Arm. gen.Alois Liška,CBE,DSO[1] (20. listopadu1895,Záborčí,Rakousko-Uhersko –7. února1977,Londýn,Spojené království) byl československýgenerál.[2]
V roce 1915 běhemprvní světové války byl odveden dorakousko-uherské armády a nasazen na válečná bojiště. V roce 1916 přeběhl kruské armádě, kde čekal v zajateckém táboře, aby se posléze připojil ke vznikajícímčeskoslovenským legiím, kde byl zařazen kdělostřelectvu. Na podzim roku 1920 se s posledním transportem ruských legionářů vrací již do samostatnéČeskoslovenské republiky. Jako důstojník z povolání sloužil u Dělostřeleckého pluku 51 ve Brandýse nad Labem, kde dosáhl hodnostiplukovníka a stal se velitelem tohoto útvaru. Přimobilizaci v září 1938 byl pro své vysoké kvality jmenován velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize. Zde jej zastihlamnichovská dohoda a později iokupace německými vojsky. Z tohoto důvodu v roce 1940 z vlasti odešel. Při bojích veFrancii byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého pluku, po kapitulaci francouzské vlády však byl nucen stejně jako ostatní opustitkontinentální Evropu a přeplavit se doSpojeného království, kde velel dělostřelectvu v rámci 1. čs. smíšené brigády a od 21. března 1943 celé1. československé samostatné obrněné brigádě. Dne 30. července 1943 byl povýšen do hodnostibrigádního generála.[3]
Mezi jeho velké akce patřiloobléhání Dunkerque v letech 1944 a 1945. Liška a další velitelé si ovšem přáli, aby byla brigáda nasazena při osvobozování Československa, a Liška to osobně požadoval na setkání s britským velitelem, generálemBernardem Montgomerym. Ten to ale nedovolil s tím, že nemá k dispozici útvar, který by brigádu nahradil, a poukázal též na logistické problémy takového přesunu. Povolil pouze vyslání symbolického oddílu o 140 mužích.[4]
Po válce byl povýšen nadivizního (1. 6. 1945) a potéarmádního generála (1. 4. 1946)[3] a zastával funkci veliteleVysoké školy válečné vPraze.
Poúnoru 1948 bylperzekvovánkomunistickým režimem stejně jako většina mužů sloužících nazápadní frontě. Tentýž rok 1948 opouští rodinu i vlast potřetí a odjíždí doLondýna. V nepřítomnosti byldegradován navojína v záloze.Rehabilitován byl až posmrtně polistopadu 1989 kdy mu byla vrácena hodnost armádního generála.
V roce 1990 mu město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav udělilo Čestné občanství.[5] V roce 2010 proběhly ve francouzském městěDunkerque oslavy 65. výročí osvobození a při této příležitosti byla jedna z ulic města pojmenována po Aloisi Liškovi.[6]
_02.jpg)
K politickým čistkám v československé armádě došlo ihned po komunistickém převratu v únoru 1948. 29. února 1948 byl zaslán dopis podepsanýAlexejem Čepičkou, v němž jsou vysloveny požadavky na odchod některých generálů z činné služby. Mezi nimi byl i generál Alois Liška.[7] Jak plyne z rozhovoru s vnukem Aloise Lišky panem Miroslavem Pelikánem, po zatčení generálaHeliodora Píky v květnu 1948 měl být dalším na řadě právě Alois Liška.[8] V tomto rozhovoru se zmiňuje, že Alois Liška se ztratil z dohleduStB při pobytu v lázních Houštka a byl odvezen na kbelské letiště, odkud v den zvoleníKlementa Gottwalda presidentem odletěl doVelké Británie. Podle jiného zdroje skutečně generál Alois Liška utekl v letadleDakota DC3 (C47) dne 14. června 1948 asi v 1 hodinu ráno.[9] To potvrzuje i syn Ervína Syptáka, bývalého majitele pražské restaurace v pasáži Černá růže, který s rodinou cestoval v letadle spolu s Aloisem Liškou, plukovníkem Hugo Hrbáčkem, letcem RAF Karlem Šťastným a dalšími.[10][11] Letadlo pak podle těchto vzpomínek Ivo Syptáka nemělo dostatek paliva, přistálo proto na prvním nejbližším letišti v Anglii, v Manstonu. Generál Alois Liška tak zachránil holý život, svoji milovanou vlast ale už nikdy nemohl spatřit. Tři roky před svou smrtí napsal příteli Ing. Vlčkovi: „Každý kámen, každý strom na Záborčí bych políbil, kdybych se tam mohl vrátit.“[12]
Obrázky, zvuky či videa k tématuAlois Liška na Wikimedia Commons
_Bar.png)
_BAR.svg)
_Ribbon.png)
_-_ribbon_bar.png)
