| Alice z Battenbergu | |
|---|---|
 Alice z Battenbergu roku 1906 | |
| Úplné jméno | Victoria Alice Elizabeth Julia Marie |
| Křest | 25. dubna1885 |
| Narození | 25. únor1885 Windsor (hrad),Berkshire,Anglie |
| Úmrtí | 5. prosince1969 (ve věku 84 let) Buckinghamský palác,Londýn |
| Pohřbena | kostel Máří Magdaleny,Getsemanská zahrada,Jeruzalém,Izrael |
| Manžel | Ondřej Řecký a Dánský |
| Potomci | Markéta Teodora Cecílie Sofie Philip |
| Dynastie | Battenbergové |
| Otec | Ludvík z Battenbergu |
| Matka | Viktorie Hesensko-Darmstadtská |
| Příbuzní | Luisa Mountbattenová[1],George Mountbatten[1] aLouis Mountbatten[1] (sourozenci) Viktorie Britská (prababička) Alžběta II. (snacha asecond niece) Karel III. Britský[2][3][1],Anne Mountbatten-Windsor[2][3][1],Ondřej z Yorku[2][3][1] aEdward, vévoda z Edinburghu[2][3][1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Alice z Battenbergu (anglicky:Victoria Alice Elizabeth Julia Marie), později provdanáAlice Řecká a Dánská (25. února1885Windsor –5. prosince1969Londýn),německá šlechtična, matkaFilipa Mountbattena, manželabritské královnyAlžběty II.
Alice, první ze čtyř dětí princeLudvíka Battenberga (nejstarší syn zmorganatického manželství hesenského prince Alexandra a hraběnkyJulie von Hauke) ahesenské princeznyViktorie (vnučky britské královnyViktorie), se narodila 25. února roku 1885 ve Windsoru za přítomnosti své prababičky královny Viktorie.Pokřtěna byla25. dubna téhož roku vDarmstadtu. Při křtu měla šestkmotrů: tři její žijící prarodiče (velkovévoda hesenský, Alexandr Hesensko-Darmstadtský a Julie Hauke), dále dvě její tety (ruská velkokněžnaJelizaveta Fjodorovna a princeznaMarie Erbach-Schonenberg) a její prababička, královna Viktorie.
Své dětství strávila v Darmstadtu, Londýně,Jugenheimu a naMaltě – v destinacích, kam byl její otec jakodůstojníkKrálovského námořnictva vyslán. Od dětství měla problémy sesluchem. Její matka záhy pozorovala pomalost, s jakou začínala Alice mluvit i to, že její výslovnost není zřetelná. Nakonec ji její babička vzala k specialistovi, který u Alicediagnostikoval vrozenouhluchotu.Pod matčiným vedením se Alice nicméně naučilaznakové řeči a mluvit anglicky a německy. Měla privátní vzdělání a jeho část probíhala ve francouzštině; později, před svou svatbou, se naučila řecky.
Na korunovaci králeEduarda VII. v roce1902 Alice poznala a zamilovala se dořeckého princeOndřeje, čtvrtého syna řeckého králeJiřího I. a jeho manželkyOlgy. Svatební ceremonie byly komplikované pro rozdílnévyznání snoubenců:6. října1903 se konal v Darmstadtu civilní obřad, následující den pak obřady církevní – jedenluteránský v evangelickém zámeckém kostele a druhý,pravoslavný, v Ruské kapli v Mathildenhohe. Od této chvíle byla Alice známa v anglofonní společnosti jako«Princess Andrew» (princezna Ondřej).
Ženich a nevěsta měli těsné vztahy s panovnickými domyVelké Británie,Pruska (Německa),Ruska,Dánska,Řecka,Švédska,Hesenska,Šlesvicka-Holštýnska aNorska (to však bylo vytvořeno až o dva roky později); jejich svatba byla jedním z velkých setkání potomků britské královny Viktorie a dánského králeKristiána IX. předprvní světovou válkou.
Z jejich manželství vzešlo pět dětí – čtyři dcery poměrně rychle po sobě, nakonec pak s větším časovým odstupem syn.
Všichni Aliciini potomci měli děti, nikdo nezůstal bezdětný.
Když vypukly v roce1912Balkánské války, Ondřej byl povolán do armády a Alice působila jakozdravotní sestra, asistovala přioperacích a pomáhala zakládatpolní nemocnice; za tuto činnost jí králJiří V. v roce1913 udělilřádKrálovský červený kříž.
Zaprvní světové války jejíšvagr, řecký králKonstantin I., rozhodl zachovatneutralitu své země, předpokládaje, že demokraticky zvolenáVenizelosova vláda podpořístáty Dohody.1. prosince1916 se ovšem Alice a její děti musely ukrýt ve sklepeních paláce před francouzskýmbombardováním Athén. V červnu1917 se politika neutrality, kterou Konstantin zvolil, ukázala být neudržitelnou a Alice i další členové královské rodiny byli nuceni odejít doexilu, zatímco její švagrabdikoval. V průběhu dalších let většina rodiny žila ve Švédsku.
První světová válka znamenala konec politické moci vládnoucích dynastií v Evropě. Námořní kariéra Alicina otce, Ludvíka Battenberga, byla přerušena již začátkem války z důvodu silných protiněmeckých nálad v Británii. Na žádost krále Jiřího V. Ludvík14. července1917 změnil své jménoBattenberg na jeho anglický překladMountbatten, vzdal se i svého titulu prince hesenského; následující den byl jmenovánmarkýzem Milford Haven, britským šlechtickým titulem.
Následujícího roku dvě Aliciny tety, carevnaAlexandra Fjodorovna a velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna, byly v porevolučním Rusku zavražděnybolševiky. Koncem války padloruské impérium,německé císařství irakousko-uherská monarchie; sesazen byl i Alicin strýc, velkovévoda hesenský Ernest Ludvík.
S restaurací krále Konstantina na řecký trůn v roce1920 se královská rodina nakrátko vrátila do Řecka a usadila se v rezidenciMon Repos na ostrověKorfu. Po porážce řeckých jednotek v turecko-řecké válce se však chopil moci revoluční výbor pod velenímplukovníků Nikolaa Plastirase a Styliana Gonatase a přinutil krále Konstantina znovu odejít do exilu. Princ Ondřej, sloužící za války jako velitel Druhého sboru armády, byl zatčen, stejně jako řada bývalých ministrů a generálů; mnozí z nich byli zavražděni, z čehož britská diplomacie vyvodila, že i Ondřej je v nebezpečí života. Nakonec bylo dosaženo odsouzení pouze k vypovězení ze země; spolu se ženou a dětmi opustil Řecko na palubě britskéhokřižníkuCalypso.
Rodina se usadila v malém domě poskytnutém princeznouMarií Bonapartovou (manželkou Ondřejova bratra Jiřího) vSaint-Cloud v blízkostiPaříže; zde Alice pomáhala v charitativním obchodě pro řecké uprchlíky. Hluboce se opřela o víru a20. října1928 přestoupila křecké ortodoxní církvi. O něco později deklarovala, že obdržela božské zprávy a že má léčitelské schopnosti. V roce1930 jí byla diagnostikovánaparanoidníschizofrenie; byla nucena odejít od rodiny dosanatoria veŠvýcarsku.
Během dlouhé (dvouleté)rekonvalescence trpěla odloučením od svého manžela. Všechny její dcery se v letech1930 a1931 provdaly za německé prince (neúčastnila se ani jedné svatby) a princ Filip zůstal v Anglii u svých příbuzných z otcovy strany. Alice byla propuštěna po dvou letech a začala s toulavým životeminkognito ve střední Evropě. Udržovala kontakty se svou matkou, se zbytkem rodiny však je přerušila až do konce roku 1936. S Ondřejem se setkali po šesti letech, v roce 1937 při pohřbu dcery Cecilie a jejího manžela i dětí, kteří zahynuli při letecké havárii vOstende. Poté již zůstala v kontaktu s rodinou, vrátila se však v roce 1938 sama do Athén, aby zde pomáhala chudým. Měla v úmyslu znovu převzít své mateřské povinnosti a věnovat se dospívajícímu synovi; přijala ho srdečně na návštěvě v Řecku a pokoušela se vysvětlit svému bratrovi, proč si myslí, že by se měl Filip navrátit do Řecka rovněž, ignorujíc, že Ludvík ho představil královské rodině a plánuje mu budoucnost v britských službách.
V dobědruhé světové války byla Alice v obtížné situaci, neboť její zeťové bojovali na německé straně, zatímco její syn sloužil vBritském královském námořnictvu. Její bratranec, princ Viktor zu Erbach-Schönberg, byl německým vyslancem v Řecku do okupace Athén silamiOsy v dubnu 1941. Alice žila v Athénách většinu války s velkokněžnou Jelenou Vladimirovnou Romanovovou (manželka Alicina švagra Nikolaje a matka princeznyMariny, vévodkyně z Kentu), zatímco většina členů řecké královské rodiny dlela v exilu v Jižní Africe.
Alice pracovala proMezinárodní červený kříž, jezdila do Švýcarska pro léky (pod záminkou návštěvy své sestryLuisy), organizovala útulky pro osiřelé a opuštěné děti.
Okupační síly předpokládaly, že Alice je příznivcem Německa, neboť jeden z jejích zeťů, Kryštof von Hesse, byl členemNSDAP a zbraníSS; další Beltold von Baden, byl v roce 1940 raněn ve Francii. Když však ji navštívil německý generál a ptal se, je-li něco, co může pro ni udělat, odvětila: „Sebrat své jednotky a odejít z mé země.“
Po páduitalskéhodiktátoraBenita Mussoliniho v září roku1943 německé vojsko obsadilo Athény, kde část řeckýchŽidů hledala úkryt. Většina (cca 60 000 z celé populace 75 000) byla deportována do nacistickýchkoncentračních táborů, kde až na 2000 osob všichni zahynuli. V této době ukrývala Alice židovskou vdovu Rachel Cohenovou a dva z jejích pěti synů, kteří se snažili vyhnout segestapu adeportaci do vyhlazovacího tábora. Manžel Rachel, Haimaki Cohen, poskytl v roce1913 pomoc řeckému králi Jiřímu I. Na oplátku mu král nabídl jakoukoli službu, již by mu mohl v případě potřeby prokázat. Syn Cohen si na to vzpomněl pod nacistickou hrozbou a obrátil se na princeznu Alici, která vedle své švagrové Jeleny byla jednou ze dvou členů řecké královské rodiny, které zůstaly v Řecku. Alice ctila dávný slib a rodinu Cohenových zachránila.
Když byly Athény v říjnu 1944 osvobozeny, byla situace stále neutěšená: vlastenecké partyzánské jednotky bojovaly s monarchistickýni a britskými o kontrolu nad městem. Alice dostala zprávu, že její manžel zemřel – právě když svitla naděje na setkání (neviděli se od roku 1939). Bez ohledu na nebezpečí i v bojích rozdávala po ulicích potraviny opuštěným dětem.
V dubnu roku 1947 se vrátila do Anglie, aby mohla v listopadu být přítomna svatbě svého jediného syna, Filipa Mountbattena, s princeznouAlžbětou, starší dcerou a následnicí králeJiřího VI. Měla ještě nějaké šperky, které byly použity k výroběsnubního prstene pro princeznu. Při svatebním obřadu seděla v čele své rodiny na severní straněWestminsterského opatství, naproti králi,královně Alžbětě akrálovně-matce Marii. Rozhodla se nepozvat na svatbu sestry prince Filipa, kvůli poválečným protiněmeckým náladám v Británii.
V lednu roku 1949 založila podle vzorukonventu, který v Rusku v roce1909 založila její teta, mučednice svatáAlžběta Ruská, ošetřovatelský řád řecké ortodoxní církve,Christian Sisterhood of Martha and Mary. Školila se na řeckém ostrověTinos, zařídila pro řád dům severně od Athén a podnikla dvě cesty doUSA (1950 a 1952) za účelem získat tam pro řád prostředky. Když její snacha nastoupila na trůn, Alice byla při jejíkorunovaci (v červnu 1953) oblečena v šatech na způsobhábitu, konzervativním dlouhém oblečení ve dvou tónech šedé barvy a s kloboukem připomínajícím jeptišku. Řád však nakonec skončil nezdarem pro nedostatek vhodných uchazečů.
Stále více hluchá a se zdravím podlomeným silnýmkouřením opustila Řecko po vojenskémpřevratu (21. dubna 1967). Královna Alžběta II. a vévoda z Edinburghu ji pozvali, aby sídlila trvale ve Velké Británii, vBuckinghamském paláci. KrálKonstantin II. a královna Anne-Marie byli v exilu od prosince, poté, co ztroskotal pokus o monarchistický protipřevrat.
Zemřela 5. prosince roku 1969. Pochována byla nejprve v královskékryptě v kapli sv. Jiří na hraděWindsor, před smrtí však vyjádřila přání být pohřbena v konventu sv. Máří Magdaleny vGetsemanské zahradě nahoře Olivetské vJeruzalémě – blízko své tety Jelizavety Fjodorovny (sv. Alžběty Ruské). Její přání bylo splněno 3. srpna 1988, kdy byly její ostatky převezeny na místo jejího posledního odpočinku, dokrypty pod kostelem.
31. října 1994 dva Alicini potomci, vévoda z Edinburghu a princezna Sofie, byli vJad vašem (Památníkholocaustu) účastni ceremoniálu, při němž byla oceněna jako "Spravedlivá mezi národy" za pomoc rodině Cohenů ve válce.
| Ludvík I. Hesenský | ||||||||||||
| Ludvík II. Hesenský | ||||||||||||
| Luisa Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Alexandr Hesensko-Darmstadtský | ||||||||||||
| Karel Ludvík Bádenský | ||||||||||||
| Vilemína Luisa Bádenská | ||||||||||||
| Amálie Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Ludvík z Battenbergu | ||||||||||||
| Friedrich Carl Emanuel Hauke | ||||||||||||
| John Maurice Hauke | ||||||||||||
| Maria Salomé Schweppenhäuser | ||||||||||||
| Julie von Hauke | ||||||||||||
| Franz Leopold Lafontaine | ||||||||||||
| Sofie Lafontaine | ||||||||||||
| Maria Theresia Kornély | ||||||||||||
| Alice z Battenbergu | ||||||||||||
| Ludvík II. Hesenský | ||||||||||||
| Karel Hesenský | ||||||||||||
| Vilemína Luisa Bádenská | ||||||||||||
| Ludvík IV. Hesenský | ||||||||||||
| Vilém Pruský | ||||||||||||
| Alžběta Pruská | ||||||||||||
| Marie Anna Hesensko-Homburská | ||||||||||||
| Viktorie Hesensko-Darmstadtská | ||||||||||||
| Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský | ||||||||||||
| Albert Sasko-Kobursko-Gothajský | ||||||||||||
| Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburská | ||||||||||||
| Alice Sasko-Koburská | ||||||||||||
| Eduard August Hannoverský | ||||||||||||
| královna Viktorie | ||||||||||||
| Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská | ||||||||||||
GalerieAlice z Battenbergu na Wikimedia CommonsObrázky, zvuky či videa k tématuAlice z Battenbergu na Wikimedia Commons| Řecké princezny sňatkem | ||
|---|---|---|
| 1. generace |
|  |
| 2. generace | ||
| 3. generace | ||
| 4. generace |
| |
| 5. generace |
| |
| *neměla od narození královský ani šlechtický titul | ||
| Dánské princezny sňatkem | ||
|---|---|---|
| Generace jsou počítány od zavedení dědičné monarchieFrederikem III. v roce 1660. | ||
| 1. generace | .svg) | |
| 2. generace | ||
| 3. generace | ||
| 4. generace | ||
| 5. generace | ||
| 6. generace | ||
| 7. generace | ||
| 8. generace | ||
| 9. generace | ||
| 10. generace | ||
| 11. generace | ||
| 12. generace | ||
| *takésňatkem řecká princezna ^takérodem dánská princezna §titul ztracen v důsledku rozvodu a následného nového sňatku | ||
