otce, začala znovu publikovat, tentokrát vContemporanul (editovanémGeorgem Ivașcu).
Její první sbírkou bylaPersoana întâia plural (Plurál první osoby, 1964) s předmluvou kritikaNicolae Manolescu. Následovaly sbírkyCalcâiul vulnerabil (Achillova pata, 1966) aA treia taină (Třetí tajemství, 1969). V roce 1967 se usadila vBukurešti, kde pracovala jako redaktorka pro časopisyViața studențească aAmfiteatru. V letech 1975–1977 byla knihovnicí v Institutu umění v Bukurešti. V té době také vyšly první překlady jejích textů do francouzštiny vCroisière du Club des Poètes. V 80. letech se svou tvorbou dostávala do konfliktu s režimem – kvůli zveřejnění její básněTotul (Všechno), která stavěla reálné životní podmínky do kontrastu s oficiální propagandou, bylo staženo celé čísloAmfiteatru, báseň se ale objevila v překladu v západních médiích a kolovala i v rumunském undergroundu. I za komunistického režimu jí však bylo umožněno časté cestování, což zúročila ve sbírceOrașe de silabe (Města slabik, 1987). Téhož roku vyšly vSovětském svazu překlady jejích básní do ruštiny. V roce 1989 jí vyšla populárníantologieBiblioteca Pentru Toți (Knihovna pro všechny).
Porumunské revoluci v roce 1989 vstoupila do politického života a zasazovala se o demokratizaci společenského života a zmírnění následků totalitarismu. Organizovala také přestavbu bývalého politického vězení vSighetu Marmaţiei na památník obětí komunismu. Mezi sbírky tohoto období patříArhitectura valurilor (Architektura vln, 1990) neboPatria mea A4 (Má vlast A4, 2010).
Podle básnířkyMarie Iljašenko je její poezie „univerzální, existenciální, sdělná a dobře srozumitelná. Nejčastějšími tématy jsou poslání člověka ve světě, morální ryzost, etika, láska a s přibývajícím věkem také konečnost lidské existence“.[3] Kromě básní publikovala Blandiana také řadu esejistických a prozaických knih, včetně dvou svazkůfantastickýchpovídek.
Je držitelkou řady rumunských literárních cen. v roce1982 získala mezinárodníHerderovu cenu, v roce2002 středoevropskou cenu Vilenica. V říjnu roku 2017 byla oceněna kanadskouGriffinovou cenou za celoživotní přínos.[4]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAna Blandiana na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAna Blandiana na Wikimedia Commons