| Ambroise Louis Garneray | |
|---|---|
| Narození | 19. února1783 Paříž Francie |
| Úmrtí | 11. září1857 (ve věku 74 let) Paříž Francie |
| Místo pohřbení | Hřbitov Montmartre |
| Povolání | korzár,malíř aspisovatel |
| Národnost | francouzská |
| Žánr | námořní tematika |
| Významná díla | více než 330obrazu,rytin,leptů aakvarelů,[1] pamětiVoyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy) |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1852) |
| Rodiče | Jean-François Garneray |
| Příbuzní | Auguste-Siméon Garneray[2],Hippolyte Jean-Baptiste Garneray[3] aPauline Garneray (sourozenci) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Ambroise Louis Garneray (19. února1783Paříž –11. září1857 tamtéž) bylfrancouzskýkorzár,malíř aspisovatel.[4]
Narodil se jako nejstarší syn malířeJeana-Françoise Garneraye, žákaJacquese-Louise Davida. Ve třinácti nastoupil k námořnictvu na popud a za podpory svého bratrance Beaulieua-Leloupa, velitelefregatyForte. Plavil se zRochefortu doIndického oceánu s flotilou pod velenímadmirálaPierra Césara Charlese de Sercey a zúčastnil se zde bojů sbritskými loděmi. Roku1798 se stal kormidelníkem na fregatěLa Preneuse a na její palubě začal malovat. Sloužil také pod proslulýmkorzáremRobertem Surcoufem a zúčastnil se s ním roku1800 vBengálském zálivu slavného zajetí lodiKent britské Východoindické společnosti. Následně se plavil na různých obchodních a korzárských lodích a zabýval se také nepovoleným obchodem s otroky. Roku1806 byl jako kormidelník na fregatěBelle Poule zajat v bitvě s Brity uKapverdských ostrovů a strávil osm let ve vězeňských pontonech (šlo o vraky lodí) vPortsmouthu. Podmínky k životu zde byly hrozné, Garneray si však dokázal přilepšovat prodejem svých obrazů profesionálním obchodníkům.[4][5]

Po propuštění roku1814 se mu nepodařilo získat důstojnické místo ve francouzském obchodním námořnictvu. Začal se proto plně věnovatmalířství a byl tak úspěšný, že jej roku1817 jmenovalvelkoadmirálvévoda d’Angoulême oficiálním malířem námořnictva. V letech1821–1830 cestoval po francouzských přístavech a maloval zde svéskici, které se staly základem pro jeho obrazy. Roku1833 byl jmenován ředitelem muzea vRouenua také pracoval proporcelánovou manufakturu v Sèvres. Roku1836 se ale zdiskreditoval účastí na pokusuLudvíka Napoleona o převrat veŠtrasburku. Návrat ke slávě prožil, když se z Ludvíka Napoleona stal nejprvefrancouzský prezident a následněcísařNapoleon III. Ten mu také roku1852 udělilŘád čestné legie. Vleklá choroba mu ke stáří bránila v jeho další umělecké tvorbě. Je pohřben nahřbitově Montmartre vPaříži.[4][5]
Garnearyovo dílo je velmi rozsáhlé. Kromě velkého počtu (vice než 330)[1]obrazů,rytin,leptů aakvarelů je také autorempamětí. Ty vznikly již během autorova pobytu v Rouenu a roku1847 byly nabídnuty k vydání Ministerstvu školství pro „povznesení mládeže“, to však tento záměr odmítlo. Roku1851 byly vydány pod názvemVoyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy). Proslulými se staly roku1860, kdy vyšly ve třech dílech pravděpodobně v úpravě profesionálníhospisovateleÉdouarda Corbièra jakoVoyages, Aventures et Combats (Cesty, dobrodružství a bitvy),Mes Pontons (Mé pontony) aScènes maritimes (Námořní scény).
Paměti nebo jejich části byly a jsou vydávány pod různými názvy, napříkladCorsaire de la République (Korzár republiky),Le Négrier de Zanzibar (Otrokář ze Zanzibaru) neboLes Naufragés du Saint-Antoine (Trosečníci ze Saint-Antoine), a také v úpravách pro děti a mládež:La Prison flottante (1947, Plovoucí vězení),Un marin de Surcouf (1950, Surcoufův námořník) neboUn corsaire de quinze ans (1950, Patnáctiletý korzár). Dnes jsou považovány za jednoho z předchůdcůdobrodružnéhorománu s námořní tematikou.[4][5]