| Americium |
|---|
|
| ↓ Periodická tabulka ↓ |
 Americium pod mikroskopem |
| Obecné |
|---|
| Název,značka,číslo | Americium, Am, 95 |
| Cizojazyčné názvy | lat.Americium |
| Skupina,perioda,blok | 7. perioda, blok f |
| Chemická skupina | Aktinoidy |
| Koncentrace vzemské kůře | 7×10−13 ppm |
| Vzhled | stříbřitě bílé |
| Identifikace |
|---|
| Registrační číslo CAS | 7440-35-9 |
| Atomové vlastnosti |
|---|
| Relativní atomová hmotnost | (241,056 7)
(243,061 4) |
| Atomový poloměr | 173 pm |
| Kovalentní poloměr | 184 pm |
| Van der Waalsův poloměr | 228,5 pm |
| Iontový poloměr | (Am3+) 107 pm
(Am4+) 92 pm
(Am6+) 71 pm |
| Elektronová konfigurace | [Rn 5f7 7s2 |
| Oxidační čísla | II,III, IV, V, VI |
| Elektronegativita (Paulingova stupnice) | 1,3 |
| Ionizační energie |
|---|
| První | 5,5eV |
| Druhá | 10,9 eV |
| Třetí | 23,9 eV |
| Čtvrtá | 41,0 eV |
| Látkové vlastnosti |
|---|
| Krystalografická soustava | α-modifikace
hexagonální
a= 346,81 pm
c= 1 124,1 pm
β-modifikace
kubická (stálá nad 600 °C)
a= 489,4 pm |
| Molární objem | 17,78×10−6 m3/mol |
| Mechanické vlastnosti |
|---|
| Hustota | 13,78 g/cm3 (α - mod.)
13,67 g/cm3 (β - mod.) |
| Skupenství | pevné |
| Tlak syté páry | 1 Pa (966 °C)
10 Pa (1 083 °C) |
| Termické vlastnosti |
|---|
| Tepelná vodivost | 10 W⋅m−1⋅K−1 |
| Molární atomizační entalpie | 252 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 54 J K−1 mol−1 |
| Termodynamické vlastnosti |
|---|
| Teplota tání | 994 ± 4 °C (1 267,15 K) |
| Teplota varu | 2 460 °C (2 733,15 K) |
| Specifické teplo tání | 41 J/K |
| Specifické teplo varu | 890 J/K |
| Měrná tepelná kapacita | 62,7 J mol−1 K−1 |
| Elektromagnetické vlastnosti |
|---|
| Měrný elektrický odpor | 0,69 µΩ m |
| Standardní elektrodový potenciál | (Am3+ + 3 e− → Am) −2,070 V |
| Magnetické chování | paramagnetický |
| Měrná magnetická susceptibilita | 4×10−6 cm3/g (27 °C) |
 |
| Bezpečnost |
|---|
 Radioaktivní |
| I | V (%) | S | T1/2 | Z | E (MeV) | P {{{izotopy}}} |
|---|
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotkySI aSTP (25 °C, 100 kPa). |
|---|
|
Americium (chemická značkaAm) je sedmým členem z řadyaktinoidů, třetímtransuranem, silněradioaktivníkovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.
Americium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušnéhokyslíku mění na šedavou. Po mechanické stránce je tvárnější než příbuznýuran neboneptunium. Vyzařujeα a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.
Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Am2+ po Am6+, přičemž nejstálejší jsou sloučeniny v oxidačním čísle +3.
Americium se v přírodě přirozeně nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek, tzv. transuran. Avšak množství americia bylo uvolněno do prostředí v důsledkučernobylské havárie, kde se vyskytuje především v oblastiUzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny (Ukrajina) aPoleské státní radiačně-ekologické rezervace (Bělorusko).Izotop241Am s poločasem rozpadu 432,6 let vzniká rozpadem241Pu s poločasem rozpadu 14,4 let.241Am je tak jediný radioizotop, jehož koncentrace v půdě se s časem zvyšuje, navíc je jakoalfa zářič vzhledem k241Pu (beta zářič) mnohem toxičtější. Očekává se, že jeho koncentrace v Poleské státní radiačně-ekologické rezervaci se bude zvyšovat přibližně až do roku 2060.[1]
Americium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním239Puneutrony v jaderné laboratořichicagské university. Za jeho objevitele jsou označovániGlenn T. Seaborg,Leon O. Morgan,Ralph A. James aAlbert Ghiorso. Prvek byl poté pojmenován podle světadílu, na kterém byl vyroben.
Kovové americium se připravujeredukcífluoridu americitého AmF3 paramibarya.
Je charakterizováno 20 izotopů americia z nichž jsou nejstabilnější243Am s poločasem rozpadu 7364 let a241Am s poločasem 432,6 let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 51 hodin a většina z nich dokonce méně než 100 minut[2]:
| Izotop | Poločas přeměny | Druh přeměny | Produkt přeměny |
|---|
| 230Am | ≈17 s | ε | 230Pu |
| 231Am | ? | ε (? %) /α (? %) | 231Pu /227Np |
| 232Am | 79 s | ε (97 %) / α (3 %) | 232Pu (ε )/228Np (α) |
| 233Am | 3,2 m | ε (<97 %) / α (>3 %) | 233Pu (ε) /229Np (α) |
| 234Am | 2,32 m | ε (100 %) / α (? %) | 234Pu /230Np |
| 235Am | 10,3 m | ε (99,6 %) / α (0,4 %) | 235Pu /231Np |
| 236Am | 3,6 m | ε (? %) / α (? %) | 236Pu /232Np |
| 237Am | 73,6 m | ε (99,97 %) / α (0,03 %) | 237Pu /233Np |
| 238Am | 98 m | ε (100,00 %)/ α (10−4 %) | 238Pu /234Np |
| 239Am | 11,9 h | ε (99,99 %)/ α (0,01 %) | 239Pu /235Np |
| 240Am | 50,8 h | ε (100,00 %)/ α (1,9×10−4 %) | 240Pu /236Np |
| 241Am | 432,6 r | α (100,00 %)/SF (4×10−10 %) | 237Np / různé |
| 242Am | 16,02 h | β− (82,7 %)/ ε (17,3 %) | 242Cm /242Pu |
| 243Am | 7364 r | α (100,00 %) / SF (3,7×10−9 %) | 239Np / různé |
| 244Am | 10,1 h | β− | 244Cm |
| 245Am | 2,05 h | β− | 245Cm |
| 246Am | 39 m | β− | 246Cm |
| 247Am | 23,0 m | β− | 247Cm |
| 248Am | ≈10 m | β− | 248Cm |
| 249Am | ? | β− | 249Cm |
Všechny izotopy americia jsou radioaktivní.
Americium se používá v přesných měřících přístrojích a v detektorech kouře jako zdroj α-částic nebo γ-záření. V lékařství se používá při léčbě nádorůštítné žlázy.
Nejdůležitější sloučeninou americia jeoxid americičitý AmO2, který je výchozí surovinou pro přípravu ostatních sloučenin tohoto prvku. Další v praxi významnou sloučeninou je fluorid americitý AmF3.
Dalším využitím jsou externí neutronové zdroje pro startování jaderných reaktorů, například reaktoru LR-0[3] v CV Řež.
Bombardováním americia urychlenými jádryvápníku vznikámoscovium:[4]
- ↑ О заповеднике.www.zapovednik.by [online]. [cit. 2014-12-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-30.
- ↑ Archivovaná kopie.www.nndc.bnl.gov [online]. [cit. 2013-03-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-22.
- ↑ Archivovaná kopie.cvrez.cz [online]. [cit. 2016-04-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24.
- ↑OGANESSIAN, Yu. Ts.; UTYONKOY, V. K.; LOBANOV, Yu. V. Experiments on the synthesis of element 115 in the reaction243Am(48Ca,xn)291-x115.Physical Review C. 2004-02-02, roč. 69, čís. 2, s. 021601.Dostupné online [cit. 2024-06-23].doi:10.1103/PhysRevC.69.021601.
- Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973
- N. N. Greenwood – A. Earnshaw,Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993ISBN 80-85427-38-9
Galerieamericium na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématuamericium na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloamericium ve Wikislovníku- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois.Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999.ISBN 80-7169-855-5.
